Každý člověk vysílá vibrace velmi osobitým způsobem, který je vlastní jen jemu. Odpovídají jeho úrovni bytí, temperamentu, sklonům, slabostem, zvláštním schopnostem, zájmům v životě, vnitřním problémům, obvyklému způsobu bytí. Všechny tyto kvality vyjadřují co člověk sám v sobě je- jak tyto tendence či návyky pěstuje – ty ho dělají tím, čím je.
Každý z nás vytváříme určitou práci. Způsob provádění dané práce vytváří další druh vibrací, které nás spojují s okolím. Jak jsme pečliví, soucitní, citliví k potřebám okolí, abychom zbytečně nezpůsobovali těžkosti okolí, lhostejnost atd. to vše bude působit další reakce v řadě a dotýkat se záhadně různých sfér našich životů.
Proto se hledající musí celou dobu učit cítit problémy a potřeby jiných cítících bytostí (ať lidských nebo zvířecích), a musí s nimi soucítit. Všichni muži a ženy v sobě mají určité tendence -příznačné osobní rysy, které způsobují, že vibrujeme velmi zvláštním způsobem. To kolem naší fyzické formy vytváří atmosféru, kterou si nevyhnutelně nosíme stále s sebou, ať jdeme kamkoliv. Domy či prostory kde se nalézáme jsou prosyceny těmito našemi vibracemi, které se mísí s vibracemi lidí, kteří sem přichází a odchází. Jsou prosyceny společnými myšlenkami, způsobem našeho společného bytí v daných prostorách. Je takřka nemožné, aby citlivý aspirant nepoznal, co vyzařuje z blízkosti určitého člověka nebo prostor ve kterých se nachází.
Vezmeme- li v úvahu důležitost všech těchto vjemů, musíme si uvědomit jak je pro nás důležité se věnovat všem našim osobním poznatkům sebe sama a poznávat se skrze sebe-studium, které je nezbytně nutné na naší cestě se zlepšovat. Toto sebe-studium je součástí naší jógové a meditační praxe. Abychom byli citlivějšími k životu nejen svému, ale pochopili, že skrze své vibrace mohu ovlivnit a změnit mnoho dalších životů. A kvalita jejich vibrací zpětnou vazbou dopadá i na mé osobní pocity a vnímání. Je potřeba budovat vnitřní stav přítomnosti a naučit se dávat si pozor co vypouštíme z úst a pátrat, co se skrývá za všemi pohnutkami, že to či ono říkáme, nebo jen mechanicky opakujeme.
Nezbytnou součástí našeho pozorování jsou i objekty naší pozornosti. Na koho či na co se rádi ve svém myšlení obracíme. Co zabírá, či kdo zabírá velkou část našich myšlenek. Jaké vibrace vyzařuje daný člověk, předmět či situace, že tomu má mysl věnuje tolik ze svého času. Jsou vibrace daného člověka či objektu pro můj život povznášející, či mne bude neustálé spojování se s ním uvrhat do temnějších rovin mého bytí. A pak samozřejmě jak o tom člověku či situaci přemýšlím, jen dále zušlechťuje či likviduje mou bytost. Je v tom láska, ušlechtilost, vyšší zájem, nebo negace, zloba, pomluva, pohrdání.
Musíme si pamatovat, že je nelogické abychom doufali, že se pozvedneme k vyšším úrovním bytí a vědomí, když budeme stále udržovat své staré já, které nemá zájem o to se probudit z vnitřního spánku, který je příčinou všeho nedorozumění.
Jistě jsme všichni zažili sekání s bytostí, která vám alespoň na chvilku prozářila všednost dne. Která vás na chvilku ponechá se zamyslet nad sebou samým a chcete být stejní jako ona bytost ve své jednoduché čisté kráse,která se vás skrze vibrace dotýká.
Je vidět jak je nutné a nezbytné abychom chránili svou duchovní činnost před zhoršováním např. s kým se stýkám, komu naslouchám. K tomu slouží právě propojení se svou vnitřní bdělostí a přítomností a spojení se svým bytím, což je jediná cesta jak naslouchat.
Sami se pak jednoho dne můžeme stát právě tou bytostí se kterou se s obdivem a úctou ve svých myšlenkách spojujeme a jejíž vibrace jsou pro nás elixírem.
Hari Om Andreajoga
Je časné ráno a já vstávám do dnešního dne jinak. Dnešek bude plný rituálů. Klid a jemnost ranních hodin a probouzejícího se dne mne vždy uklidňuje, pociťuji úctu k energiím příchozího dne a všeho co mají přinést.
První můj krok směřuje k rituálu vody a smytí nečistot minulého. Celé své tělo myji a čistím. Snad smyji mnoho ze starého a vystavím se tak pročištěná novému. Ne, byla bych bláhová domnívat se, že energie lze čistit tak jednoduše…
Nejím, jen se trošku napiji vody…netoužím být zmatená jídlem.
Konečně mohu vyjet naproti svému rozhodnutí. V autě si pouštím mantry a síla mého zaslíbení Kálí stoupá. Vím, že to bude bolet, každý mi to řekl, ale copak přijetí něčeho pro něco se může obejít jen tak – bez silnějších pocitů…?
Vždy mě uchvacovala tantrická sadhána využívající archaické kosmofyziologie, a dalších prostředků ke zvýšení či obdržení silnější energie. Veškeré tantrické rituály předpokládají mystickou zkušenost, zbožštění, posvícení člověka asketickými a duchovními technikami, využívají symboly, obrazce, bohy, tělesa atd.
Hatha joga a tantra předvádějí tělo za samou podstatu tohoto světa-jelikož ho přetváří do mystických těl prožitků, zvukových-mantry, architektonické-jantry, askeze-bandhy, mysticko-fylosofické, kosmologické-vše je spojeno s čakramy. Toto vše se musí uskutečnit jogickou zkušeností-transformací jevů těla.
Vítám se s kamarádem Kevinem, dvoumetrovým chlapem s foťákem – vypadá obyčejně. Šaty má tolik let stejné, nebo alespoň podobné – těmito atributy se nezajímá. Kdyby nebyl tak vysoký a mohutný, přehlídnete ho. Je spolumajitelem tetovacího studia. Výtvarník, dokumentární fotograf, jehož rituálem je vše podstatné zachytit. Dvacet let nekonzumuje živočišnou energii, nepije alkohol, nekouří. Věnuje se léčitelství.
