Krátce po akrobatické události Acro Mejdlo, která se konala poslední lednový den, jsem se sešla s její organizátorkou – jogínkou Zuzkou Borůvkovou. Zajímá vás, jaké jsou její dojmy z akce a na co se můžeme těšit v budoucnu? Pojďme na to!
Ahoj Zuzi, naposledy jsme se viděly o víkendu na Acro Mejdlu, které jsi pořádala, a dneska jsme se potkaly na tvé hodině acro jógy. Je tenhle druh jógy momentálně tvůj nejoblíbenější?
Ahoj Zuzi, ráda tě zase vidím. Nemůžu říct, který druh mám radši. To by bylo asi na delší přemýšlení. Miluju hloubku, jakou v sobě nese klasická jóga. Přirozeně se člověk noří do sebe. ACRO jóga je zase hravá až adrenalinová. Mě momentálně hodně baví ta kombinace.
Jaké dojmy v tobě ještě přetrvávají ze sobotního Acro Mejdla? V pořadí to bylo již druhé mejdlo a já jsem z něj byla nadšená.
To jsem ráda. Nejsilnější pocit je asi úleva. Že to všechno zase dobře dopadlo. Jsem ráda, že jsem tentokrát i trochu víc lítala než na Letné v září.
Jak dlouho jsi Mejdlo připravovala a kolik lidí jsi okolo sebe měla?
První mejdlo jsem aktivně plánovala lehce přes měsíc, tam bylo potřeba zařídit jen pár věcí a hlavně jsem nečekala tolik lidí, takže to nebylo tak vymazlené. Druhé mejdlo jsem plánovala přes dva měsíce, tam už toho byla potřeba zařídit trochu víc, bylo vymazlené, ale zase dorazilo míň lidí 🙂 Kdybych měla počítat takové hlavní rádce, tak ti byli 3. Lektorů bylo 19, organizátorky byly 3, fotograf, tiskař, kuchař a partneři… Zaháčkovala jsem myslím minimálně 50 lidí. Ráda bych je vyjmenovala, ale nevím, jestli na to máme prostor. Všem každopádně ze SRDCE děkuju.
Kdy tě vůbec poprvé napadlo uspořádat takovou acro akci? Máš s pořádáním eventů nějaké předchozí zkušenosti anebo ses do toho rovnou vrhla po hlavě?
Tak to vím přesně: 26. 6. 2014 jsem obeslala lektory ACRO YOGY, párové akrobacie a lidi, co vedli nezávisle na sobě jamy, jestli by byli pro to se spojit. Tenkrát jsem totiž domluvila s Danielem Scottem víkendový workshop, který se mi nepodařilo naplnit, takže nakonec nepřijel. To mi bylo vážně líto. Věděla jsem, že jestli chci, aby sem jezdili renomovaní lektoři, chtělo by to komunitu. Pořádnou. A já ráda spojuju lidi, tak jsem to zkusila a vidíš… Odezva je nad očekávání dobrá. Šíříme acro a jednou sem ten Daniel přijede. Organizovala jsem maturitní ples, počítá se to?
Zkušenost je zkušenost. Potkaly tě během plánování nějaké překážky? Co pro tebe byla největší výzva? Co ti naopak při plánování udělalo největší radost?
Tak díky tomu, že moje představa byla zpočátku docela otevřená a často se měnila právě v návaznosti na nějaké situace (překážky), tak vyloženě do cesty mi nevstoupilo nic. Pár zádrhelů samozřejmě bylo. Překvapivě velmi těžké je sehnat měsíc před akcí záchranáře, kteří se domlouvají půl roku dopředu. Estét a praktik ve mně byl nejzoufalejší z toho, jak budeme podávat jídlo. Papírové nádobí by bylo nejlepší, ale účastníci by museli být chobotnice, aby si odnesli polévku, salát, hlavní jídlo a dezert 🙂 Dál jsem zapomněla vyzvednout programy, takže jsem pro ně v pátek večer jela. Dopoledne před akcí jsem se nemohla dostat do CIRQUEONU a tak… Výzvou pro mě bylo zůstat v klidu, což se mi, myslím, absolutně nedařilo. Největší radost jsem měla z každého „JASNĚ“ z úst lektorů, když jsem se ptala, jestli by chtěli na MEJDLU učit. Z každého milého upřímného slova a objetí od lidí po akci. Hodně mě potěšilo, že jsme měli zahraniční lektory. A nejvděčnější jsem všem za to, že se nikomu nic nestalo.
