Jógová laboratoř – experiment na poli osobního prožitku

Ať už jste jógovým začátečníkem nebo jste v té či oné praxi jógy již zběhlí a zkušení, jistě nepochybujete o tom, že se jednotlivá témata i čistě osobní pole pro jógová zkoumání postupně jen rozšiřují. O čem však zapochybovat dozajista můžeme (a možná bychom občas i měli), je to, „zda je naše zkušenost opravdu naše“. Pokud vám daná fráze zní záhadně jako z kontextu vytržená sútra prostá komentáře, buďte trpěliví, a čtěte dál.

Syndrom plnění úkolů

Asi každý z nás to zná, a ti, kdo se od tohoto nešvaru dokázali ve svých životech vědomě oprostit, budou jistě v dobrém směru na cestě k samádhi, neboli sebe-realizaci. Mluvím zde o nehybném vzorci, zakořeněném obvykle kdesi ve světě zakládajících dětských zkušeností, sloužících k adaptaci na prostředí, jimž jsme obklopeni, a vedoucích k „jasnému“ sebepojetí.

Tento vzorec, který u mnoha z nás naše vnitřní dítě odmítá opustit takřka až ke smrtelné posteli, by se také dal nazvat „syndrom hodného kluka/hodné holčičky“. Prakticky jde o velmi jednoduchou věc, avšak s poměrně silným potenciálem zkomplikovat nám možnost prožívat autentický a naplněný život. Hybnou příčinou syndromu je naučená strategie „vyhovět za každou cenu“.

Princip je prostý. Se vzorným splněním toho či onoho úkolu přichází odměna a docenění (druhými a sebou), v opačném případě trest a z něho vyplývající podhodnocení sebe sama (v některých případech následuje vzdor a rebelie). Co to má společného s jógovou praxí? Hodně.

Jógový instruktor nebo inspirátor?

Mnohým z nás se stane, že na lekcích a kurzech kam více či méně pravidelně docházíme, nevědomky (a někdy i cíleně) používáme právě strategii „hodného kluka/holčičky“. Přicházíme plnit úkoly v misi hodné agenta jejího Veličenstva. Naší mantrou i sankalpou je zkrátka: „dobře plnit instrukce“. Jedině tak jsme spokojeni, a navíc neriskujeme možné vnitřní zmatení –„co když to mám jinak, než ostatní“.

Řeč není zdaleka jen o pozicích, ale o prožitku a vnitřních postojích. Lektor funguje jako mapa nebo spíše cestovní bedekr. Definuje kudy se ubírat, nač si dát pozor, co je zde možné najít, a čím se na cestu vybavit. Udává směr, má osobní zkušenost a užitečné informace, svůj způsob verbalizace myšlenek, jistou dikci, a způsob tlumočení konkrétních pravidel a postupů. Dobrý lektor vás dokáže navigovat k cíli. Je ale velká škoda, když od něho očekáváme, že nám také naservíruje, co zde máme najít, a ideálně ještě jak se u toho cítit.

Naše jógová zkušenost se pak propadá spíše do podoby určitého simulátoru, ve kterém se snažíme „hledat osobní prožitek čistou nápodobou“. Je to jako byste si chtěli upravit zevnějšek před zrcadlem a místo toho hleděli na malbu jiného lidského obličeje. Autentickou zkušenost zde nahrazuje sugesce a přizpůsobování. A co víc, nejde jen o plnění instrukcí, které lektor formuluje (většinou také s dobrým záměrem). Nejvlivnější lektorát nám totiž poskytuje naše vlastní mysl, jejíž velkou devízou je „zvyk“.

Experiment + experience

Podívejme se teď na věc zcela prakticky. Přistihli jste se někdy, že ve své osobní praxi zapínáte autopilota? Je to spíš dobře nebo špatně? Je rozdíl mezi tím, dělat něco automaticky a tím, dělat něco mechanicky? Je potřeba spíše opakovat a prohlubovat tak jednu zkušenost, nebo experimentovat stále s novým a nepoznaným.

Lze se v inspiracích ztratit, a může být odklon od zažitého postupu nebezpečný? Odpovězte si sami, na základě vlastních postupů a zkušenosti! Pokud budeme hovořit o veřejných lekcích a kurzech – všimli jste si někdy, zda se mění váš dech v závislosti na rychlosti lektorova hlasu nebo hudby / ticha v sále? Zda vám zopakování známé a „zvládnuté“ ásany dokáže přinést nové objevy, anebo s nimi z principu již nepočítáte?

Téma zda předchází forma (pozice) konkrétnímu prožitku anebo je to přesně naopak, není až tak vzdálená filosofické hříčce, zda bylo dříve „vejce nebo slepice“. Jako fascinující se v tomto kontextu ukazuj výsledek jedné starší studie, která porovnávala účinky cvičení na tělesné soustavy mezi dvěma skupinami lidí, z nichž ta první opravdu fyzicky cvičila, zatímco druhá stejné cviky prováděla jen mentálně. Ti co cvičili jen v duchu, údajně dosáhli stejných výsledků jako ti, co cviky opravdu prováděli. Snad díky dobrému fokusu.

Pozvánka do jógové laboratoře

Nu, a pokud vás naťuknutá témata ponoukla k upřímnému prozkoumání vlastních zvyků, zafixovaných stereotypů a praktickému hloubání nad osobním potenciálem, pak srdečně zvu k návštěvě otevřených lekcí YogaLAB. Lekce se konají v Bindu Yoga Studio pod taktovkou Jógi Prány – moderního nomáda s velmi zajímavou škálou osobních i jógových zkušeností.

YogaLAB neboli jógová laboratoř je „koncept, jehož cílem je mimo jiné relativizace strnulých konceptů“. Jedná se o lekce experimentální a prožitkové hatha jógy oplodněné prvky tantry, kundaliní praxe a taoistických praktik, určené všem úrovním pokročilosti. Jógová laboratoř je otevřeným polem pro zkoumání jemných vazeb mezi celkem těla-mysli-duše skrze bdělou pozornost.

Nepopírá klasické přístupy a techniky, ale snaží se je zprostředkovat tvůrčím způsobem, podněcujícím k osobní zkušenosti a ryzímu zažití sebe sama jako celistvé bytosti. Jedno zenové přísloví praví, že:

„Hlavní rozdíl mezi mistrem a žákem je to, že mistr udělal tolik chyb, na které si žák zatím vůbec netroufl.“

Přijďte hledat osobní prožitek a možnosti jeho rozvoje, ne nutně cestou mistrovských omylů, ale cestou vlastního zkoumání.

 

Komentáře (0)