Myslím, že spousta jogínů/nek může mít strach si na začátku hodiny (jako jediný/á) připravit vedle své podložky ještě dvojici bločků navíc. Nemusite si nic vyčítat, je to přirozený jev lidské psychiky – nevyčnívat. Ale proč? Možná by se díky vám i někdo jiný rozhoupal a přidal se. Ale hlavně, umět si pomoci, třebas právě bločky, neznačí nezkušenost, ale naopak to, že józe rozumíte a víte kdy a jak si praxi nastavit tak, abyste z ní vytěžili maximum. Takže bloky v hlavně nechte přede dveřmi sálu a přiberte si dva jógové bločky k sobě. Ona to s nimi nakonec může být i mnohem větší makačka. A jako bonus u toho budete vypadat odvážně a profi.
V sálech jógy najdete mnoho různých pomůcek, které se jedinci, který přišel poprvé, mohou zdát lehce podivné ale zcela určitě zapeklité k použití. Hlavně když pořádně ani neví, jak se do všech ásan roztodivných jmen ohnout. A přitom už při tomto ohýbání se by je mohl/a využít a místo trpění a třasu nohou, jak se snaží dotknout země (a ona je stále TAK daleko), si pozici opravdu příjemně prodýchat ve stabilní pozici a bez velké bolesti. Jak lze tedy jógové bločky využít, ať již jste v kůži jogína začátečníka/jogínky začátečnice nebo jste známou stálicí svého oblíbeného jógového studia?
Když je země moc daleko
Myslím si, že snad každý, kdo cvičí jógu má určitý pohyb nebo pozici, kde si není jistý, kde mu není pohodlně, nebo která mu není vůbec příjemná kvůli rozsahu a celkovému protažení. Někdy je to tím, že tyto partie prostě fyziologicky už více nepovolí, protože každý jsme jiný a každému jde něco jiného. Nebo jste s jejich protahováním teprve začali. Popřípadě cvičíte ráno a jste celí ztuhlí, takže na zem dosáhnete pohodlně až u pátého pozdravu slunce.
Výbornou pomocí v tomto případě jsou bločky, které vám doslova přiblíží zemi. Vy si budete v ásanách jistější, ať už se jedná o trojúhelník, pyramidu, předklon. Dejte si bločky pod ruce, postavte je na stranu, která zrovna vyhovuje vašemu rozsahu, a pohodlně se do nich opřete. Ale pouze na toto se použití bločků neomezuje, někdy je příjemné dopomoci si třebas i holubovi, kdy si můžete podložit sedací kost přední nohy. Tak stejně jej lze využít i při rybě nebo ásany ležícího hrdiny a podepřít se mezi lopatkami. Zkrátka kdekoli cítíte, že máte zemi moc daleko, takže začnete ztrácet balanc nebo jistotu a místo relaxace a plynulého dechu se dostanete do křeče, lapáte po dechu nebo jej úplně zadržujete. Ani jedno z toho není u jógy žádoucí. Přitom se těchto nepříjemných pocitů dá zbavit dvěma chytře postavenými bločky.
Nejste si jisti správným provedením jógové pozice?
Ačkoliv si jste v předklonech, záklonech a úklonech jisti, může nastat chvíle, kdy si tápete ve správném postavení například nohou. Opravdu mám v polovičním mostu kolena jen na šířku kyčlí, nemám nohy moc od sebe v psovi hlavou dolů? Bloček vložený mezi stehna vám může pomoci tuto hádanku vyjasnit i bez krkolomného nahlížení do zrcadel v ásanách, nebo přímé kontrole a dopomoci ze strany instruktora.
Pokud navíc toužíte po intenzivnějším posílení například v pozici prkna, bloček mezi stehny vás donutí více myslet na to, jak k sobě tisknete nohy, a posílíte tak vnitřní stranu stehen. A zkuste se takto třebas přetáčet z side planku (s nohama na sobě, ne vedle sebe) přes střed na druhou stranu. Budete muset mnohem více zapojit nohy, ale hlavně core, a zamyslet se více nad koordinací celého těla.
Najděte balanc
Správná souhra svalů je potřeba nejen v prknech, ale i v balančních pozicích. Jóga zná i takové, které se provádějí ze sedu, tedy takové vzpory na rukou. Většinou vyžadují opravdu pevný střed těla a velkou sílu v něm, abyste byli schopni odlepit zadek a nohy od země, protože délka paží jednoduše nestačí. A když délka nestačí, pomůžou bločky, zapřete se prostě o ně. Můžete tak pracovat na zpevňování sředu těla, abyste se propracovali do fáze, kdy už bloky pro tyto silové, ronovážné pozice potřebovat nebudete.
Tak taď už vidíte, že ač nováčkem na jogamatce nebo ostříleným matadorem a znalcem ásan, ze své praxe můžete vytěžit dík bločkům mnohem více. Nebojte se jcih tedy využít, bločky na jógu jsou jak z umělých (recyklovaná pěna), tak úplně přírodních materiálů (třeba korkové).
Jógu, tohle překrásné cvičení, dokáží podle mě pokazit jen dvě věci, lektor a nevhodná jógová podložka. A zatímco to první je opravdu hodně individuální a výše investice je rovna ceně jedné hodiny, takže při špatné volbě nejsou následky tak hrozné. To druhé se dá odhadnout podle toho, jaký typ jógy cvičíte nejraději, jak se vám potí ruce anebo jak citlivá máte kolena. I cena je vyšší než cena jedné lekce a při nákupu všichni očekáváme, že nám podložka nějakou dobu vydrží a bude nám dělat radost. Správným výběrem jógamatky si můžete ušetřit zklamání a nepohodlné cvičení jógy.
Nejprve krátká úvaha, proč radši pořídit vlastní jóga podložku a nepůjčovat si tu ve studiu. Jóga je cvičení, kde se snažíte zaměřit sami na sebe, na to, co cítíte a jak se cítíte. Tak stejně se často pokládáte obličejem či tváří na podložku. Rozhodně je tedy příjemnější necítit při hlubokém jógovém dechu přes nos pot těch, co cvičili před vámi. Popřípadě necítit, jak se vám při psovi hlavou dolů rozjíždí ruce do všech směrů, třebas proto, že se více potíte, nebo na podložce cvičil někdo, kdo si zodpovědně namazal ruce.
