Jóga online skupina Poděbrady
Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Naše předposlední hodina anatomie je věnována trávícímu traktu. Ke konci si zahrajeme hru, kdy si každý vylosuje nějakou část trávícího traktu a kdy máme pak udělat dlouhý řetěz a seřadit se tak, abychom byli v pořadí od místa, kde se jídlo dostává do našeho těla, až po místo, ze kterého to zase všechno vychází. Losuju si „řitní otvor“. Za odměnu dostáváme sušenku.

Poslední tři studijní dny našeho kurzu se nesou v pohodě a dobré náladě. Pokračujeme s našimi závěrečnými prezentacemi a hodinami, kdy se učíme navzájem, čerpáme nekonečně mnoho inspirace navzájem z našich lekcí a slibujeme si, že zůstaneme v kontaktu a budeme se informovat o tom, jak se z nás stávají či nestávají jógoví učitelé ve všech možných koutech světa. Taky se učíme na náš poslední písemný test a těšíme se až si na závěrečnou ceremonii budeme moci obléknout sárí (popřípadě jiný nejógový oděv) a necháme si ruce pomalovat hennou.

Ve středu začínáme naší poslední hodinou vinyasy v šest ráno, kterou mám to privilegium vyučovat já. Protože je zrovna v ten den svátek zamilovaných a zároveň náš poslední den, věnuju svou lekci otevírání srdce a zakončuju ji hromadným objetím a písničkou „All You Need Is Love“ od Beatles. Místo vpředu si dost užívám, a i přes svou introvertní povahu nejsem vůbec nervózní, za což vděčím hlavně svým úžasným spolužákům. Nicméně si to užívám nejspíš trochu moc, protože přetahuju o dvě a půl minuty, což v mém závěrečném hodnocení nezůstane bez povšimnutí.

Poté nás čeká naše už úplně závěrečná hodina vinyasy, která nás všechny uklidní a pohladí na duši, a my se chystáme na náš poslední test z anatomie. Všichni projdeme, což znamená, že už to skoro máme v kapse, a tak z nás opadávají všechny potlačené i nepotlačené stresy. V odpolední pauze si většina spolužaček, včetně mě, nechává ozdobit ruce hennou, abychom na tu naši závěrečnou ceremonii vypadaly jaksepatří indicky. Já si svou nádherně nazdobenou ruku rozmáznu hned asi pět minut po tom, co je dílo dokonáno a v tom nejlepším případě se má nechat nejméně půl hodiny zaschnout na slunci. Naštěstí následky nejsou tak hrozné, jak to na první pohled vypadá, a já se kochám pohledem na své slavnostně nazdobené ruce.

Naši poslední večerní hodinu hatha jógy učí dohromady dvě spolužačky – Češka a Australanka, a já zažívám svou zatím nejemocionálnější hodinu jógy, kterou jsem kdy absolvovala. Hned na začátku nás přivítá voňavá místnost s hudbou, a na každé jógamatce leží růže s papírkem, který nás rozděluje na slunce a měsíce. Většinu hodiny spolupracujeme ve dvojicích slunce-měsíc a věnujeme se hlavně partnerské józe. Lekci zakončujeme v kruhu se svíčkou v ruce, a každý má teď šanci se otevřít a říct, na co je nejvíc pyšný za ten měsíc, co jsme tady spolu strávili, eventuálně se vypovídá ze všeho, co má na srdci. Já využiji příležitosti a nechám promluvit všechny své pocity a projevuju vděčnost, že jsem měla možnost strávit s těmito nádhernými lidmi celý měsíc. Všichni se navzájem hodně otevřeme a většina očí nezůstane suchých a my nakonec provádíme ještě jedno velké objetí. Pak už nás čeká jen poslední hodina meditace a neklidná noc před naši závěrečnou ceremonií.

Ve čtvrtek ráno se probouzím v sedm ráno a přes balkon lezu do pokoje k Péti, své české jógové kamarádce, se kterou jsme se oficiálně seznámily už v Dillí, kde se ještě před snídaní začínáme zkrášlovat na naši závěrečnou ceremonii. Po snídani, na kterou jsme dorazily jako první, jdeme zpátky na hotel, nechat se obléknout do sárí. Část, na kterou jsem se těšila snad ještě před začátkem kurzu.

V devět hodin se všichni sejdeme na naši závěrečné ceremonii, kde dostaneme naše certifikáty, opravňující nás učit jógu po celém světě a kde máme ještě naposled šanci poděkovat našim učitelům a spolužákům, a vůbec říct cokoliv, co máme na srdci. Po ceremonii nás čeká ještě společný oběd v jedné z nejoblíbenějších kaváren, kde se ještě naposledy skoro všichni vidíme a pak už se nám naše skupinka začíná pomalu rozpouštět. Někteří jedou domů ještě týž den, někteří další den ráno a někteří (jako třeba já) ještě pár dnů zůstanou, protože rozloučit se s Rishikeshem není vůbec lehké.

Odpoledne v den naší ceremonie ještě dostáváme jako dárek od naší učitelky vinyasa jógy lekci jin jógy, která je perfektním zakončením našeho kurzu. Za tu dobu, co jsem na kurzu strávila, jsem potkala tolik úžasných a inspirativních lidí, kteří navždy zůstanou v mém srdci, i když se s většinou z nich pravděpodobně už neuvidím. Za ten měsíc jsme spolu sdíleli všechny naše radosti a strasti, temnotu i světlo, radost i slzy, a v našich srdcích jsme našli lásku, jednotu a porozumění. Já budu navždy děkovat Vesmíru, že jsem mohla strávit měsíc svého života po boku lidí, kteří mi jsou nekonečným zdrojem inspirace a lásky, a od kterých jsem se naučila tak moc, že mi to stačí na několik životů. A za to, že se naše cesty setkaly právě tady v Rishikeshi, vděčím józe.

Přestože čas strávený společně končí, naše cesta teprve začíná…

 

Je pondělí a my začínáme netradičně v sedm ráno. Místo vinyasy, která je přehozena na odpoledne nás čeká seznámení s další očistnou technikou jménem kunjal kriya. Ve velkém hrnci je teplá slaná voda, kterou si dnes nebudeme lít do nosu, ale do žaludku. Technika spočívá v tom, že se co nejrychleji snažíme vypít pět šálku pěkně hnusné teplé vody, a pak přecházíme na další fázi – společné zvracení.

Každý, kdo vypil požadovaný počet šálků (nebo tolik šálků, že se pozvracel i bez požadovaného počtu šálků) si vezme svůj kyblík, najde si pěkné místečko a buď se sehne a vodu rovnou vyzvrací, nebo pokud nemá to štěstí, tak si strká do krku dva prsty a zvrací potom. Kdo nemá štěstí ani s prsty v krku, bude muset počkat až se voda dostane ven jiným otvorem. Dlouho to prý nepotrvá.

Mě se naštěstí povedlo vodu vyzvracet hned asi dvě minuty po tom, co jsem ji vypila, takže nemusím ve spěchu opouštět některou z hodin později. Očista to však byla důkladná, a to nejen žaludku, a tak vynechávám hodinu filosofie a věnuju se mentální očistě po tom, co i mě nakonec potkalo menší emocionální zhroucení. Večerní hodinu meditace smíchu si tedy bohužel až tak neužívám, ale další den se cítím mnohem lépe a tak nějak „lehčeji“.

Od úterka už se na všech hodinách jógy učíme navzájem, a tak hned ráno hodinu vede jedna ze spolužaček a my si užíváme trochu jiný styl učení, než na který jsme za ty předchozí tři týdny byli zvyklí. Poprvé za celou dobu, co jsem tady, jsem se taky při józe zapotila, ale hodinu jsem si užila. Spolužačka nastavuje laťku vysoko, a tak s radostí čekáme, co nás čeká v dalších dnech. Pokud teda zrovna nejsme na řadě my, v tu chvíli se většinou mísí s radostí i trocha stresu.

