Prague Spirit festival v čase a prostoru

Nechat lidi, místa a události, aby kolem probíhaly. Stát uprostřed zrychleného filmu. Sledovat průlet uplynulých dní, ale neúčastnit se jich. Na chvíli se dotknout děje, zastavit jej, potočit a pustit, aby zase běžel o kousek dál. Být pánem vlastního času a prostoru.

Co se stane, když vedle sebe na podložku postavíte/posadíte/položíte lidi, kteří chtějí – kromě zpevněných těl – i chvíli pro sebe, moment, který umí ohýbat čas a prostor?

Vznikne jógová rodina. Komunita lidí, kteří si navenek nejsou ničím podobní. Dělí je věk, vyznání, pohlaví…někdy mezi nimi leží celý kontinent a přesto sdílejí víc, než někteří pokrevní příbuzní.

„We are family“ byl také podtitul letošního Prague Spirit festivalu, který se konal 18. – 21. 3. 2016 v Praze. Sešla se zde unikátní sestava lektorů, a přestože letos chyběla vzácná Naďa Brzobohatá z Yoga Lokah Brno (místo které se měli účastníci možnost potkat s Jivamukti lektorkou s NY, Jennou Faith), škála pozvaných hostů byla opravdu pestrá a obohacující nejen pro běžné návštěvníky ale snad také pro ostatní pozvané učitele.

Struktura festivalu byla jednoduchá a efektivní – energií nabité lekce bylo možné střídat s těmi příjemně poklidnými a nechyběl ani prostor pro přednášky.

Information not performance

Zahájení a následná úvodní hodina v podání charismatické Nicole Nichols měli téměř performativní charakter, mezi lidmi, praktikujícími na podložkách se proplétali mladí muži v maskách boha Ganéši, vytvářeli mikro situace divadelně – tanečního charakteru a praktikující se tak mohli na krátký čas stát účastníky a zapojit se do události, která vzniká a hned mizí. Nádech a výdech.

A přestože je jóga „information not performance“ jak poznamenal ve své inspirativní, dynamické lekci Brian Nygard, změnit občas optiku a nahlédnout na jógu jako na součást umění může (alespoň na chvíli) přinést nové perspektivy.

Nebýt otrokem

Jóga s Brianem přinesla nejen nečekané poznatky ale také výzvy. Smršť energie a odhodlání přiměla nejednoho z cvičících objevovat své zdroje fyzických sil. „Nejste otroky svého vlastního těla“ zaznělo z lektorových úst. Spoustu účastníků podobná prohlášení motivovala – některé z nich k odpočinku. Nebýt otrok vlastního těla totiž může znamenat snahu o překročení komfortní zóny, pustit se do něčeho, co není běžné.

Třeba si oddechnout v pozici dítěte, když cítí, že mají dost. „Možná někdo viděl, jak se vám třásly svaly a stejně jste to nevzdali. Možná někdo viděl, jak jste si odpočinuli a necítili se trapně. Stáváte se lepší verzí svého já“ zhodnotil situaci Brian. Snažit se být vždy tou nejlepší verzí sebe sama je výzva také pro festival.

Stále kupředu

Organizátoři udělali zcela zásadní krok, bez kterého by nebylo v tomto případě o čem psát – dokázali svou kreativní a tvořivou silou zajistit, aby se festival mohl vůbec uskutečnit. Podařilo se jim zajistit financování, přilákat do Prahy atraktivní hosty z různých koutů světa, pronajmout prostory, dostat událost k lidem a koordinovat spousty drobných, s tímto souvisejících aktivit.

Právě v poslední zmiňované činnosti je možné ještě spatřovat prostor, kam se posunout. Nabízí se zpřehlednit webové stránky, které mohou působit sice vizuálně lákavým, leč svou strukturou matoucím, dojmem (rozpačité působí například uspořádání záložek, pro nově příchozího návštěvníka stránek může být komplikovanější „proklikat“ se ke všem praktickým informacím). Na místě konání také chyběly programy, účastníci měli k dispozici pouze jeden velký plakát, který si museli opisovat nebo fotit do mobilů.

Dalším diskomfortem uvnitř budovy bylo velice skrovné zázemí pro převlékání. Spoustu místa naopak zabíraly drobné obchůdky a stánky (což není výtka, spíše konstatování). Marketingové aktivity jsou pro praktické fungování jistě nápomocné, ne – li nezbytné. Komu nevyhovují, nemusí se jich účastnit, měly by být však zřetelně označeny, aby se nestalo, že se vloudí také například do programu přednášky. Pokud se tak stane, je to nepříjemné pro účastníky a škodlivé pro dobrou pověst festivalu.

Být o krok dál mohou také návštěvníci

Přinášet si na festival s sebou kromě podložky a ručníku také své špatné zvyky a kazit tím veskrze přátelskou a veselou atmosféru, která na festivale panovala, prostě není dobrý nápad. Pokřikovat na sebe kvůli tomu, že má někdo o krok dál nebo blíž do sálu je nedůstojné i pro strany, které nejsou do konfliktu zataženy a musí tento typ nářků poslouchat.

Soustředit se na barvu vlastních legín více, než na samotné cvičení? Ani tohle sem nepatří.

Výzvu být lepší tak přijměme my všichni. Organizátoři, lektoři, návštěvníci, protože festival uskutečňujeme ve vzájemné interakci, jsme zároveň účastníky i svědky všeho dění. Poděkujme si vzájemně za jinak vydařený letošní ročník a pro ten příští se spolu opět setkejme v čase a prostoru, ve kterém je radost jen tak být.

 

Komentáře (0)