Usedám a jsem připravená. Zaujímám meditační tetovací polohu, síla tlukotu mého srdce je silná. Zklidňuji mysl a uvolňuji se abych vnímala celkový prožitek, který si chci uchovat. Zavírám oči a odříkávám poslední mantru před zasvěcením. Je věnovaná bohyni Kálí. Om Krím Krím Maha Kálí.Hluboce ponořená do svého hledání slyším zvuk. Né, není to mystický zvuk NÁDÁ co spojuje aspiranta s vesmírem, ale prochází stejně…celou mou bytostí.
Tetovací stroj s jehlou se mi pomalu vrývá pod kůži. Nic mne nebolí. Proč, když vnímám každý den tolik bolestí celého světa. Čekám na své slzy, ale tvář je suchá. Pravidlo slz je, že se musí kutálet. Ty mé stékají dovnitř, do bodu pod srdcem – Hridájá. Často pláču, skoro každý den. Je tolik bolesti kolem, co vnímám a proto jsem zde, abych požádala o pomoc. O podporu energie. O svůj vlastní energetizátor-jantru bohyně Kálí.
V sanskrtu slovo kala znamená – smrt a současně čas. V této době je vše svázáno časem. Hmota však pouze mění svou formu. Smrt je tudíž pouhou transformací. Kálí je bohyní této transformace, která je nutná pro obnovu této energie-životní síly kundalíní a duchovního růstu. Ve své podobě poráží ignoranty spojené s hrubou silou svého ega, démonické síly falešné závislosti a lpění na nepodstatném a pomíjivém. Láska a nejsilnější forma intuice Kálí tento strach odstraňuje a otevírá dveře poznání-mahavidjá-věčnosti.
Děkuji Karolínce, mé přítelkyni, že mi půjčila Kevina na krásné tři hodiny, které jsme strávili v rozhovoru o nenásilí, lásce, přijetí a pochopení. Děkuji, že jsou ještě podobní muži, kteří jsou tak jemní a čistí, kteří chtějí žít v symbióze, nikoliv v násilí se světem skrze ovládání.
Utichl zvuk NÁDÁ…děkuji za věčnou propojenost a možnost čerpání ze zdroje skrze jantru KÁLÍ.
Hari OM Andreajoga
Jantry jsou zrakovými nástroji, tak jak je viděli tantričtí rši ve svých vizích. Božstvo proniká do vědomí jak mantrou tak i jantrou.
Jantra je tělo nebo li forma božstva (dévata),mantra je mysl, vědomí, duch nebo jméno božstva.
Jantra je vnějším vizuálním vyjádřením, jehož prostřednictvím se k božstvu vyjadřuje oddanost. Když sadhaka přijme jantru jako prostředek uctění, odvrhne kritický přístup, energie začíná cirkulovat ve vyšších centrech.
Def. jantry – jantra je universální, protože je složena z typických forem , které jsou společné všem existujícím jevům. Vznik jantry je aktivitou, která připomíná funkci a tvorbu genu, tak že se božská zjevení během celého procesu opakují. Tak že se aspirant prostřednictvím jantry dostává do konkrétní reality k abstraktní pravdě. Harish Johari – Tantra
Slovo jantra pochází ze sanskrtu ze slovního základu jam – podpora či udržování. Udržovat znamená uchovat podstatu předmětu, myšlenky, nebo pojmu. Slabika tra-na – značí osvobození se z pout. Jantra je tedy to, co chrání podstatu a zároveň osvobozuje.
Všeobecnějším smyslem tohoto slova je nástroj. Slovo JAM je – Bůh smrti a slovo trana – získání svobody, pak je jantra tím co osvobozuje ze spárů smrti (míněno osvobození z cyklů zrození a znovuzrození) a co poskytuje mokšu – osvobození.
Jakožto nástroj je jantra užívána ke stažení vědomí z vnějšího světa a k jeho nasměrování ke světu vnitřnímu, aby mohl jít aspirant za normální rámec mysli do změněného stavu vědomí – zvaného turijá.
Kreslení janter vyžaduje přesnost, exaktnost, disciplínu a soustředění. Geometrické šablony, jimiž je jantra tvořena, jsou ovládány zákony, které jsou sděleny tomu, kdo se jantru pokouší kreslit. Pozornost je k tomu nesmírně potřebná. Přistupuje-li adept lhostejně, dělá chyby a energie jantry ubývá.
Geometrické formy jantry aktivují pravou mozkovou hemisféru, která je visuální a neverbální. Meditace související s jantrou tudíž prohlubuje klid a uvážlivost. Vytváří také tendenci k odpoutání se od mluveného slova. Konstrukce janter má velký význam a u všech janter používaných k meditaci je nutné aby se všechny lineární obrazce protnuly s centrální osou – BINDU, nebo zvuk – MANTRA (bídža mantra). Bod je však považován za nejvyšší stimul pro vizuálně zaměřenou mozkovou kůru.
Jantry korespondují s vnitřní strukturou sítnicových buněk. Musí tudíž být konstruovány s intuitivním pochopením zákona optiky.
Obvykle je jantra tvořena ze čtvercových obrazců se čtyřmi průměty tvořícími dohromady strukturu T – kruhy, řady okvětních lotosových plátků a trojúhelníkové tvary uvnitř lotosových plátků.
Konstrukce janter je neuvěřitelně zajímavá jak pro přesnost, symboliku, tak hlavně ve vztahu meta fyzickému pojetí světa jogy. Doporučuji si přečíst knihy o tantra joze či konkrétní knihy o jantrách.
DŽAPY
Opakování mantry s odpočívacím zařízením nebo bez něj jsou známi jako džapy. Jde o postup užívaný aspiranty všech náboženství – židovského, křesťanského, hinduistického, islámského a zaroasterianismu – jakožto mocný nástroj mysli.
Všichni věří, že nečinná mysl je nástrojem ďábla a tak prakticky na své mysli můžeme pracovat prostřednictvím modliteb s růžencem či málou.