Odpoledne píšeme test z anatomie, kterým projdu s plným počtem bodů, a tak si zase na chvíli oddechnu, protože mě na chvíli nečekají žádné povinnosti. Tedy přibližně na celý jeden den, který jsem se rozhodla věnovat odpočinku. Pak zbývá jen dopsat závěrečnou práci, kterou musíme odevzdat v sobotu, naučit se na páteční test z filosofie, připravit si prezentaci na hodinu pranajámy a lekci hatha jógy v sobotu. Tento týden je náš poslední celý týden a my musíme prokázat, že jsme se za předchozí tři týdny něco naučili, proto je poněkud náročnější.

Závěrečnou práci ukončuju po šedesáti pěti stranách psaných rukopisem s několika pokusy o obrázky, a tím je časově nejnáročnější úkol za mnou. Test z filosofie se tak nějak zvládne bez větších problémů, jen naši skupinovou prezentaci pranajámy přerušuje opice, která se rozhodne podívat, co že se to vevnitř děje, a tak si nenápadně otevře dveře, ve kterých zůstává stát, dokud si ji nevšimneme i my. Protože je to opice s červenou tváří, což znamená zlá opice, spolužačka se hrdinsky obětuje za celou skupinu a rozběhne se naproti opici s řevem horším, než dokáže udělat ona sama. Trik zabere, a já ho pak několikrát úspěšně použiju, když se pokusím vyhnat opice ze svého pokoje.

V sobotu odpoledne spolu s mou spolužačkou z Anglie vyučujeme devadesátiminutovou hodinu hatha jógy, kterou jsme věnovaly zvířecí tematice, a tak kromě samotných „zvířecích ásan“, vyprávíme příběhy a zpíváme mantry, a vůbec si to celé hodně užíváme, aniž bychom se při tom zbytečně stresovaly. To je u mě celkem novinka, protože já se většinou při prezentaci před lidmi hroutím, a to navíc ani nemusím přemýšlet v cizím jazyce jako tady. Ohlasy na naši hodinu jsou pozitivní, spolužáci se proměnili ve velbloudy, kobry i orly a našli svoje vnitřní zvíře. My jsme zase šťastné, že jsme si to všichni užili a že nám odpadla další povinnost. Následuje hodina meditace, kterou vede naše australská spolužačka a ve které se věnujeme extatickému tanci, což nás všechny dělá ještě mnohem šťastnějšími. Naši jedinou starostí a smutkem je to, že to je náš poslední týden spolu a brzo se budeme muset rozloučit a jít každý svou cestou.

Poslední den v týdnu začíná zaklepáním na dveře v osm hodin a do našich pokojů přichází masérky a maséři, které nám zajistila škola, a kteří se postarají o naše unavená a rozbolavělá těla. Přestože jsem žila v domnění, že mě nic nebolí, po masáži si uvědomuju, že dokážu hýbat rameny, aniž bych cítila několik dalších částí těla. Docházím k závěru, že bych na masáž měla chodit častěji než jednou za deset let.

Po snídani vyrážíme s pár spolužačkami na výlet do „Beatles ašrámu“, tedy místa, kde se v šedesátých letech učili beatlesáci transcendentní meditaci a které je inspirovalo k napsání několika písniček. Přestože výlet to nebyl úplně náročný, jsem unavenější než po našem normálním dni se čtyřmi hodinami jógy, pranajámou, meditací a dvěma hodinami teorie, proto zakončujeme výlet v kavárně blízko našeho ubytování, kde prý dělají nejlepší veganskou zmrzlinu na světě. Nevím, jestli je nejlepší na světě, ale nejlepší v Rishikeshi rozhodně je! Po cestě stihneme ještě vidět napínavý zápas dvou býků, který se promění ve zběsilý úprk po tom, co jeden z býků prohrává a s krvavou hlavou se rozhodne vybít si zbytek agrese na nás kolemjdoucích. Večer už jen znaveně padnu do postele a jsem připravena na své poslední čtyři dny.

 

 

Jsme v polovině kurzu a emoce začínají vyplývat na povrch. Někteří to svádí na přicházející super-modro-krvavé zatmění měsíce, které si pohrává s našimi emocemi i fyzickým stavem, další třeba na stravu nebo ovzduší. Skoro každý den se někdo fyzicky nebo psychicky zhroutí, a buď mizí v záplavě lásky a objetí nebo pokud to je něco, co ani objetí nevyléčí, mizí co nejrychleji a nejnenápadněji na záchod.

V pondělí ráno nejsem zrovna nabitá energií, a tak usínám jak na filosofii, což už je klasika (za kterou vůbec nemůže vyučující), tak na hodině pranajámy. Začínám se přenášet přes svou těžce introvertní povahu a dokážu se postupně více zapojovat do společenského dění. Sem tam dokonce někoho i radostí a láskou obejmu, což je u mě fáze, ke které se normálně s lidmi dostávám až po několikaměsíční známosti. Ovšem v okruhu mých spolužáků a spolužaček, ze kterých neustále vyzařuje láska a pozitivita, a se kterými trávím v podstatě celý den, každý den, šest dní v týdnu, je to tak nějak jednoduché a přirozené a já se skoro sama nepoznávám.

Pomalu se nám začínají kupit věci, které je třeba přichystat udělat nebo napsat, a tak přesunuju své působiště do kavárny na druhé straně mostu, kde se chodím učit, psát úkoly, číst si knihy nebo spát, a která se pomalu stává mým druhým domovem.

Ve středu je zatmění modrého krvavého superúplňku. Protože to je podle všeho velice vzácná událost, rozhoduju se držet půst, a umocnit tak jeho působení. Ve středu máme klasické čtyři hodiny jógy a čtyři hodiny teorie, a tak je docela náročné se po roce vrátit k držení k půstu, nakonec však zvládám celých 36 hodin jen na vodě. Nejspíš taky proto, že v tom nejsem sama, a navzájem se se svými spolu-půstevníky podporujeme a povzbuzujeme. Tělo si užívá odpočinek od kilogramů cukru, másla a koření, které do sebe s radostí cpu každý den a mysl se snaží marně soustředit na něco jiného než na jídlo.

Zatmění se rozhodneme pozorovat hromadně na střeše, ale když se tam po hodině meditace dostaneme, zjišťujeme, že se už dělo, zatímco měsíc ještě dlel někde za Himalájemi, a tak ho pozorujeme jen tak, bez zatmění a nepřipadá nám ani modrý, ani červený, ani víc super než obvykle. Ale je krásný.

Ve čtvrtek opět učím kousek hodiny vinyasy, a dostávám pro mě velmi užitečnou zpětnou vazbu. Na večerní hodině hatha jógy se dozvídáme, že naše závěrečná práce je odučení celé devadesátiminutové lekce ve dvojicích, což pro nás je celkem novinka. Prvně nás trochu pohoršuje, že se to dozvídáme až na poslední chvíli, ale poté co si vylosujeme své dvojice se trochu uklidňujeme, a dokonce i začínáme těšit.

Páteční ranní hodinu naše vyučující zaspává, a my, protože všichni milujeme jógu v šest ráno a už jsme stejně vzhůru, si dáváme lekci sami. Učitelky není někdy třeba. Po vinyase jdeme se spolužačkou do kavárny plánovat naši lekci hathy a dát si ranní předsnídaňový dezert s chaiem, na kterém jsem už závislá.