Kritérií, podle kterých v jógovém internetovém obchodě, vložíte do košíku podložku je mnoho. Pojďme si projít pár základních doporučení a tipů jak správně vybrat jógamatku/podložku na cvičení jógy
Takže z čeho a na co jakou jógamatku vybrat?
V současné době můžete vybírat z mnoha materiálů, od těch syntetických po přírodní a ekologické.
Začněme těmi syntetickými, jedná se konkrétně o PVC a TPE. PVC už dávno neznamená linolea, ale jedná se o pevnější materiál vhodný pro dynamické typy jógy s dlouhou životností (např. podložky značky Manduka mají dokonce doživotní záruku). Nevýhodou může být, že tyto podložky neabsorbují pot, takže vám mohou klouzat ruce. TPE je ekologicky šetrný syntetický velmi lehký a měkký materiál, jehož nevýhodou ale je, že se může poškodit při cvičení venku, nebo ji můžete poškodit vy například při překlápění z psa hlavou nahoru do psa hlavou dolů. Hodí tedy například spíše na yin nebo hatha jógu.
Pokud vaše srdce buší pro ekologii a máte zelenou krev nemusíte zoufat, trh nabízí překrásné jógamatky z přírodních materiálů. Jedním z nich je třeba kaučuk neboli přírodní guma – to mluví za vše, má totiž své aroma (voní/smrdí po gumě), neměla by být vystavena přímému slunci (guma na slunci jednak zapáchá a druhak měkne její struktura). Výhodou ale je, že vstřebává pot a neměly by vám tedy klouzat ruce ani při náročných lekcích powerjógy. Jedná se taky o měkký materiál (plus pro vás s bolavými koleny) narozdíl třebas od další přírodniny: juty. Juta je v přírodě rozložitelný materiál získávaný z keře.
Pro delší životnost se k jutě přidává např. zmiňovaný kaučuk, ten taky zajistí, že podložka lépe přilne k zemi a je pružnější. Taktéž juta je vhodná pro dynamičtější praxe, jednak proto, že podložky zpravidla nejsou úplně měkké, ale i proto, že jutové vlákno si dobře poradí s potem. Pro bikram jógu se pak asi nejlépe hodí bavlněné podložky, které, doplněné mikrovláknem, nekloužou a výborně sají pot. Navíc se dají pohodlně prát.
A pokud hodně a rádi cestujete, můžete pořídit cestovní jógamatku. Třeba Manduka nabízí lehké a skládatelné podložky, co se vám v pohodě vejdou i do příručního zavazadla, navíc je vyrobena z ekologického a plně rozložitelného materiálu. Nebo můžete zvolit klasický jógový koberec, který už ale tak lehce nesložíte, nicméně po srolování do tenké ruličky se dá ohýbat. Pokud je vaše nejčastější cesta veřejnou dopravou a jógamatka přes rameno je pro vás nepraktická, můžete sáhnout i po speciálním ručníku, který má rozměr standartních podložek a bývá vybaven protiskluzovou spodní stranou. Takže i zapůjčená podložka bude vonět po vás a vaší aviváži.
Pravidelně se jednou týdně soustředím na jednu z pozic, kterými jóga oplývá, a sepíšu o ní pár řádků a slov. Je to příjemná práce, ponořit se hlouběji pod povrch nebo jít trochu dál za provedení v praxi. Probírání se vlastními zkušenostmi a pocity, teorií a tím, co sdílí druzí, je vždy obohacující. Přidává mi to nový rozměr do mé praxe. A nutí mě stále zůstat ve střehu, a o to bych se s vámi ráda podělila.
Nevyjíždějte si koleje
Všichni k tomu máme sklony. Koneckonců tak pracuje lidský mozek, vytvoří paměťovou kolej, vytvoří stereotyp. Je vědecky dokázané, že neurony, jež spolu často spolupracují, mají zhuštěný kontakt, aby přenos signálu proběhl co nejrychleji. Vytvoříme si pohybový stereotyp. I toto je jeden z důvodů, proč si hlídat, jak se co učíme, a posouvat svou praxi dál, až nás tělo nebo hlava pustí.
Ovšem i když zvládneme danou ásanu technicky skvěle, nepřepínejme na autopilota. Vždyť každý den je jiný, každé cvičení je jiné, podle nálady, chuti, okolností, fyzického stavu. A to vše momentálně ovlivní, jak se s pozici cítíme. Nemluvě o tom, že je vždy co nového objevovat. Tak jak na každé cestě, kterou denně absolvujete, můžete vždy narazit na něco nového, tak i každá praxe může přinést něco nového do vašeho života. Protože pokud vždy budete cvičit, jako byste cvičili poprvé, máte možnost prohlubovat své prožitky v dané pozici.
Odevzdejte se
Dalším takovým plusem je, že se tak nějak udržíte ve střehu je, že se ásaně můžeme úplně odevzdat. Stálou pozorností, co budete cvičení věnovat, zjistíme jestli se někde zbytečně nebrzdíme v rozsahu a rozletu. Teprve když se zas a znova zasoustředíme na svaly, co ásanu drží, nebo vazy a klouby, které se snažíme otevřít, a odevzdáme jim celou svůj pozornost a celý svůj dech, objevíme další rozměr cvičení. Pro mě je někdy až podobný tranzu. Jednak proto, že v ásaně krom postavení těla musím hlídat i dech, ale hlavně proto, že když se několikrát nadechnu, ale hlavně vydechnu, povolí i svalové skupiny, které jsem ani nevěděla, že používám. A kolikrát se jedná právě o ty, co mi zmenšují rozsah, nebo mě brzdí. Když se nad tím pak zpětně zamýšlím, zjistím, že to určitě nebyl ojedinělý případ.
