Před několika okamžiky na mě na facebooku vykouklo video, jak jóga pomáhá s depresemi. Jak využít dech, propojit pohyb a zmírnit příznaky deprese, zkrotit zlost a srovnat energie. Normálně bych to sice úplně nepřehlédla, ale moc bych tomu nejspíš nevěnovala pozornost.
Souhra okolností mě nahlodala a více jsem příspěvek rozklikla. Pro mě osobně žádná novinka, že dech je důležitý a má být propojen s pohybem. K tomu dojde i krátce praktikující celkem brzy. Jen vše umět dobře a nově pojmenovat. Nic objevného.
Dvě otázky
Vyvstaly mi zde dvě otázky. Proč neustále vymýšlíme a pokoušíme se inovovat a vylepšovat již vymyšlené a funkční? Což jóga v tomto případě opravdu je. Je systémem, ve kterém nemáme prostor inovací a vlastních zlepšováků. Nevymyslíme novější poloviční most, ani turečtější sed a střecha nebude střechovatější. Spíše řečnická otázka…
A druhá- více se mě týkající. Co když trpící depresemi pomoc nepřijímá? V dnešní společnosti je tolik vystresovaných lidí, až bychom horko těžko hledali někoho bez stresu. U někoho to jde dál. Troufám si říct, že deprese se stala bohužel běžným společníkem člověka, asi jako pes. Za psa se nestydíme ve většině případů.
Jóga jako všelék?
Ano, opět je tu jóga, která umí pomoci se spoustou neduhů. Dokáže vaši mysl odvést pozorností jinam, dokáže vás i vaši mysl zaměstnat či zabavit, než naběhnete zpět na svůj režim, do starých kolejí. Sama jsem pouhým pozorovatelem tohoto stavu. Stavu, kdy nic nebaví, vše je problém, všechno způsobuje chaos, strach či zmatky, stav, ve kterém se nelze domluvit a komunikovat. Stav, který dotyčného paralyzuje, ubíjí a možná i zabíjí. Stav, jenž dopadá také na okolí. Okolí, které chce pomoci všemožnými (nejen jógovými) technikami.
Jako lektor jsem poznala celkem velký počet lidí s tímto problémem. Díky józe byli schopni lépe fungovat, snížit dávky léků, cítili se dobře. Chtěli.
Bez zájmu
Jak ale pomoci člověku, který nejeví zájem? Vlastně o nic. Tak proč by měl zrovna o jógu. Chytit za nohu, dotáhnout na značky a přikázat „Cvič!““Teď nádech! Teď výdech!“? Tady ani úžasně pojmenovaná sestava na zmírnění deprese nepomůže. Neodradí naopak? Co uvítat na začátku lekce přítomné se slovy: „Pojďme si všichni zacvičit jednu pěkně antidepresivní sestavu!“ Velká paráda. Hned jdeme na to.
Na blízkou osobu? „Pojď, máš depresi, dáme si pár pozdravů slunci…“. Asi ne.
O to bolestnější je, víte-li, že jógou napravíte hodně neduhů, že ty možnosti a snahu máte. „Jen“ objekt, jehož se problematika týká, nechce a nemá zájem. Nebo možná by i kdesi uvnitř měl, ale nedovoluje mu to vlastní tělo. Zrazuje psychika a tělo ji ještě podporuje. Zrazení na druhou.
Rozhodně nejsem žádný odborník v tomto oboru, nemám nic tomu podobného vystudováno, nepouštím se do hlubších rozborů. Nedělám žádné závěry.
Odpověď, na kolik dokáže jóga pomoci v boji s depresí…? Ráda bych ji znala. Ano, jsou dechové techniky jako nádí šodána (střídavý nosní dech), které nervovou soustavu zklidní a vyladí. Ale jak dlouho by asi musel dotyčný tímto dechem dýchat? Jak dlouho by měl dělat poloviční most dynamicky?
A kruh se uzavírá. Je to o vnitřním chtění? O vnitřní síle tohoto chtění. Máte vlastní zkušenost s depresí a jógou? U sebe? U někoho blízkého? Budu ráda, když se i zcela anonymně o tuto zkušenost s námi podělíte mailem či v komentářích pod článkem.
Pěkné slunečné dny!
Nebudu vypisovat jednotlivé ásany a varianty pozdravu slunci, či s jakými pomůckami byste se na cvičení měla vrhnout, ani co vás na lekci čeká a jaké pozice jsou pro který trimestr vhodné. Pojala bych článek trochu jinak a čtěte prosím s lehkou nadsázkou 🙂
Je varianta jógy, která má budoucí maminku naladit na změny v a na těle (i na duchu) a především naladit na vyvíjející se a rostoucí miminko v ní. Má ji naučit dýchat za sebe i za děťátko. Má ji naučit být vnímavá ke svému tělu a jeho potřebám. Má ji dostat do pohody. Úžasná možnost pohybu, která uleví zádům, kyčlím, posílí zádové svaly. Úžasný způsob, jak se naučit i po porodu si udělat chvilku jen sama pro sebe a zrelaxovat hlavu.