V jógových rituálech se mantra-džapa opakuje v předepsané formě a počtu. Je možné využívat další množství rituálů, které zvyšují účinek manter-džap. Např. uctívání HÓMY (ohně). Vhazování samargí (36 byli) do ohně, ghí (másla) nebo černých sezamových semínek. Pokud je džapa prováděná bez jakéhokoliv přání, není třeba oběttních rituálů.
Džapu je třeba provádět:
1. s mantrou AUM – na začátku a na konci, nebo i bez ní.
2. se jménem božstva.
3. s bidžami – (semeny) – hlásky související s čakrami
4. nahlas a nebo potichu.
Tichá džapa adepta má silnější účinek než hlasitá džapa. Uši slyší džapu a mozek ji registruje. Aspirant by se měl učit tišit tony, kdy po úplném ztišení si mozková kůra stále džapu opakuje.
Rychlost džapy by měla být neměnná a udržovat shodné tóny. Psaná džapa je variantou tiché džapy. Píše se na březové listy, listy banánovníku nebo mangové či banyánové listy. Psaná džapa vytváří návyk na tichou džapu a je považovaná desetkrát účinější.
Používání MÁLY
Mála – odpočítávací nástroj pro džapu – je obvykle tvořena 108 korálky. Materiál ze kterého jsou korálky tvořeny ovlivňují chemické látky v těle aspiranta.
materiály – dřevo tulsy, santalové dřevo, lotosová semínka, rudrkša, korál, perly, křišťál, stříbro
Malé mály – sumirni, jsou tvořeny menším počtem korálků, který je vždy podílem č.108. Pokud projedeme sumirni 4x, dokončíme 108 opakování mantry.
Kromě toho, že je mála odpočítávacím zařízením, je vhodná i k soustředění. Zaměstnává prsty a zaměstnává vědomí. Mála rovněž stimuluje mozek, že při pohledu na ní si představujeme svou mantru. Mály není vhodné se dotýkat ukazovákem či malíkem. Je třeba mít také na paměti, že není dobré přecházet korálek sumeru- 109 korálek. Aspirant by měl začít prvním korálkem za sumeru a končit posledním před sumeru, pak málu otočit.
Sedíme proti sobě, obě se usmíváme. Jsme přibližně stejně staré. Já jsem oblečená dle poslední módy, ona v tradiční mnišské róbě, která je beze změn 2500 let stará. Já blonďaté obarvené vlasy, ona oholená jako poslední odevzdání lpění na vlastní osobnosti. Mě si v davu nikdo nevšimne, ona je nepřehlédnutelná ve všech společnostech. V západní pro svou „extravaganci“ a ve východní z úcty a znalosti k tradicím, které představují vstup do řádu. Poprvé jsme se setkaly na meditačním retreatu vipassána, kde nás ctihodná Visudhhi seznámila s výukou sút – Budhovu učení. Poprvé mě oslovila krásou a čistotou svých myšlenek, jasnou interpretací Dhammy.
Je asi přirozené, že člověk, který dojde až tak daleko, se ve svém začátku zajímá o mnoho věcí, již proto, aby si opravdu ujasnil své priority. Ctihodná Visuddhí praktikovala jógu, zajímala se o léčitelství, blízká jí byla alternativní medicína, čínská medicína, ajurvéda. Jednoho dne si však každý z nás uvědomí, že pro svou skutečnou touhu a naplnění, je nutné podstoupit více, abychom mohli zrealizovat, proč jsme se narodili, jako kdybychom měli uzavřít kruh – pocítila odhodlání a nutnost odejít do bezdomoví a dovršit tak svou skutečnou praxi. V té době se již plně učila Dhammu – (Budhovo učení) a tak vnímala velkou odpovědnost a potřebu v tomto směru na sobě více pracovat.
Chtěla bych se zeptat na minulost jejího života, ale ctím pravidlo, neptat se mnichů a mnišek na to, co již bylo. Z principu ochrany, aby nedocházelo k posuzování, co člověk dělal v minulosti. Jakmile oblečete roucho, není důležité vaše kastovní zařazení. Není již důležitá žádná spojitost s dobou, kterou již nelze změnit.
Co Vás přivedlo k buddhismu a následně ke vstupu do řádu?
V začátcích jsem prošla přes různé jógové směry, křesťanství – kde mne velmi inspiroval František z Assisi, na chvilku jsem byla také součástí Hare Krišna. Ovšem zájem o Dhammu byl stěžejní a prohlubovala jsem jej více jak 20 let. První učitelem se mi v roce 1991 stal barmský mnich Rewatadhamma Sayado. Má cesta k Bohu nebyla jednoznačná. Ke spoustě hlubších otázek jsem nedostávala dostačující odpovědi. A najednou setkání s buddhismem – poznání čtyř ušlechtilých pravd – prožitek mé cesty domů. Cítím respekt ke všem cestám, mým cílem ovšem není lidi převracet, ale ukázat lidem Budhovu cestu a díky tomu pochopení vlastní osobní cesty.
Odešla jsem do Švýcarska do západního kláštera Dhammapala, který je thajské lesní tradice Ajahna Cha, kde jsem praktikovala ve společnosti mnichů (Sanghze) – což znamená starat se o mnichy, vařit, uklízet. Dělat vše potřebné – jako laik.“ Ne si užívat jen tak v meditacích“, ale zajišťovat chod kláštera. A tak se skrze povinnost ujistit, zda se skutečně jedná o mou pravou cestu.
Zde jsem pochopila, že má budoucnost je žít v komunitě mnišek a učit se od nich. Nechat se ordinovat mniškou a získat vyšší zasvěcení – vstoupit do řádu bhikkhuních, mnišek s plnou ordinací.
A tak mne vše dál a dál táhlo do Asie, kde budhismus má své kořeny. Kde je velké množství mnichů i mnišek a výuka budhismu je zde již od prvopočátku a má hluboké kořeny.
Proč bylo důležité vstoupit do řádu mnišek?
Přínos ženské energie je zcela jiný než v klášteře, kde jsou i muži. Interpretaci Dhammy ženskou linií je stejné bez ohledu zda výklad provádí muž či žena. Rozdíl je v řádových pravidlech a sociálních pracích, které jsou vyvíjeny vůči laikům. Žena je od přírody též matkou a opatrovnicí, proto se od ní více očekává sociální podpora a pomoc než od mnichů. Kláštery jsou rozděleny na mužské a ženské (až na vyjímky v některých meditačních centrech).
