Možná si říkáte, že už přece šťastní jste. Máte dobrou práci, spokojený vztah, dopřáváte si příjemné zážitky, ať už v dobré restauraci nebo na dovolené u moře. A co když je ve vašem životě víc utrpení, než jste si doposud mysleli nebo byli ochotni připustit?
Utrpení je asi pojem, který v nás vyvolává nepříjemný pocit velkého neštěstí, ať už z důvodu nemoci, úrazu či nějaké velké materiální ztráty, nebo utrpení při velké přírodní katastrofě či válečném konfliktu. I prakticky v každém náboženství se mluví o utrpení. V křesťanství přišlo utrpení na svět jako důsledek prvotního hříchu a zrovna tak v Buddhismu se věnuje utrpení velká pozornost.
Jak je to tedy s utrpením v našem každodenním životě z pohledu jógy? Jde opravdu jen o velká neštěstí? A musíme skutečně trpět, abychom byli šťastní?
V životě má každý z nás nějaký cíl, a protože jsme jedineční, jsou i naše cíle různé. Někdo touží po skvělé kariéře, jiný po velké rodině, někdo po sportovních triumfech a další po finančně zabezpečeném životě. Ale i přes všechnu naši individuálnost a rozmanitost, máme všichni jako lidské bytosti v životě jedno společné. Ať už nahlas, potichu, vědomě či podvědomě, všichni toužíme být v životě šťastní.
K naplnění našeho štěstí, o kterém máme opět všichni velmi individuální představu, přistupujeme různě. Velmi často se naše pocity štěstí vážou k novým věcem nebo novým zážitkům. Většina žen určitě někdy zažila pocit štěstí z nové kabelky nebo krásných bot na podpatku, radost nám dělají nové šaty, vysněná dovolená nebo nový účes. Mužům zase zaplesá srdce s novým výkonným autem, novými hodinkami, po zdolání jakkoliv vysoké hory či kopce, zaběhnutí maratonu nebo dobytí srdce krásné ženy. Často se náš šťastný pocit pojí s našimi smysly, voňavá večeře, chuť dobrého červeného vína, barvami hýřící západ slunce, dotek hedvábí nebo příjemná hudba.
Pokud se ale trochu zamyslíme nad právě uvedeným výčtem, zjistíme, že všechny pocity našeho štěstí se váží k něčemu konkrétnímu (věci či situaci) a mají krátkodobý charakter. Nové šaty nás těší týden, než nám zevšední, nové auto náš možná těší o něco déle a o pocitu z bungee jumpingu už možná druhý den ani nevíme. A proto se snažíme náš život zaplnit dalšími pocity štěstí, dalšími novými věcmi a zážitky. Větší televizí, větším domem a ještě luxusnější dovolenou. Pocit štěstí v našem životě není něčím trvale přítomným.
Tak trochu nevědomě roztáčíme kolo štěstí a zklamání, necháváme naše emoce ovládat náš život. Když nás nové boty budou po první chůzi na metro tlačit, budeme spíše frustrovaní než šťastní, a pokud nám bude na dovolené pršet, pocit očekávaného štěstí se vůbec nedostaví a my budeme reagovat naštvaně a nejspíš i se vztekem.
Z pohledu jógy jsou pak všechny tyto stavy a situace příčinou našeho každodenního utrpení, které si sami stále dokola způsobujeme. Jak tedy můžeme dosáhnout onoho trvalého štěstí a zbavit se utrpení?
Nepříjemná pravda, kterou mnoho lidí nechce slyšet, je, že musíme změnit náš přístup k životu jako takovému. Pokud budeme i nadále lpět na našich příjemných a libých pocitech z nákupu věcí nebo prožívání stále divočejších zážitků, nemáme šanci trvalého štěstí dosáhnout. Je potřeba si uvědomit tyto pomíjivé věci a situace v našem životě a přestat s nimi spojovat náš pocit štěstí, je potřeba se naučit rozlišovat, co je opravdu důležité a trvalé.
Musíme přestat hledat štěstí v našem vnějším smyslovém a materiálně pomíjivém světě, a zkusit se zaměřit na náš vlastní vnitřní svět. A to určitě není jednoduchá a už vůbec ne rychlá cesta. Pokud se chcete na tuto cestu vydat, je jóga určitě tou správnou volbou. Fyzické cvičení ásan vám pomůže zlepšit fyzický stav vašeho těla a naučí vás disciplíně, koncentraci, respektu a pokoře.
