Proč jsem začala s ashtanga jógou

Než jsem měla děti, józe jsem se věnovala několikrát týdně, navštěvovala jsem lekce různých lektorů, vyzkoušela jsem všechny možné druhy jógy, absolvovala spoustu školení, workshopů a sama jsem se učitelem jógy stala a jógu učila.  

Před prvním těhotenstvím jsem se rozhodovala, jestli půjdu na jógu, do kina nebo do baru a pokud jsem se nemohla rozhodnout, často se dalo stihnout všechno v jeden večer. V těhotenství jsem většinou vynechala bar, protože se mi oči zavíraly už v kině a poté, co se mi narodilo první dítě, odpadlo i kino a zbyla pouze jóga a o tu jsem se nechtěla nechat připravit.

Bylo to složitější, ale celkem se mi dařilo odbíhat na lekce mezi kojením a jóga v mém diáři stále byla. V průběhu druhého těhotenství ubývalo sil, chuti a naším přestěhováním mimo ČR i příležitostí někam chodit, zato přibývalo špatné nálady a nervozity. Narozením druhého miminka, navíc v cizí zemi bez možnosti jakékoli pomoci s hlídáním jsem věděla, že s návštěvou lekcí, natož s učením ostatních mám konec definitivně, že jediné, kam můžu občas odběhnout, je toaleta a to ještě s dětmi v zádech.

A to byl důvod, proč jsem se rozhodla, že pokud o jógu nechci  na pár let přijít, musím si podložku rozložit doma a jít na ní kdykoli to situace dovolí.

Hned po šestinedělí jsem začala jednoduchými pozdravy slunce, poté jsem si k tomu přidávala pár dalších pozic, nicméně přestože jsem byla zvyklá učit jógu a vymýšlet lekci pro své žáky, najednou se mi nechtělo přemýšlet, jaké pozice zařadit, času bylo málo a tak jsem často u těch pozdravů slunci skončila. Proto jsem se rozhodla a našla si lekci jógy na internetu a začala cvičit tzv. online.

A tady začala moje láska k ashtanga józe. Lekce, kterou jsem na internetu našla, a kterou jsem si od té doby pouštěla denně, byla právě ashtanga jóga, kterou úplnou náhodou vedl Sri. K. Patthabi Jois, který je považovaný za jejího otce. To, co mi na ní v minulosti vadilo, ten řád, to, že se každý den dělá úplně to stejné, pozice za pozicí, to mi naopak maximálně vyhovovalo, já nad tím nemusela přemýšlet a každý den, okamžitě po usnutí nejmenšího člena naší rodiny jsem si rozbalila podložku a následovala povely ozývající se z videa.

Po nějaké době už jsem to celé znala zpaměti, video ani nepotřebovala a ashtanga jóga se pro mě stávala závislostí, už si o to říkalo nejen moje tělo, ale i moje mysl a moje rodina. Pokud jsem ten den cvičila, manžel to poznal už ve dveřích na mém úsměvu a totálním vyklidnění.

Nyní to vypadá tak, že si každý den stoupnu na podložku, zazpívám úvodní mantru a s nádechem začínám, jak se v jógové komunitě říká, svoji denní praxi. Nepřemýšlím, pouze dýchám a na vlně dechu procházím celou sestavou ashtanga jógy, jak ji mám dávno zažitou.

V tuto chvíli to přestává být cvičení, ale začíná to být opravdová meditace v pohybu, kdy následuji dokonale vymyšlený systém, kde každý pohyb má svůj důvod, dech má obrovskou sílu, zahřívá mě a zároveň klidní  a co je nejdůležitější, každý den se cítím lépe nejen ve svém těle, které už nemá žádná poporodní kila a je mnohem flexibilnější než když mi bylo dvacet, ale jsem i mnohem spokojenější a vyrovnanější, než jsem kdy byla.

Lhala bych, kdybych řekla, že se mi na podložku chce každý den, někdy se tam těším, někdy se musím přemlouvat, někdy to oddaluji na večer, ale co je jisté, že pokaždé, ať stihnu celou sestavu nebo jenom část, mám po skončení úžasný pocit a vím, že cesta jógy, na kterou jsem se dala, je správná.

A jako největší dárek vnímám fakt, že mé děti berou jógu jako součást maminky, součást běžného dne a moc rádi si dají podložku vedle mě a cvičí se mnou. To už se, ale dostáváme k dětské józe a o té zase někdy příště 🙂

 

Komentáře (0)