Den probíhá poklidně a já se už začínám těšit na sobotu, kdy jsme se s kamarádkou objednaly k místnímu védskému astrologovi, který je ve svém oboru prý velice známou a uznávanou osobností. Protože zatím sama s žádným čtením zkušenosti nemám a ani vlastně nevím, jestli tomu věřím, s obavami a zvědavostí se v sobotu po obědě vydávám k astrologovi. Když tam dorazíme, zjišťujeme, že je všude zavřeno, včetně kanceláře našeho astrologa. Zapovídám se s pánem, který čeká na stejném místě a zjišťuju, že obchody a kavárny jsou zavřené jako symbol solidarity k členu komunity, který včera zemřel. Z pána se vyklubal astrologův student, a tak se za necelou hodinu dostáváme i k samotnému čtení, kde onen student asistuje a nabízí druhý pohled na věc. Musím přiznat, že moje skepse k astrologii byla tímto jediným sezením prolomena.

V neděli se rozhodnu být lenoch a vstávám až před sedmou. Je pro nás připraven aktivní program, a tak je ráno třeba vstávat až na osmou. Čeká nás čtrnáct kilometrů sjíždění řeky Gangy na raftech. Přestože je zima, užíváme si naplno chvíle, kdy ještě nemusíme nic dělat ani přemýšlet, protože nás čeká velice náročný týden plný zkoušek a našich závěrečných praktických ukázek. Jen tak se plavíme po řece Ganze, několikrát skočíme dobrovolně do vody, i když je studená, a já konečně nacházím odpověď na otázku, jestli se voda z Gangy dá normálně pít. Zatím to teda vypadá, že jo.

Po obědě jdu na masáž k naší učitelce hatha jógy a poté relaxuju na břehu řeky Gangy, kde si povídám s místními a užívám si sluníčka, na které jsem tady bohužel zjistila, že mám alergii. Později se opět přesunuju do svého druhého domova na opačné straně řeky, kde strávím zbytek dne.

Lidé v Indii jsou mnohem otevřenější než u nás. Většina si s vámi bude chtít povídat a všichni si s vámi budou chtít udělat selfie. Slušnější se nejprve zeptají na svolení, zda se s vámi mohou vyfotit, ti drzejší nenápadně zablokují celý most a tváří se, že si dělají fotku sami sebe (a vy jste se pouze náhodou vyskytli v pozadí). Někdy vás prostě postaví doprostřed skupinky lidí a zmáčknou vás tak, že nemáte možnost protestovat a pak vás ještě pro jistotu všichni obejmou na znamení díků.

V Indii na ulici se dá pořídit kde co. Kromě jídla a čerstvě vymačkaných džusů, což není až tak překvapivé, si zde taky třeba můžete nechat vyčistit uši nebo koupit kornout suchých čínských nudlí. Protože jsem se ve všech průvodcích dočetla a taky mi všichni radili, že musím vždycky o všem smlouvat, pokouším se o to s nulovou úspěšností. Nevím, jestli to je mou neschopností smlouvat nebo tím, že cenu usmlouval už někdo jiný pro všechny ostatní, a tak už to níž vlastně nejde. Je mi však řečeno, že to vždycky jde. Poslední pokus tomu dáváme při nákupu sešitu na naši závěrečnou práci. Sešit stojí 250 rupií a my chceme dva sešity za 200 rupií. Končí to tak, že platíme sice 500 rupií, ale dostáváme k sešitům dvě propisky! Tolik ke smlouvání. Lidé jsou však ve většině případů moc ochotní a milí a pomou se vším, s čím byste mohli mít trable.

S radostí a obavami se připravujeme na náš poslední celý týden a hromadné zvracení, které nás čeká hned v pondělí ráno…

 

Naše učitelka hathajógy si nad plastovým kýblem začíná cpát gumovou trubičku do nosu a spolužačka se hroutí a začíná brečet. Já fascinovaně pozoruju, jak trubička pomalu mizí v nose a vychází pusou. Pak už zbývá jen párkrát zatahat tam a zpátky, trubičku vytáhnout pusou a zopakovat to celé na druhou stranu. Teď je řada na nás.

V pondělí na nás naši vyučující byli hodní a týden jsme začali pomaličku a polehoučku, než v dalších dnech začalo opět trochu přituhovat. Nevím, jestli si mé svaly a tělo zvykly na každodenní nálož jógy už v prvním týdnu, každopádně vstávání kolem páté, celodenní program a neustálé vybíhání a sbíhání schodů už mi nedělá žádné problémy, ba co víc, cítím, že mám mnohem víc energie, než když jsme začali.

Vinyasa bootcamp pokračuje. Prohlubujeme naše schopnosti protahovat a natahovat svaly, otevírat kyčle a já začínám mít obavy, jestli dám nohy ještě někdy k sobě. V úterý už jsem se poprvé dostala i k vyučování ostatních. Odučila jsem meditaci a pozdrav slunci, a protože jsme měli možnost učit částečně v našem rodném jazyce, chopila jsem se příležitosti a odučila jedno kolo v češtině a druhé anglicky. I když je velká část spolužáků z některé z anglicky mluvících zemí, člověk nikdy neví, kdy se objeví na hodině jógy vedenou v češtině. Naše učitelka vinyasy prý absolvovala hodinu jógy někde uprostřed Indie v ruštině. Aneb kolik jazyků umíš…

Jak se tak postupně dostáváme ve všech předmětech hlouběji, dostávám se dál do svého nitra i já. Na povrch vyplývají všechny možné emoce a vzpomínky, věci, které jsem zapomněla nechtěně i věci, které jsem se snažila vytěsnit. Všechno u mě vrcholí v hodině meditace, kterou skoro celou probrečím, a při níž vyplynou na povrch věci, které jsem možná potlačovala a možná se snažila o nich nevědět. Protože většina našich meditací probíhá za tmy, nikdo mě neviděl a já se po hodině cítím mnohem lépe a dobrá nálada se mě drží do konce týdne.

Ve čtvrtek nás v hodině hathajógy čekaly všemi „oblíbené“ očistné techniky. Tento týden byla na řadě sutra neti. Dne, kdy použijeme gumovou trubičku, kterou jsme dostali už v našem uvítacím balíčku, jsme se děsili už od úvodní ceremonie. Den D nastal. Sutra neti spočívá v tom, že si nosní dírkou zavedete dovnitř gumovou trubičku a tlačíte ji dovnitř tak dlouho, až se vám její počátek objeví v ústní dutině, kde ji potom dvěma prsty chytíte a kousek vytáhnete, pak několikrát potáhnete tam a zpět, přičemž jedna strana vám trčí z nosu a druhá z pusy, a poté trubičku vytáhnete pusou.

Po názorné ukázce naší učitelky, jak si správně trubičku do nosu nacpat, přicházíme na řadu my. U mě převážila zvědavost nad strachem, a tak jsem trubičku radostně zavedla až tam, kam jsem měla, i když jsem se při tom skoro pozvracela a z očí mi tekl nezastavitelný proud slz. Nejspíš radosti. Celý proces se poté opakuje na druhou nosní dírku, a nakonec se ještě provede jala neti, o které jsem psala ve svém předchozím článku. Musím popravdě říct, že jsem se po celé této očistné technice cítila skvěle a nabitá energií. Na druhou stranu, ne všem to udělalo úplně dobře a většině lidí se ani trubičku nepovedlo zavést skrz. To však nevadí, budeme mít ještě další pokus si to vyzkoušet a já se na to dokonce začínám těšit.

