Tykev patison – z cyklu zapomenuté a méně známé potraviny

V posledních letech pozorujeme u lidí, kteří se zajímají o své zdraví, poměrně výrazný posun směrem k vědomějšímu a přirozenějšímu přístupu k životu. Už se tak často neskloňuje zdravá výživa, hovoří se spíše o udržitelném životním stylu, péči o planetu a životní prostředí a ohleduplném využívání zdrojů. Tyto snahy s sebou jako vedlejší efekt přinášejí zájem o domácí tradice a životní zkušenosti předků, což ve stravě znamená především návrat k lokálním a sezónním surovinám, ale také znovuobjevení některých v minulosti často používaných a v poslední době takřka zapomenutých plodin.

Přestože jsme například některé druhy zelenin dříve považovali za zastaralé a pro pěstování v dnešních podmínkách či jídelníček moderního člověka nevhodné, jejich výživové vlastnosti, přínos pro lidské zdraví a možnosti využití v běžné kuchyni nás občas překvapí. Vezměte si třeba typický plod pozdního léta a začátku podzimu, obyčejnou tykev nebo lidově dýni. Tu jsme v minulých letech znali hlavně jako dekoraci, v některých oblastech se pěstovala kvůli olejnatým semenům, bez jakéhokoli dalšího využití, snad s výjimkou krmení pro domácí zvířata, a nadšení zahrádkáři se občas pochlubili velikostí svého Goliáše.

Tykví nicméně existuje mnoho druhů, z nich většina je vzhledově velmi příjemná a zajímavá, takže nám pěkně ozdobí zahrádku či dům, představují ovšem také cenné zpestření našeho jídelníčku. Původně pocházejí z tropické a subtropické Ameriky a do Evropy se dostaly s výpravami prvních mořeplavců. Dochovala se semena až 5000 let stará, jedná se tedy o jednu z nejstarších kulturních plodin. Snadno se pěstují a lehce se kříží, pyšní se proto velkou škálou tvarů a barev.

U nás se nejčastěji pěstuje tykev obecná, velkoplodá a muškátová, některé zdroje uvádějí ještě dýni fíkolistou a pomíchanou. Do první skupiny patří dobře známá a velmi oblíbená cuketa, méně lidí už asi ví, že mezi tykve obecné řadíme i plod podivného diskovitého tvaru se zvlněnými okraji a obvykle bílé, někdy žluté nebo zeleně žíhané barvy, patison (používá se i „patizon“).

První patisonky se sbírají nezralé už v červenci, lze je jíst syrové v salátech nebo vařené i se semeny a slupkou, dekorativně působí ve směsích nakládané zeleniny. Na podzim sbírané zralé plody mají velmi tuhou slupku a je třeba s nimi zacházet opatrně, protože jsou náchylné k potlučení. Skladují se v suché místnosti při teplotě 10 – 15◦C, vadí jim vysoká vlhkost vzduchu a nesmí namrznout, ihned se začínají kazit. Uskladněnou úrodu je třeba pravidelně kontrolovat.

Stejně jako ostatní druhy tykví napomáhají patisony odstraňování škodlivin a dokonce i parazitů ze střev, podporují trávení a působí jako jemné projímadlo. Jsou močopudné, ulevují od otoků, pomáhají ledvinám, zlepšují obranyschopnost, celkově zklidňují a podporují regeneraci organismu. Z minerálů najdeme v patisonech v menším množství železo, fosfor i některé další prvky a díky tomu, že obsahují poměrně hodně draslíku a málo sodíku, jsou vhodné i pro osoby se srdečními potížemi.

Jako zelenina s vysokým obsahem vody a nepatrným množstvím cukru se patisony doporučují diabetikům a lidem, které trápí slinivka, a protože mají málo kalorií zato velké množství rozpustné vlákniny, dobře zahání hlad a hodí se do dietní stravy. Navíc mají schopnost snižovat hladinu tuku v krvi a doporučují se pacientům s revmatismem, aterosklerózou a dnou.

Dužnina patisonu nemá nijak výraznou chuť, je-li však dobře vyzrálá, nabízí značně bohatou škálu využití. U nás se asi nejčastěji připravují smažené na způsob řízků nebo plněné kořeněným mletým masem, případně jeho náhražkou, a zapečené v troubě. Můžeme jimi ovšem dobře nahradit třeba brambory: vynikající jsou patisonové placky na způsob bramboráků, výborně se hodí do polévek. Rychle se rozvaří a připravované jídlo příjemně zahustí, vyžadují ovšem výraznější přísady. Nejchutnější jsou ale jako součást různých dušených směsí s luštěninami a dalšími druhy zeleniny, od nichž snadno přijímají jejich chuť, a jimž naopak dodávají správnou konzistenci.

Tip na recept – PLACIČKY Z PATIZONU SE SALÁTEM Z ČERVENÉ ŘEPY

Suroviny na 4 porce: 

• 1            patizon
• 1 – 2       červené řepy
• 2cm        křene
• 3 PL       ovesných vloček
• 3 PL       hrašky pikant
• 1 PL       umeocta
• 1 PL       lahůdkového droždí
• 1 PL       oleje (olivový)
• špetka saturejky, majoránky
• 2 str.       česneku
• ovesná (nebo jiná) mouka dle potřeby

Postup přípravy – placičky:

1. Patizon nastrouháme, osolíme a necháme asi 10 minut odstát. Vodu vymačkáme a ponecháme si ji stranou.
2. Vločky zalijme v misce malým množstvím vroucí vody – jen tak, aby neplavaly a nasákly vodu.
3. Pak do nich přidáme nastrouhaný vymačkaný patizon.
4. Přidáme hrašku pikant, lahůdkové droždí, česnek a koření, promícháme a necháme asi 15 minut odstát, aby se vše spojilo.
5. Dle potřeby buď zahustíme ovesnou moukou nebo naředíme slitou vodou z patizonu tak, abychom mohly tvarovat vyšší placičky.
6. Ty klademe na plech vyložený pečícím papírem, povrch potřeme olivovým olejem a pečeme asi 20 minut při 200 °C.
7. V polovině času obrátíme a povrch opět potřeme olejem.

Postup přípravy – salát z červené řepy: 

1. Červenou řepu umyjeme a neloupanou asi hodinu povaříme do změknutí, poté oloupeme a vychladlou nastrouháme.
2. Nastrouháme křen.
3. Obojí promícháme a dochutíme dle potřeby umeoctem.

 

Komentáře (0)