Balance na rukou jsou všude, kam se podíváte. Je jich plný Instagram a studia nabízí celou řadu specializovaných workshopů (abyste se do balance dostali a mohli se vyfotit na Instagram). Kdo nezvládne alespoň nějakou základní pozici (a s vránou dnes nikoho neohromíte), jakoby ani nebyl jogínem. Stojí balance za to? Co nám mohou přinést?
Při prvním setkání s jógou se balance mohou zdát jako něco nadpozemského, na co jen stěží dosáhnete. Buď vás fascinují a snažíte se jich dosáhnout nebo ve vás způsobují emoce z druhého spektra. Odpor, úzkost, že to nezvládnete, nebo rozhořčení nad domnělým pozérstvím balancujících. Už pro tento emociální náboj stojí za to je prozkoumat. Vrána, vrána na straně, padlý anděl, titibasana, pinča majurásana, stoj na rukou a mnoho dalších… Mohou být zajímavým prvkem vaší jógové praxe, který odhalí spoustu věcí. Každá balanční pozice na rukou se totiž skládá ze spousty prvků.
Správný záměr
Proč toužíte po balancích na rukou? Pokud je vaší motivací zvědavost, hravost, touha objevovat možnosti vlastního těla a posouvat své hranice, pak se do nich směle pusťte. Často je ale prostě „chceme“ – chceme ukázat, co dokážeme, chceme se předvést, chceme se vyrovnat fotkám na Instagramu. V tom případě vaše balanční praxe začíná v tomto momentě. Prozkoumejte svůj záměr, prozkoumejte, kolik ega do něj vkládáte a zkuste ho vědomě rozpustit. Uvidíte, že správný záměr je polovina úspěchu. Bez chtění a lpění si s balancemi můžete užít spoustu zábavy. V opačném případě si na sebe jen upletete bič očekávání, které s sebou často nese utrpení, když se vám nezadaří.
Bez základů nejde stavět
Pokud nemáte gymnastický background, asi balanci na první dobrou nezvládnete. Chce to čas a trpělivost, než si osvojíte základní principy jógy a pohybu obecně. Choďte pravidelně na lekce a pěstujte svou disciplínu, tapas. Za čas si vybudujete potřebné předpoklady. Mezi ně patří silné svaly středu těla a paže, tedy ty části, které v balancích na rukou nejvíce pracují. Neméně důležitá je práce s dechem a energetickými zámky, bandhami. Znalost udijána bandhy (v oblasti středu těla) a hasta bandhy (v oblasti dlaní) vám ulehčí každou pozici. Dá vám potřebnou lehkost a stabilitu.
Neuhnout ani o krok
Dostat se do balance na rukou nevyžaduje ani tolik fyzickou sílu, jako správnou techniku a soustředění. Je to jedna z lekcí, které nás učí být teď a tady. Pokud na chviličku necháte své myšlenky zabloudit jinam, vaše snaha je odsouzena k neúspěchu. Záleží ale na tom, jestli uspějeme? Ne tak docela. Právě lpění na cíli, na dosažení pozice, představuje útěk myšlenkami do budoucnosti a nese s sebou zmíněné utrpení z očekávání. Když z pozice vypadnete (a to se určitě několikrát stane), zaradujte se! Prozkoumali jste nové možnosti, zjistili jste, co nefunguje a při příštím pokusu se určitě posunete dál. Vezměte si tuto lekci i do každodenního života. Neúspěch je nezbytnou součástí cesty k úspěchu.
Jak na to
Rozvahy o myšlenkách a motivacích jsou krásné, ale bez praktických rad to nepůjde. Až se rozhodnete hrát si s balancemi a otevřete se myšlence, že to dokážete, mějte na paměti několik věcí. Nejprve zvažte svůj zdravotní stav. Jsou vaše zápěstí a ramena v pořádku? Pokud ano rozehřejte se několika pozdravy slunce, zařaďte cviky na protažení zápěstí a otevření ramen. Pak přichází čas na trénink. Pomoct vám mohou tyto tipy:
- Vždy se dívejte dopředu, ne pod sebe nebo na ruce.
- Nastavte si správně dlaně – prsty rozprostřete do vějíře a zatlačte do L, které formuje váš ukazovák a palec. Nezamykejte lokty a snažte se odtlačit dlaněmi od země.