Vím, že po oficiálním skončení sobotního Mejdla pro tebe den ještě úplně neskončil. Co všechno jsi ještě musela dokončit?
Haha… Samozřejmě uklidit, zabalit a dát vše do původního stavu v CIRQUEONU. To bylo půl dvanácté. Jonáše (pozn.: jeden z lektorů), který měl klíče a druhý den ho čekala premiéra vystoupení, jsme odvezli domů a pak jsme jeli do Ananty umýt všechny misky, lžíce, talíře a hrnce. To byla zhruba druhá ranní. A pak domů – do Šestajovic. My přijely se ségrou domů ve tři a náš báječný a milý odvoz jel ještě do Tábora… Dlouhý den.
Organizuješ Mejdlo, učíš vlastní hodiny jógy a do toho máš ještě malou dcerku. Dáváš si někdy pauzu anebo díky józe proplouváš svými aktivitami snadno?
Kdybys ty věděla, jak to u mě přes den ve skutečnosti vypadá. Praktikovat jógu v denním životě se mi nedaří… Když je to možné, tak si pauzu dopřávám. Občas si ráda odpočinu a odpočívám v souladu s tím, čeho mám nedostatek. Snažím se, aby vše bylo v rovnováze. Ale je to dřina a tak mi občas prasknou nervy, občas se utrhne ucho a občas jsem opravdu upřímně zoufalá z toho, že nic není takové, jak bych chtěla…
Pokud najdeš trošku času, jak to tedy vypadá s tvou vlastní praxí jógy? Zajdeš si na hodinu někoho jiného nebo cvičíš sama doma?
Velmi, ale opravdu velmi ráda a s chutí zajdu na lekci jógy. Účast na workshopech považuji za nutnou prevenci ustrnutí a vlastní praxe je otázkou disciplíny, kterou někdy mám a někdy nemám.
Chápu, někdy se člověku chce a někdy ne. Důležité je nezůstat na jednom místě. Máš za sebou dvě úspěšné acro akce. Jak se říká – do třetice všeho dobrého – můžeme se těšit na další?
Ano, určitě jich bude víc. Budu je pořádat, dokud budu mít sílu a čas. Acro MEJDLO by mělo být událostí, která se bude pořádat 2x-3x do roka a festival STOPA jednou za rok, abychom měli možnost v ČR jednou za tři měsíce vyrazit na pořádný ACRO nášup. Trojka bude pravděpodobně 13. – 14.6, tak si tam radši nic neplánuj.
To zní dobře! Co se vlastně schovává za názvem „Acro festival STOPA“, a kdo do Stopy patří? Spadají pod Stopu ještě nějaké další aktivity?
Název se skládá z prvních písmen slov, která vystihují párovou akrobacii. Strength – Trust – Outdoor – Playfulness – Adrenalin (síla, důvěra, venku, hravost, adrenalin). Navíc u toho jsme vždycky bosky… Tak nám to přišlo celkově fajn. Pod názvem STOPA chci pořádat akce párové akrobacie a všech těch zajímavých aktivit, které si jsou v jádru dost podobné a příbuzné, jako závěsná akrobacie, kontaktní improvizace, možná časem slackliny, gymnastika, žonglování, fireshow… A kdo do ní patří; hlava jsem já, krků je víc. Jak jsem už říkala, tenhle projekt bych sama nezvládla.
A na konec – máš nějakou zprávu pro svět, která by neměla být opomenuta?
Jasná zpráva: LESS TALK, MORE ACRO 😉
Paráda, díky za rozhovor! 🙂
Acro jóga zažívá svůj momentální boom. Tahle akrobatická odnož jógy, při které se cvičí ve dvojicích a občas i trojicích, je pro všechny odvážlivce, kteří mají rádi pohyb a dobrou zábavu. Rozhovor s Zuzkou Borůvkovou, organizátorkou acro mejdla .
Základem je mít silnou bázi – člověka, který leží na zemi a drží flyera, neboli letce, který praktikuje jednotlivé pozice. Flyeři jsou občas i dva; tím třetím a velmi důležitým prvkem je spotter, který hlídá flyera, aby náhodou nespadnul nebo ho báze neupustila.
