Nezbytná rovnováha

Jsem nespokojená. Unavená, neskutečně vyčerpaná. Cítím veliký neklid. Jsem doslova „napružená“, něco se děje, cítím, že něco přichází. Neumím definovat, co se se mnou konkrétně děje, proč jsem roztržitá, podrážděná. Může to být úplňkem, který nastává, možná tím, že nemám prostor se zastavit a uvědomit si pořádně, proč reaguji tak či onak.

Je těžké fungovat, chtít přijít na příčinu mé nespokojenosti a přitom muset fungovat na 200%, vzhledem k tomu, že jsem máma, partnerka, kolegyně, dcera, kamarádka. Je náročné se alespoň zamyslet krátce nad tím, co je špatné a zda je vůbec něco špatně.

Dnes všichni spěcháme. Honíme se za penězi, úspěchem, slávou. Myslíme si, že čím víc budeme vydělávat, tím lépe se nám bude žít. Přitom je to takřka vždy zaručená cesta do pekel. Neustálý koloběh, kdy se honíme jako pokusné krysy neustále dokola, aniž bychom měli prostor se zastavit a zamyslet se nad důvodem PROČ tohle všechno vlastně? Stojí to za to? Z práce, do práce, večeře, spát. O víkendu využít volný čas tak moc naplno, že se v pondělí v práci cítíme jako zbití.

Sama jsem se v tomto kolotoči ocitla, aniž bych chtěla! Najednou necítím žádnou rovnováhu, harmonii a spokojenost s životem, jakým žiju. Resp. spíše přežívám. A tak se zastavuji a pokládám si otázky. Je důležité vědomě se zamyslet nad tím, co se děje, že ztrácíme sílu, elán, chuť. Tak jako při lekci yogy zpevňujeme náš střed těla, tak bychom v životě měli pracovat rovnováze naší duše a také mysli. Je dobré protřídit nepotřebné od potřebného, udělat něco jen pro sebe, pobýt chvilku v ústraní a v tichu se srovnat.

Rovnováha musí být v celém našem životě. Dokud přece nepoznáme tmu, nedokážeme ocenit světlo. Dokud se nedostaneme na dno, neoceníme vrchol. Zkusme se nevychylovat ze svého středu, spíše naopak, pojďme se učit zklidnit, jen tak být a srovnat naše pocity tak, abychom cítili klid a harmonii.