Dalibor Štědronský věří v sílu jógy

Co Vás přivedlo k józe?

Tělesná ztuhlost. Nebo zanedbanost? Po skončení vysoké školy jsem usedl k práci a léta se v podstatě nehýbal. Nějakou dobu mi to nevadilo, ale kolem třicítky jsem to začal vnímat jako problém. Zkusil jsem opět lezení po skalách, ale byl jsem neohebný jako prkno a tak jsem se začal protahovat jógovými pozicemi. Zprvu trochu, postupně víc a víc až se z toho jednoho dne stala „životní cesta“. Dnes si vlastně myslím, že člověka k józe nic nepřivádí, neboť jóga v něm je a je jen otázkou času, kdy si to jeden začne uvědomovat…Co Vám jóga dává, co pro Vás znamená?

Co Vám jóga dává?

Jsem spokojenější a zdravější než bych patrně byl, kdybych ji nepraktikoval. Stejně jako mi cvičení uvolňuje tělo, tak uvolňuje i mysl, jako by pomalu rozevírala klapky na očích omezujících zorné pole. Potkal jsem díky ní mnoho zajímavých lidí, přivedla mne do Indie. A co pro mne znamená? Absolutně věřím v sílu jejího praktikování. Věřím, že když budu praktikovat, tak vše dopadne… tak jak má.

Jak vypadá Vaše denní praxe?

Ráno se chvíli věnuji pránájamě, pak se pokouším meditovat. Potom cvičím, což je základ praxe Ashtanga vinyasy. Cvičení s následnou relaxací mi zabere přibližně dvě hodiny.

K praxi patří i studium, i když to asi není správný výraz, spíše je to čtení ať už klasické jógové literatury, nebo jakýchkoliv textů psaných lidmi, kteří „vědí“ a pak rozjímání nad jejich myšlenkami. Hlavně by však praxe měla být o neustálé všímavosti – uvědomování si sebe sama. Ale neptejte se raději, jak se mi to daří.

V čem je Ashtanga vinyasa specifická?

Oproti relaxovaným hathajogovým cvičením vycházejícím povětšinou z Šivanandova učení je ashtanga vinyasa rychlá, dynamická, poněkud silová ale především soustředěná na dech. Dala by se nazvat pránájamou v pohybu. Skládá se ze šesti sérii, kdy odcvičení každé trvá přibližně 90 minut. První a druhá série rozhýbávají tělo a čistí energetický systém. Zajímavé na ashtanga vinyase je, že nevede praktikující do ústraní ášrámu či do jeskyně. Otec této školy T.Krichnamacharia dokonce nutil svoje žáky, aby praktikovali, ale zároveň si i založili rodiny, měli děti, vychovávali je a neutíkali před „světskými“ povinnostmi. Dalo by se říct, že praxe je do jisté míry přípravou na stáří a smrt, neboť co v tomto oboru během života zanedbáš, to na stará kolena nejspíš nedoženeš.

Je jóga vhodná pro každého, jak bychom si měli vybrat tu pravou?

Jóga je vhodná pro toho kdo jí začne praktikovat. Koho to nezajímá, tak pro něj to zatím nejspíš není. A jak vybrat tu pravou školu nebo směr? Je třeba jít za tím, k čemu vás to táhne, vyzkoušet to a ono to nějak dopadne. Hlavně by nám to mělo činit radost. Dělat něco, co člověka nebaví, neboť je to přespříliš namáhavé, nebo naopak snadné, je v podstatě předem odsouzeno k opuštění. Úspěšnost je pak podmíněna i vírou, že to co dělám je správné, vírou v účinnost metody. Radost a víra jsou pak základy, ze kterých vyrůstá disciplína – nosný pilíř celé jógové praxe.

A Jak vybrat správného učitele?

Nedávno jsem o tom psal článek. V závěru jsem dospěl k tomu, že hlavní kriterium je, abych měl lekce blízko domova. Co ale platí pro mne, neplatí pro vás, každý máme jiné nároky. Netroufnu si radit. Přečtěte si ten článek, je na našem webu www.ashtanga.cz.

Co by člověk měl v životě změnit, chce-li praktikovat jógu?

Pokud mluvíme o ashtanga vinyase, není třeba měnit nic. Důležité je začít praktikovat, a když chvíli vydržíte, tak změny přijdou samy.

Co to obnáší?

Nejdřív vážného adepta asi opustí chuť na pití, kouření a maso…
Jak často bychom měli cvičit?

Denně. Důležitá je pravidelnost, je vhodné si na praxi vyhradit pravidelný čas, byť by to zpočátku mělo být jen 15 minut.

Dá se říci, na co by se měl člověk připravit?

Ashtanga vinyasa vede k poznávání a ovládání mysli přes náročné fyzické cvičení. V těle, a je jedno zda dle jedné teorie budeme mluvit, že ve fasciích, či dle jiné v nádích či meridiánech, je zapsána celá naše osobní historie. Nejen všechna traumata fyzická, ale i, a je jich víc, psychická. Všechny strachy, stresy, prohry atd. Maléry se kumulují, přepisují do těla a my postupně tuhneme. Tuhnutí těla už ale je jen odrazem toho co se nám děje s myslí. Začneme-li tělo vědomě rozhýbávat a zprůchodňovat energetický systém, stane se, že i naše mysl se začne stávat otevřenější. Znamená to, že postupně dokážeme svět vnímat a přijímat. De facto v tom okamžiku začínáme teprve žít, neboť si uvědomíme, že často žijeme v představě o tom, jaký by svět a lidé měl být a pak se jej snažíme do této představy vmáčknout. Samozřejmě se to nepodaří, jediné co z toho vzejde je stres, nespokojenost, agresivita a uvíznutí v kolotoči naprosto zbytečných myšlenek a představ. Toto si uvědomit znamená postavit se pevnýma nohama na zem.

Máte nějakého svého učitele?

Studoval jsem u B.N.S. Iyengara v Majsuru v jižní Indii. Dnes je mu hodně přes osmdesát a přednáší spíše už jen filozofii. Prvně jsem u něj byl v roce 2001. Učil jsem se u něj tehdy skoro půl roku, první a druhou sérii Ashtanga vinyasy, pránájámu a filozofii jógy. Ásánám jsem se učil ale i u jiných učitelů. Z indických to jsou hlavně V. Sheshadri a Vinay Kumar. Z ne-indů je to pak Nancy Gilgoff, která mi, hlavně v začátcích, kdy ashtanga vinyasa byla v Česku neznámou, dala nezištně hodně moc. Očistné a další hathajógové techniky jsem se též učil v Rišikéši zejména u svamího Samarpanandy Sarasvati. Ale můj vůbec první učitel byl Jan Čupera. Hodně lidí, kteří dnes sami jógu učí, začínalo právě u něj.

Co byste poradil začátečníkům?

Nevěřím na všeobecná pravidla a rady. Jóga je velmi individuální. Pokud ale máte chuť se do ní pustit, a je jedno z jakého důvodu, tak už vás volá. Pak neváhejte, jděte do toho a ono to nějak dopadne. Já s ní začal neb jsem se nemohl ohnout, kdyby mi tehdy někdo řekl, že díky ní jednou opustím profesi a vzdělání a že jí nakonec začnu i učit, tak bych se mu vysmál…

 

Komentáře (0)