Prosím jemně: Postřehy z otevřené lekce s Cat Alip Douglas

Že jóga není jenom o tělíčkách a kytičkách předvedla se svým drsňáckým přístupem Cat Alip Douglas.

Zákonitě to muselo jednou přijít a černý Petr padl na tuto lekci. Možná se jenom hvězdy nesešly tak jak měly, karma se (ne)projevila, ale musím napsat i o negativním zážitku ze cvičení jógy.

Nelíbilo se mi:

1) Během zpívání óm a následující mantry nás lektorka náhle přerušila se slovy, že i když vypadáme pevně usazení, zvuky, které ze sebe vydáváme tomu nenasvědčují. Pokud ještě nejsme pevně rozhodnuti být na této hodině, můžeme hned odejít.

Moje poznámka: Věřím, že většina cvičících byla na otevřené lekci této lektorky poprvé a nevěděla, co se kdy bude dít a zpívat. Pokud si chtěla být jistá, že se nebudeme stydět projevit z plna hrdla, mohla cvičitelka donést pro každého mantru na papírku a ne nás hned vyzývat k odchodu.

2) Téměř hned na začátku jsme přešli do psa hlavou dolů bez pořádného rozcvičení. Lektorka také skoro žádný cvik nepředvedla sama, pouze nás naváděla hlasem. S tím mám problém i v češtině natož v angličtině, ve které hodina byla vedena. Zákonitě jsme se my cvičenky dívaly jedna po druhé až nás Cat Alip Douglas důrazně upozornila, že se nemáme dívat po jiných, protože jedna udělá chybu a následují jí ostatní. Nemáme o sobě pochybovat a máme si věřit.

Moje poznámka: Souhlasím s tím, že když něco dělají všichni neznamená to, že je to tak správně. Ale v situaci, kdy lektorka sama necvičí, předem nic neukáže, a pak nám spílá za to, že se snažíme inspirovat u souseda, je podle mě už příliš. Prostá ukázka předem, ať už v jejím podání nebo nějakého asistenta, by vyřešila nedorozumění.

3) Na hodině se fotilo a to hodně. Nešlo o několik reportážních snímků na začátku. Pořád a neustále mezi námi chodila fotografka. Také jsme začali později a konec lekce se posunul o půl hodiny.

Moje poznámka: Jak se má člověk soustředit a podívat se do sebe, když vás pořád někdo fotí? Snažila jsem se zavírat oči, ale pak jsem nevěděla, co se děje. Minimálně by bylo vhodné upozornit, že se během hodiny bude fotit a zredukovat tuto aktivitu na nezbytné minimum. Také jsem citlivá na prodloužení času hodiny. Je lepší přímo napsat, že hodina bude trvat 1,5-2 hod. než nás pak pustit do světa s tím, že teda sorry. Myslím si, že by se předem vyznačený čas měl dodržovat a projevit tak úctu vůči ostatním, kteří mají i jiné povinnosti než chodit na jógu.

Pár momentů ale stálo za to:

1) Slovy lektorky to, že máme možnost, čas i peníze na to, abychom cvičili jógu a snažili se na svět dívat jinýma očima je dar, který většina lidstva nemá. Vždycky je zde něco, za co můžeme být vděční.

2) Znovu parafrázuji lektorku: Vždy máme volbu. Můžeme se snažit obrátit to, jak se na věci díváme a nakonec i v okamžiku nejzazším, okamžiku naší smrti, se můžeme rozhodnout, jestli nám v hlavě zazní sakra (v originále oh shit) nebo jestli ji přijmeme s vyrovnaností.

3) Při příchodu na hodinu z Vodičkovy ulice v místě, kde se kříží s Jungmannovou ulicí, stojí ten nejnádhernější vánoční strom. Je trochu stranou od šíleného tempa města a zdobí ho jen jednoduchá světýlka a zařící koule, ale dýchla na mně z něj ta pravá atmosféra klidu a pohody. Stejně magický byl i pohled na rozsvícené stromy z oken historického velkého sálu Novoměstské radnice.

Rady od Anny: Hodina mi pomohla uvědomit si, že vždy máme volbu mezi jemným a drsným přístupem k sobě i životu. Přiznávám, že i já jsem někdy zbytečně tvrdá. Proto jsem vděčná za takovou jógu, která mi umožní objevit v sobě jemnost. Kdo ale potřebuje tvrdší přístup, aby se ze sebe dostal to nejlepší, tak ať neváhá zkusit hodinu s Cat Alip Douglas. Další příležitost by měla být na Prague Spirit Festivalu.

 

 

Komentáře (0)