V neděli – jediném dni volna v týdnu – vstávám klasicky ve čtvrt na šest, ale protože máme volný program, zůstávám v posteli až do šesti a cítím se jako hrozný rebel. Kdo by před měsícem řekl, že vstávání v šest ráno budu považovat za rebelovinu! Z postele lezu dobrovolně a s radostí rovnou na jógamatku a dávám si soukromou dvouhodinovku na probuzení. Každou neděli nám škola organizuje výlet nebo nějakou aktivitu. Tento týden se jede k jeskyni Vashishta Gufa, kde však nejedu, protože plánuju psát celý den úkoly, ať to mám co nejdříve ze stolu a můžu pokračovat v objevování. Většinu dne tedy s kamarádkou, která taky nejela, sedíme po kavárnách, píšeme úkoly, hrajeme na tibetskou mísu na břehu Gangy a snažíme se nachytat trochu toho vitamínu D ze sluníčka.

A protože k životu v Indii neodmyslitelně patří i zvířata, rozhodla jsem se pár základních informací sepsat i o nich. Nejčastěji tu na ulici potkáte krávy, které jsou v Indii posvátné a které jsou všude – na ulici, napůl na ulici a napůl v obchodě, zaparkované na parkovišti, uprostřed mostu, před stánkem s občerstvením, za stánkem s občerstvením a tak. Na jejich všudypřítomnou a posvátnou existenci jsem si zvykla hned ze začátku, takže už mě při výhledu z kavárny vůbec nepřekvapí kolemjdoucí kráva. Člověk se diví asi tak, jako by u nás potkal psa.

Krávy jsou většinou mírumilovné, ale někdy z nich jde strach, obzvláště z těch s dlouhými a špičatými rohy. Někdy mají kraví sraz, kdy si stoupnou doprostřed ulice a odmítají se hnout. Já jsem se snažila pozorně pozorovat domorodce, jak takové situace řeší, a když jsem se jednou dostala do situace, kdy kráva blokovala cestu, kterou jsem potřebovala projít, vzpomněla jsem si na ten správný grif a se sebevědomím rodilé Indky mávla na krávu a doufala, že uvolní cestu. Jsem ráda, že jsem svůj trénink započala na krávě menšího vzrůstu a s menšími rohy, páč kráva i přes mou snahu odhalila, že rodilou Indkou nejsem, naštvaně se na mě podívala, sehnula hlavu a vběhla do mě. Zachránit mě přišel postarší Ind, který krávu zahnal. První zvířecí útok mám tedy za sebou.

Dalším početným zvířetem, které tady často potkáte jsou opice. Nejčastěji potkáváme dva druhy. Bylo nám řečeno, že ty s červenou tváří jsou prý zlejší a drzejší, a ty s černou hodnější. Všechny kradou jídlo. Místním adrenalinovým sportem je přejít most Lax Manjula z jedné strany na druhou s jídlem v ruce a nebýt okraden opicemi. Procento úspěšnosti je minimální. Poprvé na nás opice útočí v kavárně, kde si nejprve drze odnese cukr k sobě na strom, ale protože se jí to zdá málo vrací se, dá spolužačce z Německa herdu do zad a pokusí se jí ukrást její smoothie, což však její opičí ruka nezvládne, a tak to vzdává a vrací se na strom. Když už je opice na stromě, dostáváme železnou tyč, kdyby si to náhodou ještě rozmyslela.

Naštěstí ze stromu už nesleze. Někde za městem prý zrovna teď žije lidi-žeroucí tygr a v lesích kolem jsou sloni a horští lvi. Minulý týden prý slona kousek od města chytl rapl, převrátil tři auta a zablokoval cestu. Já zatím slona, lva ani tygra neviděla, takže s nimi žádné zážitky nemám. Druhý týden utekl jako voda, jsme v polovině a my máme první odpadlici, která opouští kurz.

 

Z ohniště uprostřed místnosti se line kouř a my za zpěvu manter našeho indického učitele a zároveň kněze vhazujeme do ohně směs bylinek, jejichž kouř nás má očistit od všeho negativního. Na konci ceremonie ohně dostáváme na čelo ochrannou bindi* s rýží a na úplný závěr i věnec z květin a prapodivně vypadající oranžovou indickou sladkost, která nás pomalu připraví na nadměrný přísun cukru a másla v indických jídlech.

Protože ubytovat se v naší škole nám bylo dovoleno už dva dny předtím, než začal samotný kurz, využila jsem této možnosti a do Rishikeshe dojela o něco dříve, abych se trochu aklimatizovala a seznámila s městem. Ještě v Dillí jsem se setkala s další Češkou, se kterou jsem se seznámila přes facebookovou skupinu, kterou nám naše škola vytvořila, abychom si mohli plánovat cestu a sdílet taxíky spolu. Po příchodu na recepci, kde nás čekalo vlažné přivítání, jsme dostaly šálek kávy, byl nám ukázán pokoj a následující dva dny bylo ticho po pěšině a nikdo se o nás nestaral.

Protože jít studovat jógu do Indie byl vždycky můj sen, měla jsem celkem velká očekávání, a proto jsem byla z počátku cesty trochu zklamaná. Nicméně jsme se rozhodla neházet flintu do žita a spolu s další českou jógínkou jsme se věnovaly obrážení místních kaváren, pití chaie* a objevování okolí.

V pondělí k večeru se konala úvodní ohňová ceremonie, při které jsme se všichni navzájem poprvé viděli a oficiálně se stali studenty jógové školy. Po ceremonii šli někteří studenti ještě na chai do některé z útulných místních kaváren nebo spát, a připravit se tak na zítřejší vstávání v pět hodin ráno a počátek kurzu.

Podle ranních ohlasů mělo hodně lidí se spaním problémy, protože všechna očekávání a nadšení z nadcházejícího dne jim nedaly spát. Navíc velká část z nich se zde dopravila z druhé strany světa a jet lag udělá taky své. Já sama jsem se vyspala celkem dobře, přestože jsem následující den měla trochu potíže neusnout při hodině filosofie a anatomie, na které jsem se sice těšila, ale jejichž poněkud monotónní ráz mě přiváděl zpátky do říše snů. V dalších dnech už jsem neusnout v některý hodinách nezvládla.

První den jsme začali o půl šesté ráno banánem a obyčejným černým čajem (který nás všechny zklamal, protože jsme doufali v nikdy nekončící zásobu chaie), následované dvouhodinovkou vinyasa jógy. První hodina vinyasy je vždycky věnována tomu, jak učit, na co si dávat pozor a zpětné vazbě na naše samostatné výstupy. Přestože mnoho lidí má ze samotného učení trochu strach, všichni se navzájem podporujeme a tleskáme si, ať už se nám naše výstupy povedou nebo se povedou trošku méně než jsme doufali.

Čím víc se navzájem poznáváme, tím více z nás opadává strach. Druhou hodinu vinyasy nás čeká jógový bootcamp, kdy se po pořádném zahřátí učíme, jak správně protahovat, natahovat a utahovat všechny možné svaly. Když už si radostně pomyslíme, že jsme zrovna překonali svůj rekord v tom dát nohy, co nejdále od sebe, náš indický učitel vždycky dokáže na nějaké místo přitlačit tak, že se dostaneme až tam, kde jsme mysleli, že to snad ani není možné.

Po krátké pauze, kdy jsme všichni už trochu mrtví, přestože je teprve osm ráno, následuje lekce pranajámy, kde se učíme, jak správně dýchat. S každou další hodinou procvičujeme a zlepšujeme naše dýchací schopnosti a s nadšením pozorujeme, jak se náš nádech i výdech prodlužují. O půl desáté je konečně čas na snídani, a tak přestože jsme si ještě před chvílí mysleli, že se nemůžeme hýbat, rychlostí blesku sbíháme ze čtvrtého patra jedné budovy do čtvrtého patra jiné budovy a blaženě plníme břicha jídlem.

