Co je to ten jógový dech, aneb věčný problém začátečníka – samouka

Všichni to určitě znáte, ať už si tím zrovna procházíte, nebo je to jen vzpomínka na vaše začátky. Pokud se zrovna neúčastníte kurzu jógy vedeného zkušeným lektorem, který vás po očku kontroluje, ale jste jógoví nadšenci – samouci, může vám důležitost plného jógového dechu, a vůbec celé jeho provedení, lehce uniknout. Stejně jako kdysi mně.

Půl roku jsem se křečovitě snažila o co nejdokonalejší fyzické provedení ásan, ale bez jakékoliv odezvy svého těla. Svoje první hodiny jógy jsem odcvičila během lekcí volitelného předmětu na VŠ pod vedením naší skvělé učitelky (které jsem za její přístup neskonale vděčná). Nicméně na hodinách pro po pohybu dychtící budoucí tělocvikáře nebyl na nějaké detaily tolik prostor, takže význam slov „jógový dech” nebo „prána” šel naprosto mimo mě a jóga pro mě pořád znamenala pouze východní styl života a doplňující cvičení k běžnému tréninku.

Až když se mi do rukou dostala kniha, kterou jsem vlastně tak trochu prokrastinačně zhltla místo psaní bakalářské práce, jsem pochopila, že jóga není pouze fyzické cvičení. Je to velmi komplexní a důkladně propracovaný systém. A to může mnoho začátečníků – samouků mást, anebo dokonce odradit.

Všichni začátečníci by tedy měli vědět, že velmi důležitou součástí jógy je právě jógový dech. Proč? Jsou 3 věci, které aktivně přijímáme a ze kterých se vlastně tvoří naše nové buňky. Voda, strava a vzduch. Z toho, co jíme a pijeme se stal v poslední době fenomén. Na jednu stranu jsem opravdu vděčná, že lidé získávají nějaké povědomí o důležitosti kvality potravin, ale na druhou stranu – je to opravdu to první, o co bychom se měli zajímat?

Schválně – zkuste si týden nejíst. Bude to asi trochu nepohodlné, ale bez nějaké větší újmy přežijete. Teď si představte pár dní bez vody. Sice s problémy, ale také přežijete. Nakonec si představte den bez vzduchu. Ne? Hodinu? Ani to ne? A jsme doma!

Z fyziologického hlediska do sebe dýcháním dostáváte kyslík, který je nezbytný pro metabolismus a tedy celé fungování těla. Správným provedením dechu ale také podpoříte funkci jednotlivých ásan. Není tedy dobré správné dýchání podceňovat.

Nejprve je třeba zbavit se onoho „No, břicho se mi docela zvedá, tak asi dobrý.” Ne, není to dobrý. Nejde o to, aby se vám co nejvíc nafouklo břicho, ale o procítění vzduchu procházejícího vaším tělem. Někomu se může zvedat více, někomu méně.

Další je třeba si uvědomit, že nádech jen do břicha nestačí. Je třeba zkombinovat s nádechem dolním žeberním a horním žeberním (někdo bude znát frázi „do podklíčků”). Až tehdy máte opravdu plné plíce a využíváte jejich plnou kapacitu. A jako bonus se vaše plíce plní pránou, ale o té zase jindy.

Zkuste si tedy lehnout, položit levou ruku pod pupek, pravou na hrudník a proveďte nádech, při kterém se vám nejprve mírně zvedne levá ruka, a poté se vzduch vlnovitě dostane přes dolní žebra až do podklíčků. Měli byste cítit, jak se vám srovnala záda a vyrovnala ramena.

Výdech opět postupuje od levé ruky (tedy od pupku) až po podklíčky. Že jste úplně vydechli poznáte tak, že se vám hrudník propadne a ramena vystoupí dopředu, jako byste se choulili.

Určitě to všem nepůjde hned, proto je velmi důležité být trpěliví a dech trénovat. Jen tak se časem dopracujete k tomu, že nebudete muset veškerou pozornost soustředit na dýchání, ale hlavně na procítění jednotlivých ásan. A co si budeme povídat – není nad uvolněnou a příjemně procítěnou ásanu.

Inspirováno: HAICH, Elisabeth a Selvarajan YESUDIAN. Sport a jóga. V Praze: Metafora, 2014. ISBN 978-80-7359-417-6.