Ale právě tím, že se snažím vždy vše cvičit, jak bych to dělala poprvé, mám možnost se vždy a znovu opravit a povolit tam, kde je třeba. A pokud má ego, spolu s botami, při józe zůstat za dveřmi, pak odevzdáním se ho tam zas a znova vyženu zpátky. Je to ale nekonečná práce, protože když na toto odevzdání se přestanu myslet zjistím, že opět zapadnu do vyjetých kolejí. Možná nově vyjetých, ale stejně kolejí.
Tak doporučuji: cvičte vždy vědomě a zamýšlejte se nad tím, co a proč děláte. Odevzdejte se ásaně a důvěřujte ji. Propadněte jí a pomazlete se s ní. A že to je nějaká pozice, co není vaše oblíbená? (Ano, snad všichni máme méně oblíbené ásany.) Tím spíš ji prociťte, uvidíte, jak se změní i vaše provedení. Neschovávejte se s ní v davu jogínů. Mě osobně se takto vědomě (vzpomínáte na článek o Mindfulnes?) nejlépe cvičí na soukromých hodinách, nebo když jógu praktikuju sama, pak mám prostor věnovat dostatek času právě tomu, co je třeba – tedy ásaně, kterou zrovna dělám. A má to pak mnohem větší kouzlo a sílu. Navíc tím, že ásany vždy budete cvičit jako poprvé, objevíte vždy nové překvapení.
V předchozím článku jsem se zamýšlela nad principem Ahimsa v jógové praxi ve vztahu k sobě samému. I proto, že si myslím, že na to často zapomínáme. Dnes se zkusím pověnovat tomuto pravidlu ‚směrem ven‘. Tedy k ostatním lidem, ale hlavně ke světu. Nenásilí totiž, alespoň podle mě, má mnohem víc forem, než ublížení činem nebo slovem, či neodhazování odpadků.
K ostatním, jako k sobě
Myslím si, že pokud máte být na ostatní upřímně a od srdce dobří, musíte začít u sebe. Pokud přijmete své chyby a svá selhání, budete to umět i u druhých. Pokud zanecháte snahy (od)soudit sebe sama, lehčeji vám to půjdu u vašeho okolí. Svoboda v sobě a pro sebe bude znamenat svobodu pro druhé. Vždy si totiž na ostatních všímáme hlavně toho, co nám na sobě vadí, (od)soudíme na nich to, co i na sobě a svobodu jim budeme kazit tam, kde ji sami necítíme. Stejně i tak, jak se my sami snažíme vyhnout situacím, ve kterých nám není dobře, neměli bychom ostatní dostávat do situací, kdy nebude dobře jim, a tyto už se samozřejmě mohou lišit.
A samozřejmě někdy nejde být na všechny hodný a sluníčkový. Vedle konkrétních lidí můžeme cítit stálou tenzi. Jsou to ti, co se po setkáních s nimi cítíte na sto let a o uběhnutý maraton k tomu. Říkám jim energetičtí upíři. Buď váš prostě štvou a celý styk s nimi je jedním velkým bojem a možná se necháte i strhnout a nezachováte se k nim pěkně. Nebo z vás energii přímo vysaje vaše snaha nebýt na ně zlý/á. Pokud kolem sebe máte takové lidi, nedělejte si násilí a vypusťte je. Ušetříte mnoho energie, kterou pak budete moci napřímit jiným směrem. Třeba do světa.
Ke světu jako ke kolébce
Často se stane, že bereme svět jako samozřejmost, jako něco, co je, a my se ani nemusíme snažit, někdy ho už možná ani nevnímáme, notoricky známé ulice, cesty do práce, z práce, na jógu, k rodičům, kamkoliv. Takže si třeba nevšineme, že se změnil obchod v kavárnu nebo kousek zeleně zastavěla zahrádka restaurace. Svět ale není samozřejmost a rozhodně se musíme snažit. Když jsem se zamyslela, k čemu svět přirovnat, mám pocit, že kolébka je dobré slovo. Je totiž naší kolébkou.
Nenásilí ke světu. Čím dál aktuálnější téma, jak pro noviny, politiky tak i velkou část populace, které chce pro své děti zachovat kolébku pěknou a čistou. Přemýšlíte, když nakupujete, odkud se potraviny berou? Kde vyrostly řezané květiny, a čím se krmil dobytek? Nenásilí ke světu by mělo ovlivnit i naše stravovací a nákupní zvyky. Jakkoli mohou znít argumenty, že na našich jatkách zvířata netrpí, pěkně, tak faktem je, že jsou krmené obilninami a sójou vypěstovanou v nejchudších oblastech světa. V Brazílii kácíme pralesy, abychom na nich pěstovali sóju, kterou zkrmíme dobytku v USA – obdobné příklady ale platí i pro Evropu. Na holandské burze květin mě šokovalo, když jsem viděla, že obrovské množství květin přiletělo z Afriky, kde lidé trpí chudobou a hladem.
A než se vám v hlavě začne formovat argument, že změnou spotřebitelských aktivit nezměníme svět, pak se podívejte na nedávný příklad kokosového oleje. Soustavným tlakem veřejnosti, spotřebitelů a nevládních organizací se změnily i nadnárodní koncerny.
Neodhazovat papírky v přírodě, ale koneckonců i ve městě, a neznečišťovat tím naši kolébku, co zrovna vidíme, je dobré. Zaměřit se ale i dál než oko dohlédne, je v globálním světě taky třeba. Nebo z naší kolébky, která, když jsme se do ní narodili, ještě měla čistou vodu v studánkách a zelené lesy, zbyde smutný svět. A úplně za sebe si myslím, že to nebude svět lidí bez přírody, ale naopak, příroda, protože život si najde cestu, bez lidí. Buďte na náš svět hodní. Je jediný, jaký máme.
Tadásana – jógová pozice hory. Úplný základ a začátek, který v sobě skrývá mnoho úskalí, jak už tak bývá pro horu typické. Však se taky při jejím cvičení nechte mohutným masivem inspirovat. Hory stojí pevně, mají dobrý základ a pnou se hrdě do výšky.