S plným žaludkem se lépe přemýšlí, a tak následuje teoretická dvouhodinovka filosofie a anatomie. Po nich přichází oběd a dlouhá odpolední pauza, ve které se někteří pilní studenti věnují psaní úkolů a studiu a další, ti trochu méně pilní, sluněním se u řeky nebo objevování okolí.

Po odpolední pauze nás čeká dvouhodinovka hathajógy s jednou z nejoblíbenějších a nejenergičtějších lektorek, která nás seznamuje nejen se samotnou hathajógou, ale také s tradicemi a zvyklostmi Indie. Protože nás samozřejmě zajímá kdeco, někdy nám na samotné cvičení zbyde sotva půl hodiny. Každý čtvrtek se také v hodinách hathajógy učíme novou očistnou techniku. První týden jsme začali s jala neti, tedy pročišťování nosních dutin slanou vodou, a já při tom došla k zjištění, že co člověk naleje dovnitř nosem, může vytéct i okem.

Závěrečná hodina meditace vždy uklidní naše hyperaktivní mysli, a uzavře tak náročný den v poklidném duchu. Protože naše učitelka meditace je asi nejšťastnější a nejspokojenější osoba, kterou jsem v životě potkala, odcházíme na večeři (pokud máme hlad) nebo na svůj pokoj (pokud se nám chce spíš spát než jíst), spokojení a s úsměvem na tváři.

V sobotu už jsme prohlášení za dostatečně způsobilé a máme možnost vést kus ranní lekce sami a získat tak zpětnou vazbu. Protože si asi všichni naši učitelé řekli, že nás čeká odpočinková neděle, vůbec nás nešetřili. Program byl stejný jako většinu ostatních dnů, akorát poslední hodinu vedl místní putovní kněz a my zakončili týden meditací za zvuku bubnu, tance a zpěvu, kdy jsme ze sebe setřásli všechny strasti i slasti celého týdne a soustředili se jen na přítomný okamžik.

Přestože v neděli je teoreticky den volna, vstávali jsme o půl páté, abychom mohli z chrámu Kunjapuri sledovat východ slunce nad Himalájemi, což byl prozatím jeden z mých nejmagičtějších zážitků od příjezdu do Indie. Protože jsme i přes brzké vstávání měli pořád dost energie zajely jsme se ještě s dvěmi spolužačkami podívat do centra Rishikeshe, jak vypadá o něco skutečnější tvář Indie a vrátili se zpět „k nám“, do té jógové části za městem, kde jsme se věnovaly odpočinku, psaní úkolů a přípravě na další týden.

Přestože jsem v posledním měsíci před příjezdem svou jógovou praxi poněkud zanedbávala, neměla jsem nějaké větší potíže s bolestí svalů, na které jsem se psychicky připravovala už předem. A přestože jsem několikrát omylem vypila vodu z kohoutku a nacpala do sebe kde co, neměla jsem ani žádné potíže se zažíváním (klepu na dřevo), na které jsem byla často upozorňována. První týden mého jógového pobytu se tedy vydařil celkem pěkně a bez větších nehod. A o tom, jak mě trkla kráva a jak jsem ztratila iluze o hodných a milých opičkách zase příště.

Namaste!

Vysvětlivky

bindi – červená tečka uprostřed čela, která se nosí zejména v Indii, ale také v jiných asijských zemích

chai – nápoj z černého čaje, mléka a koření

karma-joga

Původ a význam slova karma je odvozen od sanskrtského kořene kri, které se překládá jako „konat, dělat“. V karma józe se toto označení používá ve významu „konání“. Je to tedy jóga konání či činnosti. Samotné slovo karma možná také známe ve významu důsledků, jejichž příčinou jsou naše dřívější skutky. Tuto karmu tvoříme každým slovem, které proneseme, každou myšlenkou a každým naším činem. A všechno to, co kolem sebe vytváříme se odráží ve světě kolem nás, který je projevem lidské vůle.

A protože každý máme možnost být takovým, jakým chceme, jsme my sami zodpovědní za to, co jsme a jaký svět kolem nás tvoříme.

Karma jóga v běžném životě

Co nás tedy karma jóga učí? Každou činnost bychom měli vykonávat s nejlepším vědomím a svědomím. Když soustředíme svou plnou pozornost na činnost bez lpění na výsledcích této činnosti, dokážeme prožít každou chvilku naplno, a jak nejlépe v danou chvíli dovedeme. Pokud se dokážete plně soustředit na to, co právě děláte a nepřemýšlíte nad tím, co by vám to mohlo přinést nebo koho tím ohromíte, dokážete praktikovat karma jógu. Představte si to jako cvičení hatha jógy. Při praktikování ásan nezáleží na tom, jak daleko dokážeme v pozici dojít a jak dlouho v ní vydržíme. Samotné praktikování nám přináší klid a uspokojení.

„Dokonalý člověk je ten, kdo dokáže uprostřed nejhlubšího ticha a samoty vyvíjet tu nejintenzivnější činnost, a uprostřed nejintensivnější činnosti v sobě dokáže nacházet ticho a samotu pouště.“
Svámí Vivékánanda

A stejné je to s karma jógou. Nesoustředíme se na to, jaké budou výsledky naší činnosti, ale snažíme se věnovat plné vědomí každému jednotlivému kroku. Důležitým předpokladem je také nebýt připoután k výsledku, neboť připoutanost je pouze důsledkem očekávání odměny. Karma jóga znamená pomáhat ostatním, aniž bychom od nich očekávali něco na oplátku. Největší dobro dokážeme vykonat, když nás k tomu nevede žádná sobecká pohnutka. Pomoc bychom měli automaticky a bez přemýšlení nabídnout každému, kdo ji potřebuje. To, že někomu pomůžete však neznamená, že by vám člověk, kterému jste pomohli byl něco dlužen nebo že byste se měli vychloubat tím, co jste vykonali.

Co nás tedy karma jóga učí shrnul Svámí Vivékánanda takto: „Konej a pracuj bez ustání, vzdej se však všeho lpění na své činnosti. S ničím se neztotožňuj. Buď svobodné mysli.“ Ten, který se dokáže ovládat, k čemuž patří i neulpívání, nemůže být lehce ovlivněn, protože jeho mysl je zcela svobodná. Člověk má své činy konat z vlastní vůle a ne proto, že mu to někdo přikázal. Když konáme činnost z vlastní vůle, pracujeme ve svobodě a lásce. A práce ve svobodě a lásce přináší štěstí.

Ásany a karma jóga

Joss Guin ve své knize Karma Yoga (2009) říká, že pomocí ásan můžeme rozvinout způsoby, jak zlepšit náš život a dosáhnout míru. Jako příklad uvádí pozici bojovníka, ve které rozvíjíme odvahu postavit se za nás, naše názory a ty, na kterých nám záleží. Naučíme se nelhat sami sobě a neskrývat své skutečné pocity, což je cesta ke skutečné svobodě. Guin spojuje každou z deseti ctností (mír, pravda, upřímnost, kontrola, svoboda, čistota, spokojenost, síla vůle, porozumění a umění se něčeho vzdát) s vybranou ásanou nebo dechovým cvičením, ve kterých se snaží jednotlivé ctnosti rozvíjet a zakomponovat do našeho každodenního života. 

Pokud se o karma józe chcete dozvědět více doporučuji si přečíst následující knihy:

 

buti_yoga

V posledních letech se objevilo velké množství různých druhů cvičení, které čerpají ze starodávné jógové tradice. Mezi tato cvičení můžeme zařadit i buti jógu, která z jógy převzala především ásanovou praxi, přičemž na ostatní aspekty jógy už takový zřetel nebere. I přesto může být buti jóga zajímavým zpestřením vaší jógové praxe a stojí za to si ji vyzkoušet.

