Mysore style aneb být sám sebou

Před více, než 40 lety se z města zvaného Mysore, v jižní Indii, začala do světa šířit ashtanga vinyasa jóga [čti aštanga vinjása]. Způsob, jakým se ashtanga v Mysore vyučovala je pojmenován stejně, jako město: Mysore style.

Tento způsob předávání tradice, kdy učitel ukázal žákovi několik ásan, ten je zopakoval, druhý den k nim přidal dalších pár a tak dál, až se naučil celou sérii (v ashtanze jsou celkem čtyři), je jedinečný hned z několika důvodů:

Nevím, co doma cvičit/nevím, jestli to dělám správně

Taky se raději nepouštíte do cvičení ásan z těchto důvodů? Nejste sami. Je to dokonce nejčastější důvod, proč se lidé, které na lekcích a seminářích potkávám, samostatnému cvičení vyhýbají. Pokud vás v odpověď
nezaujal online kurz, je pro vás mysore style jako dělaný – ať už cvičíte ásany podle jakékoliv jógové školy.

Získáte zásobu ásan a díky přítomnosti učitele budete vědět, jak na ně. A nemusíte se obávat ani toho, že byste se naučili jen 5 ásan a šli zase domů – přece jen, nejsme zde na dovolené v Indii, kde vaši pravidelnou docházku neohrozí žádné povinnosti. Během lekce se proto můžete naučit mnohem více a je už jen na vás, jak s nově nabitými zkušenostmi naložíte.

Ať už ásany zvládáte jakkoliv, nebojte se cvičit je sami doma, naopak, jděte do toho. Pak se totiž se svým tělem dostanete do mnohem užšího kontaktu, zjistíte, co doopravdy potřebujete a za učitelem pak přijdete s dotazem, který přesně takovým potřebám odpovídá.

Více síly a spěchu vs. více vnímání

Jóga není závod – ani v tom smyslu, že bychom museli být lepší, než někdo jiný (což je už z podstaty, že jsme všichni jedineční, nesmysl) a ani v tom smyslu, že musíme něco zvládnout v určitém tempu – občas se objeví názor, že pokud první ashtangovou sérii zvládáme v příjemném tempu za hodinu a tři čtvrtě až dvě, tak v lekci, která má hodinu a půl nebo doma, když máme hodinu, měli bychom přidat (= zrychlit dech).

To je ale tak akorát nejlepší cesta k většímu stresu. Je to stejné jako v životě – každý přece máme jiné způsoby vnímání, jiné způsoby učení a jiné tempo, kterým vše zpracováváme.

Stejně tak v ásanách nejde o to, kolik jich za lekci stihneme, ani o to, kam až se předkloníme s vynaložením maximální síly. Mnohem větší prospěch z ásan budeme mít, pokud začneme vnímat nakolik vlastně potřebujeme svaly zapojit a ne je zatnout, které svaly ještě můžeme uvolnit a taky začneme-li respektovat hloubku a plynulost svého dechu a v případě potřeby v pozici ubereme.

A co rozdíl mezi minulým a dnešním cvičením? Jak jsme za tu dobu zacházeli s tělem? Co jsme snědli a vypili? Jaké emoce jsme prožívali? Jaké nové informace jsme se dozvěděli? To vše ovlivňuje nejen mysl, ale také tělo. Proto lpění na počtu ásan nebo na stále větších rozsazích, není úplně nejlepší záměr. Spíše přijetí, vděčnost a spokojenost.

Pro jistotu ale dodám, že samozřejmě nemám na mysli laxnost a lenivost, naopak, být na své hranici, vydávat se mimo komfortní zónu, ale zároveň vnímat signály svého těla a svou intuici.

Idividuální přístup a zpětná vazba

Pak se hodí mentor a kouč v jedné osobě, neboli učitel. Protože, když každý cvičí svým vlastním tempem a dostane se do dané ásany v jiném čase, učitel má prostor asistovat v jedné pozici více lidem nebo se u někoho rovnou zastavit, probrat pozici více do hloubky a zjistit, co dotyčnému vyhovuje. Může tak navrhnout jednodušší nebo přípravné varianty anebo doporučit zůstat v ásaně déle, místo hrnout se hned do další.

Větší pokroky – Větší sebedůvěra

Ve finále tak dosáhnete mnohem větších pokroků a nezůstane jen u ásan – sebedůvěra získaná na podložce se totiž velmi rychle začne promítat i do jiných oblastí vašich dnů. Zapomeňte na skupinové tempo, buďte sami sebou

Jdete do toho? Těším na viděnou v letním minikurzu

 

Komentáře (0)