- Nezapomínejte ani na nohy, chodidla jsou aktivní a zaflexovaná, jako byste se jimi celou dobu odtlačovali od imaginární zdi. To zajistí zpevnění a správnou aktivaci celé svalové spirály.
- Aby se jedna část těla dostala do vzduchu, nějaká jiná ji musí vyvážit a jít k zemi (můžete si představit váhu nebo houpačku pro dva na dětských hříštích). Často je to obličej, který musíme dostat dolů, a to v nás může vyvolávat strach. I k tomu přistupujte jako k praxi. Zkoušejte rozšířit svoji komfortní zónu. Pro nácvik si před sebe můžete položit pár polštářů, ať máte pocit, že případně padnete do měkkého.
Balance na rukou nejsou všechno. Pokud se vám do nich z nějakého důvodu nechce nebo se vám nedaří, svět se nezboří. Jógovou praxi si můžete užívat i bez nich a správně provedené základní pozice vám přinesou větší energetický a zdravotní benefit.
Pokud se vydáte cestou pravidelné jógové praxe, časem na sobě i na svém životě začnete pozorovat změny. Může se stát, že změníte svůj přístup k ledasčemu – třeba k jídlu, k oblékání, k řešení problémů, ke vztahům. Věděli jste, že jóga vám také může pomoci stát se lepším řečníkem a zlepšit vaše prezentační dovednosti?
Prezentování na veřejnosti nebo před kolegy je nedílnou součástí pracovních povinností nejednoho z nás. Pokud nejste vyloženě šoumen a extrovert, mluvení k velkému počtu lidí je stresující, ať jste v tomto ohledu jakkoliv zkušení. Vyžaduje dávku odvahy a koordinaci mnoha věcí najednou – dech, práce s hlasem, gestikulace, postoj, přednášený obsah. Zlepšení v každém z těchto aspektů vám může přinést pravidelná jógová praxe.
Buďte sebevědomí
Je to jedna z těch změn, které se dějí postupně. Pokud ale vytrváte a pravidelně vstupujete na podložku, vaše sebedůvěra narůstá. Jóga nám pomáhá najít kotvu v sobě samých, pomáhá nám poznat, kdo skutečně jsme a moc neřešit, co si o nás myslí ostatní. Pokud vás ale prezentace čeká za chvíli a není čas zkoumat, jestli už se tato změna stala nebo ne, některé jógové ásany vám mohou pomoci získat sebejistotu takřka na počkání. Najděte si klidné a prázdné místo, kde se můžete „rozcvičit“. Pomohou vám především uzemňující pozice.
Skvěle funguje třeba pozice bohyně, s pažemi v pozici svícnu. Pokud byznys kostýmek nedovolí, postačí obyčejná pozice hory (lodičky odložte), kdy se chodidly odtlačíme od země a vytáhneme se za korunou hlavy ke stropu. Dlaně vytočte směrem ven od těla, aby se otevřel prostor hrudníku a abyste se mohli pořádně nadechnout. Nezapomeňte si také rozcvičit obličej, zkuste třeba jednoduchou věc z face jógy – zkuste několikrát s přehnanou artikulací vyslovit všechny samohlásky. Na závěr si zaskákejte, abyste ze sebe setřásli obavy a nervozitu.
Srovnejte se „na předním okraji podložky“
Jakmile nastoupíte před publikum, dejte si chviličku, abyste si srovnali postoj těla. Dobře to znáte ze svých hodin jógy. Odtlačit se chodidly od země, kostrč stáhnout pod tělo, vytáhnout pupík vzhůru, zatlačit spodní žebra k páteři, lopatky nechat volně sjet po zádech a vytáhnout se za temenem hlavy. Jakmile najdete pevný a vzpřímený postoj a otevřené srdce, dech může volně proudit.
Získáte také uzemnění a oporu. Na publikum působíte otevřeně a příjemně. Mizí tendence různě se zavěšovat do boků nebo jinak se klátit, což mimochodem vytváří restrikce pro dech, tedy i pro hlas. Pokud se potřebujete při prezentaci pohybovat, zvolte pár kroků dopředu a dozadu. Ruce nechte podél těla nebo si je volně držte před bříškem.