Co je buti jóga

Buti jóga je speciální cvičení, které je kombinací jumpingu, tribal dance, prvotních pohybů a některých prvků jógy. Čerpá především z vinyasy, ashtangy, kundalini a power jógy. Lekce nemá přesně stanovený program, a tak je každá hodina trochu jiná. Přestože cvičení používá název jóga, nejedná se úplně o klasickou hodinu jógy, spíše je jógovou praxí inspirováno. Hlubší práci s dechem, či ostatním než fyzickým aspektům jógy není pozornost příliš věnována.

Cvičení bylo vytvořeno trenérkou Bizzie Gold v roce 2012 a od doby svého vzniku se rozšířilo po celém světě. Pravidelným cvičením buti jógy se tělo formuje a zpevňuje, protože rozmanitost pohybů, které se v buti józe používají zapojují všechny vrstvy svalstva. Je to fyzicky náročnější cvičení, a proto je důležité poslouchat své tělo a jeho potřeby. Nesnažit se o to být perfektní hned na začátku, ale postupně se zlepšovat.

Buti v překladu znamená „vyléčit něco, co bylo skryto nebo drženo v tajnosti“. Cvičení buti jógy pomáhá odstranit blokace především v první a druhé čakře a posílit naši sexualitu a sebedůvěru. Pomáhá nám znovuobjevit to, co jsme v průběhu života mohli z různých důvodů zapomenout či ztratit. Buti jóga není jen o tom uvědomit si sám sebe a své tělo, ale také o pocitu podpory, sounáležitosti a jednoty s ostatními.

Pro koho je určena

Buti jóga je cvičení speciálně navržené pro ženy k posílení jejich ženské stránky. Cvičení má nejen probudit ženskou energii, ale také naučit, jak mít ráda sama sebe a své tělo. Cvičení se příliš nedoporučuje těhotným ženám, ale je možné po konzultaci s ošetřujícím lékařem. Přestože je cvičení primárně vytvořeno pro ženy, lekce jsou otevřeny i mužům, kteří jsou otevřeni novým zkušenostem. Cvičení je stvořeno k oslavě ženské energie, a stejně jako ženy v sobě mají mužskou i ženskou energii, stejně tak i muži v sobě kromě energie mužské, mají i ženskou. Cvičení je tedy otevřeno komukoliv, kdo má pocit, ž potřebuje posílit svou ženskou stránku.

Proč buti jógu vyzkoušet?

Přestože se nejedná tak úplně o jógu, kterou znáte z jógových studií a cvičení je zaměřeno především na práci s naším fyzickým tělem, stojí za to si jej vyzkoušet, a to přinejmenším z několika důvodů:

Nesnažte se buti jógu srovnávat s jógou na kterou jste zvyklí. Přijměte ji takovou, jaká je a užívejte si každý pohyb, každé plynutí. Protože každá nová činnost nás naučí něco nového o sobě a svém těle. A jedna rada nakonec – neberte se příliš vážně a jen si užívejte účinky, které na vás cvičení má. A hlavně nezapomeňte dýchat!

 

S výdechem přejdete do pozice psa s hlavou dolů, když v tom vám na záda skočí koza. Protože ji nechcete obtěžovat, zůstáváte ve stejné pozici.. Zatímco zbytek třídy uléhá do závěrečné šavásany, vy ještě pořád balancujete s kozou na zádech v psovi, protože koza se rozhodla, že se jí na vašich zádech líbí a vy ji samozřejmě nechcete rušit.

Jóga je bezpochyby velice populární. S velkou pravděpodobností znáte aspoň jednoho člověka, který se jí věnuje, pokud se jí nevěnujete sami. Jóga je tak rozmanitá, že si každý může pro sebe najít tu, která mu sedí nejvíc. Kromě hathajógy, ashtangy, power jógy a dalších víceméně tradičních druhů se však v poslední době začaly vynořovat i věci, u kterých si člověk musí položit otázku, zda se pořád ještě jedná o jógu nebo o něco úplně jiného.

Pivní jóga

Pivní jóga vznikla v Německu, ale od svého vzniku se rozšířila po celém světě a popularitu si našla třeba i v Thajsku nebo Austrálii. Jedná se o kombinaci cvičení jógy a pití piva. Co se týče českého prostředí, pravidelné lekce pivní jógy se pravděpodobně nikde zatím nevyučují. Protože pivo má bezpochyby v Česku větší popularitu než jóga, lekce pivní jógy by mohly mít potenciál přilákat pivní fanoušky, kteří zatím o jógu nezavadili. A kdoví, možná se časem dopracují od jógy s pivem v ruce i k některým více tradičním způsobům cvičení a třeba nakonec odloží i to pivo.

Jóga se zvířaty

Velkou popularitu má bezpochyby jóga se zvířaty. Doga je jóga, která je kombinací strečinku, meditace a masáží, které provádíte spolu se svým psím přítelem, a která by měla mít pozitivní účinky nejen na vás, ale i vašeho čtyřnohého kamaráda. Kromě jógy se psy či kočkami existují i lekce, kde při józe asistují například kůzlata či koně. Do jaké míry se dokážeme soustředit sami na sebe, když kolem pobíhá stádo kůzlat, je opravdu otázkou.

Aerial jóga

Ne až tak neznámá „létající“ jóga, je druh, který se provádí ve stavu beztíže ve speciálních houpacích sítích ukotvených ke stropu. Na rozdíl od ostatních zmíněných druhů, aerial jógu najdete ve většině velkých měst i v České republice. Přestože jsem několik lekcí aerial jógy absolvovala, připadalo mi to více jako zajímavé strečinkové cvičení než jóga a měla jsem z toho jiné pocity než mám při cvičení jógy a pozice, kdy jsem visela hlavou dolů mi přinesly spíše nepříjemné pocity než uvolnění. Každopádně to byla zajímavá zkušenost.

Nahá jóga

Na rozdíl od předchozích zmíněných druhů jógy, nahá jóga podle mě může být stále nazývána jógou. Někteří možná cvičí nahou jógu sami v soukromí svých domovů nebo v přírodě, ale jít tak na lekci plnou lidí a provádět ásany, to už chce úplně jiný stupeň odvahy. Na druhou stranu je to dobrý způsob, jak se naučit mít rád sám sebe a své tělo, jak se přijmout takoví jací jsme a nesrovnávat se s ostatními.

Další divné druhy jógy

Mezi další druhy jógy, které se dají považovat za přinejmenším zvláštní bych zařadila karaoke jógu, která se snaží kombinovat jógové ásany, zpěv a tanec. Cannabis jóga věří, že jóga a marihuana k sobě neodmyslitelně patří a cvičení pod jejím vlivem zvyšuje pozitivní účinky, které cvičení na člověka má. Snowga je protikladem hot jógy, která se cvičí při teplotě 42°C a jedná se o cvičení ásan na sněhu.

Neustále se vynořují nové a nové způsoby cvičení, které používají název jóga a která mají mnohdy s jógou pramálo společného. Protože jóga je populární, zdá se mi, že použití jejího názvu není v mnoha případech na místě a slouží pouze k marketingovým účelům, což samotný smysl a význam jógy poněkud degraduje.

 

kombucha

O zázračných účincích kombuchy jste jistě už někdy slyšeli. Existuje několik různých teorií, odkud se nápoj rozšířil, nejčastěji se uvádí čínský příběh, který datuje první zmínku o kombuše až do doby 221 let př. n. l. za vlády dynastie Tsun. V Česku jsou její zázračné účinky známé již řadu let. Traduje se, že se vyráběla v klášterech, kde mniši přísně střežili tajemství její výroby a odkud se údajně dostala i do některých šlechtických rodin. V současnosti je kombucha rozšířená především mezi milovníky zdravého životního stylu pro své regenerační o očišťující účinky.