Muži preferují žít sami v lese. Pro mnišky jsou tyto praxe ohrožující. Naopak mají radost žít v komunitě a pracovat v ní. Mniška má svůj řád, který nemůže překročit byť v obraně či v sebeobraně. Mnišky se tedy kromě spirituálního života věnují především sociální činnosti – pomoci slabým, nemocným, dětem atd.
Jak se stane laik mnichem – mniškou?
Mnichem se stanete na základě rozhodnutí učitele, nikoliv vlastního rozhodnutí. Nejdříve jste přijati do kláštera, kde žijete jako laik nejméně rok. Zde se přesvědčujete a učíte, jaké to je žít v této komunitě, co vše to obnáší a sama na sobě máte možnost poznat, zda je pro vás mnišský život možný. Zda jste opravdu schopna světský život opustit, vzdát se všech jeho radostí a potěšení. A tak začnete žít život v mnišském řádu a závislosti na učiteli.
A co vlastní praxe v klášteře?
Prvotně je důležitý vztah k učiteli – důvěra, respekt, poslušnost, pokora. Pokud se chcete učit, je nutné mít otevřenou mysl se učit, důvěru v učitele a hlavně pokoru. Jako novic máte povinnost se o učitele starat a tím, že vstupujete do řádu, přijímáte pravidla a to znamená, že nezačnete diskutovat o tom, co přijímáte, ale že přijímáte pravidla absolutně.
Pak je to vzájemná úcta k ostatním sestrám, kdy přijetí komunitního života, není kolikrát lehké. Dělíte se o pokoj i s někým, kdo vám nemusí být vždy příjemný. Posloucháte příkazy, kterým v začátku nerozumíte, ale postupně se zařazujete do řádu a jeho povinností spojených s životem celého kláštera. Zkázňujte své chování a tím i svou mysl.
Pravidla kláštera vám najednou začínají dávat smysl. Vytváří prostor jak se chovat, zbavovat se svých negativních tendencí např. – lenosti, potřeby se prosadit, upřednostňovat vlastní názory ale také agrese, posuzování druhých a věčnou nespokojenost. Nejste pod slepou vírou, je to svobodné rozhodnutí přijmout všechna pravidla. Je prostě nutné určitou dobu praktikovat a pak vidět jaký efekt to má a zároveň okamžitá zpětná vazba, která vám dává pravé poznání a moudrost, že je dobré následovat svého učitele a Dhammu. Výuka může probíhat i na neverbální úrovni – vzory, soucit, láska k lidem, péče o lidi, jak zvládat krizové situace a v neposledku autorita a moudrost učitele.
Jaké jsou podmínky vstupu do řádu?
V první řadě mnišství není únik. Přijetí do řádu má striktní pravidla a jednou z podmínek je, že nemáte žádné závazky vůči žádné bytosti, nežijete v partnerství. Neopouštíte děti a dokonce je zde potřeba souhlasu od rodičů bez ohledu na váš či jejich věk.
Je to nutností aby člověk neubližoval svým odchodem okolí, vůči kterému má závazky. A zpětně, není možné praktikovat v klidu, když v srdci a mysli stále ještě závazky máme. Mnišství není dovolená, je to nastoupení určité životní cesty a pokud se člověk na tu cestu vydá, tak by si měl prověřit vlastní vztahy.
Jak jste obdržela jméno?
Jméno jsem obdržela od své učitelky. Tou je Bhikkhuní Vijitha, která je jednou z nejstarších mnišek na Srí Lance – je již více jak 50 let v robě, sama ordinuje mnišky, vždy stojí v čele a zároveň je učitelkou Dhammy, pálí jazyku a sanskrtu. Zpět k mému jménu: Visudhi znamená – Purity (čistota, čirost, průzračnost). Jméno jsem nechtěla přijmout pro svou honosnost, ale má učitelka mi řekla že se ke mně hodí pro moji ryzost povahy a zároveň schopnost, která podmiňuje, že kamkoliv přijdu, začínají se věci čistit a rozhýbávat. Přijetí jména s jeho významem je zcela beze zbytku zavazující proces.
Co má za účel celibát ?
Při dodržování celibátu dochází k zvýšení duchovního rozvoje – otevírá se mysl. Když se utiší potřeby těla – tzv. hlad se utiší, vše graduje jinak. Přicházející klid a vyrovnanost je vyšší. Žít v zajetí smyslů je často velké strádání.
Může se to vyjevovat jako odříkání, kdy větší problém to znamená pro muže než pro ženy. Je dobré celibát vyzkoušet a tak zjistit, jak funguje mysl a tělo bez sexuálních potřeb.
Jak vidíte v ČR vztah systému a hnutí New age k buddhismu?
Pohled na new age, pokud volíme nové prostředky jak přivést lidi k tomu, co je důležité a nosné, je dobrý. Např. projektor, nauka, film – podání – vysvětlení.
Zkáza NA je, že lidé mají potřebu ukazovat jen své myšlenky, propagovat sami sebe, a ne původní učení v jeho čisté podobě a výkladu původních světců a mudrců. Dnes je velké množství knih o budhismu, ale málo lidí dnes skutečně zná pravé učení Budhy.
Jak se díváte na kompromisy ve vztazích?
Čištění vztahů vede k respektu a svobodě, ušlechtilosti v přátelství. Vztah má zrcadlit etické principy. Lidé si mohou být oporou, ale je nutné, aby partner šel současně svou cestou a nebyl odrazován od vlastních aktivit. Nutná je tolerance v mládí, pak jsou lidé zvyklí na velké množství kompromisů, které jsou v životě nutné.
Štěstí pravého pochopení?
Mír, soucit a svoboda srdce.
Co je příčinou utrpení?
Lpění – závislost, nepřijetí. Nenávist – agrese, sebedestrukce. Zaslepenost – neschopnost vidět věci tak, jak jsou.
A příčinou nesprávného názoru?
Falešný názor a lpění na něm. Nejasnost v principech a základech etiky. Nosný přínos pro naši existenci.
