Ředkev – přínosy pro vaše zdraví

Ředkev jako kořenová zelenina byla známá již ve starém Egyptě. I v Evropě se používá odedávna, velmi oblíbená byla zejména ve středověku. V Číně slouží nejen jako mnohostranná zelenina, ale také jako velmi oceňovaný domácí lék. Dnes se u nás setkáme nejčastěji s červenou ředkvičkou jako jarní zeleninou svěží, mírně ostré chuti, která výborně doplní a zároveň ozdobí mnohý zeleninový pokrm.

Ředkev se pěstuje pro dužnatý kořen nejrůznějších tvarů a barev, do skupiny ředkví patří například i ředkev olejná – používaná jako zelené hnojivo a biologický prostředek proti škůdcům. V kořenech totiž koncentruje dusičnany, proto ji ani při pěstování na zahrádce není třeba přihnojovat. Bulvy se sklízí na jaře a na podzim, v letním počasí vyhání ředkev květy a tvoří semena.

Pověst účinného domácího léku si dodnes zachovala černá ředkev, která se nám také pomalu vrací do jídelníčku a dokonce se začíná objevovat v nabídce běžně prodávané zeleniny. Což je velmi dobře, protože kulatý černý kořen velikosti tenisového míčku až menší pěsti obsahuje celou řadu důležitých látek. Její výraznou peprnou chuť způsobují hořčičné silice, které jí propůjčují antibakteriální a protiplísňové účinky, a síra, z méně běžných minerálů obsahuje například i chlór, fosfor a měď.

Za syrova má více vitaminu C, než citrusové plody, obsahuje značné množství vitaminu E, vitaminy skupiny B, beta karoten a z minerálních látek hlavně draslík, sodík, vápník a hořčík. Patří k nejlepším prostředkům přirozené detoxikace organismu, snižuje cholesterol. Lidové léčitelství využívá hlavně šťávu, především při nespavosti, bolestech hlavy, proti kašli a bronchitidě. Pomáhá také s vyloučením ledvinových a žlučových kamenů, je močopudná, podporuje sekreci žluči a zlepšuje činnost jater.

Osvědčila se jako prevence nachlazení a zahlenění, příznivě ovlivňuje i cévní systém. Černá ředkev patří k prostředkům s výrazným účinkem, nedoporučuje se proto u osob trpících průjmy, žaludečními a dvanácterníkovými vředy, zvětšenou štítnou žlázou a celkově by se jí měli vyhýbat lidé, u nichž vyvolává žaludeční potíže. V kuchyni se obvykle přidává do salátů, pomazánek nebo polévek, výborná je jako příloha k masu nebo nakrájená na chleba s máslem.

Jak už to u botanicky příbuzných zelenin bývá, vyznačuje se podobným působením i značně rozšířená a oblíbená ředkvička, kterou si můžeme vypěstovat v nejrůznějších barvách od bílé, červené až po fialovou, dvoubarevnou s bílou nebo narůžovělou dužninou. Je snadné ji rychlit, pěstovat se dá dokonce na balkóně. Pro svou nízkou kalorickou hodnotu a vysoký obsah vlákniny se doporučuje například při odtučňovacích kůrách. Obsahuje kyselinu listovou, důležitou pro krvetvorbu.

Ředkve patří k druhům zeleniny silněji postihovaným přehnojováním. Doporučuje se proto upřednostnit při nákupu bioprodukci a vyhýbat se měkkým, povadlým a gumovitým bulvám, které bývají často dřevnaté nebo popraskané. Takové ředkve byly buď příliš dlouho skladované nevhodným způsobem nebo se jedná o neodpovídající způsob pěstování. Čerstvá ředkev je křehká a šťavnatá, listy má svěží a nepřerostlé.

Ředkev je krom jiného prastarou fermentační zeleninou, velká bílá ředkev daikon se v Koreji a Číně nakládala pravděpodobně dříve než čínské zelí (kimchi). Poslední dobou se na pultech obchodů objevuje i u nás. Obsahuje méně sirnaté silice, zato více sodíku, železo a křemík. V zemích svého původu se používá na nejrůznější potíže, uleví při svědění, popálení, zmírňuje zápach z úst a vůbec tělesný zápach způsobený nadbytkem tuků v těle.

Je žlučopudná, pomáhá trávit, především jídla tučná, mastná a těžká. Listy daikonu se doporučují také při léčbě cukrovky, cenná je její schopnost rozpouštět ledvinové kameny – podává se vařená v polévce i nastrouhaná jako salát. Nápoj z bílé ředkve snižuje horečku, podporuje pocení a vylučování moči. Rozpouští hleny a obsahuje enzymy, které podporují vylučování trávicích šťáv. Stejně jako černá ředkev se nedoporučuje u zánětů a nemocí trávicího ústrojí.

 

Komentáře (0)