Kombucha a její příprava

Kombucha je lehce perlivý nápoj, který vzniká fermentací symbiotické kolonie bakterií a kvasinek v oslazeném černém nebo zeleném čaji. Někdy se jí také říká čajová houba. Na internetu lze najít spoustu receptů, jak kombuchu připravit. Většinou se doporučuje černý čaj oslazený bílým rafinovaným cukrem, který je pro přípravu nápoje nejvhodnější, protože umožňuje dostatečný přísun energie, který mikroorganismy při jeho tvorbě potřebují.

Dalšími ingrediencemi je samotná čajová houba a část nápoje z předchozí várky. K přípravě by se mělo používat čisté sterilizované nádobí a kvasná nádoba by se měla uchovávat na teplém a stinném místě. Po první fermentaci, můžeme kombuchový nápoj nechat fermentovat ještě jednou, nyní již bez samotné čajové houby. Poté, co přelejete již hotový nápoj do jednotlivých nádob, můžete přidat rozmixované ovoce, džus nebo cukr a nechat nápoj ještě několik dní kvasit, aby získal další jedinečnou chuť. Druhou fermentaci jsem zatím zkoušela s rozmixovaným mangem a výsledek byl zajímavý a osvěžující.

Pozitivní účinky a na co si dávat pozor

Proč vlastně kombuchu pít? Neexistují žádné oficiální studie, které by všechny pozitivní účinky kombuchy potvrdily nebo vyvrátily, ale prospěšnost látek, které se v nápoji vyskytují potvrzeny jsou. V průběhu fermentace kombuchová kultura vytváří organické kyseliny (k. glukoronová, k. glukonová, kyselina octová ad.), vitamíny především ze skupiny B, vitamín C, proteiny a enzymy.

Kromě toho, že má kombucha údajně antibiotické účinky, pomáhá také při léčbě rakoviny, odstraňuje z těla jedovaté látky a udržuje celkovou rovnováhu v těle. Také pročišťuje žlázy a podporuje jejich činnost a mnoho dalších pozitivních účinků. Na druhou stranu existují případy, kdy v kombinaci s určitými léky či vrozenými predispozicemi může mít kombucha i účinky negativní. Proto je vždy lepší konzultovat její užívání se svým lékařem, pokud si nejsme jistí.

Užitečné rady a odkazy

Kombucha je výborný způsob, jak začít den. Nastartuje metabolismus a navíc osvěží. Já si dávám sklenici každé ráno na lačno po své jógové praxi. Hotový kombuchový nápoj i samotná čajová houba, ze které zrovna nevyrábíte nápoj nový, by se měly uchovávat v lednici. Kromě vnitřního užívání je nápoj vhodný také k užití vnějšímu, a to především jako obklad při kožních onemocněních či spáleninách, při péči o pleť či pokožku hlavy. Samotná houba se může použít jako výživné hnojivo pro rostliny či jako pleťová maska. Další užitečné informace o účincích, historii či užívání kombuchy můžete nalézt na následujících odkazech:

http://www.kombucha-kefir.wz.cz/kombucha.html
http://www.kombucha.wbs.cz/

Kromě množství internetových stránek existují také knihy zabývající se kombuchou:

Zázračná kombucha: Prastaré léčivé prostředky. Energetický nápoj s jemnou léčivou silou. – Anita Hessman-Kosaris
Kombucha: Nápoj pro výbornou kondici a elixír krásy – Birgit Sesterhenn

 

putovani

Skoro každý z nás zná někoho, kdo se na poutní cestu do Santiaga de Compostela vydal nebo alespoň zná někoho jiného, kdo ji absolvoval. Oblíbenost těchto cest tkví především v očekávání, které od nich máme a které se v mnoha případech nenaplní.

Hledání

Hlavním hnacím motorem putování je hledání. Hledáme odpovědi na naše otázky, snažíme se najít smysl života, nové přátele, zážitky a zkušenosti. Odevzdáváme se do náruče neznámého, tajemného a neprozkoumaného a doufáme, že všechno po čem toužíme, se vynoří a my už nebudeme muset sami nic řešit, protože se to vyřeší za nás samo. Neměli bychom se však spoléhat na to, že bez naší vlastní snahy se něco vyřeší. Cesta nám může přinést mnoho odpovědí, ale třeba ne takovým způsobem jakým bychom čekali. Musíme být jen otevření a nečekat nic konkrétního.

Samota

Pravděpodobně hodně času na cestě strávíte sami. Ne, že by kolem nebyli ostatní lidé, ale někdy prostě půjdete sami nebo nebudete mít chuť se socializovat a jediné, co v tu chvíli máte, jste Vy a Vaše myšlenky. A to může být někdy těžké. Být sám ve své hlavě celý den, přemýšlet, hodnotit a přehodnocovat. Často jsme tak ponořeni do vlastní hlavy, že zapomene vnímat přítomný okamžik, krajinu, která nás obklopuje, lidi, kteří kolem nás projdou a všechny ty malé i velké věci, které dělají cestu cestou a ne cílem.

Vždy, když jsme pohlceni tíhou svých vlastních myšlenek, měli bychom se na chvíli zastavit, rozhlédnout se kolem a poděkovat za to, že máme tu možnost zažít tenhle úžasný zážitek, že všechno má svůj důvod a i když někdy nám přijde, že to sami se sebou nevydržíme, můžeme se naučit a dozvědět hodně o sobě samých a být sami sobě nejlepším přítelem. Protože náš život se odehrává teď, v tuto chvíli. Ne včera, ani zítra, ale dnes, právě v tomto okamžiku.

Spojení

Úplně nakonec však přijde to uvědomění. Přestože každý přicházíme z jiné země, mluvíme jinými jazyky a věříme v jiné věci, je tady něco, co nás všechny spojuje. Něco, co přesahuje nás samotné jako individuální bytosti a dává nám pocit sounáležitosti a jednoty. Pocit, že i když si myslíme, že jsme sami, tak nikdy sami nejsme, protože tady vždycky bude někdo, kdo nám pomůže, když to budeme potřebovat.

Protože láska, která nás všechny spojuje, nás přesahuje a i přes všechny odlišnosti jsou v nás všech stejné emoce, stejné touhy a obavy, a všichni chceme od života stejnou věc, najít štěstí.

Zpátky do reality

Nejtěžší po měsíci stráveném putováním pro mě byl návrat „zpátky do reality“. Přestože v průběhu putování ani na jeho konci mi nepřišlo, že bych došla k nějakým závažným životním rozhodnutím, něco si ujasnila nebo uvědomila, tyhle věci začaly přicházet až mnohem později, když jsem se vrátila do svého „starého života“.

Člověku tak nějak dojde, že mu možná bude chybět vidět hvězdnou oblohu každý den, snídat venku při východu slunce i každodenní chození a poznávání nových míst. Ale co mě překvapilo, bylo to, že ty věci, které jsem čekala, že se vyřeší na cestě, přijdou až po ní. A nepřicházely po částech, ale všechny najednou, a proto jsem byla i trochu zaskočená. A vynořily se další otázky a nová uvědomění.

Ať chceme nebo ne, putování nějakým způsobem ovlivní náš život. Možná to bude trvat jen chvíli a možná o něco déle. To nikdy nevíme. Měli bychom však být vděční za všechno, co k nám přichází a naučit se s tím pracovat, i když nás to může v tu chvíli děsit a radši bychom zůstali v pohodlí toho, co známe a co je nám blízké.