Jak se tohle ve skutečnosti praktikuje jsem měla možnost spatřit již při prvním Acro Mejdlu loni v září na Letné, a protože jsem si to moc užila, poslední lednový den tohoto roku jsem se moc těšila, co mě odpoledne potká na téhle druhé akci pořádané Acro festivalem Stopa.
Druhé lednové Acro Mejdlo plné acro jógy se odehrávalo v teple pražského studia Cirqueon, kde bylo dostatek prostoru na trénink začátečníků, lehce pokročilých, a i těch, kteří už mají nalétáno spoustu hodin. Celá akce byla rozdělená do několika bloků a v rámci toho prvního jsem se zúčastnila funkčního tréninku vedený Jonášem Janků. Od funkčního tréninku jsem čekala pořádné zahřátí středu těla a společně s ním i všech končetin – a přesně toho jsem se dočkala. Jonáš nás rozhodně nešetřil a vymýšlel krásné a kreativní pohyby pro celé tělo.
S nadšením jsem pozorovala, jak se tady mísí taneční a akrobatické prvky s těmi posilovacími. Funkční trénink je zkrátka opravdu funkční. Na konci jsem už byla dostatečně zahřátá a protažená, tak jsem se vydala na handstandy, tedy stojky, v rámci druhého bloku.
Handstandy byly vedené pod dohledem Tomáše Pintéra, se kterým jsem se potkala již na prvním zářijovém Mejdlu. V Cirqueonu jsme se věnovali lehké teorii kvůli bezpečnosti a následně již praktickému cvičení. Tady už fungovala báze, flyer i spotter. Já jsem zaujmula roli flyera a měla jsem to štěstí, že mi Jonáš dělal bázi. Ten funkční trénink se přeci jen časem vyplatí!
Začínali jsme zvedačkami (připomeňte si je z Dirty Dancing) a přes ty se postupně propracovali ke stojkám a jiným zábavným pozicím, jako třeba vashistasana (prkno na straně) – podobná pozice jako na zemi na podložce, pouze s tím rozdílem, že báze stojí a drží flyera, kterého má nad hlavou, svou jednou dlaní za bok. Právě kvůli těmto krkolomným kouskům je opravdu důležité mít pozorného spottera, který flyera neustále kontroluje a popřípadě jistí. Za celý den jsme ale nezaznamenali žádný úraz a snad ani žádný škrábanec!
Po téhle zhruba tříhodinové dřině nás čekala osvěžující večeře, kterou dodala vegetariánská restaurace Ananta. Lehké zeleninové jídlo bylo moc příjemné na malý odpočinek a seznámení se s dalšími zajímavými lidmi. Po večeři jsem se vydala na další blok, tentokrát na šály, tedy závěsnou akrobacii, kterou vedlo duo z Cirkus TeTy. Šály nejprve začaly dalším vydatným zahřátím těla, po kterém následovalo zavěšování se na šály, lezení nahoru, visení hlavou dolů, a další „klaunovské“ prvky. Nikdy předtím mě nenapadlo jak silní klauni musí být!
Zhruba okolo osmé večerní jsme všichni byli svoláni na hromadnou fotku z akce. Chvíli trvalo než jsme se na fotku poskládali, ale výsledek stál za to. Poslední večerní bloky se už nesly v relaxačním stylu; thajské masáže, terapeutické létání a relaxační improvizace. Zkrátka lehké zpomalení, uvolnění a zklidnění z celého dne.
Z Cirqueonu jsem odcházela s nadšením, co všechno jsem za tenhle den měla možnost vyzkoušet, jaké milé lidi jsem potkala a především s natěšeným pocitem na další, již třetí akrojógu, Acro mejdlo. Budu se na všechny moc těšit!
Do Vánoc zbývá 15 dní. Do Vánoc zbývá 7 dní. Do Vánoc zbývají 3 dny. Vánoce jsou za námi! Vánoční odpočet na nás číhá z každého časopisu nebo televizní stanice. Stejně tak i recepty na cukroví na „poslední chvíli“, rady na bleskový vánoční úklid anebo finální tipy na neotřelé dárky. Málokde se ale píše o tom, jak si vánoční svátky opravdu užít.
Vážně je potřeba péct 10 druhů cukroví, vycídit celý domov a nakoupit hory dárků, aby všichni byli uspokojeni? Ačkoli většina české populace není nábožná, a proto vlastně není důvod Vánoce slavit, i přesto má spoustu lidí četná očekávání na to, jak by se tahle sváteční doba měla vyvíjet. Jak je tomu ale už tak, očekávání vedou k určitému tlaku na to, aby byla naplněna, a takový lehký stres může vézt ke spoustě dalším událostem.