Čím déle cvičím, tím více si horu zamilovávám. Snad při každé své praxi se v ní musím chvíli zastavit, i na zklidnění a meditaci je mi často příjemnější než pozice v sedě. Asi i proto, co, alespoň pro mně, v sobě hora nese. Jak působí předloha. Vždy se mi hlavou mihne představa osamělé hory, co se dotýká nebe, a špičku halí oblaka. A přesně takové hoře se při cvičení snažím připodobnit.
Začnu od nohou. Stávám, s nohama na šířku kyčlí, při mé první zkušenosti říkala lektorka, aby tam proběhla malá tibetská myška. Důležité je zarovnání chodidel, tedy ohlídat si, aby palce směřovaly dopředu a byly rovnoběžné. V mém případě to znamená, že musím mít paty lehce šířeji. Základnu ale můžete postavit i s nohama u sebe, nicméně i v tomto případě je nutné, aby palce mířily dopředu, takže paty můžete mít od sebe.
Nadzvedněte prsty na chodidlech a uvědomte si body pod patou, klouby palce a malíčku, do těchto míst směřujte svou stabilitu. Pokud ji nemůžete najít, zakývejte se lehce do stran a dopředu, dozadu, až najdete polohu, kdy je vaše váha rozložena rovnoměrně mezi tyto tři body. Zvedlé prsty roztáhněte do šířky a takto roztažené je položte na podložku.
A pak už se jen snažte vyrůst do výšky. Určitě ale při propínání nohou tak zvaně nezamykejte kolena. Termín zamčená kolena se mi líbí, říká přesně to, co se stane, v tu chvíli už se nevypínáte, ale vlastně se tak nějak propadnete do svých kolen. V naší hoře je to takový první výškový tábor. Druhý se nachází v oblasti kyčlí, podsaďte lehce pánev, ale ne tak, abyste zploštili přirozené zakřivení páteře, pocitově se snažte zpevněná stehna lehounce vtáčet dovnitř.
Bez toho, abyste zbytečně vystrkovali spodní volná žebra dopředu, otevřete hrudník, pevné bříško pomůže správnému nastavení, kdy hrudní kost míří krásně dopředu. S výdechem spusťte ramena dolů, taky, aby hroty lopatek mířily do země a vytahujte naopak krční páteř od výšky. Brada se vám tedy trochu zasune dozadu a hlava jemně sklopí dolů. To je třetí výškový tábor. Vrchol, tedy temeno hlavy, vytahujte co nejvíce nahoru.
Když mám čas a chuť se v této ásaně zastavit na déle, než první srovnání při praxi, nebo při proplouváním mezi ásanami, čerpám energii ze země. Hledám sílu ve stabilitě. Snažím se myslet si na to, aby mi tělo držel hloubkový stabilizační systém a ne křečovitě zatnutý zadek, stehna nebo spodní část břicha. Snažím se do své tadásany vnést lehkost, aby rostla až do nebes.
Uvědomuji si energii, která mi proudí od těch tří bodů na chodidlech přes vnitřní klenbu a vnitřní stranu lýtek a stehen, až se spojí v oblasti kříže a po páteří míří vzhůru až se mi v hlavě rozdělí do dvou proudů, jeden míří do oblasti třetího oka a druhý do temene, kde se jemně zastaví a hromadí se (a v mé fantazii pomalu vytváří ony obláčky, jež halí vrcholek hory). Jistá volnost je proto pro tento průchod energie nutná, pokud zamknu kolena, spodní břicho nebo zadek, zamknu v tom místě i cestu pro energii, která už neproudí dál.
Ruce mám nejradši spojené před srdcem a jemně vnímám jejich propojení a dotyk, někdy opravdu cítím, jak by se skrze ně propojovaly dvě různé poloviny, jinová a jangová. Je to pro mě vždy malý zázrak. Pokud potřebuji nabrat ještě více energie, vytáhnu seplé ruce nad hlavu, aby se prodloužila její dráha až do konečků prstů na rukou a pak si ji jemně stáhnu k srdci.
A to všechno nejradši se zavřenýma očima. Abych se nerozptylovala okolím, ale soustředila se plně jen a jen na sebe, svůj postoj, svoje tělo a energii, kterou se snažím nabrat z okolí. A že to je nejpříjemnější v přírodě, bosky na trávě, nebo i jehličí, asi není třeba dodávat. Stavte i vy své hory vysoko a často.
Slyšeli jste někdy na hodině jógy, abyste na sebe byli hodní? Abyste se netlačili nikam, kam nemáte? Neubližovat (si) a praktikovat doslova nenásilí, je jedna část filosofie jógy. V sanskrtu se k němu vztahuje slovo ahimsa. Zní to přirozeně, ale nemusí to tak být. Vždyť kdy naposledy jste sami o sobě řekli něco negativního? Před hodinou, po pracovní schůzce, po testu ve škole nebo při jízdě autem, když se v jakékoli z těchto situací něco málo nepovedlo?
Nebuďte zlí, zní to jednoduše. A někdy to zní lehčeji směrem k jiným lidem než k sobě. Už já sama sobě bych skoro vyčetla, že se pouštím do něčeho takového, o tomto se píšou doslova celé knihy, přece. Ale na jejich čtení nemusí být čas (a to nevadí, netřeba se na sebe zlobit) nebo prostě motivace je dočíst, protože někde v průběhu dojde síla, hlavně ta psychická, vstřebávat informace a vlastně lehké intuitivní pravdy, jež se v našem superrychlém na výkon zaměřeném světě nějak vytratily. Tak třeba i mě někdy rychlá četba článku, připomene to, co už dávno vím, jen podle toho občas zapomínám jednat.