Vidět věci tak jak jsou?
Přijetí reality jaká je, bez očekávání. Zbavit se posuzování. Umění přijmout i nepříjemné.
Proč meditovat?
Důležité je moudrost nezískávat jen na základě vědomostí, ať již slyšených či viděných, nebo přečtených. Je důležité mít moudrost prožitou, tu lze získat skrze meditace.
Jak meditovat?
Najít si místo kde je mi dobře, uvolnit se, mít záměr, že se chci zabývat vlastní myslí. Ne na doporučení, důležitá je vlastní volba, jinak se meditace stane překážkou.
Jsou různé cesty meditací?
V Budhově učení je nejdůležitější cesta vipassany – mysl se trénuje v soustředění a vhledu do pravé skutečnosti, reality takové jaká je, ne jakou bychom ji chtěli mít.
Ať už děláme cokoliv, je potřeba se zaměřit na kultivování vznešených kvalit, což je dobrotivost, soucit, spolusdílení.
Jak rozvíjet svou mysl?
Udělat si jasno co je správné a co skutečně vede ke štěstí a co je nesprávné jednání a vede k mojí zkáze. Etika, získávání moudrosti a meditace.
A osobní pohled do budoucna – vize?
Budoucnost je odvislá na každém jedinci a je dobré vědět, že na tomto světě jsou věci dvojího charakteru, že nemá smysl vidět a upřednostňovat věci špatné, ale všímat si více věcí pozitivních, jít po nich, dělat dobré věci, ale také třeba uskutečňovat své sny a přání. Každý jedinec zde má své místo a vše je jen na něm jaký vede život. Každý má tu moc ho změnit. Co nám všem může pomoci, je dívat se na svět více optimisticky a s nadějí.
Co pro Vás znamená osobní štěstí?
Osvobození mysli, štěstí všech bytostí. Mám velkou radost, když mohu pomáhát ostatním bytostem k jejich osobnímu růstu a štěstí.
Tento stupeň představuje jakýsi přechodový stupeň mezi první částí osmi dílné stezky, nazývané vnější jógou (bahirjóga) a druhou polovinou stezky věnovanou technikám mentálním, známou jako vnější (antarjóga), nebo také vyšší jóga (samjámajóga).
Poslední tři stupně – koncentrace(dharána), meditace (dhjána) a kontemplace (samádhí), představují metody a z nich vyplývající stav mysli, které je tak umožněno, jen po předchozím zvládnutí nižších stupňů. V józe vše plyne v přirozené pokoře a posloupnosti. Je však nutné si uvědomit, že se nejedná o pomyslné schody, po kterých musíme jednotlivě kráčet a nepředbíhat, ale o systematické členění, které se uskutečňuje přirozeně, tak jak je adept připraven a jednotlivé stupně se mohou prolínat.
Význam pratjaháry – bychom asi nejblíže nazvali či označili, ovládnutí smyslů, či ještě lépe, odtažení smyslů od smyslových vzruchů. Co je důležité vnímat, že samotný sanskrtský název nás nabádá o stažení smyslů dovnitř.
Obrat pozornosti na sebe sama, na své konání, myšlení a postoje či vztahy k světu, na své fyzické tělo a jeho okamžité stavy i prožitky, na dechový proces a jeho vliv na fyzickou i energetickou rovinu našeho bytí. To je 5. stupeň. K tomuto stupni nás zákonitě přivádí praktikování stupňů předcházejících.
V případě správné a trpělivé praxe, přestáváme vnímat své fyzické tělo jen na fyzické úrovni a vše co děláme se děje již s naprostou vnitřní pozorností – tzv. jógové vnímaní světa.
Přirozeně sledujeme svou disciplínu s propojením dechu v dané ásáně společně s vnímáním stavu těla s vlastním vědomím a vlastní pozorností.
Nejlépe praktikujeme se zavřenýma očima, aby došlo k odtržení od vnějšího a ke vstupu do vnitřního prostoru – kde se odehrává náš nejhlubší svět.
Z historických zkušeností známe dvě margy – cesty pratjaháry. První z nich je často praktikována v hinduismu. Je to cesta askeze, popírání a omezování smyslů. Často tato cesta pozbývá na významu vlastním nesmyslným mučením sebe a svého těla.
Druhá marga – smysly nejsou omezovány, nýbrž kontrolovány, sledovány. Cílem této činnosti je jejich zjemnění a možnosti obrácení k vnímání vnitřního světa člověka – to je pratjahára.
Praktikování pratjaháry prohlubuje přijetí a realizaci zásad jámy a nijámy, jejichž dodržování je alespoň částenou podmínkou a zárukou positivního výsledku snah v oblasti pratjaháry. Jedno povzbuzuje druhé a celý proces mentální očisty člověka, tak jde snáze.
Pratjahára se stává součástí praktikování jógy, jelikož jóga není především cvičením.
Vědomí těla, vědomí dechu, vědomí mysli
Dr. Bhole je přední světovou autoritou na otázky zdravotních účinků jógy a předním učitelem hatha jógy a Patandžáliho jógy.
Vždy, když má přednášející tak široké znalosti a seminář trvá pouze jeden den, cítím zklamání. Znalosti Dr. Bholeho jsou nekonečné. Vycházejí ze znalostí tradic celé Indie v kontextu historickém a jeho nezměrné znalosti těla jako lékaře.
Co se nám snažil předat za tak krátký časový úsek, bylo rozlišit pocity a vjemy, které se v těle nachází. Umět pochopit naučit se v hatha józe rozlišit a strukturovat naše vnímání v celém těle a oddělit tělo od mysli a dechu a posléze vše propojit.
Naučit se vložit dech do každé části našeho těla a spojit ho s pozitivními emocemi, které pak mohou programovat naše fyzické tělo.
Výuka jeho systémem je opravdu členitá a znamená se jí velmi intenzivně věnovat a pochopit části našeho mozku, jeho systémů. To vše spojit s vědomou relaxací při cvičení a dechem. Naučit se vnímat každou část našeho těla samostatně a pracovat s ní pomocí prány, kterou vědomě posíláme do té části těla, kde je jí nedostatek.
Základem je práce s páteří. Pochopit páteř jako jednolitý systém ze kterého vychází mnoho projevů do celého těla.
