Jogínka Běla

Málem se z ní stala kurátorka umění, ale nakonec propadla józe, které se věnuje naplno. Vede lekce jógy a od letošního roku rozvíjí na pražské Letné vlastní studio Akasha. Ve svých hodinách vychází z Ashtanga Vinyasa jógy, ale nechává se inspirovat i ostatními styly a hlavně lidmi, kteří na její lekce přicházejí.

Kdy jste se poprvé setkala s jógou?
Úplně první setkání bylo přes knížku André van Lysebetha Lekce jógy, zkoušela jsem si podle ní doma nějaké ásány ještě když jsem chodila na gympl. Skutečně jsme se józe začala věnovat až v roce 1999. Dostala jsem se na seminář o józe, který vedl Georg Woeginger, Rakušan, který žil několik let v Praze. Po nějaké době jsem objevila Dalibora Štědronského. V té době Dalibor vyučoval ještě hathajógu. Georg sice učil hathajógu, ale praktikoval ashtangu a tak se k ní Dalibor přes něj dostal a posléze ji začal také vyučovat a tak jsem i já plynule přešla na ashtangu. V té době nás cvičilo jen pár, lekce vedl buď Dalibor nebo Georg, jezdili jsme společně na workshopy, chodili na obědy, trávili společně hodně času. Dalibor i Georg pro mě byli velkou inspirací a jsem jim vděčná za vše, co mi předali. V té době jsem ale stále praktikovala tak jednou, dvakrát týdně. Až časem se ze cvičení stala každodenní praxe. Začala jsem jógu brát jako součást svého života. Ashtanga funguje dost rychle, když cvičíte pravidelně, záhy ucítíte její pozitivní vliv na život.

A kdy nastal moment, že jste se rozhodla józe věnovat naplno?
Když se Dalibor chystal odjet do Indie, požádal mě, jestli bych nevedla jeho lekce. To byla nabídka, která se neodmítá. Když jsem si na první lekci stoupla před lidi, byl to nejkrásnější okamžik v mém životě. V tu chvíli jsem pochopila co mám v životě dělat. Z počátku jsem měla obavu, jak mě lidé přijmou, přeci jen to byli žáci Dalibora, ale šlo to úplně samo, neskutečně přirozeně. Když jsem již sama praktikovala pravidelně, tak jsem snila o tom, že bych mohla začít cvičit s lidmi. Ale nedokázala jsem si představit, kdy a jak přijde ten moment. Možná se k tomu odhodlám ve čtyřiceti? Díky Daliborovi a tomu, že mi dal důvěru, jsem do toho po hlavě. Když se vrátil z Indie, začala jsem vést své vlastní lekce.

Dnes praktikujete ashtangu?
Nehoda, kterou jsem měla před čtyřmi lety, mě donutila přehodnotit můj přístup nejen k ashtanze, ale k józe vůbec. Ashtangu stále praktikuji, ale zkoumám pozice do hloubky, dělám i dlouhé výdrže, nedržím se tak striktně sérií. To platí pro mou vlastní praxi. hodiny přizpůsobuji lidem. Vedu jak lekce “čisté” ashtangy nazvané primary, podle první série, tak “vinyasuů. Lekce vinyasy jsou jemnější, zaměřujeme se na to, co je potřeba rozvinout, záleží na složení skupiny, náladě, atd.

A Vaše další vzdělávání…
Chodím na různé semináře, zkoumám i další jógové styly, ale hlavně praktikuji. Myslím, že vlastní praxe je pro kažého učitele jógy nejdůležitější. Vždy můžu dát jen to, co skutečně vychází zevnitř. Nořím se stále hlouběji a snažím se předávat své zkušenosti upřímně, od srdce.

Pomohla Vám jóga v tom, že dnes více posloucháte své tělo?
Jednoznačně. Kdybych jógu nepraktikovala před nehodou, jsem si jistá, že bych dnes nebyla tam, kde jsem. Klasická rehabilitace po nehodě byla úplně nanic a znovu na nohy mě postavila právě jóga. Ashtangu jsem dělat nemohla, ale díky předchozí jógové praxi jsem dokázala tělu naslouchat. Veškeré impulsy k léčení vycházely zevnitř. Měla jsem jakousi vnímavost, kterou bych bez předchozí praxe zřejmě neměla. Myslím si, že i díky zranění mohu dnes učit lidi a pracovat s nimi. Před tím jsem si nedokázala představit, co to je mít nějaké omezení, či pracovat s nějakou bolestí nebo nerovnováhou. Takže pro mě bylo zranění svým způsobem dar, pomohlo mi pochopit propojení těla a mysli a začít jógu žít.

