Tomáš Reindl – meditativní stavy mám spojené s hudbou

Tomáš Reindl je multižánrový tvůrce vážné i duchovní hudby. Jeho nejpopulárnější skladbu Sanctus/Gayatri v podání jednočlenného sebesmyčkovacího orchestru z projektu Omnion jsme mohli slyšet během cvičení pozdravů slunci na loňském Reebok Yoga Sensation. V následujícím rozhovoru se dozvíte, co ho v tvorbě ovlivňuje a inspiruje.

Anna: Nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za skvělý zážitek na Reebok Yoga Sensation. Během Vaší hudby a cvičení došlo – alespoň v mém případě − k jedinečnému propojení, kdy tělo i hudba samy řídily pohyb. Cítila jsem se, jakoby mě to odnášelo někam jinam. Vy sám cvičíte jógu? 

Tomáš: Jsem moc rád, že to mělo pozitivní ohlasy. Já cvičím jógu, ale nepovažuji se za velkého jogína. Cvičím každé ráno alespoň pár pozdravů slunci. Je to pro mě velmi důležité jako start dne, a když to občas nestihnu, tak to celý den cítím. Mám samozřejmě velký respekt i k dechovým cvičením a meditačním technikám. Bylo i období, kdy jsem se tomu věnoval více intenzivně. Teď mám ale meditativní stavy spojené spíš s hudbou.

Ve světě jógy existují různé názory na to, zda cvičit jógu s hudbou nebo bez. Mně například hudba ve cvičení pomáhá, ale tradiční školy jógy tvrdí, že hudba odvádí člověka ze svého nitra ven. Jaký je Váš názor?

Já osobně cvičím bez hudby, ale to proto, že jsem hudbou neustále obklopen. Celý den často sedím u počítače a skládám hudbu, píšu noty nebo hraji na nějaké nástroje. Rád pak dopřeju uším oddech a stačí mi jen soustředit se na svůj dech. Ale měl jsem období, kdy jsem velmi rád cvičil s různým typem hudby.

Nejvíc s indickou klasickou hudbou, která mě velmi baví a dlouhodobě se jí zabývám. Inspirativní vztah mám i s evropskou středověkou hudbou: gregoriánským chorálem a rannou polyfonií (vícehlasem).

Vaše nejpopulárnější skladba Sanctus/Gayatri mantra má na youtube přes deset tisíc zhlédnutí. Neplánujete připravit album takových skladeb spojených s mantrami? 

Nápady jsou různé, ale mantry opravdu nechci dělat jako na běžícím pásu. Někdo si dokonce může myslet, že jsem Gayatri mantru spojil s chorály z vypočítavosti, ale pravdou je, že ta skladba vznikla z vnitřní potřeby. Tu mantru jsem znal v tradiční podobě védské intonace, která je mi nesmírně blízká. V tradiční hudbě mantry ale nemají pravidelný rytmus a nezpívají se s bubny.

Já jsem měl ale potřebu ji napasovat právě do pravidelného rytmu, zpívat a hrát si s ní. Pak mě napadlo, že ta monotónnost supluje prodlevu, držený tón, na který by se hodila pseudo gregoriánská melodie. Tak jsem tam „narouboval“ zpěv Sanctus v gregoriánském stylu, ale s mojí melodií. Na koncertech hraji ještě jednu mantru Om trayambakam, ale ta zatím není nahraná. Opravdu se ale nechystám na nějaké CDčko manter s kytarou, to není můj šálek kávy.

Jak jste se dostal k indické hudbě? Táhlo Vás to k ní přirozeně? 

Indická hudba pro mě vlastně vyplynula z jazzu. Začínal jsem s bigbítem v kapele Nastřižené vlasy. Vždy jsem ale cítil potřebu se posouvat někam dál, překračovat žánry, navíc mě lákaly i složitější hudební struktury. Začal jsem se tedy zajímat o jazz a hrát i s jinými kapelami. V jazzu mě posléze začaly zajímat spíše fůze s různými etnickými vlivy (např. latinskoamerický jazz), pak africká hudba a konečně fůze jazzu s hudbou indickou. V jedné nahrávce jsem tenkrát uslyšel zvuky indických bubnů tabla. Ty mě úplně posedly a sháněl jsem si pak další nahrávky.

Otec byl v té době právě na služební cestě v Indii a přivezl mi nahrávku Zakira Hussaina, což byl pro mě zlomový moment. Velmi jsem toužil hrát na tabla, i když jsem si zároveň uvědomoval, že když se mi dostanou pod ruku, už přestanu hrát na bicí. Uvažoval jsem nad tím pár dnů, když jsem potkal v Plzni kamaráda Jirku Muchu, který dělá krásné písničky inspirované indickou hudbou, a ten mi tabla půjčil.

Brzy jsem ale zjistil, že potřebuji vedení, protože jako samouk se na tabla hrát nenaučíte. Seznámil jsem se tehdy s Ivanou a Anežkou Hessovými, tanečnicemi indického chrámového tance kathak. S nimi jsem pak odjel do Indie, kde jsem chodil na různé lekce. Nakonec jsem si svého opravdového guru hry na tabla, mistra Sanju Sahai, našel v Londýně.

Jak se díváte na spojení pohybu a hudby? 

Je to pro mě velmi inspirativní záležitost. V současné době připravujeme vystoupení s prvky kathaku a flamenka. Kromě Anežky Hessové, je hlavní postavou projektu Jana Drdácká, vynikající flamencová tanečnice. Já je budu spolu se Stano Kohůtkem, slovenským flamencovým kytaristou, doprovázet hrou na tabla a na klarinet. Velmi rád propojuji hudbu s obrazem, pohybem nebo divadlem, dělal jsem hudbu k řadě filmům a divadelním představením.