Období těhotenství mi otevřelo ve světě jógy celkem nové dveře. Zjistila jsem, jak se cvičí s větším poprsím, což ve své normální schránce nemohu hodnotit téměř vůbec. To, jak se někdy váhový přírůstek projeví na pohyblivosti a také na chuti ke cvičení. To, jak se vaše tělo mění a vy s tím nic nezmůžete a necítíte se dobře ani přes ujišťování okolí, jak jste nádherná budoucí maminka a jak vám to sluší.
Postupně
Pokud vás příroda obdařila o něco víc, co se poprsí týče, zjišťujete u celkem velkého počtu pozic, že nejdou tak hladce, jako je v nich napasovaná lektorka. A co si budeme nalhávat- ani podprsenka s označením „high support“ není všemohoucí. Musíte se svým tělem udělat dohodu a jednoduše pozice přizpůsobit daným proporcím.
V těhotenství pomalu každý měsíc smlouváte a děláte dohody. Výhodou je, že pozice v těhotenské józe se přední stranou trupu otevírají tam, kde je dostatek místa a tudíž nikde nic nemačkáte.
Rostoucí bříško je další kapitola. Přes těhotenské bříško se už jen tak neohnete. Někdo ve vás s tím nesouhlasí, jelikož dotyčnou či dotyčného mačkáte. S faldíkem můžete trošku bojovat při předklonu. Obě varianty bříška vás v pohybu omezují. Mnohdy se vám ani hýbat už nechce. Nedovolují vám dostatečně dýchat. Zde je pak dobré myslet na kyčle, které mohou přejmout některý pohyb a díky nimž si stále budete schopná nalakovat nehty na nohách.
Na svých lekcích se setkávám se dvěma skupinami budoucích maminek
První skupina se cítí skvěle a těhotenství probíhá bez větších obtíží. Druhá skupina už tak optimistická není a nějaký ten neduh vnímá …
První skupina, spíš skupinka, je méně početná. Někdy se dokonce cítí zahanbeně, že jim nic není. Buďte ráda a nepřemýšlejte nad tím, proč vám nic není, a těhotenství si užívejte. Jen to možná v rámci taktu nezmiňujte před nastávající maminkou, která každý den zvrací.
Druhá skupina se zcela komfortně necítí. Zažívá nevolnosti, pálení žáhy a další trávicí obtíže, bolení zad a spoustu dalších neduhů, o kterých vám nikdo dopředu nic neřekne, jinak by lidstvo možná vymřelo.
Ať se řadíte do kterékoli ze skupin, chcete se cítit dobře, vypadat dobře i s rostoucím bříškem. To vše se odráží na vaší psychice a psychice vašeho miminka. V gravid józe si taktéž musíte najít lekci, která vám svým obsahem a tempem bude vyhovovat. Každá lekce pro těhotné se hodně věnuje dechu, který je velice důležitý v průběhu celého života. Dech a uvědomění si svého těla vám u porodu může hodně pomoci. Na některých lekcích se budete více propojovat s miminkem, někde se bude více cvičit. Vždy byste měla cvičit tak, aby to vyhovovalo vám. Jeden týden bude pozice úžasná a příjemná. Za dalších 14 dní tu samou pozici zkrátka nezvládnete nebo vám nebude dělat dobře.
Jste-li na začátku druhého trimestru a pod tričkem se zatím rýsuje jen malé kulaté bříško, budete se dokonce na lekci pro těhotné nudit. To se stává. Za pár týdnů se možná ráda a s chutí vrátíte, protože zjistíte, že již nemáte chuť na větší sportovní výkony, že vám leckterý pohyb není příjemný, že potřebujete zpomalit, že si tělo chce energii nechávat pro sebe, že prostě nestíháte a že žena v 8. měsíci vedle vás se nezadýchávala schválně.
Těhotenství je opravdu zázrak. A pokud vše klape, jak má, je to nádhera. Ale i tak vaše emoce lítají na horské dráze a je vcelku uklidňující vědět, že i vaše těhotná sousedka/kolegyně/cvičenka na lekci jógy se občas cítí mizerně, pláče u reklamy se štěňátky, že se jí stehna mění v jakýsi rosol, přestože na sladké nemá ani pomyšlení, že nemá pocit, že by zažívala nejkrásnější období ve svém životě.