Mějte se rádi
„Mějte se rádi“, jak lehce to zní, tak těžko se to někdy dělá. Protože zvolání: „já jsem tak (a nyní pokračujte, jak se vám to zrovna hodí a rodí v mysli) blbý/á, hloupý/á, tlustý/á, tvrdý/á, neohebný/á, škaredý/á…,“ a tak dále a tak dále. Nám vyletí z úst, nebo proletí hlavou a kolikrát i po důsledném zamyšlení a zcela vědomě. Ale jak ta slova zastavit a hlavně, jak se zastavit v hlavě, abychom si to nemysleli? Stává se mi, že mi to proletí hlavou a pak se zastavím a řeknu si: „Ne, to si nemysli, to neříkej, není to pravda.“ Ale ta myšlenka už ve mě hlodá. Tak jak se mít rád i se svými chybami nebo malými přešlapy?
Představte si, že v sobě máte 4 leté dítě. Takto malý človíček jedná tak, jak nejlíp umí a objevuje svět, snaží se dělat radost druhým a být hodný/á. V tu chvíli ještě neumí ‚flákat‘ věci, neumí ani lhát (přetvoří si realitu), v tu chvíli takový človíček žije naplno, jak nejlépe mu to jde. A takové dítě v sobě máme všichni (někdy o něm víme víc a někdy míň, ale věřím, že tam vždy je a probleskuje na povrch). A teď si představte, že se tomu capartovi, co se raduje ze světa, něco nepovede nebo se se v ásaně nedostane tam, kde byl minulý týden. Nadávali byste mu? Že je škaredý/á, hloupý/á nebo že má zabrat je ohnout se víc a hlouběji? Věřím, že ne. Tak takoví nebuďte. Ani na sebe.
Když chcete být hodní na svět
Když chcete být hodní na svět, začňěte u sebe. Změna začíná od jednoho člověka, ale ne nějakého jiného, ale od vás samotných. Pokud chcete konat dobro, zečněte s tím nejdřív sami u sebe a konejte dobro nejen na ostatních, ale i na sobě samích. Chvalte se a mějte se rádi takoví, jací jste, i když to není úplně dokonalý obraz, jaký byste měli. K němu můžete směřovat, ale primárně mějte rádi to, co máte zrovna teď. Je to to nejlepší, co můžete mít. Zítra to třeba bude jinak.
Mít při tomto svědomí ještě úplně čisté, snažte se vždy dělat všechno, jak nejlépe umíte, děti to tak taky dělají, když si hrají, pak tak nejlíp, jak jim to v tu chvíli jde, a toto jde aplikovat i na naše cvičení a práci. Pak vám i sebeláska půjde mnohem lehčeji. A když budete mít rádi a sebe a budete si umět odpustit, bude i lehčí konat dobro ostatním a budete moc vypouštět více lásky do světa. Protože nemůžete dát něco, co sami nemáte. I lásku a dobro, klid a pohodu musíte mít v sobě, abyste ji mohli předat dál. Zdržte se tedy násilí především na sobě samých. A o tom, jak dál pravidlo ahimsa aplikovat zase příště. Vždyť pokud se nám povede byť tato první část, je to více než dost.
Most, neboli Setu Bandha Sarvangásana, je jedna ze základnějších jógových pozic, byť její provedení může být pro leckoho oříškem kvůli ztuhlým ramenům nebo zádům. Nicméně i když se v této ásaně zapřete hlavně o ramena a krk je opravdu hodně ohnutý, tak se nejedná o žádnou krkolomnou pozici. A možná jste ji zařazovali do cvičebních plánů, ale spíše jako posilování zadku a spodního břicha. Tak na toto zkuste prozatím zapomenout a ásanu mostu nahlížejte bez stereotypů z jiných typů cvičení a aktivit.
„Já postavím si bezvadný most, pevné pilíře a bude jich dost“ nedá mi to nezopakovat text oblíbené písničky Karla Zicha a Lenky Filipové. Přesně takový by totiž měl být i váš most. Jak to udělat, aby byl bezvadný, měl pevné pilíře a přinesl vám radost a uvolnění si povíme hned vzápětí.
Začněte v lehu na zádech s patami tak blízko zadku, jak jen to jde. Nohy mějte pouze na šiřku pánve. To, že po celou dobu cvičení mostu budete mít kolena maximálně na šířku pánve, můžete zajistit i tím, že si mezi kolena vložíte bloček a budete jej tam držet. Nicméně ať už s bločkem, nebo bez, jakmile se srovnáte v lehu s pokrčenýma nohama, zapřete se do chodidel a podsaďte pánev. Pomocí kvadricepsu vytáhněte pánev nahoru, až budete zapření pouze o ramena. Pokud vám to flexibilita dovolí, můžete sepnout ruce pod zády a sesunout ramena blíže k sobě, abyste byli opravdu více zapřeni o ně a ne o krční páteř.
V ásaně byste měli mít zpevněný zadek, ale určitě ne zatlý. Celou práci vykonává přední strana stehen. Chodidla se snažíme tlačit do země, kolena vytahovat co nejvíce dopředu a samozřejmě je držet na šířku boků. A dýcháme do břicha, byť to může být těžší kvůli ohnutému krku, aby se uvolnily vnitřní orgány. Změna polohy a gravitace najednou působící na druhou stranu jim udělá dobře.
Benefitů přinese most spoustu, v ásaně si protáhnete páteř a otevřete hrudník a ramena. Jak již bylo řečeno, fakt, že pěkně prodýcháte břicho napomůže lepšímu trávení. Otevřený hrudník udělá dostatek prostoru pro vaše srdce a plíce. Zmáčklý krk naopak stimuluje štítnou žlázu a příštítná tělíska. Ženám pomůže při menstruačních bolestech, ale zmírňuje i symptomy menopauzy. A všem pak pozice přinese úlevu od bolesti hlavy nebo zad, při problémech se spánkem, či vysokým tlakem, dokonce i při úzkostech.
Pokud máte problémy s krční páteří, ásanu vůbec nezařazujte, popřípadě až po odborné konzultaci.
