Zuzana Bergerová: jógová víla

Její hodiny jsou jen tak mimochodem. Žádné nucené dostání se někam, nechcete být lepší, nemáte cíl. Ona celá je jen tak mimochodem. Zajímavé, že jsem si to uvědomila až v momentě přípravy tohoto rozhovoru. Zuzana Bergerová vede kromě lekcí jógy také internetový obchod Yogavila.com, který letos oslaví 5. narozeniny. Všechno prý přijde časem, nemá žádnou reklamu, obchod dělá pro dobrý pocit. Je pravděpodobné, že tímto přístupem si lze jen stěží vydělat na luxusní auto nebo exotickou rodinnou dovolenou. Na druhou stranu je možná právě toto cesta k tomu největšímu bohatství. Hovořila jsem s jógovou vílou…

Jak to celé začalo?

S kamarádkou Karolínou jsme měly grafické studio – hodně práce i o víkendech a po nocích. A jednou jsme si řekly, že bychom chtěly začít dělat něco smysluplnějšího, něco hezkého, co se nám bude líbit. U Andrejky Smékalové jsme měli partu jogínů a tak jsem je začala oblékat. Kdo potřeboval pytlík na podložku, tomu jsem ho ušila, přidala se výroba podložek a obchod byl na světě. Do dneška je to v podstatě na stejné „nevydělávací“ úrovni.

Máte ambice na „vydělávací“ úroveň?

Web prochází velkými designovými změnami, přidám anglickou verzi, nové zboží. Snažím se udělat stránky co nejlepší, aby je lidé mohli snadno najít. Když je moje zboží osloví, budu ráda. Možná to mě donutí přemýšlet více tržně. I když je pravda, že každý rok vydělané peníze, namísto investice do nových výrobků, posílám do Indie dvěma tibetským mníškům (9 a 6 let). Nicméně současný stav mi vyhovuje. Dělám lidem radost a o to mi jde především.

Fungujete 5. rokem, bude oslava?

Oslava určitě ne. Jogavíla je můj koníček. Jako někdo chodí cvičit, tak já si dělám pro srandu trikoty a kalhoty. Takže Jogavíla jsem já a paní která šije. Nemám žádnou reklamu, zákazníci si jezdí prohlédnout a vyzkoušet zboží ke mně domů. Jsou nadšeni a to je pro mě nejvíc. Stejně jako na mých hodinách.

Jak vznikl název?

Já to mám trošku o vílách. Mám ráda víly a elfy. Chtěla jsem tím vyjádřit lehkost a éteričnost. Yogavila. Com je značka pro styl oblečení a věcí, které v mém obchůdku jsou.

Neplánujete rozšíření sortimentu například o šátky, boty, čepice…

Nejsem si jista, jestli bych chtěla jít tímto směrem. Nemám žádný sen, ale líbilo by se mi, kdyby jednou obchod vydělal na cestu do Indie, kde bych navštěvovala velkoobchody a nakupovala pro mé zákazníky. Ale v současné doby, kdy mám malé děti, to nejde. Snažím se a třeba to přijde samo. Třeba mě tam ty moje aktivity jednou dovedou.

Nabízíte také oblečení pro malé jogíny – vílí potomky…

To jsem začala šít z důvodu hromadění zbytků látek a taky proto, že Karolíny syn onemocněl a potřeboval v pase pružné kalhoty. Mého syna v těch teplákách občas vezmu s sebou na cvičení a ostatní maminky na něm mohou oči nechat.

Zmiňujete výrobu. Jak to je s materiály a střihy…?

Používám úplet s nevyšší gramáží, který je u nás k dostání, aby vydržel i každodenní praktikování ashtangy. Osobně nosím ještě trikoty z dob, kdy jsem s obchodem začínala, a cvičím v nich pořád. Na nové trikoty jsem střih předělávala asi 10x, než jsem ho vychytala. Kovaným manažerkám by to trvalo měsíc, já to měla za čtvrt roku.

Že vy vlastně ani nechcete mít obchod se širokou klientelou…?

Jedinou reklamou je spokojenost mých zákazníků. Dělá mi dobře dělat lidi šťastné. Moje kamarádky cvičitelky u mě nakupují, já sama své věci nosím. Ivanka Jirešová v trikotu ode mě fotila nedávno pro Elle. Vojta (Vojtěch Steiner – pozn. redakce) chtěl kraťasy, tak jsem udělala kraťasy. Holky přišly s tím, že chtějí trikoty na úzká ramínka, tak jsem je udělala. Je to takové rodinné, žádný byznys v tom zatím nevidím. Manžel o mně říká, že jsem antiobchodník. Nechápe, jak může můj obchůdek pořád ještě fungovat. Já myslím, že je to celé energie. Jak se nezatěžuje, tak prostě funguje. A tak je to v životě se vším…

Komentáře (0)