Pro pokročilejší připomínám nástin kóš, jako struktur jemně hmotného těla. Naopak proti tomu jsme si i vysvětlovali intelektuální tělo, které souvisí s přijímáním neustálých rozhodnutí, která posléze ovlivňují tělesné orgány. Některá rozhodnutí naplníme, některá nikoli a to vše se odráží na orgánové struktuře. To má za následek některé naše tělesné bloky. Joga nás učí práci s těmito bloky. Zajímavé bylo i zapojení mantry Om namáh Šivája do cvičení jógy.
Jsem šťastná za všechny z vás kdo jste zvolili roční studium pod vedením Dr.Bholeho. Pro nás ostatní to je již nyní ku prospěchu. Každé moudré rozhodnutí se totiž netýká jen jedince, ale nás všech.
Mé seznámení s Petrem se uskutečnilo před lety, jemně, jak jen sama meditace umí být. Tiše, beze slov, jen v podobě energií. Později jsme se sblížili silou karmických vztahů. Karmické vztahy jsou přirozené, jako kdyby byly odvěké. Nemusíte se setkávat a mluvit a stejně o sobě víte. Jistě tento pocit dobře znáte…
Petr, ani nevím kolik mu je – možná 33-34 let (32……), jak sám říká je dítětem šťastného dětství. Plného vzdoru, bez respektu autorit a to včetně vlastních rodičů. Ti ho na oplátku poslali do Anglie a Kanady, kde odmaturoval.
Petr říká: „V období dospívání jsem pocítil pocit vnitřní těžkosti, vnitřního tlaku, který mě táhl k zemi. Nespokojenost se vším co dělám. A právě poprvé v Anglii jsem obdržel první meditační zážitek. Zážitek, který mi rozjasnil poznání kam se ubírám. Pocítil jsem potřebu najít si svou osobní praxi.“
Přicházely knihy P.Brantona, E. Tomáše a začátky meditací. Koncentrace na dech, první strachy a obavy, které s sebou začátky vždy přinášejí.
V roce 1997 odjel do kláštera do Švýcarska, kde se setkal s Ashinem Ottamou. S vyslanými myšlenkami, přicházejí nové cesty. Petr navázal s Ashinem Ottamou nejen přátelský, ale i pracovní kontakt. Pomáhá mu s tlumočením meditačních kurzů v Čechách. Začíná systematická práce, která přináší rozhodující setkání, tentokrát s malajským mnichem Sujivou (barmský mistr meditace). Toto přátelství je zásadní a po mnoha společných cestách po Evropě v roce 1999, poslal Sujiva Petra meditovat ke svému učiteli Sayadaw U Panditovi do kláštera v Barmě.
Vím, že jsi dostudoval Theologickou fakultu – Husitskou. Co ti dala?
Školu jsem si vybral sám. A vzpomínám na vynikající atmosféru, která zde panovala. Vynikající byli profesoři Říčan, Hruška. Všichni vyučující byli nesmírně benevolentní. A studující byli silné osobnosti. V roce 1997 jsem studium přerušil a odjel do Asie. Na škole jsem se zabýval religionistikou a psychosociálním studiem, psychologií náboženství a to vše je propojeno s prožitky v meditacích. A tak vše plynulo dohromady. Vše si navzájem vyhovovalo, jako kdybych ani nestudoval.
Proč buddhismus – meditace – vipassana?
Nejstarší buddhistická tradice Theraváda má nejucelenější texty a praxi tudíž i nejlepší platformu k realizace vlastní praxe. Tato praxe je živá 2500 let ve své základní podobě. Stará a nepřerušená, nejživější verze kterou Buddha sám předával a stále se dle ní medituje všude v Asii. Meditace pro mě byly vždy nejzajímavější. Chtěl jsem zjistit, co se za tou metodou skrývá a čeho lze dosáhnout – hlubšího vhledu. A výsledky se dostavily. Vzniká důvěra založená ne na víře, ale na zážitku-prožitku. Ta tradice mi dala prostor si svou duchovní cestu uskutečnit, svým způsobem. Svobodně. Našel jsem cestu jak si na vše mohu přijít sám. A proč vipassána – jelikož je to nejpřímější cesta jak nahlédnout do svých vnitřních zážitků, existence bez interpretací, konceptů, vidět to tak, jak to je.
Člověk sleduje procesy mysli a těla a zároveň se učí je přijímat tak, jak jsou. Nechává je volně procházet, noří se do nich a v momentě kdy nevytváří nic navíc, tak ten systém má přirozenou tendenci vyházet vše co je na víc a nechává jen přirozené nastavení. Jde to rychle a je to výzva. Na druhou stranu to je náročné, protože člověk má přirozenou potřebu konfrontovat veškeré své nastavení, iluze, bludy a dělá ostrý řez skrz. A je to způsob jak dojít k trvalému štěstí, zániku lpění ulpívání atd.
Mysl – velmi mocný nástroj
Mysl je předchůdce všech věcí. Záměry které vznikají dávají do chodu celý mechanismus lidské existence toho jedince i okolí. A tyto záměry vznikají automaticky v podvědomí. Proto není lehké pro běžného člověka, který nemá trénink v meditaci či jiné praxi, tady tuto automatickou práci mysli zachytit. Aby člověk mohl dostat mysl pod kontrolu tak ji musí poznat. A poznat ji může jedině skrze všímavou pozornost (sati) Je ta tzv. bdělá pozornost, což je stav mysli, kdy mysl je plně v přítomném okamžiku, je jemná, lehká, otevřená a zároveň ostrá. A skrze tento stav jedinec může vidět jak procesy vznikají a zanikají, co vytváří, odkud jdou. Jak vznikají představy, myšlenky, koncepty, na čem člověk ulpívá, odkud leze hněv, chtivost, zaslepenost.
Když se stav této všímavé pozornosti mysli koncentruje, tak dokáže vykořenit nečistoty, které v softwaru mysli působí utrpení. Takže pak člověk má mnohem více mysl pod kontrolou. A má tu základní svobodu zaměřit mysl do ušlechtilého směru.
A co stav mysli mettá?
