Neubližovat sám sobě – princip Ahimsy v jógové praxi

Když jsem před několika lety začínala s jógou, byla pro mě zpočátku pouze další hodinou mezi nepřeberným množstvím nabízených lekcí ve fitness centrech. Nehledala jsem duševní klid, harmonii a životní pohodu. Hledala jsem nějaký přijatelný pohyb, který by mě bavil a dopomohl mi ke krásnějšímu a štíhlejšímu tělu. Moje záměry byly zcela povrchní a i samotná jógová praxe na hodinách tomu odpovídala.

Lektorka nás na začátku vždy vedla k propojení s naším dechem, mě to ale připadalo zbytečné a nevěnovala jsem tomu pozornost. Často jsme zpívali mantry a já se při tom potutelně smála, protože mi to připadalo legrační. Nechtěla jsem se dotknout žádného jiného aspektu, než bylo fyzické cvičení.

Hodina jógy pro mne byla z počátku jako tělocvik, další pohyb v týdnu, za jehož splnění jsem si mohla ve svém tréninkovém plánu odškrtnout kolonku. Stejně jsem přistupovala i sama k sobě v průběhu cvičení. Chtěla jsem se hned zlepšovat, hned dosáhnout konečky prstů na zem, na další hodině jsem už už chtěla dělat stoj na hlavě. A ejhle, nešlo to. V pozicích jsem častokrát šla za svoje hranice a druhý den cítila bolestivě natažené a namožené svaly. Moje urputné snažení a zatvrzelost vyústili v několik zdravotních peripetií, které mě chtě nechtě hodili v mé praxi opět na začátek.

To mě přivedlo k myšlence, že to asi nebude jen tak, že nejspíš dělám něco špatně a tak jsem začala studovat jógovou literaturu. A tehdy si mě jóga přitáhla nejen fyzickou stránkou, ale i vším ostatním – filozofií, historií, přístupem k životu… Seznámila jsem se s 8 základními pilíři jógy, tak jak je popisuje Patandžali ve svých Jógasútrách a začala pomalu chápat, že moje urputnost nemohla vést k něčemu jinému než ke zranění a následně zpomalení. Nebyla jsem k sobě dostatečně ohleduplná, ubližovala jsem si.

O nenásilí (Ahimse) pojednává první z 8 pilířů rádža jógy (ashtanga jógy v původním smyslu)

Ten se nazývá Jáma – sebeovládání, tedy doporučení jak žít v souladu s okolním světem. Jáma obsahuje 5 základních doporučení – ahimsa (neubližování), satja (pravdivost), astéja (nekradení), brahmačárja (čistota) a aparigraha (nehromadění). Právě první doporučení – Ahimsa – mi pomohla pochopit, že je třeba přistupovat k praktikování jógy jinak. Říká, že člověk by neměl ubližovat svému okolí (ostatním tvorům) a také sám sobě jak svými činy, tak také slovem či myšlenkou.

Neubližování sám sobě pak zahrnuje celou řadu věcí, které pro sebe v tomto směru můžeme udělat – začít více poslouchat své tělo, jíst zdravěji, cvičit apod. Promítá se i do jógové praxe skrze vědomou práci s vlastním tělem. Tento princip by se v rámci praktikování ásan dal popsat jako zaměření se na sebe sama, vnímání signálů vlastního těla, respektování svých hranic a omezení.

Patří sem také práce s vlastním egem

Kolikrát jsem zažila, že jsem se po očku dívala na sousedku na vedlejší podložce a srovnávala její pozici se svojí. Někdy jsem se přistihla, jak se tetelím blahem, protože jsem vyhodnotila, že pozici zvládám lépe (ou ou, to ego). Naše ego je při cvičení jógy velice silný soupeř, a když ho necháme zvítězit, přebere pak nad námi a našimi myšlenkami kontrolu. A myšlenkami si často ubližujeme ze všeho nejvíce.

Při józe neexistuje „lepší“ pozice. Každé tělo a člověk je jedinečný. Každý máme tu svou „dokonalou“ pozici, jedno jak ji provádí váš soused, kolega, přítel, kamarád nebo paní z obrázku na internetu. Proto v souladu s principem ahimsy ctěme nastavení a rozpoložení našeho těla, vnímejme jeho signály při cvičení a neznásilňujeme ho ve snaze udělat nějakou pozici dokonale. Dokonalá pozice, která by pro všechny vypadala stejně, neexistuje.

Pokud cítíte silný tlak nebo dokonce bolest v pozici, zmírněte ji, vraťte se o malý kousek zpět nebo ji přizpůsobme tak, aby vyhovovala Vám. Ne nikomu jinému, ale Vám. Vše plyne, časem se pozice změní, zjemní, zpříjemní. Ano, ásany by měli být motivací, zároveň bychom ale měli najít příjemnou cestu, jak se k dané pozici dopracovat. Cesta k ní by neměla být lemována úrazy, bolestí a trpěním.

Patandžali říká, že ásany by měly být v rámci provádění Příjemné a pohodlné

Někde jsem dokonce zaslechla, že každá jógová ásana byla „vymyšlena“ proto, aby se v ní meditovalo! Nežeňte se pouze za vizuální stránkou dané pozice. Ásany jsou krásné a fotogenické, ale za zraněné tělo nestojí.

Práce s tělem by nás měla bavit, měla by nám být příjemná a měli bychom se k ní pravidelně a rádi vracet. Když budeme při cvičení trpět, budeme ho pak dělat rádi? Bude se nám chtít tu zkušenost znovu opakovat? Nejspíš ne. Pokud rádi soutěžíme sami se sebou a baví nás to, zkusme krom jógy třeba posilovnu nebo jinou fitness lekci. Na jógu si pak zajděme pro pocit, že právě tady nemusíme soutěžit s nikým, ani sami se sebou.

Vnímejme signály svého těla a jeho možnosti

Věnujme si čas, kdy s ním můžeme být o samotě a může k nám nenásilně promlouvat. Jóga je jemná práce s  tělem a myslí, chvíli trvá, než si člověk k takové „práci“ najde cestu. O to více nás ale naše tělo odmění, dáme li mu prostor a čas, aby tuto cestu objevilo. Buďme ohleduplní sami k sobě, i ke svému okolí. Neubližujme (si) jak fyzicky tak psychicky. Dýchejme, žijme, buďme.

 

Komentáře (0)