Jaké vidíte na ashtanze benefity?
Ashtanga je skvělá, ale podle mě je důležité zkoumat, neustrnout pouze na formě. Často bývá často vnímána pouze jako forma a s tím se neztotožňuji. Bližší je mi flexibilnější přístup k ní, ale zároveň tvrdím: ano, každý, kdo chce praktikovat ashtangu, musí se naučit série, jsou velmi dobře postavené, fungují a pro začátečníka je důležité mít nějakou formu, které se může chytit.

Myslíte, že je vhodná pro každého?
Krishnamachyray učil původně ashtangu malé chlapce, ženy se učily něco jiného. Jedním z aspektů ashtangové praxe je například, že zeslabí menstruaci a Nancy Gilgoff dokonce tvrdí, že naulí působit jako přirozená antikoncepce. Myslím, že je úplně něco jiného praktikovat jako jógín “na plný úvazek” a něco jiného zajít párkrát do měsíce na lekci. Každopádně by se nemělo cvičit během prvních dvou tří dnů menstruace. Úskalím ashtangy je, že velmi rychle rozvíjí vnitřní sílu a lidé si na tom často “ulítnou” a chtějí ještě více, ještě extrémnější pozice a úplně ztratí vnímavost. Myslím, že když člověk dokáže “poodstoupit”, cítit co mu praxe skutečně přináší a případně ji poupravit, nabízí ashtanga velmi dobrý základ.

A co se týká jiných omezení?
Ashtangu bych nedoporučila starším lidem, kteří nikdy předtím nic nedělali. Mám sice na lekcích několik lidí kolem padesátky, které praktikují ashtangu, ale ti už dříve pracovali s tělem. Vnímají své tělo a ashtanga jim prospívá. Cvičit se nedoporučuje u vysokého krevního tlaku a srdečních onemocnění, je určena pro zdravé lidi, ale určité zdravotní problémy může ashtanga vyléčit, díky tomu, jak silně tělo pročišťuje.

Je ashtanga pro lidi fyzicky zdatné?
Nemusíte být fyzicky zdatná, abyste začala. Já sama jsem nikdy moc nesportovala, o tom to vůbec není. Z počátku se člověk zapotí, ale tělo si velmi rychle zvykne. I já osobně mám na svých lekcích jemnější přístup. Zdůrazňuji to, že je třeba respektovat své hranice, vnímat své tělo a dech. Pro mě jóga není přehlídka toho, kdo udělá extrémnější pozici.

Jógová praxe by asi ani neměla být pouhé fyzické cvičení…
To určitě ne, ale ásánámi se většinou začíná. Když jsem viděla, jakým způsobem cvičení ovlivnilo můj život a život lidí kolem, pochopila jsem, že ásány jsou skvělým začátkem. Připadá mi nemožné, aby člověk cvičil asány a nic se nedělo. I kdyby se díky cvičení třeba jen zklidnil, nebo uvolnil, vliv na jeho život určitě mají. Možná si toho pozitivního vlivu všimne a začne se zajímat i o další složky jógy – meditaci, pranajámu atd… To záleží na každém.

Od letošního roku máte vlastní studio Akasha v Praze na Letné. Není to pro vás spíš starost navíc?
Od té doby, kdy jsem začala vést vlastní lekce, jsem chtěla mít vlastní studio. Moje lekce vždycky časově závisely na tom, kde zrovna bylo volno. Většinou to nebylo ideální, buď byla v tělocvičně špína nebo hluk. Je něco úplně jiného, když můžete lidem nabídnout prostor věnovaný pouze józe, místo, které má svou energii, je tam čistou, mohou si dát sprchu, posedět u čaje… Chci, aby lidé z lekcí odcházeli spokojení a doufám, že Akasha je místem, kde se cítí dobře. Pro mě je Akasha radostí a splněným snem.

Co vše ve vašem studiu nabízíte?
Kromě pravidelných lekcí ashtangy, jógové terapie, vinyasy, hatahjógy, atd. nabízíme také víkendové workshopy a specializované kurzy. Akasha je místem věnovaným pouze józe. Učí u nás vynikající lektoři – Lucie Königová vede kurzy jógové terapie, Petr Smil pranavashya jógu, Petra Špindlerová vede lekce pro děti, občas u nás hostují i zahraniční lektoři. Momentálně James Boag a Shiva Shankar, kteří vedou lekce v angličtině. Kromě cvičení ásán vede James také kurz Bhagavadgíty a pravidelné nedělní zpívání manter.

Komentáře (0)