V tanci kathak je forma pevně daná, ale nedávno jsme společně s Anežkou Hessovou a dalšími tanečnicemi připravili z velké části improvizační vystoupení, kdy dochází k vzájemnému ovlivňování a komunikaci: já sleduji tanec a podle toho hraji, ony zase reagují na moji hudbu.

Myslím si, že z tohoto vzájemného ovlivňování může čerpat i jóga. 

Ano, takovou zkušenost s jógou mám. Už před léty jsem jezdil po různých jógových konferencích a workshopech s Ivem Sedláčkem, houslistou a tvůrcem hudby, jehož desky jsou vyloženě zaměřeny na meditaci a jógu. Pak mě oslovila Martina Procházková s návrhem na společný workshop.

Přinesl jsem si tedy tabla a doprovázel jsem cvičící. Postupně mě svými pohyby inspirovali, což ve mně to vyvolávalo potřebu hrát určitým způsobem a oni pak zpětně podle mé hudby prováděli své cviky.

Co pro Vás jako Evropana, který čerpá z indické tradiční hudby a inspirují ho gregoriánské chorály, znamená pojem duchovní hudba? 

Pro mě je to opravdu velmi široký pojem. Duchovní hudba může pro někoho znamenat, že ho zavede někam nahoru. Tam, kde se mysl smrskne, či vymizí a člověk se spojí s něčím, co ho přesahuje. Ale vyvstává otázka, jaký typ hudby může takový prožitek zprostředkovat. Když to vezmeme od středověku, tak gregoriánský chorál je prototypem duchovní hudby v evropské tradici. V případě chorálu jsem na sobě vypozoroval, že ta hudba táhne člověka nahoru.

Prožitek je samozřejmě intenzivnější, když člověk sedí uprostřed gotické katedrály. Vědomí je vytlačováno na temeno hlavy, člověk je vytahován od země nahoru, ztrácí kontakt se zemí a pohybuje se v horních sférách, kdy v ideálním případě mystického vytržení přestává být tělem a identifikuje se s univerzem. Např. Bach a jeho pašije fungují trochu jinak. Je to sice také duchovní hudba, ale působí více na emocionální složku, na srdeční oblast.

Takhle gregoriánský chorál nepůsobí, ten je od emocí oproštěný. Zajímavě to funguje u indické klasické hudby, která působí na všech možných úrovních duchovních i mentálních, umí být i patřičně „uzemněná“. Oproti povrchně ezoterickým představám mnohých evropanů a američanů je však tato hudba zároveň nesmírně racionální a systematická a její plnohodnotný poslech vyžaduje i určité znalosti, připravenost posluchače.

Jiný druh duchovní hudby může tvořit i elektronická taneční hudba psytrance, která vychází z různých šamanských tradic a principů tranzovní hudby. Oproti technu, které působí hlavně na spodní část těla, na nohy, psytrance obsahuje složku jemnějších struktur v kombinaci s alikvótními tóny a ambientními zvuky, které působí na vyšší centra člověka. U hudby, kterou skládám, mám vštšinou potřebu, aby kromě složky, která zaměstná inteligentní mysl, obsahovala i jakousi složku transovní, hypnotickou, či jinými slovy jakýsi duchovní rozměr.

Napříkladv mé verzi Gayatrí mantry jsou tyto principy uplatněny, v současné době také připravuji set taneční hudby inspirované psytrance. Na jednom jógovém festivalu v Anglii, kde jsem hrál, mě totiž překvapilo, jak publikum přirozeně reaguje a tančí na moji hudbu. Tam jsem zjistil, že mě vlastně v jistém slova smyslu baví hrát spíše k tanci než k poslechu. 🙂

Jak to vlastně funguje u Vás, když skládáte hudbu? 

Laik si obvykle myslí, že se skladatel při tvorbě hudby dostane do nějakého božského vytržení, ve kterém složí skladbu, udělá si tečku a je konec. Tak takhle to není. Sice se říká se, že tímto způsobem tvořil Mozart, avšak to pravděpodobně nebylo jenom díky talentu, ale hlavně tvrdému tréninku od dětství. V hudební tvorbě hraje důležitou roli také řemeslo, talent nestačí.

Člověk může napsat hezkou písničku, ale aby zaranžoval další nástroje a udělal kompozici, na to už potřebuje řemeslo. Samozřejmě na začátku musí být nějaký impuls nebo invence, která se naučit nedá. Když má ale člověk zkušenosti, je sice schopný na počkání něco vytvořit, ale nejlepší věci přicházejí přirozeně. Skvělou zkušenost mám s nápady, když jsem v terénu. Vložím si do mysli záměr, sednu např. do metra, a když mě něco napadne, nahraju si to do mobilu.

Kromě metra např. dobře funguje i procházka v lese, apod.. Za takový okamžik daru jsme my tvůrci bezbřeze vděční. Nápad, ale taky nepřichází odnikud. Závisí na tom, co jsme celý život poslouchali. Je odvozený od toho, co máme v sobě. Geniální tvůrci taky netvořili jen tak z ničeho, ale byli ovlivněni tím, co měli kolem sebe. Genialita spočívala v tom, že to přetvořili a posunuli někam dál.

Tomáš bezesporu posouvá hranice ve své hudbě s každým dalším projektem. Kromě již zmiňovaného sebesmyčkovacího orchestru Omnion, se teď intenzivně věnuje i triu Nakara. Zároveň dokončuje skladbu pro svůj ablsolvenstský koncert na HAMU. Aktuální informace o jeho koncertech a workshopech najdete na jeho stránkách

 

Komentáře (0)