Jóga vás naučí hodně věcí prodýchat a rozdýchat, naučí vás respektovat vlastní tělo a naučí vás mít ráda vlastní tělo, ať se nachází v jakékoli fázi života. Pomůže s psychikou. Možná je právě těhotenství ta správná doba, kdy se naučit tělo víc poslouchat a reagovat na jeho potřeby. Později (v dalším těhotenství?) se vám za to odvděčí.
Dala jsem dohromady několik dotazů a konstatování, která se na lekcích objevují a mezi nejčastěji se objevující otázky a výroky patří asi následující: Ale vy jste tak ohebná! Vy máte tak vypracované břicho/svaly na rukách/vy máte rovnováhu/ jak často musím chodit, abych zhubnul(a)/nebolela mě záda/krční páteř/bedra/abych lépe spala/zmizela migréna/zmizel stres/napětí/zmizel špek/natáhnu ruce až na zem/dám paty na zem…?
Všichni chtějí zázraky na počkání, ne-li teď hned a včera už je pozdě. Bez práce
Nechci moralizovat, každý má nějaký ten nešvar v sobě zakořeněný a vlastní pílí udržovaný a podporovaný. Nicméně pokud o něm víme, je to fajn, dá se s tím pracovat. Pokud si myslíme, že všechno za nás změní někdo jiný, chyba lávky. Kdybychom „nešvarovou“ píli vložili do pravidelného pohybu, těla by nám děkovala.
Krásným příkladem zde může být taková obyčejná lekce jógy. Dotyčný se objeví na své první lekci. Možná přemluven kamarádkou, partnerkou, fyzioterapeutem, kýmkoli. Pln očekávání, či bez očekávání v lepším případě, jak všechno bravurně zvládne levou zadní, jak po první lekci přestane vše bolet. Šup střecha, plynule bojovníci, nejlépe hned s odskoky a přískok pokud možno do stoje na hlavě. Na internetu to vypadá tak hladce, plynule a jednoduše. Jóga je jednoduchá, je to válení se na podložce. Všimli jste si, že v dnešní době velká většina reklam v televizi obsahuje jógu? Léky na bolest, výrobky určené na vlasy, matrace, počítače… Jógovat umí všichni.
Střet s realitou
Realita je jiná. Nečekaně. Posaďte se do pohodlného tureckého sedu. Turecký sed se nerovná pohodlný sed. Čůrky potu většině vytrysknou již v počátku lekce právě v tomto pohodlném sedu. Tím výčet rádoby vtipných hlášek od lektora nekončí. Střecha je opravdu hnusná a nenáviděná pozice. Co víc, bolí vás zápěstí, klepou se stehna, z úst lektora slyšíte cosi jako provokaci o odpočinkové pozici a už jen čekáte, až ukápne kapka potu z nosu, aniž by to někdo spatřil.
Prkno? Pohodička, dělá se na kruhových tréninzích. V józe má spoustu krásných variant. Že ta třesoucí se ruka pod vámi nepatří vám? Ale patří! Seznamte se! A za chvíli ji čeká tricepsový klik. Tricepsový od tricepsu. Další klepání. Ufff.
V mysli se perou dva lidé. Jeden, co je celkem příjemně překvapen, že i jóga je náročná záležitost. Tělo se potí a pracuje! Druhý, který je znechucen a má pokořené ego. Chce jít domů.
A to je jen začátek!
Jak jen je to se svaly lektora, jak bylo zmíněno v začátku? Je to tak, že lektor vydržel. Praktikuje častěji a déle než vy, to samozřejmě ano, ale aby byl tam, kde je, pracuje na sobě, na pozicích a hlavně praktikuje a zkouší (což NEZNAMENÁ, že všechny pozice jsou mu příjemné a všechny bezmezně miluje a užívá si je). A tak je to se vším přece. Uměli jste okamžitě chodit, když jste se poprvé zvedli na nohy? Vyběhli jste do prostoru? Těžko:)
Jóga je cesta a je jedno, jestli to berete na fyzické nebo mentální úrovni. Obojí chce trénink. Lektor za vás nic dělat nebude. Lektor vás navede, ukáže možnosti a další je čistě vaše cesta a práce. Je jen na vás, zda se znovu objevíte na lekci a budete chtít na té zatracené střeše pracovat, až se z ní stane odpočinková pozice. Stane, dříve či později, ale stane. A budete z toho mít neskrývanou radost. Pokud budete pilní 😉
Již delší dobu se odhodlávám sepsat článek o józe z pohledu rodiče (mámy)- jogína. Proč? Moji cvičenci, ve velké míře ženy a především ty s dětmi, se ptají na moji domácí praxi.
Domácí praxe je pěkná záležitost. Pro někoho, kdo praktikuje jógu je to nezbytnost. ALE.