Ráda sama sobě připomínám, že Vánoce jsou především o pohodově a příjemně stráveném čase s lidmi, kterých si ve svém životě vážím a mám je moc ráda. Cukroví k naší společné pohodě nijak nepřispěje (mouka a cukr stejně většinou nejsou dobrý nápad), stejně jako ani čistota doma. A dárky? Pár si jich předáme, ale rozhodně to není vyvrcholením večera. Na Ježíška už nevěříme, a tak se snažíme dávat smysluplné dárky, které přinesou radost a užitek.
Až se ale budete, stejně jako já, vydávat do přeplněných obchodů, vzpomeňte si, že nejdůležitější je zůstat v klidu a udržet si především vlastní pohodu. A jaký je na tohle recept? Úplně jednoduchý – hluboký nádech přes nos až dolů do břicha a hluboký výdech z břicha a z nosu zase ven. Klidně se někam na chvilku schovejte, zavřete oči a krásně se prodýchejte. Uvidíte, že se hned budete cítit líp. Doporučuji praktikovat i po zbytek roku.
Šťastné a veselé!
„Jóga je světlo, které, jednou rozsvícené, nikdy nezhasne. Čím lepší praxe, tím jasnější oheň.“ B. K. S. Iyengar
Vcházím do klidného jógového studia Yogajoga ve Vodičkově ulici a chystám se na svoji první hodinu Iyengar jógy. Co od ní čekat? Vím, že se Iyengar jóga vymyká spoustě moderních stylů jógy nejenom proto, že má za sebou již delší historii, ale také proto, že se při ní klade opravdu velký důraz na správné postavení těla díky používání pomůcek. Jakmile začíná hodina, překvapuje mě jedna neobvyklá věc. Lektorka má s sebou pomocnici, a tak, i přesto, že je hodina poměrně plná, se během ní oběma plně daří soustředit na všechny cvičící a poctivě se jim věnovat.
Iyengar jóga vychází z Hatha jógy, a proto se zde nekonají žádné vinyasy. I tak jsem se ale při hodině poctivě zahřála. Na přivítanou v sukhasaně párkrát zazněl pozdrav Om a zpěvné mantry. Po chvilce jsme se přesunuli do střechy a pár minut v ní zůstali – příjemná prověrka pro svaly okolo ramenního kloubu, ale o to, po lehké úpravě od asistentky, příjemnější protažení celé páteře.
Během hodiny jsme se věnovali třem hlavním ásanám: trikonasana (trojúhelník), ardha chandrasana (půlměsíc) a sirsasana (stoj na hlavě). Při trikonasaně a chandrasaně jsme hojně využívali bločky, zatímco při sirsasaně přišly vhod zdi. Může se to zdát jako málo, ale při správném „štelování“ všech jogínů jsme to časově zvládli akorát.
Při vlastní praxi jógy preferuji určitou plynulost a dynamičnost, a proto pro mě byla tahle hodina hodně odlišná. Byla ale skvělá právě v kontrole vcházení do zmíněných pozic a v jejich výdrži. Lektorka a zároveň majitelka studia Helena Kubrychtová vedla hodinu moc milým a přátelským stylem. Iyengar lektoři absolvují základní tříleté studium, takže bylo příjemné nechat se opravit někým, kdo lidskému tělu opravdu rozumí. Závěrečná savasana byla díky měkké dece krásně uklidňující.
Kdo: Helena Kubrychtová
Co: Otevřená lekce Iyengar jógy
Kdy: pondělí, úterý, středa, pátek 12:00 – 13:00
Kde: Yogajoga, Vodičkova 15, Praha 1
Pro koho: Iyengar jóga je vhodná pro všechny. Díky pomůckám se dají asány patřičně modifikovat
Za kolik: ceny lekcí se pohybují mezi 150-200 Kč
Chcete mít pocit lehkosti, čistší pleť, jasnější mysl? Pak vyzkoušejte syrovou stravu, tedy tepelně nezpracované potraviny. Tento styl stravování postupně nabírá na popularitě a je k tomu řada dobrých důvodů, které si na následujících řádcích představíme.
