S Gabrielou Filippi o léčivém divadle

Herečka a jogínka Gabriela Filippi se začala před časem věnovat léčivému divadlu, u nás ojedinělému formátu. Jeho součástí je představení Andělé v mém srdci, k němuž napsala scénář, a povídání se zajímavými hosty. Jak sama říká, vše je založeno na nenáhodách, vnímání a přijímání znamení.

Čí to byl nápad – léčivé divadlo?

Celá myšlenka vznikla z návštěvy skladatele a klavíristy Jana Franka, který mě na představeních nejčastěji doprovází. Věnuje se mimo jiné radixové medicíně, o které napsal 3 knihy. Podívá se na hvězdy v den vašeho narození a z nich pozná, co je vaším nejdůležitějším úkolem v této inkarnaci. Já jsem tam měla, že jednou vytvořím léčivé divadlo a zruším standardní formy, na které jsou diváci zvyklí. Uběhl rok a půl. Pak jsem se potkala s lékařem a léčitelem Vladimírem Vogeltanzem, který vrátil diplom, napsal knihu „Co s doktorem“, věnuje se etikoterapii a ten říkal to samé. Když už byli dva, kteří se navíc neznají, tak jsem si řekla, že se tomu budu muset začít věnovat. Pak přišla výzva od Ady Inemanna udělat první představení v Sedmihorkách, kde se pořádají setkání pro hledající cesty pravdy a života, 28. října, což je podle Mayského kalendáře velmi silný den.

Proč Andělé v mém srdci?

Pro slepeckou knihovnu jsem namlouvala „Andělé v mých vlasech“ od Lorny Byrne. Byla jsem jí plná a navíc je totožná se spoustou mých zážitků a zkušeností. Přidala jsem další a napsala podle ní scénář „Andělé v mém srdci“. Tak vzniklo léčivé divadlo.

Jak představení probíhá?

První část je monodrama doprovázené hudebníkem a v druhé části si povídám se svým duchovním hostem, komunikujeme s diváky na různá témata. Snažím se, aby to povídání s mými kamarády bylo stejně milé pro diváky, jako je pro mě.

Kdo usedl na vaše „křeslo pro hosta“?

Nejčastějším hostem je paní profesorka Anna Strunecká, vědkyně, vědma, léčitelka a autorka knihy „Doba jedová“, u jejíhož křtu jsem měla tu čest být. Dotýká se témat jako je očkování dětí, jídlo, kosmetika, a spojuje vědecké i léčitelské zkušenosti. Bylo prodáno přes 50 000 výtisků. Pak můj letitý kamarád Ada Inemann zabývající se spirituálními dějinami našeho národa, Komenským a Mayským kalendářem. Také bych ráda zmínila kytaristku Miladu Karez, která mě hudebně doprovází v Klubu v Řetězové…

…kdo usedne?

V květnu to bude Alžběta Šorfová z internetové televize „Cesty k sobě“, v Olomouci si na duben přáli Petra Vachlera.

Nemají vaše kamarádky herečky-jogínky touhu se do projektu zapojit?

Obrovskou touhu má Nela. Od prvního představení se mě ptá, kdy už budu mít scénář pro nás dvě. Říkám, že musí přijít čas. Pravděpodobně už přišel. Mám doma knihu, která je spíše pro dva muže, ale já ji přepíšu pro nás. Opět to bude o sdělení, přesahu, komunikaci. Je o malém jasnovidném chlapci, který si psal deník a od narození komunikoval s bytostmi z druhého světa. Naštěstí měl učitele naladěného na stejnou vlnu, u nejbližšího okolí se pochopení nedočkal. Další představení bych ráda udělala s Alfrédem Strejčkem. Člověkem, kterého si nesmírně vážím. Před lety přišel s návrhem na společné představení. Tady se opět potvrdilo, že všechno má svůj čas a člověk musí být trpělivý. Počkat na téma, které nás dva propojí a něco sdělí. Teď o to téma žádám a prosím.

Čím léčivé divadlo léčí?

Dotýká se nitra diváka z jiné strany. Nepřináší jen pobavení a kulturní zážitek. Sděluje věci, o kterých se běžně nemluví. Najednou to divák poslouchá hodinu a půl, začne nad tím přemýšlet. Třeba jsou andělé, třeba je Bůh, třeba je něco, co nás přesahuje. Narodíme se, přivedeme na svět děti, umřeme a tím to končí? To jsou témata, která budeme v divadle probírat.

Víte o někom, kdo by měl stejný projekt?

Nejblíže jsme si s panem Duškem a jeho Čtyřmi dohodami. Je jediný, kdo u nás dělá něco podobného. Snaží se zasáhnout diváka hlubokým tématem, doprovázejí ho dva vynikající hudebníci. Ale je to mužský pohled na svět a přístup k věci.

Máte nějakou metu, jak divadlo ještě posunout, nebo to necháváte plynout?

Myšlenka jak a kam dál je vedena shůry, odkud dostávám znamení. I toho, jak mám s kterým divákem v tom kterém městě komunikovat. Celé léčivé divadlo je založeno na nenáhodách, včetně toho, jak se stala Hanka Kubáčková mojí manažerkou a jak mi Alfréd Strejček našel prostory pro představení. Když není člověk zahlušen sám sebou a neposlouchá jen, co on by chtěl, tak je mu říkáno, co by dělat měl. Tak k nám ty krásné výzvy přicházejí. Jan Frank, který mě doprovází, tímto způsobem skládá hudbu, takže není nikdy stejná. Naladí se ten den na mě, na sál i publikum, a tím dává představení jinou tvář.

…a jaké jsou ohlasy u diváků?

Pár představení už máme odehraných, většinou s vyprodanými sály a nádhernými ohlasy. O tuto tématiku se zajímají i média, která mě sama oslovují. Někteří diváci pozorují představní s otevřenými ústy a hltají každé slovo. Jiní nevěří a nechápou, co se to tam vlastně děje. Ale všichni jsou zvědaví a zůstanou až do konce. Hlavní myšlenka léčivého divadla je, aby se dotklo diváckých duší, o kterých řada z nich ani neví, že je jejich součástí. Dostávám vzkazy, ve kterých mi lidé píší, že díky tomu začali o sobě více přemýšlet nebo komunikovat se svými anděly. To je pro mě obrovské štěstí.

Komentáře (0)