Balásana, nebo též pozice dítěte, bývá oblíbenou ásanou snad každého jogína a každé jogínky. Vždyť co je příjemnějšího než zabalit se do sebe, uvolnit všechny svaly a jen dýchat. A jako asi všechny jiné jógové pozice i tato působí blahodárně nejen na duši ale i na tělo. Pojďme se na balásanu podívat podrobněji.
V každé lekci uslyšíte, že pokud vám v nějaké fázi hodiny bude slabo, unaveno nebo vám třebas ásana nebude dělat dobře, máte si odstoupit do balásany a připojit se, až se opět budete cítit lépe nebo se lekce přesune k jiné pozici. Pozice dítěte je navíc oblíbená jak v dynamických lekcích powerjógy, tak i v pomalejších verzích jako je hatha jóga nebo jin jóga. V obou případech pro uvolnění namáhaných svalů v prknech a silových pozicích (platí hlavně pro powerjógu), ale i pro relaxaci, vydechnutí a zrelaxování po intenzivním protahování svalů a vazů a otevírání kloubů.
Tato ásana patří určitě k těm lehčím na provedení a cvičit ji budou s klidem i začátečníci, faktem ale je, že tuto pozici známe tak nějak odjakživa. Jak se kolem mě teď batolí syn kamarádky, vidím zcela jasně, proč se ásana jmenuje, jak se jmenuje. Maloušek co chvíli končí svou pouť v sedu na patách s hlavou opřenou o zem, nebo zapřený o předloktí. Člověk dokonce sám instinktivně tuto pozici zaujme, třeba když ho bolí břicho a potřebuje dát odpočinout vnitřním orgánům.
O co se tedy jedná? Úplně jednoduše si kleknete s nárty položenými na zemi, dosednete na paty a tělo položíte na stehna. Čelo a nosní klenbu zapřete o podložku. A je to. Žádná velká věda, ale ásana vám pomůže uvolnit a jemně protáhnout kotníky, hamstringy, bedra a mezilopatkovou oblast. Hodně záleží, kam pošlete svůj dech.
Je i několik variant, stehna můžete nechat u sebe a dýcháním do břicha jemně masírovat vnitřní orgány a dát ulevit kyčlím. Pokud naopak roztáhnete stehna od sebe na šířku podložky, uděláte si místo pro bříško a budete moci trochu více protáhnout kyčle a bedra. Ruce položte podél těla s dlaněmi nahoru, pomohou načerpat novou energii. Pokud naopak ruce necháte natažené před sebou zapřené o podložku, uvolníte mízní uzliny v podpaží a jemným tlakem do dlaní protáhnete ramenní kloub.
Jedná se tedy o velice příjemnou ásanu, díky které si odpočinete, zrelaxujete se. Budete si moci pohrát s dechem a poslat jej do různých částí těla. A také se jemně protáhnout třeba ještě ráno v posteli, než vstanete. Jen nezapomínejte dýchat do míst, která vás trápí.
Pozor si ale dejte při zranění kolenou, pokud nemůžete klečet a sedět na patách kvůli zdravotním problémům, dítěti se vyhněte. Stejně tak těhotenství není dobrým předpokladem pro tuto pozici. Pokud je to tedy možné, roztáhněte si nohy do šířky, aby se vám mezi ně bříško vlezlo, popřípadě tuto ásanu úplně vyřaďte ze cvičení, ať malého jogína nebo budoucí jogínku v sobě nemačkáte.
V józe jedna ze snadnější pozic na provedení, kterou v různých obměnách zapojujeme do cvičení už od dětských let, počínaje od gymnastiky, tělocviků, baletů až po protahování při různých jiných dalších sportech. A i zde platí známé: V jednoduchosti je krása. Baddha konásana v józe patří mezi takové evergreeny, které si takřka s jistotou zacvičíte na každé lekci.
Instrukce jak na správné provedení pozice motýla
Začnete tak, že se posadíte s nohama nataženýma před sebe a s rovnými zády, přitáhnete si kolena k sobě a paty k zadku a pak kolena položíte, pravé doprava, levé doleva. Rukama se uchopíte za chodidla pod palci a snažíte se rukama otevírat od sebe i chodidla. Důležité je mít celou dobu rovná záda, sedací kosti zapuštěné v podložce. Pohled směřuje dopředu, brada je lehce zasunutá a snažíme se protáhnout páteř nahoru za temenem. Dejte si pozor, aby se vám záda nezačala bortit. V ásaně vydržte od minuty až do 5 minut.
Motýl bývá zařazován do poslední třetiny hodiny, jedna se o čistě protahovací pozici, která napomáhá otevírat kyčle, je tedy lepší ji praktikovat v momentě, kdy už máte tělo zahřáté, abyste předešli případným zraněním nebo nataženým svalům. Pro mnohé může být opravdu příjemnou ásanou, směřující k závěrečné meditaci, pro jiné může být tvrdou zkouškou nervů nebo ega. Protažení kyčlí a třísel je totiž v této ásaně opravdu intenzivní. Podle flexibility tedy může i rychle dojít na třesoucí se svaly a nohy.
Pokud si tedy potřebujete ulevit, posaďte se na smotanou podložku, deku nebo bloček. Pro zlepšení ásany můžete nohy jemně tlačit k zemi, ale rozhodně ne velkou silou, nebo jimi nekmitejte. Hmity dlouhodobému protažení moc nepomáhají, spíš riskujete, že jednou kmitnete až moc prudce a ublížíte si. Pokud naopak chcete přidat, můžete jít do předklonu, jak rovného, kdy se stále vytahujete na temenem hlavy, tak i kulatého.
Tato klasické ásana má mnoho blahodárných účinků
Otevírání chodidel napomáhá tvorbě/udržování klenby v chodidle. Blahodárně stimuluje i orgány spodního břicha, tedy močový měchýř, prostatu a vaječníky. Tím podporuje plodnost a ženám pomůže ulevit od menstruačních bolestí, nebo je aspoň zmírnit, když ne přímo odstranit. Při pravidelném cvičení, a to až do pozdního stadia těhotenství, dokonce pomůže hladšímu průběhu porodu. Motýl taktéž napomáhá snížení tlaku (když je příliš vysoký) a lepší cirkulaci krve. Podle tradičních textů pak napomáhá od únavy, nemocí a depresí.
