Řeka Ganga v Rishikeshi

Ganga pro mě není jen přenádherná řeka, je mým učitelem, mou matkou. Poprvé jsem se s ní setkala, asi na nejlepším místě jakém jsem jen mohla, v Prajágu, v roce 2013 na Kumbha Mele, veliké hinduistické pouti.

V místě, kde se potkává Yamuna, Ganga a Sarasvatí. Tenkráte jsem však měla, jako většina lidí na západě, představu, že jde o špinavou řeku, ve které plavou mrtvá těla, jak lidská tak zvířecí a Indové v ní vykonávají všechny své potřeby. Byla jsem dokonce přesvědčena, že v žádném případě do takové řeky nevstoupím, v čemž mě samozřejmě mé okolí v Čechách plně podporovalo.

Ganga však nedbala mých předsudků a přivolala si mě. Pokorně se svou sankalpou (přáním) jsem poprvé vstoupila do posvátné řeky a pocítila její mocnou sílu a něhu zároveň. Ganga mě přijala se všemi mými představami o ní a svým silným proudem odplavila všechny pochybnosti, předsudky, a co víc, naplnila mé srdce vděčností a láskou. Vzala mě za ruku a provedla mě vědomím čistým a tak starým, jak je ona sama. Splnila mi mou sankalpu a začala mi měnit život a náhled na něj.

Nyní stojím na terase našeho hotelu v Rishikeshi. Mé srdce se silně rozbušilo při pohledu na mou učitelku. Krásná, nezkrocená, bouřlivá i klidná, hrající všemi odstíny barvy tyrkysové, modré, zelené, temné i světlé. Jak moc ji rozumím a cítím, že i ona mě. Jsem šťastná, že se zase shledáváme.

Zlaté paprsky slunce odrážející se z vodní hladiny řeky Gangy, pročišťují můj zrak a tiší mé srdce. Kameny vytvářející jen zdánlivou překážku v proudění silné řeky, odrážejí zvuk vln, silné hučení prostupuje mým sluchem přímo do mého vědomí a přehlušuje bušení vzrušeného srdce.

„Jednotlivé projevy ega, jako balvany v řece, brání klidnému proudění řeky vědomí. Rozpouštěj své kameny, Moničko.“ volala na mě Ganga.

„Ó matko, nemám většího přání než se zcela rozpustit v tvých vodách.“ prosila jsem a těšila se, až přijde chvíle, kdy ponořím své tělo do chladné řeky.

A protože je Ganga dominantou Rishikeshe a protože chtěla-li jsem jíst, nakupovat či jít na pěkné večerní árátí (uctívání Gangy), musela jsem několikráte za den přejít přes mosty Lakshman Jhula či Ram Jhula, pnoucí se nad Gangou, byly jsme my dvě v neustálém spojení. Dohlížela nad mými myšlenkami a pomáhala mému srdci prosadit se.

A protože jsem měla během pobytu v Rishikeshi narozeniny, zavolala si mě má matka ke koupeli a předala mi dárek a k tomu ještě pozvání k její sestře, Yamuně, ale o tom, zase někdy příště …

Tolik požehnání… Cítíte to? Krásné město, krásná země, krásná řeka, krásné naše bytí. Děkuji za život, který mi byl dán mou matkou, matkou Gangou, matkou Zemí. Miluji své matky, za tolik jim vděčím, miluji život.

S láskou a úctou ke všemu živému.

Mona