Syrová strava není jen ovoce a zelenina
Při slově „syrová“ se člověku většinou vybaví zelenina a ovoce. Syrová strava ale není limitovaná pouze tím, co lze vypěstovat na zahrádce. Častým prvkem této stravy jsou ořechy a semínka, stejně jako některé druhy obilí, fazolí a luštěnin (většinou naklíčených), oleje (za studena lisované), fermentovaná jídla, spousta koření, ochucovadel a nerafinovaných sladidel. Mezi zastánci raw food najdete i ty, kteří si občas dají kousek syrového masa či ryby (sashimi, carpaccio, prosciutto a občas i tatarák – pochopitelně bez topinky), syrové vejce a mléčné výrobky, které nebyly pasterované a homogenizované (mléko, jogurt, sýr). Konzumace těchto zvířecích produktů by měla pocházet z bio chovů, kde se zvířata volně pasou a nejsou krmena žádnými hormony či antibiotiky. Záleží na uvážení každého, jestli syrovou stravu pojme zcela rostlinně anebo i živočišně. Neexistuje jedno pravidlo pro všechny; každý si musí najít svou cestu a vyzkoušet si, co na jeho tělu nejlépe prospívá.
Časté alergeny, jako jsou například lepek, sója či laktóza, anebo pro dlouhodobé zdraví rovnou nevhodné potraviny, jako je například bílý cukr, nemají v syrové stravě své místo.
Je nutné jíst pouze syrovou stravu, aby člověk mohl sklízet benefity tohoto způsobu stravování?
Zatím jsme si představili určité skupiny potravin, které se v této stravě standardně konzumují. Pojďme se teď podívat na to, jak se připravují. Není nutné jíst zeleninu, ovoce či oříšky přesně tak, jak si je utrhneme ze stromu, keříku anebo ze země. Syrová strava pracuje především s vydatným množstvím minerálů, vitamínů a především enzymů, které se přirozeně nachází v čerstvých potravinách. Enzymy jsou proteiny (bílkoviny), které ovlivňují veškeré fungování našeho těla.
Vzpomínáte na denaturaci bílkovin, o které jste se učili v chemii? Enzymy citlivě reagují na vysokou teplotu (stejně jako bílek, když se smaží vejce), která je následně nepříznivě ovlivňuje. Enzymy se dělí na metabolické a trávicí a enzymy, které se nachází v jídle. A právě ty, které konzumujeme, když jíme čerstvé, chemicky nezprocesované potraviny, společně s enzymy trávicími, se podílí na našem celkovém stavu, na tom jak se dneska cítíme, a hrají roli i v různých chronických onemocnění (např. rakovina, diabetes, osteoporoza). Nejvyšší teplotu, kterou tedy v syrové stravě najdeme, je pouhých 45 stupňů Celsia. To je hranice, přes kterou se už většina enzymů nepřenese.
Z toho vyplývá, že je klasické vaření pochopitelně nepřípustné. Většina syrových strávníků (raw foodies) nepije ani horký čaj či kávu. I přes počáteční dojem poměrně velké limitace postupem času dojdeme k tomu, že k přípravě výživného a výborného jídla vaření, pečení, smažení nebo grilování vůbec nepotřebujeme. Vystačíme si s dehydrátorem (sušičkou), ve kterém lze připravovat sušenky či krekry, sušenou zeleninu a ovoce. Kromě dehydrátoru se v raw food velice často používá především mixér na zálivky, kaše a různé nápoje, spiralizér na zeleninové nudle, a samozřejmě ostré nože (ideálně keramické), protože krájení je v syrové stravě poměrně dost.
Obecně lze předpokládat, že pro nového raw foodie se čas strávený v kuchyni dramaticky navýší.
Stojí to za to?
Někomu to může připadat jako ztráta času, když se může rychle a pohodlně najíst v restauraci. To je na každém z nás. Stojí vám ale vaše tělo a váš život za nějaké to úsilí a práci, abyste žili zdravěji, spokojeně a šťastně? A navíc, už i u nás existují restaurace, kde si můžete raw food objednat!
V následujících článcích se podíváme na různé recepty – a věřte, že si s nimi vyhrajeme. Raw food rozhodně není jen o salátech. Aby byl náš pohled kompletní, pozastavíme se i nad negativními stránkami syrové stravy. Do té doby ale pamatujte, že váš pocit ve vlastním těle je to nejdůležitější a pakliže vás zaujmě něco nového, tak proč to nevyzkoušet?
