Nela Boudová: Sny mají mít u žen nereálnou podobu

Takhle jsem se dlouho nepobavila. „Děti si pořád hrajou se sirkama, tak je asi někam uklidily,“ pronesla „česká Julia Roberts“, když chtěla zapálit svíčku. Probraly jsme muže ze všech stran, na nic nového pochopitelně nepřišly. Vypila jsem výborný čaj, poslechla příjemnou hudbu a zjistila, že Nela Boudová je další z party „hereček-jogínek-kamarádek“, které stojí za to poznat.

„Ráno jsem byla na sakrální terapii, to je něco tak fantastického. Chodím jednou za čtrnáct dní až za měsíc a mívám pak pocit, jak když mě nafetuje. Abych si to co nejvíc užila, na stejný den si neplánuji jiné aktivity,“ bylo mi úvodem sděleno.

Jak se stane, že herečka napíše dvě knížky pro děti?

Napadl mě příběh, tak jsem ho začala psát. Nebylo to za účelem vydání knihy, prostě mě to bavilo. A když už jsem napsala asi 20 stránek, řekla jsem si, že by to bylo dobré vydat. Sedla jsem k internetu a rozeslala po vydavatelstvích první dvě stránky. Svojí roli v tom asi hrálo, že jsem známá, tím ale nechci kvalitu nijak snižovat. Myslím, že dětem se líbí. Na knížkách mě, když jsem byla malá, nejvíce bavily obrázky. Takže to jsou nádherně ilustrované knížky pro holčičky.

…ale vy máte dva chlapečky. Kdy napíšete něco pro ně?

Začala jsem psát do sešitu, který se bohužel ztratil. V létě bude druhý pokus. Kdybych psala do počítače, tak se to nestane.

Jelikož se ale nestávají věci jen tak, pravděpodobně by se soubor smazal…

…takže to prostě nemělo být. Nedávám si úkoly, co napíši nebo nenapíši, ale vím, že příští kniha bude víc pro kluky. Ti moji mi s psaním pomáhali, což bylo veselé a bavilo mě to. Měli jsme ostré debaty například o tom, jak se bude děj vyvíjet. Coby autor jsem si do toho nenechala moc mluvit.

Praktikujete jógu. Kdo vás k ní přivedl?

Moje kamarádka Gabriela Filippi a paní učitelka Věrka Ždichyncová, která má můj velký obdiv.

Co pro vás jóga znamená?

Jóga je o udržení duchovní mladosti. Baví mě, že není jen o fyzickém těle, ale i o myšlení. Jak je to celé propojené. Fascinující je, když to někomu i přes jeho vysoký věk pálí. Věra je pro mě i ve svých 89 letech vrstevnicí. Nejsem pravidelný návštěvník lekcí, bohužel, ale chtěla bych být. A tak se snažím dělat alespoň všechny ostatní věci, které s jógou souvisejí.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější ásany?

Mám ráda matsjásanu, halásanu a karnapídásanu.

…skvělá harmonická kombinace. A kterou děláte jen proto, že vám to řeknou?

Většinu těch ostatních. Záleží na momentálním psychickém i fyzickém rozpoložení.

Cvičí vaše děti jógu?

Andrej (12) byl na dětské lekci a moc se mu tam líbilo. Dalibora (10) to nebavilo, protože je kapku hyperaktivní. Já cvičím nepravidelně a zásadně mimo domov, ale jejich tatínek (scenárista a dramaturg Jan Lekeš) cvičí každý den ráno – doslova jóga v denním životě. Díky tomu vědí, že je nutné se o tělo starat.

Co vás jako matku nejvíc popuzuje?

Očkování dětí. Maminky by si měly uvědomit, že doktoři nejsou andělé v bílých pláštích a neměly by jim slepě věřit. Měly by si sehnat co nejvíce informací z co nejvíce zdrojů. Zjistit, jaké jsou očkovací plány okolních zemí, v Japonsku (tam se očkuje od pozdějšího věku než u nás). Sama jsem se o to začala zajímat v momentě, kdy jsem zjistila, že mladší syn má o 3 očkování víc než ten o 18 měsíců starší. Přišlo mi to divné a sestřička mi u našeho tehdejšího pediatra řekla, ať toho staršího nechám doočkovat… Nechci nikomu radit, ale bylo by dobré, abychom přemýšleli nad vším, co děláme. Ať nejsme jako ovce ve stádu, které věří všemu, co jim jeden člověk řekne. Určitá očkování jsou podle mě nutná, ale rozhodně ne všechna.

Co vám dal váš nedávný pobyt v Kambodži?

Splnila jsem si svůj sen vidět Angkor Wat, ze kterého jsem byla nadšena a doufám, že se tam ještě vrátím. Pak jsem jela dolů na malý ostrůvek. Bylo moc zajímavé tu zemi poznat. Je neuvěřitelně holá, protože Kambodžané pokáceli asi 85% veškerých stromů, a chudá s milými lidmi. Všude se válejí igelity, takže jsem přemýšlela, kam jednou zmizí. To mě asi šokovalo nejvíc, jak si s tím Matka Země poradí… Stejné je to prý i v Jižní Americe. Jsem šťastná za to, co máme u nás.

Máte i jiné životní sny?

Tisíce.

…a směřujete k nim?

Jasně.

Odtajníte některý z nich?

Jak se dostávám do druhé poloviny života, mám je spojené spíše s domovem, se zemí, s přírodou. Nechci už být ve větru a chci to mít trošku více ukotvené, než jsem měla doposud. Sny mají mít u žen nereálnou podobu. Například že se budu cítit bezpečně a dobře. Není třeba tomu dávat konkrétní obrys. Je jedno, jestli je to náruč muže, dům, pes… Snažím se mít sny bez konkrétní podoby a ony se pak plněj.

Komentáře (0)