Pastinák – z cyklu zapomenuté a méně známé potraviny

V dnešních časech globalizace, možnosti cestování a poznávání jiných částí světa včetně místní kuchyně a exotických plodů, jako bychom měli občas sklony přehlížet naše domácí „poklady“. Je celkem přirozené, že člověk obdivuje to, co je jiné, nadchne se pro nově objevené a rád vyzkouší vše neznámé. Nezapomínejme ale, že pro nás je nejzdravější právě to, co roste na naší zahrádce.

Krásným příkladem výjimečné kvality našich potravin mohou být některé druhy domácího maloplodého ovoce, které se svým obsahem i působením na lidský organismus hrdě řadí mezi dnes tolik populární skupinu super potravin – tedy potravin s obsahem některých látek vyšším, než jakýkoli jiný druh rostoucí jinde na světě. Vzpomeňme namátkou třeba na černý rybíz nebo černý bez.

Pro své zdraví ovšem můžeme hodně udělat také používáním některých na první pohled zcela obyčejných plodů a zeleniny, například kořenové. Dobrým příkladem nám bude pastinák, jeden z nejstarších druhů zeleniny, který se pěstuje více než 3000 let. Původem snad z Kavkazu, Blízkého východu či střední Asie, postupně zdomácněl v celé Evropě a v plané podobě ho vídáme podél cest.

Chtělo by se říci, že dnes u nás pastinák patří mezi méně používané zeleniny. Ale určitě už jste se také setkali s tím, že si v obchodě koupíte petržel a ta vůbec jako petržel nechutná. Přestože je bedýnka označená nápisem „petržel“, koupili jste si pastinák. Rozdíl mezi pastinákem a petrželí je nicméně patrný na první pohled podle nati. Místo, kde vyrůstá z kořene nať, je lehce prohloubené. Pastinák také bývá výrazně větší, s horním průměrem kořene až pět centimetrů.

Velkou předností pastináku je jeho nenáročnost a k časté záměně zřejmě dochází i z toho důvodu, že dává oproti petrželi více než dvojnásobné výnosy. Kořeny se mohou sklízet již od července, většinou se ale sklizeň ponechává až na říjen, až začnou žloutnout listy. Po namrznutí získává totiž pastinák mnohem lepší chuť, a proto se často až do února ponechává na záhoně.

Pastinák obsahuje mnoho minerálů, bílkovin a třikrát více cukru, než mrkev. Je i cenným zdrojem vlákniny. Obsahuje vitamíny A, B a kyselinu listovou, ze všech kořenových zelenin má nejvyšší obsah vitamínu C – až 32mg ve 100g kořene. Svými léčivými účinky jsou známy kořen i plody pastináku, obvykle se podává ve formě nálevu ze 2–3 lžiček sušené drogy na 250 ml, přičemž běžné je vypít 2–3 šálky tohoto nápoje denně.

Doporučuje se při revmatismu, plynatosti a neurózách, má totiž uklidňující účinky. Zlepšuje chuť k jídlu, působí močopudně a pomáhá při čištění močového měchýře od močových kamenů či písku. Mimo jiné se také traduje, že užití kořene pastináku spolu s mlékem příznivě působí na léčbu dnes už nepříliš rozšířených souchotin. Římané věřili, že kořen pastináku působí jako afrodiziakum.

Vzhledem k vyššímu obsahu silic by se neměl pastinák podávat ve velkém množství, raději méně a častěji. U velmi citlivých jedinců může vyvolat alergickou reakci ve formě podráždění kůže vystavené slunečnímu záření. Podobně může podráždění pokožky vyvolat i šťáva z rostliny a za prudkého slunce může zánětlivé projevy působit i styk s kořeny.

Zdá se, že využití pastináku v současné kuchyni je spíše krajové. V západní Evropě patří k základním zeleninám a petržel se používá především naťová, v ostatních částech Evropy převažuje užití kořenové petržele. Před příchodem brambor do Evropy se pastinák vařil jako příloha, připravovaly se z něj polévky, kaše a společně s ostatní kořenovou zeleninou sloužil jako základ pod maso, ke zvěřině a rybám. Při nedostatku byl sladký pastinák i významným zdrojem cukru, díky tomu je ale méně vhodnou zeleninou při redukčních dietách.

Může se podávat dušený nebo jen vařený, politý máslem. Přidává se do šťouchaných brambor, dá se zapékat a osmažit. Vynikající je do omáček, vhodný je i pro malé děti. Chuťově jej vhodně doplní bazalka, kopr, petrželka, tymián či estragon. V některých kuchyních se využívá specificky, např. Irové z něj vaří pivo, dělají se z něj marmelády.

 

Komentáře (0)