Jedna ze čtyř Brahmavihár (čtyři božské stavy mysli) , stav mysli v laskavosti a dobrotivosti. Stav mysli, který je oproštěný od všeho a je v něm přítomen jen koncentrovaná esence té laskavosti a dobrotivosti což je stav nepodmíněné lásky a dobra, vůči všem bytostem včetně sebe.
Mettá – laskavost, dobrotivost, Karuna – soucit, Mudita – sdílená radost, Upekkhá – vyrovnanost.
Čisté ušlechtilé stavy, které vše koncentrují do božských sfér existence, které používají Brahmové a Dévové. V denním životě se střídá užití těchto čtyř stavů mysli právě při konkrétních situacích: setkání např.s utrpením, radostí druhých a nebo když je situace negativní tak přichází vyrovnanost – stabilní a klidná mysl.
Mettá má sílu léčit, používá se při léčbě, generuje ušlechtilou karmu a přitahuje zvířata pro svou zdravou života podpůrnou energii.
Štěstí – náhoda – magie
Vše záleží na karmě. Jsou určité věci, které jsou hodně dané karmou a pravděpodobnost že se uskuteční je hodně velká, ale i ta karma je složená z energií, a z částic které neustále vznikají a zanikají a to záleží na našich schopnostech síly koncentrace a moudrosti. Magie – možnost jak karmu ovlivňovat.
Kdo se může stát buddhistou?
Kdokoliv, kdo začne vědomě jít cestou k odstranění nečistot z vlastní mysli a odstranění utrpení z vlastního života. Vlastní praxí, která spěje k vyvanutí z koloběhu životů – samsáry.
Co ty a vegetariánství – v józe říkáme ahimsa.
Neubližovat – celková myšlenka Buddhy. Ani sobě, ani ostatním a cokoliv je v rozporu tak to nemá cenu konat.
Láska?
Základní výsledek úspěšné praxe je rozšířenější kapacita lásky – k sobě i k ostatním bytostem.
Tato láska má svobodný a nepodmíněný charakter. Miluji, ale nechci nic za to, dělej si co chceš, ať se ti dobře daří.
Druh lásky, která není založena na smyslovosti, na smyslové touze. Je to přirozený produkt sdílení sama sebe.
Ty a jóga?
Po dvanácti letech meditační praxe jsem se dostal do praxe jógy a byl jsem velmi překvapen jak podpůrný a zdravý charakter může mít jóga ve vztahu k meditaci a k normálnímu životu nemluvě. Zároveň je to duchovní praxe, částečně tělesné cvičení a i koníček co se může neustále vyvíjet a profilovat. Učit se nejenom nové asány, ale i dechové techniky a vnitřní nastavení, co se tam odehrává. A přijde mi přirozené, že by jógu měli dělat všichni lidé.
A pak je to dobrý krok k meditační praxi, která tím není tak těžká.
Přátelé – crew?
Petr se odmlčí a nechce o svém soukromí mluvit, ale já vím, že se v jeho okolí nachází super lidi-freekaři. Jógové víly-Laura, Lucka a Běla. Společně vytváří perfektní projekty na jedné usedlosti u Mariánských Lázní – Dibbavana. Tak snad se příště více rozpovídá, protože tahle partička bytostí nám všem má co předat a obohatit nás. Díky moc. O jejich akcích portál informuje.
Vize – budoucnost – společnost?
Potenciál je zde a všude v Evropě se vše vyvíjí k duchovnímu směru. A domnívám se, že dojde k duchovnímu obrození, které nebude tak masové, ale kvalitní. Česká republika zde sehraje svou roli jako „Středozem“, kde se budou různé duchovní směry křížit a setkávat a uchovávat v té nejkvalitnější podobě.
Díky metta Péťo – Andreajoga.
Milí přátelé jogíni, dostáváme se ke stupni jógy, který je pro nás západoevropany nejzajímavější, respektive nejčastěji užívaný v našem pojetí jógy.
Jógové pozice a relaxační techniky svými dalekosáhlými účinky efektivně využívají všechny psychické i mentální rezervy člověka. Pomáhají mu lépe se přizpůsobovat nejrůznějším životním situacím a možná budoucím generacím připravují cestu ke zdraví.
Co je to zdraví?
Vyvážený stav tělesných prvků a všech anatomických a fyziologických systémů, v němž každá část těla funguje celým svým potenciálem. Všechny složité tělesné systémy musí pracovat hladce a bez poruch, což v normálním životě nebývá obvyklé. Také z mentálního, mravního a duševního hlediska by tělo mělo být zdravé. Vyvrcholením plného zdraví je duchovnost, která posouvá lidské záležitosti do vesmírných souvislostí. Úsilí o dosažení tohoto cíle je hlavním úkolem jógy.
Pataňdžali ve svých jógasútrách uvádí fyzické i psychické překážky, které brzdí pokrok v aktivitách. Patří k nim: nemoc, slabost, pochybnost, nedbalost, nečinnost, smyslovost, život v iluzích, neschopnost postupovat a nestálost v postupu vpřed. Je možné sem přiřadit ještě další psychofyzické poruchy, jako jsou smutek, zoufalství, tělesná slabost a namáhavý dech. Jóga je prostředkem k získání větších schopností potřebných na zvládnutí těchto problémů.
K tomu Pataňdžali přidává tři zásady: tapas, svadhjáju a íšvárapranidhánu. To jsou tři základní principy jógy. Tapas – sebeovládání – zápal. Tapas podněcuje k usilovnému cvičení jógy. Bez něj nejde ničeho dosáhnout. Tento přístup se pak přenáší i do ostatních oblastí našeho života. Dobré zdraví nelze považovat za samozřejmost, musíme o něj pečovat. Jóga nás učí, že ho lze dosáhnout pomocí ásan. A aby bylo pro nás cvičení přínosem, musíme dodržovat tapas.
Ásany – harmonie těla a mysli
Ásany jsou neodmyslitelnou součástí jógy. Nejsou jen fyzickým cvičením, neboť zapojují psychické i fyziologické procesy. Jsou spjaty se všemi stupni jógy. Pramení v etických zásadách a končí v duchovnosti. Jóga využívá tělesná cvičení a kontrolu mysli, aby v pozdějších stádiích tělo i mysl harmonizovaly s duší. Jógové ásany působí na každou jednotlivou buňku a tkáň v těle, pronikají jimi a přivádí je k životu.