Dýchejte pro barevnější hlas
Správné dýchání je stěžejní součástí jógy. Není divu, dech je v mnoha ohledech magická věc. Pomáhá nám udržet tělo v klidu, odplavuje stres a tím nám drží čistou hlavu pro to, abychom se mohli soustředit na samotný obsah prezentace. Kromě toho brániční dýchání, tedy takové, kdy dech jde do žeber a ta se vzdouvají do stran, dodává sílu a barvu hlasu. Prezentace pak působí důrazněji a přesvědčivěji. Až tedy lektor začne vaši příští hodinu jógy čtvrthodinkou dechových cvičení, zkuste se k nim postavit jinak než jako k nudné předehře fyzického pohybu.
Jako v TED Talks
Jak jistě dobře víte, 80 % dojmu vaší prezentace tvoří to, jak prezentujete, a jen 20 % zbývá pro faktický obsah. Jógová filozofie vás vybaví vším, co potřebujete pro příjemný projev, na který bude publikum dobře reagovat. Zásada číslo jedna, buďte sami sebou. Nesnažte se stylizovat do někoho jiného, ani nikoho napodobovat. Buďte autentičtí. Poznáváte přístup satya? Až vkročíte do místnosti, rozhlédněte se po publiku a dejte si chviličku, abyste s ním navázali oční kontakt. Není já a oni. Jsme jen my – všichni jsme jedno, všichni prožíváme stejné emoce. Není tedy čeho se bát.
Buďte v přítomnosti a soustřeďte se na to, co se děje teď a tady. Pokud vám myšlenky budou utíkat k tomu, co nebo jak jste řekli onu věc nebo co je na dalším slidu, snadno se zamotáte. Pokud přeci jen začnete ztrácet půdu pod nohama, najděte ji – jednoduše zatlačte palce do země nebo spojte ukazováčky a palce do jednoduché mudry, která vám pomůže obnovit soustředění. Plné vnímání přítomnosti vám také umožňuje lépe komunikovat s publikem. Cítíte, že ztrácejí pozornost? Někdo zívnul nebo vzal telefon do ruky? Probuďte je třeba jednoduchou otázkou.
Na lekcích možná slýcháte pokyn, abyste hledali prostor mezi myšlenkami. Ono prázdno, ve kterém můžete prohlédnout za balast vlastní neklidné mysli. Udělejte to stejně i v prezentaci – vložte mezi myšlenky pauzu. Když řeknete jeden stěžejní bod, nechte ho doznít, než přejdete k dalšímu.
Dalším z benefitů jógu je, že nás učí brát život lehčeji, s větším klidem a nadhledem. Udělali jste chybu? Zaškobrtli jste? Nevadí, zasmějte se tomu a uvidíte, že ostatní se zasmějí s vámi. Je to stejné, jako když na lekci vypadnete z nějaké balanční pozice. Co se stane? Nic, tak to prostě zkusíte znovu. Navíc, už se stalo, takže jaký má smysl zabývat se tím? Takže hodně štěstí při vaší příští prezentaci! Snad vám tyto tipy pomohou a přinesou vám další motivaci k udržení pravidelné jógové praxe.
Malý jógový zázrak
Zdá se vám to jako utopie? Povím vám tedy na závěr svůj příběh. Na prvním tréninku prezentačních dovedností jsem byla poprvé před třemi lety. Vystresovaný introvert, zděšený z veřejných projevů, který okamžitě zkřížil ruce před hrudník, vytrčil bok a slabým hlasem plným nejistoty začal vykládat, co si připravil. O tři roky později… několikrát týdně si stoupám před sál plný lidí a vedu lekce jógy. Svůj prostor už si zkříženýma rukama chránit nepotřebuju. Můj hlas je znělý a umluví velký prostor se třiceti lidmi.
Malou nervozitu před každou lekcí pociťuju, ale nebojím se, protože plně věřím tomu, co dělám a říkám. Jak se to stalo? Každý den po ty tři roky jsme po probuzení rozbalila podložku a začala si jógu přenášet i mimo ni. Pracovala jsem na sobě a dnes mi přijde těžké uvěřit, jak veliká (a pozitivní změna) se se mnou stala. Vše je proměnlivé a můžeme se stát, čímkoliv si přejeme. Jóga je na takové cestě velkým pomocníkem.
