Osobní prožitek z Reebok Yoga Sensation

Když nic nečekáte, předčí to vaše očekávání aneb den plný jógy, hudby, tance a akrobacie: Reebok Yoga Sensation 25. května 2014.

Spousta z nás zaregistrovala letáčky či zprávy o festivalu jógy pod taktovkou firmy Reebok. Pochyby se vznášely ve vzduchu: jóga jako masová komerční akce? Je možné dosáhnout pocitu relaxace, ztišení a naslouchání svému srdci mezi desítkami, stovkami nebo tisíci účastníků? A co slíbená jógamatka zdarma, přežije víc než jeden den cvičení nebo skončí v kontejnerech na plast hned po cvičení? Odpovědí na všechny tyto otázky mohou být reakce mého okolí po skončení této akce: takto nabitou energií a s krásnou jógamatkou v tašce mě neviděli už hodně dlouho!

Program měl probíhat na hlavním pódiu a v menších vedlejších sálech. Asi jsem nebyla sama, kdo se těšil, že si vyzkouší něco nového, aby během on-line registrace zjistil, že do malých sálů už není možné se kvůli plné kapacitě přihlásit. Zbýval tedy hlavní program a 108 pozdravů slunce. Předtím nás ale přivítala moderátorka Lejla Abbasová, která mi mluvila z duše, když nás během svých úvodních slov vyzvala, abychom jógu nepraktikovali pouze ve studiích či doma, ale i v parcích a přírodě. Mám úplně stejný názor. Na Tchaj-wanu, kde jsem strávila pár let, bylo běžné cvičit čchi-kung či tchaj-ťi v parcích nebo na školních hřištích. Tyto veřejné prostory byly živé a plné lidí. Obzvlášť v teplých měsících mi přijde líto, že tomu u nás tak není. Teď když už všichni máme jógamatky navíc od Reeboku, možná vzniknou skupinky, které spolu s kolektivní odvahou vezmou jógu ven na vzduch.

Ale zpět k programu Reebok Yoga Sensation. Těsně před začátkem pozdravů slunci jsme si mohli vychutnat představení akrobatického Dua OGOR. Souhra těl i duší tohoto páru byla mimořádně inspirující. Naštěstí si něco podobného, i když v úplně jiném měřítku, můžeme vyzkoušet i my smrtelníci třeba na partnerské józe. Účastníci párové jógy určitě potvrdí, že stačí i půl metru hlavou dolů, aby si člověk připadal jako akrobat.

Pak přišly na řadu pozdravy, u kterých jsem si říkala, že to dopadne asi tak šestkrát nazdar a pak zdar, čau a odcházím. Nakonec se to vyvinulo trochu jinak. Za prvé bylo skvělé, že se lektoři i styly pozdravů měnily, takže nehrozila nuda, a pokud někomu styl nevyhovoval nebo se cítil unavený, mohl si v pohodě odpočinout. Takovou vnitřní svobodu na běžných lekcích člověk nemá, ať už proto, že se do cvičení při pohledu na ostatní nutí sám nebo ho k tomu vybízí lektor. Pokyny cvičitelů doprovázela nádherná živá meditační hudba a během pozdravů jsem zažila jeden z nejkrásnějších okamžiků tohoto dne, kdy jsem splynula s pohybem a pohyb se mnou. Meditace v pohybu se pro mě na krátký okamžik stala realitou. I když jsem se na začátku bála, že to bude velmi komerční akce, nakonec byla víc duchovní než mnoho běžných hodin jógy a hromadné ÓM určitě doznívá v srdci účastníků dodnes.

Zpět na zem nás vzala pauza na oběd a sdílení zážitků. Dalším bodem programu pak bylo Cvičení Les Mills Body Balance, jež v sobě kombinovalo nejenom jógu, ale i pilates a jemně taneční prvky, které nás rozhýbaly v rytmu současných popových hitů. Vzhledem k předchozímu obědu byly některé pozice jen pro odvážné a považuji za velký úspěch to, že obsah něčího žaludku neskončil na čerstvě nabyté jógamatce. Přisuzuji to tomu, že někdo třeba nejedl, dal si něco lehčího nebo jako já vynechal cviky hlavou dolů či na břiše. Velkým zadostiučiněním pro ty ohebnější určitě muselo být i to, že je lektorka Anna Paringer dovedla do pozice, kterou na letáčku akce prezentovala zahraniční hvězda jógy Tara Stiles. Pro méně zdatné jako já to sice mohlo být zdrojem mírné frustrace (a bylo), ale ještě že jsem si vzpomněla, že na józe se přeci (většinou) nesrovnáváme s ostatními.

Příjemnou další vsuvkou v programu byli mužští vystupující z různých stran, kteří se vtančili mezi diváky, aby své vystoupení zakončili tancem na pódiu s dívkou v bílém. Nevím zda-li to bylo uměleckým záměrem, ale cítila jsem z vystoupení parafrázi na pohádku o zachráněné princezně s tou obměnou, že princ nebyl jenom jeden ale rovnou tři. Vzhledem k tělesné konstrukci tanečníků, tuším, že tato fantazie byla určena spíše většinovému ženskému publiku.

Další na řadu přišla Zuzka Klingerová a její Black Light Yoga, která podle názvu měla původně proběhnout potmě. Organizátoři nám rozdali svítící náramky, abychom při zhasnutých světlech tušili polohu ostatních. Bohužel black light byla nakonec spíše grey light (žádná spojitost s Fifty Shades of Grey). Pravděpodobně se nezhaslo úplně hlavně z bezpečnostních důvodů. Kdybychom ale mohli zakusit i na krátkých pár minut celkovou tmu a měli možnost se orientovat jen podle těch náramků, tuším že by to byl zážitek přímo náramný. Já jsem si to v menším provedení vyzkoušela alespoň večer doma v koupelně, kdy jsem zběsile mávala rukou kolem sebe.

Po józe jsme sice byli hezky prodýchaní, ale hned na to přišlo všechno vniveč, když nám dech vzalo vystoupení vzdušných akrobatů Vertigo. V několikametrové výšce na visících stuhách vytvářeli kreace nad nimiž se tajil dech. V momentě, kdy své vystoupení propojili s písní Lany Del Rey Young and Beautiful, věděla jsem, že už si mě nadobro zamotali do svých sítí, tedy pardon, stuh. Připomenulo mi to něco, na co jsem už málem v životním shonu zapomněla: Kultura má také očistný význam a obdiv ke kráse a souhře vystupujících je obdivem k samotnému životu.

A co víc si přát než jen zklidnění na závěr, o které se postaral svým podmanivým hlasem Vašek Krejčík. Svými inspirujícími slovy o tom, že jóga i tento den slouží něco jako zastavení a reflexe nás uvedl k poslechu Smetanovy Vltavy a dal jí možná i další rozměr, kdy běh řeky přirovnal k běhu našich životů.

Zůstává otázka zda-li může být komerce jógová a jóga komerční? Jóga jakožto sjednocení dokáže splynout s mnoha směry a vždy se vytvoří něco jedinečného a nezapomenutelného. Nejinak tomu bylo i ve spojení s firmou Reebok, která připravila výjimečný zážitek, na který budu nejenom já opravdu dlouho vzpomínat. Minimálně do dalšího ročníku.

 

 

Komentáře (0)