Fatehpur Sikri – Agbarovo město (pokračování)

(Pokračování první části)

Proto Akbar přestěhoval své hlavní sídlo do Sikri a postavil zde nové nádherné město plné zahrad a paláců. Později však z nepochopitelných důvodů, bylo město opuštěno, některé legendy říkají, že pro nedostatek vody, že náhle vyschly studny, jiná tvrdí, že se města zmocnili zlí duchové – džinové.

Navštěvuji obrovskou mešitu, která stojí na zvýšeném prostranství nad vesnicí. Hlavní vchod se dosáhne zdoláním 120 schodů, nazývá se brána Vítězství a byla postavena na oslavu Akbarova vítězného tažení v jižní Indii.

Uvnitř nádvoří obrovské mešity jsou nádherné budovy obsahující prvky perské, arabské i hindské architektury. Nad hlavní branou zevnitř, je napsán nápis: “Svět je most, přejdi ho a nestav žádný dům“!

Vcházím na nádvoří, po stranách u zdí je mnoho krámků, jen západní strana je pokrytá přepychovými koberci. Má mnoho výklenků, míří směrem k Mekce. Uprostřed nádvoří je mramorový „domek“ – darga – hrob Šejka Čištíji, postavený celý z bílého mramoru s tradičními arabskými výzdobami. Před dargou sedí na koberečku sufí – následovník učení Šejka.

Hraje zde na harmonium a zpívá sufijské písně. Turisté, poutníci, kteří po prohlídce celé mešity, přicházejí k hrobu Šejka, se zastavují u zpěváka a dávají mu drobné peníze. Severovýchodně od mešity je palác, pojmenovaný po manželce Akbara Velikého. Byla Indka a jmenovala se Džehángir. Palác je postaven tak, že je zde použita architektura jak arabská tak hindská. Mimo hlavní mešitu je umístěna ještě řada paláců a budov.

Hlavní palác, kde byli přijímáni hosté, byly i turecké lázně a asi 2 km opodál jsou postaveny obrovské stáje pro slony, velbloudy a koně. Všechny budovy jsou od sebe odděleny pěstěnými zahradami. Ještě jednou před západem slunce přicházím na nádvoří, k hrobce Šejka.

Opodál postávající stoupenec tohoto řádu, ke mně přichází a oslovuje. Mluví převážně o islámu, o Muhammadovi, o učení, o základech islámské mystiky – sufismu. Hovoří velice klidně. Nepřesvědčuje, je z něho cítit soulad, vyrovnanost, radost ze života, takového jaký žije.

Nesobecká služba jako pomoc druhým, je jedním z pilířů jeho nauky. Mluví také o západním způsobu života, o přetechnizováném západě, který ničí přirozený život. V paprscích zapadajícího slunce se pomalu ponořuje celá mešita do stínů. Na nádvoří je už jen několik návštěvníků.

Po chvíli zjišťuje, že jsme zde sami. Sedíme blízko hrobu Šejka a pozorujeme, jak pomalu přichází tma. Místo jakoby s temnotou noci ožívalo jiným životem, jsou slyšet vzdálené hlasy a mění se i atmosféra prostředí. Snad se probouzejí dávní džinové, kteří způsobili, že v minulosti bylo toto město tak spěšně opuštěno.

Po chvilce se zvedáme a hlavní branou mešitu opouštíme …

 

Komentáře (0)