Velká rozmanitost pozic umožňuje praktické cvičení, s jehož pomocí získáváme pevné tělo, dobrou funkčnost vnitřních orgánů a bdělou mysl. Každá ásana se vyznačuje svým osobitým významem a tvarem. Pro zaujetí ásan je potřebné přesné natažení svalů a jejich kontrakce, stejně jako i výdrže. Tím se pokožka, svalstvo a svalové struktury přivádějí do souhry s kostrou. Existují polohy a soubory poloh, které mají nejrůznější účinky: stimulující, uklidňující, energizující, vytvářející odolnost, sílu koncentrace, zlepšující spánek, vnitřně uklidňující. To jsou příznivé aspekty ásan.
Polohy ve stoji povzbuzují, polohy v sedu zklidňují, torzní polohy pročišťují, polohy v lehu na zádech přinášejí odpočinek, polohy v lehu na břiše energizují, obrácené polohy rozvíjejí psychickou sílu, rovnovážné polohy navozují pocit lehkosti, záklonové polohy osvěžují a dynamické cvičební sestavy podněcují k aktivitě. Zvláštním uměním je relaxace. Její kvalita závisí na účinnosti poloh, které jí předcházely. Stav mnohých tělesných onemocnění a poruch, dokonce i chronických onemocnění, lze cvičením jógových pozic zlepšit.
Polohy působí na specifické oblasti našeho těla, např. klouby, játra, ledviny, srdce. Pohyb svalů, jejich natažení v polohách současně s polohováním vnitřních orgánů při sestavách obrácených poloh, má velký účinek na jejich funkce. Tělo se okysličuje a naplňuje zdravou krví, zbavuje se nezdravého hromadění a odpočívá. Zvyšuje se odolnost, kapacita plic, zlepšuje se srdeční činnost, svalový tonus, oběhový systém a dýchání. Právě na těchto principech je založena terapeutická jóga.
Jak správně cvičit
Velký důraz je vždy třeba klást na samotné praktické cvičení. Díky němu se totiž mění fyzický i mentální stav cvičence. Jedním z principů jógy je netoužit po ovoci svých činů. To znamená, že cvičit bychom měli jen pro cvičení samotné, bez ohledu na úspěch či neúspěch. Jen takový přístup zaručuje duševní rovnováhu. Cvičení by mělo vždy být systematické, měli bychom začínat jednoduchými polohami.
Pokroku dosáhneme tehdy, když přecházíme k těžším ásanám až po zvládnutí těch jednoduchých. Vnímání ásan se postupně prohlubuje a zdokonaluje se schopnost jejich zaujetí. Základní polohy stále znovu opakujeme, jelikož jsou základem poznání. Cvičení je kumulativní a narůstá. Nejprve se naučíme první soubor poloh a pak přecházíme k druhému. Neustále však opakujeme i první. Cvičení třetího souboru pak samozřejmě opakujeme i s druhým a prvním souborem atd. Zpočátku budeme postupovat rychle, ale později se dostaneme na jakousi stabilizovanou úroveň, kdy se nám pokrok bude zdát již nepatrný.
Záhy tento problém překonáme. Přibližně za dva roky si polohy zafixujme natolik, že se naučíme vnímat a vykonávat pohyby jednotlivých částí těla ve vztahu k vnitřním pocitům. Proto je potřeba nejdříve každou polohu analyzovat a prostudovat ji. Cvičení vyžaduje úsilí a nadšení. Podle Pataňdžaliho je ásana dokonalá tehdy, když ji cvičíme bez námahy. Pozornost je potřeba věnovat i přesnosti cvičení. Zpočátku je poloha zaujata jen přibližně, ale postupem času se zdokonalí. V okamžiku, kdy je poloha dostatečně přesná, neblokuje proud energie.
Buďme józe oddaní
Nakonec je třeba zdůraznit postoj oddanosti ke cvičení. To znamená: dodržovat pravidelnost, mít důvěru v účinnost jógových pozic, mít citlivý, hloubavý přístup a stálou snahu o zdokonalení cvičení. Takový rámec mysli, umocněný disciplínou získanou pravidelným cvičením, nám pomáhá zvládat různé životní výkyvy. Pokrok ve cvičení přináší uspokojení – zlepšuje se nám zdraví, jednotlivé detaily pozic jsou nám jasnější a vnímání poloh se prohlubuje.
Pokud jógu cvičíme s oddaností, je nám jasnější i její duchovní cíl. Výsledky cvičení jsou úměrné času, který mu věnujeme. Někdo cvičí jednou týdně, jiný každý den. Ásany je možné cvičit kdykoliv – ráno máme tělo ztuhlé, ale svěží mysl, večer bývá tělo poddajné, ale mysl je někdy unavená. Cvičení by mělo být radostné a stimulující, abychom objevili možnosti a rozsah ásan. Nesporně nejdůležitější je v pozicích správně dýchat.
Není-li uvedeno jinak, měli bychom dýchat přirozeně plným jógovým dechem. Mezi jednotlivými polohami se můžeme ještě 3x prodýchat pro uklidnění mysli. Pro vylepšení poloh můžeme účinně využívat různé pomůcky, popř. i nábytek. Nejvýhodnější je samozřejmě navštěvovat kurzy, v nichž vás učitel povede. Při cvičení bychom měli mít oči otevřené a ústa zavřená, pokud učitel neřekne jinak.
Upozornění:
Žaludek i střeva by měla být při cvičení prázdná. Po bohatém jídle je třeba počkat i 4 hodiny, po lehčím jídle 2 hodiny.
Nikdy necvičíme na přímém slunci nebo ve studené místnosti.
Neoblékáme si těsný oděv, který zamezuje dýchání, trávení a cirkulaci krve.
V polohách nezadržujeme dech, neboť se tím vytváří napětí. Oči, uši, hrdlo by měly být uvolněné.
Jakákoliv bolest v poloze by měla být jen dočasná, pokud přetrvává, je signálem nesprávného cvičení, nebo jiné tělesné poruchy.
Je dobré si připomenout, že fyzické cvičení ásan je částí na cestě k józe.