Svoji jógovou praxi bych rozdělila na tři období
První období
To byla doba jen pro mě. Kancelář, jóga, moje zájmy jako kino, pes. Jednoduše řečeno všechno, na co jsem MĚLA náladu. Cvičení doma? Paráda, různé varianty pozic, ráno, večer a „jógové srandičky“, jak si familiárně označuji pozice, při kterých několikrát spadnete, narazíte si nos, ale vlastně se jim zasmějete, protože když přijdete jak na ně, zůstanou ve vás. Můžete zkoušet cvičit podle různých videí, kdy se vám zachce. Co víc! Můžete chodit na různé semináře a vzdělávat se, vyjet, kam chcete…
Druhé období
Nálada by taktéž byla, ale spolu s ní se objevovala únava, nevolnost a narůstající břicho. Ano, byla jsem těhotná. Což bylo super, ale předem mě nikdo nevaroval, že břicho poroste a i když budu na něco mít náladu, tak to třeba nepůjde, jelikož mi bude špatně, nebo takovou vzdálenost neujdu, nebudu moct dlouho sedět a NE! Vážně nemůžu jít rychleji! I ve druhém období mi jóga byla skvělou společnicí. Jen pomalejší a střídmější.
Třetí období
Možná se mnou někdo nebude úplně souhlasit, ale tady teprve začal hukot. Nálada neustále přetrvává. Co si ale počít s tím malým uzlíčkem? Kdo se ho ujme, když bych chtěla jít cvičit? Partner. Na chvíli. Než přijde pocit hladu. Pokud máte malého nespavce, jako se to zadařilo u nás, situace je ještě složitější. Během šestinedělí jsem si ani tak neužívala hormonální horskou dráhu, jako neustálé snahy naší fenky novorozence poválet a přivítat jejím způsobem (ve skutečnosti ho chtěla sežrat). Dost se odlišoval od mých představ. Rady na chytrém internetu: „Dej psa pryč a máš klid.“, mě neuspokojily. Tudíž jsem dýchala. Hodně a hluboce. To byla má praxe po porodu.
Pak jsem začala cvičit. Plná endorfinů a touhy po předtěhotenské formě. Hned.
Samozřejmě jsem si okamžitě chtěla zkusit plnou chaturangu (pánský klik). Hm. Nešlo. Triceps zmizel. Tak pomalu, od začátku.
Miminko nám nespalo. Opravdu. A když už spalo, VÁŽNĚ jsem neměla sílu ani chuť na jógové srandičky, ani zdravit slunce, ani nic podobného. Jen si odpočinout a najíst se. Po třech měsících jsem opět začala cvičit a vést lekce. Tatínek hlídal nespavé miminko a úprk po hodině domů kojit byl nevyhnutelný- z táty nic neteče (většinou jen pot, když se snaží Matěje uklidnit). Celkem se nám režim ustálil. Matěj zjistil, že maminka dobíjí na hodinách potřebnou energii a on ji pak může vysávat dnem i nocí. Stále má velmi nízkou potřebu spánku. Na můj vkus nulovou.
Ležící a koukající miminko je super, protože ho položíte kousek od podložky a ono tam zůstane. Posléze se začne hýbat. Rozbalíte podložku a už jste na podložce vy, dítko a pes. Partner chybí, protože bývá přes den v práci. Jinak by se zajisté přidal i on.
A jak že vypadá domácí praxe nyní?
Jóga je úžasná záležitost a je sice součástí života mojí rodiny. Bohužel nedokáže vyžehlit, vyprat, uvařit, znovu uvařit, ještě uvařit, nakrmit, vyvenčit psa, zalít kytky, zase vařit…? I člověk praktikující jógu je stále jen člověk. Spánkový deficit u nás doma přetrvává a dle skromného odhadu a zkušenosti vím, že za chvíli začnou v dětském pokoji trápit zuby a nově i růstové bolesti a spánku moc nedám. Matěj mě vidí cvičit, blbneme společně, ale rozhodně to není hodinovka, kdy bych měla prostor jen sama na sebe a vlastní praxi.
Teď se nacházíme v období, kdy jsou mým prostorem lekce. Soustředění na dech, pozice, chvilka, kdy se dobíjím a vypínám z režimu „maminka“. Velmi ráda se pak vracím domů, těším se zase na všechny ty společné chvilky a vlastně i na každodenní kolotoč. A znovu přepínám do módu „maminka“, protože prcek má neustále svoje potřeby a jóga mu je splnit nedokáže.
Nemohla bych jógovat, nemít podporu rodiny, nemohla bych jógovat, kdyby Matěj nebyl takový, jaký je, ale momentálně na domácí praxi není prostor. Takže milé (nejen) maminky, troufám si říct, že jógová praxe se nezhroutí, když si po celodenním kolotoči dopřejete chvilku pro sebe- i to je jóga!