Jógová etická pravidla jama a nijama vám pomohou rozlišit, co je dobré, čeho se vyvarovat a jak se stát lepším člověkem, nejen v jednání a chování vůči svému okolí, ale taky ve vztahu k sobě. A díky pravidelné meditaci dosáhnete vnitřního klidu, soucitnosti a pochopení, nepodmíněné a všeobjímající lásky a skutečně trvalého pocitu štěstí, který vám nikdo nemůže vzít.
Pokud jste v józe již nahlédli kousek dál za běžnou fyzickou praxi, určitě jste se setkali s jógovými pravidly jama a nijama, které ne náhodou připomínají morální desatero naší křesťanské kultury, a jsou prvními dvěma stupni na cestě jógy zvané jako královská. I když nejste zrovna věřící a praktikující křesťané, nepochybně se vám vybaví alespoň obecně známé “nepokradeš”, které má zastoupení i v józe jako “asteja” (součást pravidel jama) nebo “nezabiješ”, což je v józe zastoupeno jako “ahimsá”.
Dnes se zastavíme ale u dalšího jógového “přikázání”, a tím bude “satja”. Volně přeloženo jako pravdomluvnost nebo nelhaní. Když jsem s jógou začínala, přišlo mi to jako jedno z nejjednodušších pravidel, které bych ve svém běžném každodenním životě měla dodržovat. Automaticky jsem si pomyslela, že já přece nelžu. Každé malé dítě ví, že lhát se nesmí. Pravdou ale je, že prakticky každé dítě se naučí lhát velmi brzy, již někdy ve věku dvou až tří let, protože se chce vyhnout trestu za rozbitou hračku nebo kousnutí kamaráda. A to nám už zůstane, lež se stává součástí našeho života a my si pro naše lži nacházíme stále nové a nové omluvy: nešlo to jinak, nechtěla jsem mu ublížit, a tak podobně.
Ruku na srdce, kdo z vás v dospělosti nikdy nezalhal? Třeba mamince, že se ale opravdu nic neděje, že jste s partnerem šťastni, i když zrovna řešíte rozchod, že jste zdraví, i když do sebe právě cpete jeden prášek za druhým nebo že nepotřebujete její pomoc, protože vy to všechno zvládnete sami, i když nevíte co dřív…
Maminka a šéf mají vždycky pravdu, takže by se asi našla i situace, kdy jsme šéfovi skálopevně tvrdili, že zadaný úkol hravě stíháme ze strachu, abychom nepřišli o práci, že kolegové jsou fajn a přátelští (co na tom, že si v kanceláři jdou všichni po krku) nebo že moc rádi přijdete na oslavu jeho narozenin, ačkoliv dobře víte, že toho člověka nemůže vystát ani pracovně, natož osobně.
O lhaní vlastním partnerům nebo dětem by se dalo napsat opravdu hodně. Prostě je to pro nás v danou chvíli lepší, zbytečně se v něčem nepitvat, nic nevysvětlovat, nemuset řešit vznikající konflikt nebo je omluvou náš dobrý úmysl neublížit pravdou.
Když si to takhle všechno necháte proběhnout hlavou, zjistíte, že lžeme vlastně neustále a pravděpodobně nejvíc sami sobě. Jsme příliš pohodlní říkat pravdu a řešit následné situace. Říkáme, že nemáme čas, místo abychom si přiznali, že se nám něco nebo někam nechce. Setrváváme v partnerských vztazích, protože nemůžeme rozvodem ublížit dětem, ale možná bychom si měli položit otázku, zda jim setrváváním v nefunkčním vztahu neubližujeme více a nedáváme špatný vzor pro jejich život.
Žít bez lží není snadné, ale zkusit to stojí za to. Nesmírně se vám totiž uleví. Ano, možná to nebude hned. Když jsme u té pravdomluvnosti, musím říct, že mě to stálo práci i manželství, ale rozhodně nelituji, i když to nebylo jednoduché období. Nemusíte hned měnit život o stoosmdesát stupňů. Začněte třeba s tím, že na příští lekci, až lektorka řekne, že můžete použít jógovou pomůcku, tak si nebudete namlouvat, že vy to nepotřebujete, protože nejste žádný začátečník.
Zkuste si popravdě přiznat, že ten hluboký předklon vás opravdu bolí, pokrčte kolena a použijte bloček. Až zjistíte, že se po lekci cítíte mnohem lépe, začnete chápat, proč je život s pravdou jednodušší.
