Petra Špindlerová: Nemám ráda na lekci anarchii

Povídání proběhlo v Akashe u kuchyňského stolu s šálkem čaje-nečaje. Málokdo by asi čekal, že se budu herečky a jogínky Petry Špindlerové ptát na jógu a Lenku Robinson… A dozajista nikdo nečekal, že je pro ni jóga stylem života a Lenka příjemný člověk.

Kdo a kdy vás k józe přivedl?

Maminka měla doma staré knížky o jógovém rehabilitačním cvičení – neuvěřitelně krásné. Před čtrnácti lety jsem začala navštěvovat různá jógová centra, bylo jich opravdu velké množství, který mi jsem prošla, a zjišťovala, co mi jak vyhovuje. Nakonec jsem zakotvila u Dalibora. Prvotní impulz vycházel asi z mojí lásky k východu.

Co pro vás jóga znamená a co vám dává?

Je to můj styl života a dává mi vnitřní klid. Jak být víc v klidu a souladu se svým životem, jak to tady lépe přežít. A jak si to třeba i užít.

Nejoblíbenější učitel:

Nemám jen jednoho. Aktuálně navštěvuji učitelský kurz u Godfriho Devereuxe, ten mě oslovil hodně. Zhruba 2 roky chodím na všechny jeho workshopy příjemné dynamické jógy. Vede je moc hezkým stylem. Pak Dalibora Štědroňského a ashtangu, ashtangu – vinyasu, když mám chuť si dát do těla a načerpat úplně jinou energii od takového askety, jako je on. Také mám ráda nádhernou Lenku Nezvalovou, která učí jivamukti, takovým krásným ženským způsobem. Každý z uvedených učitelů je úplně jiný a uspokojuje jiné potřeby. Někdy vám vyhovuje to, jindy ono.

Nejoblíbenější a nejneoblíbenější ásana:

Nedá se to takhle říct… Nemusím například velblouda. Možná je to tím, že v něm nevydržím tak dlouho, jak bych si představovala. Některé záklony fungují s naším egem… Ale třeba most mi nevadí. Šavásánu – tu má rád asi každý a pak mám moc ráda celý pozdrav měsíci, jemný a klidný. Je to o tom, jak do té pozice jdete, naučit se ji tak, aby se pro vás stala příjemná a odpočinková. Než si člověk najde milimetry pohybů celého těla, tak to chvíli trvá.

Kdy a proč jste se rozhodla, že budete jógu i učit?

U dětské jógy to byl syn Kryštof. Doma začal cvičit se mnou, pak to ukazoval ve školce a paní učitelka mě na základě zájmu ostatních nabídla, že bych mohla mít lekce tam. Děti to baví a mě s nimi. Nabíjejí mě tou svou čistou mlaďounkou energií. U dospělých jsem začala záskokem za Bělku v Akashe, a pak už mi lekce zůstala. V té době jsem dělala druhý stupeň instruktora jógy na FTVS, u České akademie jógy, praktikovala doma, sledovala lekce svých učitelů a bylo.

Míváte někdy pochybnosti?

Neustále. Dnes večer mám záskok, lekci jemné jógy a vůbec nevím, co mě čeká. Včera jsem si pročítala knihu rehabilitační jógy a v noci mě budila „kočička“ na všechny způsoby. Člověk má strach, aby těm lidem neublížil, aby lekce za něco stála, aby si lidi dobře zacvičili. Je to stejné jako s divadelním představením – nemáte šanci opravy. Je to tady a teď. Buď lekce krásně cvakne, energie jede, nebo se posouvá, nemá tah a drhne. Sice dojedete k šavásáně, ale s velkým rozdílem.

Vám se někdy stalo, že lekce drhla?

Je zvláštní, že zrovna tu, o které jsem byla přesvědčena, že drhla, mi ženy nejvíce chválily. Je to o naladění, s jakým lidi přijdou. Jak cvičit, tak na divadlo. Pokud někdo přijde s tím, že se chce bavit a je dopředu pozitivně naladěný, tak je výsledek fajn. Když je tam ale někdo vytáhl, jim se nechtělo, tak to budou od začátku kritizovat a nic z toho mít nebudou.

V čem jóga mění děti?

Moje lekce jsou formou kurzu. Děti chodí pravidelně. Většina opakovaně. Občas se stane, že přijdou třeba 2 nové. Pak vidíte ten obrovský rozdíl. Samozřejmě si musí zvyknout na systém a strukturu hodiny, na řád, který v hodině panuje, aby se něco dělo. Nemám ráda na lekci anarchii. A nové děti se díky těm, co už to znají, hezky začlení. Nemají tendenci nikam odbíhat, soustředí se. Největší rozdíl je viditelný při zklidňování a ve flexibilitě. Za vrchol považuji, když umí děti při závěrečné relaxaci zavřít oči.

Jaké jsou vaše lekce dětské jógy?

Každá je jiná. Záleží na tom, v jaké náladě přijdou děti. Někdy začínáme dynamicky, jindy ze sedu. Máme obrázky, na kterých si ukazujeme zvířátka, povídáme o nich, napodobujeme je, hrajeme si. Teď už ví, že když je záklon, musí pak být předklon a obráceně. Ladíme tělo. Program jim přizpůsobuji. Není to tak, že bych ho předem nastavila a jela si po svém. Není to nic povinného, chodí sem dobrovolně a rády a já chci, aby je jóga bavila. Dívám se na DVD zahraničních lektorů, zkouším nové věci, neustále se snažím něco vylepšovat.

Kdysi jste v jednom rozhovoru řekla, že v reálném životě byste inženýru Krátkému (Jan Révai) v seriálu Rodinná pouta za to, jak se k vám (coby Haničce) choval, jednu vrazila. Opravdu?

V rámci pudu sebezáchovy by si neměl člověk nechat všechno líbit. A nemusí to být zrovna fyzické, můžete ho vytrestat i jinak. Na spoustu věcí nereaguji. Mám svoje hranice, za které nejdu a mám svoje zásady, které se nemusí každému líbit.

Naše oblíbené téma „Lenka Robinson“…

Lenka je výtečná učitelka, jogínka-jogínka a nesmírně příjemný člověk. Jde z ní láska a dobrota. Všechny věci, které jsou jóga, dělá automaticky. Jednou jsem měla za Lenku záskok. To byly příšerné nervy. Přišel tam pán, přísně se na mě podíval a pronesl: „Záskok, jo? No furt lepší než…,“ a řekl jiného dříve zaskakujícího učitele. Během lekcí používám názvy některých pozic v sanskrtu, načež onen pán reagoval slovy: „To je tady snad čínsky, ne?“ Byla jsem zpocená a úplně vyřízená, vynervovná. Potom mě napadlo zařadit pár kliků z ashtangy a bylo to. Po skončení lekce řekl majiteli studia, že se mu to moc líbilo. Když jsem konzultovala svůj zážitek s Lenkou, přesně věděla, o koho se jedná.

Komentáře (0)