Jedním z nejvíce skloňovaných slov v oblasti zdraví a fitness je v poslední době fascie. S objevem významu této pojivové tkáně se zvedla vlna fascinace, co všechno dokáže a jak se s ní dá pracovat. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že fascie je opravdu magická věc. Prošla jsem totiž v průběhu šesti měsíců kompletní sérií rolfterapie. Jemné masáže, které pracují právě s fascií, změnily nejen mé tělo, ale také mojí mysl. Co všechno zažijete, když se vydáte cestou strukturální integrální terapie?
Strukturální integrální terapie, rolfterapie nebo nejčastěji rolfing, je forma manuální práce s tělem, která se objevila ve 40. letech minulého stolení. Její zakladatelkou je Ida Rolf, která při tvorbě tohoto přístupu vycházela z premisy, že pokud je tělo integrované, dokáže plně využívat gravitaci ve svůj prospěch a pohyb je pak jednoduchý a energeticky úsporný.
Hlavní roli v integraci hraje fascie – tkáň, která propojuje celé naše tělo, od prstů na nohou až po hlavu. Drží jeho tvar a je nositelem vlastní pohybové inteligence. Pokud například autobus prudce zabrzdí, je to právě fascie, která se stáhne a zpevní naše tělo pro případ pádu, a to ještě před tím, než si uvědomíme, co se děje. Určuje také naše pohybové vzorce.
V průběhu života ale na fasciální tkáni mohou vzniknout různé dysbalance, slepeniny a ztuhlosti, které pohyb ztěžují a mohou být původcem bolesti a zdravotních potíží. Tělo na tyto dysbalance reaguje vytvářením různých kompenzačních mechanismů, čímž se mění postura. Někde se něco vychýlí, něco se skřípne.
Gravitace pak není správně využívána a energie nemůže volně proudit. Takovéto změny mohou kvůli propojenosti všech systému v lidském organismu ovlivnit i fungování orgánových soustav. Příčinou dysbalancí jsou pak nejen různá fyzická zranění, traumata, ale také stres nebo emocionální zátěž. Rolfing v průběhu základní série deseti sezení, která se konají v rozestupu 2-4 týdnů, pomáhá „šrámy“ na fascii uvolnit a vrací tělo do jeho přirozené, integrované polohy.
Na vlastní fascii
Po troše úvodní teorie přichází čas na sdílení mého osobního prožitku. K rolfingu mě přivedla zvědavost a doporučení kamarádky, kterou tato metoda kromě jiného zachránila před náhradou kyčelního kloubu. Neměla jsem žádná očekávání, ale od první lekce mě tato metoda uchvátila. Terapeutka byla pouze z dotyku schopna číst moje tělo a všechno, co má za sebou. Prostřednictvím tuhosti fascie v některých místech dokázala odhalit, co se s ním zhruba mohlo v minulosti dít. Jemnou stimulací fascii uvolňovala. Někdy se efekt dostavil hned na lekci a moje reakce zahrnovaly „emocionální zimnici“, bolesti hlavy, malátností. Někdy se efekt naopak dostavil až za několik dní.
Během deseti sezení se postupuje od nohou a propracováváte se výše. Rolfing mi pomohl uvědomit si propojenost celého těla a zažít si to, co se o některých jeho aspektech říká. Když jsme například pracovali na nohou, cítila jsem to až v ramenou, v hlavě a prostě na úplně opačné straně. Pomohlo mi to uvědomit se celé moje tělo a jeho jednotlivé součásti. Bylo to, jako bych se s ním seznamovala poprvé a postupně jsem přetvářela svůj vztah k němu.
V hlavní roli psoas
Jeden příklad za všechny. Určitě už jste slyšeli o psoasu (bedrokyčlostehenním svalu), který v sobě nese emocionální traumata a je přezdívaný „sval duše“. Všechno tohle jsem věděla, ale teprve po lekci věnované práci s tímto svalem jsem plně pochopila. Následující týden, kdy efekt terapie dojížděl, jsem byla neuvěřitelně přecitlivělá. Skoro všechno mě dohnalo k slzám a vyvrcholilo to výstupem s mým šéfem, který je úžasný a spolupráce s ním je skvělá.