 

YT

Rádi cestujete, poznáváte nová místa a kultury a žádná výzva pro vás není dostatečně velká? Chtěli byste navštívit vzdálené země a při tom si prohloubit svou  praxi jógy ať už jako učitel nebo jako student? V mnoha z nás hoří ten neuhasitelný oheň, který touží po tom poznávat všechny barvy a vůně světa. A přesně pro tyhle cestovatelské duše vznikla platforma Yoga Trade.

Pracovní nabídky po celém světě

Jak ale takový jógín nebo jógínka na cestách zjistí, kde by jej zrovna bylo potřeba a kde by mohl uplatnit své schopnosti a dovednosti? Na platformě Yoga Trade, sdružující jógíny ze všech koutů světa, si můžete najít práci/brigádu/dobrovolnickou činnost, která bude vyhovovat tomu, po čem vaše srdce touží. Najdete zde mnoho nabídek na placené i neplacené pozice pro lektory jógy po celém světě, můžete vést své lekce na různých jógových pobytech či studiích.

Pokud jógu neučíte, ale máte jiné užitečné schopnosti a rádi byste se pohybovali v jógově laděném prostředí nemusíte věšet hlavu. Občas se tam objeví i nabídky pro kuchaře, fotografy, maséry, lidi s organizačními schopnostmi, ajťáky nebo třeba truhláře. Většina nabídek přichází ze střední a severní Ameriky, kde celý ten nápad vznikl, ale nabídky se objevují i v Evropě a Asii.

Pokud jste spíš domácký typ, ale máte světu co říct a chtěli byste se nějakým způsobem na tomto projektu podílet, můžete pro tyto stránky psát články. Jedinou podmínkou je dobrá angličtina a kreativita. Psát můžete o všem, co se týká jógy, cestování, zdravého životního stylu a různých zajímavostí. Protože YT funguje jako sociální síť, můžete se spojit s ostatními jógíny z celého světa, navazovat nové kontakty a diskutovat o všem, co je vašemu srdci blízké a co vás spojuje.

Jak to funguje

Co se týče registrace na tyto stránky, tak ta je zdarma, ovšem tato základní verze vám kromě toho, že se dozvíte, že někde v Panamě hledají učitele jógy, neřekne nic víc. Pokud chcete, aby se vám zobrazovala celá pracovní nabídka, včetně kontaktu na příslušné lidi, musíte si zaplatit. Cena vychází na $24 za rok nebo $36 za dva roky, což se sice může na první pohled zdát jako hodně, na druhou stranu je tímto způsobem zpoplatněna většina podobných či dobrovolnických stránek (např. HelpX).

Pokud člověk nemá vážný zájem těchto nabídek využít a chce se jen ze zajímavosti podívat, co se kde po světě nabízí, je asi zbytečné investovat tolik peněz. Pokud byste však rádi vycestovali na delší dobu a chtěli si při tom něco vydělat nebo jen chcete získat zajímavou zkušenost ze zahraničí, vyplatí se trochu investovat.

Yoga Trade bych zhodnotila jako užitečnou pomůcku pro všechny jógové nomády a cestovatele, kteří by si při svých cestách rádi přivydělali. Protože většina nabídek je na delší dobu, je to vhodnější pro lidi pracující na volné noze nebo ty, kteří si mohou dovolit z práce na pár týdnů zmizet. Spíše méně často, ale i přesto se někdy objeví časově méně náročné nabídky, ty ale mnohdy bývají pojaté jako dobrovolnické, tedy jen za ubytování a stravu. Všichni máme jiné preference a možnosti a věřím, že každý nás si najde to své.

„Po tom, co jsem dokončila instruktorský kurz jógy, hledala jsem způsob jak skloubit dohromady svůj zájem o jógu a lásku k cestování. Yoga Trade mi pomohla spojit se s Banteay Srey Project v Kambodži… Nevím jak poděkovat lidem v YT, že jsem se dostala k této zkušenosti.“

Erin Crawford, Instruktorka jógy a cestovatelka

oltar-joga-koutek

Krása jógy spočívá v tom, že se dá praktikovat kdykoliv a kdekoliv. Nepotřebujete k ní mnoho prostoru ani žádné speciální pomůcky, v mnoha případech to zvládnete i bez jógamatky. Místo, kde se jí věnujete, může hodně ovlivnit vaše konečné pocity z vaší jógové praxe. Je to soukromý prostor, kde můžete být sami se sebou. Je to vaše útočiště, kde se věnujete spojení se sebou samým, dechu s pohybem a s celým Vesmírem.

Samozřejmě pokud máte doma nevyužitý kout nebo dokonce celou místnost můžete si ji přetvořit k obrazu svému a zhotovit si jógové místo přesně podle svých představ. Pokud máte ke cvičení poněkud skromnější prostory, ale přesto byste si je rádi nějak zútulnili a přidali trochu té jógové atmosféry, kterou tak milujete ve svém oblíbeném jógovém studiu, propusťte uzdu své fantazii a pusťte se do tvoření.

1. Najděte si svůj jógakoutek

Krok číslo jedna je najít si doma (nebo taky u někoho jiného, komu nebude vadit vaše každodenní přítomnost) pěkné místo, kde budete jógu praktikovat. Nemusí to být zrovna speciální pokoj na jógu, který si vydobydete třeba na úkor obývacího pokoje. Stačí místo tak akorát velké, aby tam vlezla vaše jógamatka a necítili jste se tam stísněně. Pokud jste takové místo objevili, máte z poloviny vyhráno.

2. Vyrobte si oltář

Pokud máte dostatek prostoru, můžete si vytvořit oltář, který máte pořád na očích, a který vám bude pokaždé, když se na něj podíváte, připomínat, že je čas se na chvíli zastavit a pustit se do své praxe jógy či meditace. Pokud je prostoru méně, můžete si vytvořit přenosný oltář, který poté odklidíte třeba na skříň. Ten vyzdobte věcmi, které pro vás mají nějaký význam. Použijte sošky, obrázky, fotky, svíčky, krystaly, všechno co je pro vás osobně důležité. Kreativitě se meze nekladou, je to váš oltář a jen vy rozhodujete, co na něm bude.

3. Udržujte čistotu

Možná se to zdá jako samozřejmost, udržovat si svůj jógakoutek čistý, ale upřímně, když toto místo slouží většinu času jako něco jiného než místo na cvičení jógy, časem se tam mohou objevit věci jako zbytky jídla, neumyté nádobí, špinavé prádlo a další nejógové podivnosti, které na atmosféře zrovna nepřidávají. A věřte mi, že drobky z rohlíku, které vám při pozici svíčky padají na hlavu, vás do uvolněného stavu nepřivedou. Udržujte proto svůj jógakoutek v čistotě, ať vaše jógová praxe plyne bez nejmenších vyrušení.

4. Zapojte všechny smysly

Když už je vizuální stránka zvládnuta, zbývá jen naladit ostatní smysly. Zapalte si vonnou svíčku nebo pomocí aromalampy či difuzéru využijte aromaterapeutických účinků éterických olejů. Pokud preferujete cvičení bez hudby, doufejte, že sousedi budou mít zrovna také tichou chvilku, aby vás nerušili. Jinak si můžete pustit svou oblíbenou hudbu a ponořit se do svých oblíbených rytmů.

5. Navoďte správnou atmosféru

Když už máte prostory vyřešeny a uklizeny, zbývá už jen doladit atmosféru. Odkliďte nepotřebné věci, ztlumte osvětlení, pusťte do místnosti trochu čerstvého vzduchu a pošlete zbytek rodiny nebo spolubydlících na procházku. Pak už jen rozložte svou jógamatku a nechte se unášet na vlně svého dechu.

 



Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám