Vojtěch Steiner: Nikdo nemá právo soudit druhé

Nejdříve jsem chtěla psát na tomto místě o vzhledu Vojty Steinera, autora knihy Dějiny jógy. Kdo ho zná, ví, o čem je řeč, pro ostatní stačí jen poznamenat – je nepřehlédnutelný, není to typ učebnicového jogína. Pak jsem si říkala, že by bylo dobré zmínit jeho bojovně-sportovní aktivity, těm se prý ale již nevěnuje. Nakonec jsem zjistila, že stejně nejspíše čtenáře zajímá především rozhovor samotný a ne nějaké mé myšlenkové pochody, takže tady je…

Věnujete se stále i jako jogín bojovým sportům?

Aktivně se bojovým sportům vzhledem k věku (43) již nevěnuji. Jednou týdně však stále docházím ke svému trenérovi na individuální trénink sebeobranných technik.

Kdo a kdy vás seznámil s jógou?

Mojí první opravdovou učitelkou jógy byla Andrejka Smékalová, kterou jsem poznal před necelými pěti lety. Díky ní jsem také absolvoval i tradiční jógovou pouť k prameni řeky Gangy. Právě v Indii jsem pochopil, že jóga v západním pojetí (tzv. moderní jóga) je často velmi odlišná od tradičních forem. Nicméně při respektování základů, z nichž jóga vznikla, je to stále tatáž cesta.

Věděl jste od začátku, že je to ta správná cesta pro vás, nebo přišly i pochybnosti?

Nevěděl jsem a nevím, jestli je jóga ta jediná správná cesta. Jedním z mott mé knížky je Sokratovo „Scio me nihil scire. – Vím, že nic nevím.“

Co vás vedlo k napsání knihy?

Hlavním motivem mého psaní byla snaha o to, abych vývoj jógy pochopil sám. Původně jsem si pouze sháněl literaturu o historii jógy. Vše v angličtině přes internet, jelikož v češtině existovala pouze jediná kniha, která se dějinám jógy věnovala (Bartoňová Milada, et al. Jóga: Od staré Indie k dnešku. Praha, Avicenum, 1971 – tzv.“ Žlutá jóga“). Bohužel je již 40 let stará, takže nemůže popisovat některé moderní a postmoderní formy jógy. Teprve později jsem ze svých poznámek vytvořil souvislý text, přidal k němu nádherné originální ilustrace Oldřicha Kulhánka a nabídnul nakladatelstvím.

Čím se ta vaše liší od těch ostatních, v čem ji shledáváte jedinečnou?

Knížka je věnována především ženám – učitelkám i žákyním jógy. Bohužel většina odborné literatury je psána muži a pro muže. Proto jsem chtěl, aby kniha měla hezký design a neodradila svojí komplikovaností ani začínající zájemkyně o jógu. Třeba jim tento stručný úvod pomůže na cestě dále k opravdu odborné literatuře na téma filozofie a historie jógy.

Setkal jste se při studiu knih a materiálů s nějakými nesrovnalostmi, že by třeba jeden autor tvrdil to a druhý pravý opak…?

Ano. To byl velký problém při popisu tak nesmírného fenoménu jakým je jóga. Za tisíce zdánlivých protikladů uvedu jeden: Platí jamický princip Brahmačarja (tedy mj. odřeknutí se sexu) nebo má pravdu Tantra, kde sex je naopak jedním z hlavních prostředků k dosažení osvobození (mókša)? Nebo bychom v tomto případě měli přijmout Buddhovu zlatou střední cestu? Samozřejmě uvádím tento příklad pro odlehčení, ale není to možná tak humorné, jak se to zdá. Co se týče faktografie a terminologie, opíral jsem se zejména o práce profesora Georga Feuersteina, jehož knihy také všem zájemkyním a zájemcům o hlubší teoretické studium jógy vřele doporučuji.

Narazil jste při svém studiu historie jógy na jazykový problém, případně nepochopení některých výrazů (v sanskrtu, díky jiné mentalitě atd.), nějaký ten „oříšek“?

Bohužel neovládám dobře sanskrt, takže jsem většinu literatury četl v angličtině a češtině. Zajímavé je, že čeština je jak pojmově, tak výslovnostně bližší sanskrtu než angličtina. Proto jsem se při transkripci sanskrtských termínů do češtiny řídil obvykle Encyklopedií hinduismu českého indologa Karla Wernera. Poslední slovo měla ovšem samozřejmě jazyková redaktorka nakladatelství. Takže doteď přesně nevíme, zda člověk praktikující jógu se správně česky řekne „jogín“ (jak prosadila redakce a Microsoft Word) nebo „jógín“ (jak uvádí Werner) nebo „jógin“ či „jógista“(jak uvádí Bartoňová a kol.).

Který z osmi stupňů Patandžaliho stezky je vašemu srdci (mysli, tělu…) nejbližší?

Na tuto otázku musím odpovědět tak, že asi není správné vybrat si z Pataňdžaliho jeden stupeň a ten praktikovat více než ostatní stupně. To, že laická veřejnost často chápe jógu pouze v dimenzích třetího stupně (ásana), vede k nepochopení jógy jako celku. Osobně cítím, že každý vyšší stupeň je obtížnější než předchozí a těším se na chvíli, kdy trvale dosáhnu osmého stupně – samádhi.

Jste příkladný, přísný a nekompromisní jogín?

Ne, to určitě nejsem. Věřím, že každý člověk má svoji vlastní, osobní cestu k Cíli. To, co jednomu z nás na té cestě pomáhá, může být pro jiného nepřijatelné či odpuzující.

Jak na takové nahlížíte…?

Pokud se někdo rozhodne žít přísně asketicky, je to jeho volba. Stejně tak se může jiný jogín rozhodnout nakoupit stovky Rolls-Royců, jako to udělal Osho. Nikdo nemá právo soudit druhé. Já byl kdysi na sebe také velmi přísný a kritizoval ostatní, když se nechovali podle mých představ. Dnes ale vidím, že k józe a životu vůbec lze přistupovat z mnoha úhlů.

Co říkáte na komercializaci jógy?

Možná jsem v tomto ohledu trochu nemoderní, ale myslím, že jógou by se neměly vydělávat peníze. Sám pro sebe v sobě odděluji dva světy. Je svět materiální – komerční, ve kterém samozřejmě jsou peníze měřítkem úspěchu. Ale jóga pro mě patří do duchovních nauk. Při jejich předávání by mělo platit staré rčení: „Darmo jsi dostal, darmo dávej!“

Komentáře (1)