Jaroslav Kočí

(1908 – 1989)

„Pochopil jsem, že otázku „Kdo a co jsem já“ a i odpověď na ni, nosíme již současně v sobě. Pochopil jsem, že Pravda o nás a o Bohu je giganticky jednoduchá a že právě tato jednoduchost je tím nejtěžším problémem k pochopení. Velikého omylu jsem se dopustil tím, že jsem se domníval, že stačí toto každému říci, a tak ho uchránit zbytečného bloudění. V tom jsem naprosto neuspěl. Nejde to nikomu dát, dokud k tomu nedozrál sám, dokud se k tomu sám nedopracoval vlastní zkušeností – ovládnutím mysli a jejím utišením, aby ji tak učinil způsobilou k pochopení Sebe sama v čistém Vědomí, které jest podstatou Boha.“

Jaroslav Kočí byl významnou osobností mezi duchovními učiteli u nás. Narodil se v květnu roku 1908 v Bohumíně. Vyučil se holičem. Již od mládí měl velký zájem o okultismus, telepatii, hypnózu, parapsychologii, ale i o astrologii.

V roce 1928 ho profesor Bořík seznámil s křesťanskou mystikou, jejíž cestu nastoupil. Byl členem spolku Psyché Karla Weinfurtera. V roce 1936 se setkává s Fráňou Drtikolem a stává se jeho žákem. Toto setkání ho podstatně ovlivnilo. Nastoupil vlastní cestu duchovního poznámí a v témže roce dosahuje s jeho pomocí poznání sama sebe, které dále rozvíjí. 

V roce 1937 se Jaroslav Kočí oženil a o osm let později se přestěhoval zpět do Ostravy ke své ovdovělé matce. Zde pracoval jako odečítač spotřeby elektřiny a jako opravář elektroměrů. Současně zahajuje i svou literární činnost. 

Kočí byl jedním z poutníků na duchovní cestě, který dospěl k realizaci, ke splynutí vědomí se svým „Vyšším já.“ Měl celou řadu stoupenců, kteří jej považovali za svého významného duchovního učitele, srovnatelného i s nejlepšími indickými učiteli. Jedním z nich byl i Ing. Jiří Vacek, který také uspořádal jeho literární odkaz – „Cesta za Pravdou“ – dílo Jaroslava Kočího, (Orfeus, 1993)

„Mnozí se táží, jak převést Ono Věčné já, které postřehneme v tichu meditace do běžného stavu našeho vědomí po celý den? Na to je jediná odpověď: BDÍT. Ano, pro člověka jsou dvě možnosti, a to BDÍT nebo NEBDÍT. Kdo bdí po celý den, ať dělá cokoliv, jeho práce je posvěcena „Věčným okamžikem“, který vede naši pozornost při všem co konáme…“ (Klíč k pochopení věčně Přítomného Okamžiku – Boha v sobě)

Jaroslav Kočí zemřel 8. června roku 1989. V hodině své smrti se zjevil několika svým přátelům.

Komentáře (0)