Snad vás benefity přesvědčily, pokud patříte k těm, kteří této ásaně příiš neholdují. Případná bolestivá místa prodýchejte a posílejte do nich energii a uvidíte, že časem bude nejen mnohem příjemnější, ale že se vám i zlepší rozsah. Pokud ale trpíte problémy s koleny nebo třísly a pozice pro vás byla zdravotně neúnosná, určitě ji nezahrnujte do praxe.
Nejprve rychlá kontrola, vzpomínáte, co jste dnes jedli? A víte, jak bylo po cestě do práce/školy? Víte? Nebo jste se tak ztratili v myšlenkách, věcech, co jste řešili, že si vlastně už nic z toho nevybavíte? Pokud ne, tak vězte, že multitasking už není moderní. Na řadu se dostává tzv. mindfulness. Přeložit to do češtiny jedním slovem je oříšek, ale mohli bychom říct soustředění se na tady a teď, na přítomnost. Určitě to znáte ze začátků lekcí jógy, nebo když se sami posadíte a připravujete se na svou praxi. Minimálně po dobu cvičení myslíte jen na sebe, na své tělo a ásany. Ale kolikrát se toto soustředění na přítomný okamžik, na tady a teď rozplyne v momentě, kdy se oblečete zpět do role mámy, táty, zaměstnance/kyně, studenta/ky atd.
Ale nebojte, záchrana se blíží, multitasking už se nenosí. Už není ‚in‘ zvládnout pracovat na 5 věcech zaráz, nebo jíst u práce. A už na to přišli dokonce i někteří zaměstnavatelé. Lidé, co dělají víc věcí zaráz jsou náchylnější jednak k chybám a druhak k vyhoření z přepracování. A vy určitě máte rádi jednak dobře odvedenou práci, ale hlavně svoje zdraví. Ale má to i další benefity, pokud se plně soustředíte na to, co zrovna děláte, mohou vás napadnout nové postupy nebo nové metody. Protože už nepojedete jako automat, zatímco budete myslet na jiné věci, ale budete se jen plně věnovat jedné věci. A dokonce ji třeba uděláte mnohem rychleji.
O benefitech mimo práci není třeba mluvit. Obrázek níže mluví za vše. Kdo myslíte, je asi šťastnější? Za sebe myslím, že ten/ta, kdo žije přítomným okamžikem a krásou okolo sebe a ne starostmi, mentálními poznámkami a myšlenkami, co ještě udělat, co čeká doma a co v mobilu a co v mailu. Stejně to tam je, bude třeba to vyřešit. Ale až přijde čas.
Takže Mind full* nebo Mindful?
A žádný začátek není lehký. Ani ten, který se týká užívání si a žití, pokud jsme už příliš hluboko ve stereotypu. Dny kolem plynou, aniž bychom je zaznamenali, protože jen myslíme na vše ostatní než na přítomnost. Pro začátek, pokud se bojíte, že na něco zapomenete, když se najednou začnete soustředit na přítomnost, vezměte do ruky diář. Jednoduchá rada, že? Alespoň mě to pomohlo, píšu tam vše, a jak je to zapsáno, vypustím to z hlavy a už jen pravidelně několikrát denně kontroluju a mám ho vždy při ruce. Dokonce je to i spolehlivější, než snaha si vše zapamatovat.
Soustředění se mi to dokonce pomohlo sledovat, jaké myšlenky se mi derou do hlavy a pak se můžu zamyslet nad tím proč. Je to krásná duševní hygiena. Protože pokud se něco vrací, asi je potřeba to nějak (minimálně v sobě) vyřešit. A hlavně je to pocit, že já jsem paní svého života a ne naopak. V první chvíli jsem si ale musela na tu prázdnotu v hlavě zvyknout. Protože pokud řešíte pouze jednu věc a ne šest zaráz, tak také vyřešíte jen jednu věc, sice zcela vědomě, rychle a v pohodě, ale těch zbylých pět tak nějak zůstalo v prostoru. Ale zjistila jsem, že nikam neutekly, když jsem si mezitím užívala přítomného okamžiku rozhovory, čtením, cvičením, učením. Naopak, když jsem je pak řešila s plným nasazením a vědomím, tak byly hotové mnohem rychleji.
Zaměřte se tedy plně na své smysly, od toho, jak voní vzduch kolem vás, přes to, jaké jsou barvy světa až po to, co cítíte na kůži. Pokud jíte, žvýkejte s plným vědomím toho, jaké je jídlo, jako byste ho chutnali poprvé. Zbavte se automatiky a stereotypu. Pokud se s někým bavíte, poslouchejte, nelítejte hlavou v povinnostech nebo oblacích. Pokud pracujete, pracujte jen na jedné věci. A pak si dejte pauzu, odlepte oči od obrazovky, vychutnejte si kávu. Nebo jen minutu věnujte něčemu jinému.
*Plná hlava myšlenek
Pozice loďky vypadá jako jednoduchost sama, žádné složitě křížené a zamotané končetiny. Pouze jednoduchá linie těla a paží. Zdání ale klame. Tato posilovací ásana vám opravdu nic neodpustí. Je potřeba síla jak fyzická, tak mentální, abyste v ní setrvali. Vše, co v loďce děláte, směřuje do středu, k jádru či centru vašeho těla, ale i vašeho bytí a posílíte tak svůj ‚core‘.
‚Core‘ je v tomto případě zdaleka nejlepší slovo a nevím, jestli je v češtině ekvivalent. Core totiž znamená centrum, jádro, dřeň, nitro střed, atp. Všichni, co jsme tuto ásanu již někdy vyzkoušeli, víme, že to je opravdu přesné a výstižné. Mnohdy totiž je to opravdu na dřeň a jeden se v loďce tak třese, že to vypadá, jako by jím zmítalo rozbouřené moře. Tato ásana má ale hned několik variant obtížnosti, takže můžete vybrat tu, která vám zrovna udělá dobře.
