Aromaterapie

Aromaterapie, neboli léčení vůněmi, je jednou z metod alternativní medicíny. Její velkou předností je, že potřebuje pouze minimální množství látek, které jsou neškodné a snadno dostupné. Aromaterapie je prastaré umění holistického léčení, jehož metod využívali již staří Egypťané, kteří extrahovali oleje z aromatických rostlin pro lékařské a kosmetické účely a pro balzamování těl, která takto přečkala více než 3000 let. Sílu a účinky Aromaterapie si cenily i další vyspělé kultury minulosti, jako například staří Číňané, Řekové, Římané a Indové.

Moderní aromaterapie vychází z prací René-Maurice Gattfossého. Studie se prováděli po celém světě ve vědeckých laboratořích a výzkumem praktických terapeutů. Od roku 1980 následovaly práce britských profesorů Dodda a Van Tollera, které přispěly k novému pochopení mechanismu vnímání čichem a otevřely tak úžasné možnosti experimentování v aromaterapii.

Dnešní vědecký výzkum potvrzuje pozitivní účinky aromaterapie nejen na psychické, ale i na fyzické úrovni. Ve zpětném pohledu je však jasné, že největším pokrokem v současné aromaterapii, je návrat k původním olejům a starým tradicím.

Základem této metody je teorie, že čichové vjemy mohou ovlivňovat řadu tělesných funkcí. Podle druhu použité silice se objevuje u živého organismu bioaktivita na různých orgánových úrovních, kde vyvolává různé žádoucí účinky.

Dělení aromaterapie

Velká aromaterapie využívá zdrojů vůní přímo v přírodě. Léčení se provádí například v jehličnatém lese, na loukách s různou výškovou polohou nebo na polích osetých různými plodinami. V malé aromaterapii jsou hlavním léčebným prostředkem oleje a silice z nejrůznějších rostlin.

Aromaterapeutické preparáty

Rostlinné oleje řadíme mezi tuky, jsou to směsi lipidů. Rostlinné silice jsou nestálé, bezbarvé i barevné kapaliny, které obsahují uhlovodíky akyslíkaté látky, jež jsou nositeli jejich vonných a chuťových vlastností. Rostlinné silice jsou též označovány jako éterické oleje, esenciální oleje nebo aromatické oleje. Jsou obsaženy v různých částech rostlin jako jsou květy, plody, též listy, kořeny a kůra. Silice se získávají několika možnými technologickými postupy, mezi které se řadí destilace, extrakce a lisování. Většina silic se získává destilací vodní parou z čerstvé suroviny. Obsah silic v rostlině je různý, s ohledem na stadium vývinu, ale též během dne. Vyrábějí se také silice syntetické, mají mnohonásobně nižší cenu, jejich účinek je však neurčitý nebo žádný.

Způsoby aplikace
Inhalace je nejčastějším způsobem aplikace, využívá v psychoterapii při léčbě různých psychosomatických onemocnění. Vonná aktivní látka ovlivňuje prostřednictvím čichového centra v mozku autonomní nervový systém. Může přivodit zvýšení nebo snížení krevního tlaku, pocit tepla či chladu, osvěžení, uklidnění nebo povzbuzení a odstranit bolesti hlavy. K aplikaci inhalováním se používají inhalátory nebo aromalampy, které se vyrábějí z různých materiálů, např. z keramiky, kovu nebo skla. Je také možné přidat olej do koupele. Dosahuje se tím velmi výrazného účinku. Při masáži pronikají silice pokožkou. Používají se regeneračně-masážní oleje, které mají celkově příznivý vliv na organismus. Tyto prostředky je možné použít i lokálně, při bolení kloubů nebo svalů, při kožním onemocnění či k běžnému dennímu ošetření pokožky. Vnitřní užívání silic můžeme přirovnat k pití bylinných čajů. Účinek se dostavuje okamžitě, protože aktivní látky pronikají do krevního oběhu. Některé silice však nejsou k tomuto způsobu aplikace vhodné. Tento způsob je riskantní a nejméně používaný. Více informací je možné získat u Asociace českých aromaterapeutů.