Z mého deníčku

Z mého deníčku

…nejsem na této planetě a v tomto fyzickém těle chvilku a přesto mnoho věcí stále a stále dokola nedokáži přijmout a pochopit, uchopit…

Byla jsem na místě o chvíli dříve a tak jsem zaparkovala auto u parku a čekám. Chvíli si krátím pozorováním dění okolo. Je neděle ráno a jsem na Čechově náměstí. Vidím hloučky lidí kráčet do kostela. Mladí, staří. Lidé v džínách i velmi elegantně oblečení. Evidentně je to stále pro mnoho z nich nedělní krásný rituál spojený s tím lepším co v sobě chtějí nalézt a odkrýt. Najednou můj zrak padne do prostřed parku mezi keře, na lavičku,kde vidím sedět mladého kluka.

Vypadá osaměle, asi čeká na dívku…stále se kolem sebe rozhlíží. Nemůže se dočkat, je nervózní. Úplně mu tu nervozitu závidím…

Nemám co mu závidět, jelikož se mýlím. Šlehl si dávku a ve svém extatickém deliriu se otáčí jen kolem své osy na všechny strany.

Mám sto chutí k němu běžet a obejmout ho, pochovat a zařvat, že lásky je všude hodně. Že láska je vnitřní Bůh, který tě chrání. Kam se jeho poděl… Co mu kdo provedl, že místo lásky pocítil beznaděj, že zašel až tak daleko. Chce se mi křičet… Chce se mi vyrvat srdce z mého těla…proč ti nemohu pomoci…

Jsem slabá, je mi děsně smutno. Co mi všichni děláme za chyby, že nejsme šťastní, že jsme tak osamělí. Proč místo slov lásky na sebe křičíme, místo objetí se odstrkujeme…

Neumím se smířit s hrubostí, neumím pochopit agresivitu, kterou si musel ten kluk projít, že to nezvládl, neumím a nechci se smiřovat, že lidé si nechtějí pomáhat jen tak, bez reciprocity. Proč vlastně žiji zde-ve městě! Abych se to vše stále a stále učila přijímat, uchopovat a hledala formy jak to měnit. Pomalu, lehce,nenásilně. Násilí je zde dost…

Po dlouhé době stále ještě sedím za volantem a nemohu jet. Vše je přede mnou rozmazané. Šíleně brečím, nedá se to utišit…

Musím už jet…jdu pozdě a raději se zbaběle už nikam nedívám.

Dnes jsem vyčerpala svou dávku síly…

                                                                                             

Šántí Andreajoga

Komentáře (0)