Navásana (jak se pozice jmenuje v sanskrtu) vám pomůže posílit střed těla, břišní svalstvo, ale i to zádové kolem páteře. Pomáhá při plynatosti a podporuje zažívání vůbec. V neposlední řadě ulevuje od stresu. Má ale i své kontraindikace, těmi je především těhotenství, menstruace a zažívací potíže (průjem). Pro plnou Navásanu potřebujete i určitý stupeň protažení, např. pokud se vám špatně sedí v pozici hole, můžete mít problém i při plné pozici loďky.
A jak na to? Začneme práve v Dandásaně – pozice hole. Posaďte se na podložku s nataženýma nohama a ruce položte kousek za zadkem, prsty směřují dopředu. Zapřete se do rukou a pokládejte tělo dozadu, je důležité, abyste jak nepovolili záda a nezakulatili je, tak nevytáhli ramena k uším. Pokládejte se, dokud neucítíte, že sedíte na sedacích kostech a kostrči. Pokrčte nohy, až máte stehna zhruba v úhlu 45° k podložce a poté zvedejte holeně buď do vodorovné polohy, nebo do úplného protažení, až se vaše palce na nohou dostanou na úroveň vašich očí. Zvedněte ruce ze země a napněte je vodorovně s podložkou.
Po celou dobu je důležité držet rovná záda, lopatky u sebe a otevřený hrudník, abyste se nezbortili sami do sebe. Sice je třeba tlačit pupík k páteři, ta ale musí zůstat rovná a pěkně vytažená. Hlava je v prodloužení těla. V neposlední řadě je třeba i klid v hlavě a vyrovnanost, aby vám rovnováha vydržela i v ásaně.
Pokud cítíte, že už začínáte povolovat a ohýbat záda, bortit hrudník dovnitř, pokrčte nohy a klidně zůstaňte v poloviční loďce s nohama vodorovně. Nebo klidně i zapření o ruce za tělem, budete koneckonců posilovat i je. A časem se třeba podle nálady a možností posunete o stupínek dále.
Dobrý tip je udržet opravdu celou dobu klidné myšlenky a dech. Jakmile ucítíte námahu a začne se vám krátit dech a napětí zračit ve tváři, půjdou do křeče i další svaly. Určitě znáte obličeje běžců, povolené ukazují vnitřní stabilitu a sílu a v momentě kdy začne docházet, začnou tvrdnout rysy a tvrdnou i svaly. A to určitě není proč jógu cvičíme. Vraťte se radši o krok zpět. Vaše loďka by měla být klidná jako na hladině jezera a ne roztřesená napětím, jako na moři.
Málokteré tělesné cvičení člověku umožňuje takovou pestrost a různost, jako ásanová část jógové praxe. A jistě, určitě budou i odpůrci, ale považte, kdy jindy si můžete vybrat skupinovou lekci nebo samotu, rytmus, náročnost, prostředí a míru vedení a spolupráce, než při cvičení jógy?
Se sporty a cvičením mám celoživotní zkušenosti a než se mi jóga vloudila do života, až si v něm našla pevné místo, věnovala jsem se jak týmovým sportům, tak i sólovým aktivitám. Chodila jsem do posiloven, tělocvičen, bazénů, na hřiště a kurty. Nakonec se ale mou nejoblíbenější sportovní pomůckou stala jógová podložka. A jsme u toho, jedna z výhod jógy, stačí právě jen ona, je skladná a není nijak těžká, dá se vzít s sebou takřka kamkoliv a tak si můžu užít cvičení jógy na dovolené, v lese, v sále nebo před pohovkou doma.
Tak stejně jaká je pestrost míst kde cvičit, tak velká je i pestrost společnosti. Ráda chodím na vedené lekce do jógových studií, kde se spolu s dalšími cvičícími pohybujete v/na jedné vlně. Přece jen jsem vyrostla hlavně na kolektivních sportech. Je to pocit sounáležitosti s ostatními, se kterými sdílím minimálně chuť se protáhnout a načerpat energii jak z cvičení samotného, tak i z kouzla ‚hromadných‘ lekcí, nebo přímo lásku k jógové praxi.
Ještě radši ale využívám kouzlo a intimitu soukromých lekcí, kdy se můžu soustředit opravdu jen na sebe. Kolem totiž nemáte nikoho, s kým by moje ego chtělo soupeřit, nebo kdo by mě rozptyloval z mnoha různých důvodů (od výrazné voňavky k dechu, který prostě není v rytmu s tím mým a já zrovna neumím najít klid a koncentraci v sobě a své mysli). Jen já a lektor. Prostor pro korekce v ásanách, prostor pro mě a moje potřeby.
Nespornou další výhodou je jen a jen moje praxe, cvičení v prostředí, které mi zrovna příjemně rezonuje v mysli a těle. Někdy se lekcí nechám provést pomocí nějakého videa, jichž je na internetu mnoho. Ale hlavně, praxí se můžu provést já sama, podle toho, co zrovna potřebuji a jak to cítím. Prodýchat více tu či onu ásanu, věnovat více času rozličným svalovým skupinám, u mě tedy hlavně kyčlím.
Všechny ty typy jsou krásné a mají svá pro a samozřejmě i nějaká proti. Ale co je nejlepší, jógové (takřka klišé): ‚Poslouchejte sami sebe a své potřeby,‘ lze opravdu naplnit. Neb volba praxe, místa, stylu cvičení je jen na mě. Ono hrát volejbal bez dalších alespoň 11 lidí lze těžko. Cvičit jógu, kdykoli mě přepadne chuť, je nádherně jednoduché. Stačí vytáhnout podložku a obléknout se do pohodlného oblečení, ať už v šatně studia nebo doma v ložnici.
Sport je životní styl, jistě, ale jóga je ještě mnohem víc, právě i díky své pestrosti v cvičení, což je jen úplná špička ledovce, kterým jóga je, to je opravdu životní filosofie, to je život sám.