Najednou jsem ale měla potřebu pustit ze sebe všechny drobné frustrace, které se ve mně za poslední rok a půl naskládaly. Téměř hodinu jsem na něj útočila a jenom jsem se divila, kde se to ve mně bere a kdo to mluví. Naštěstí byl šéf chápavý a všechno vzal dobře. Nutno říct, že moje frustrace byly víceméně oprávněné, jen jsem je dusila v sobě a neodvážila se je říct.
Co dokáže integrace
Tím se dostáváme k další důležité proměně, kterou mi rolfing přinesl. Postavila jsem se sama za sebe. Najednou cítím onu integraci. Se svým tělem jsem dříve bojovala a pořád v něm viděla nějaké nedokonalosti. Teď ale cítím, že mě podporuje. Je parťákem a toto propojení je zdrojem obrovské síly, která mi dává jistotu, že zvládnu náročné úkoly, že se můžu pustit takřka do čehokoliv. Byla jsem zvyklá držet se v koutě, a když se mi něco nelíbilo nebo se mi dělo nějaké příkoří, prostě jsem to skousla (a uložila do fascie). S tím je konec, nebojím se vyjádřit. Vyšla jsem z vlastního stínu. Našla jsem oporu v sobě a teď jsem jednoduše schopna ji dávat i lidem kolem sebe. Pochopila jsem, co znamená sebeláska – opět něco, co jsem znala jen jako heslo, ale obsah slova mi unikal.
Hrubohmotné transformace
Změny se udály nejen po duševní stránce, ale i po té fyzické. Mým ideálem bývala modelkovská chůze, kdy člověk klade jednu nohu před druhou. S tím je konec a chodím s nohama na šířku kyčlí, volně se pohupujícími boky, kterým nesmí v pohybu bránit taška. Elegantní kabelky jsem ve jménu zdraví vyměnila za batůžek. Střed těla je pevný a ruce a nohy jsou volné, jen následují.
To se samozřejmě promítlo i do mé jógové praxe a zažívám pocity, že necvičím, ale ladně a bez námahy létám nad podložkou, i když provádím fyzicky náročné sestavy. Jakmile tělo správně využívá gravitaci, pohyb se opravdu stane jednodušším a radostnějším. Takhle vypadá sthiram sukham asanam – každá ásana je pevná a příjemná. A tak si teď koneckonců stojím i ve svém životě.
Co dalšího se může stát
Nutno říci, že se svým tělem a uvolňováním traumat pracuji už dlouhou dobu a moje zážitky byly proto docela light verze. Pokud to bude vaše první terapeutická zkušenost, může se stát, že uvolňováním fascií se znovu dostanete do prožitku traumatické události, kterou jste třeba úplně vytěsnili, nebo se udála, když jste byli hodně malí.
Pokud vás rolfing zaujal, chcete se o něm dozvědět více nebo ho vyzkoušet, navštivte stránky České asociace strukturální integrace (www.casi-rolfterapie.cz), kde najdete také adresář certifikovaných rolferů z celé České republiky. Pokud se pro terapii rozhodnete, je důležité projít celou sérií a nechat si na ni dostatečný čas. Na základní „desítku“ pak můžete po půl roce od posledního sezení navázat pokračovacími lekcemi.
Jóga je často vnímána (jen) jako cvičení, které nám pomáhá od nejrůznějších nešvarů. Zpevní tělo, pěkně protáhne všechny svaly, uleví od bolesti zad. Právě jóga pro zdravá záda patří k jedněm z tahounů, který plní jógová studia. Jak by měla vypadat ásanová praxe, která skutečně může zlepšit zdraví vaší páteře? Je opravdu jakákoliv jóga prospěšná pro vaše záda?
Bolesti zad jsou jedním ze symbolů naší doby. Sedavý způsob života, jednostranné zatížení u počítače, zírání do monitoru a dalších elektronických zařízení, které neúměrně zatěžuje krční páteř. To je jen několik z těch nejzřejmějších příčin našeho trápení. Svůj podíl na něm má i emocionální prožívání. Stres, strach a úzkost se propíšou do zvýšené tenze v oblasti ramen. Pocit nerovnováhy a nedostatku opory v životě se může odrazit na ploténkách. Často si toho na svá příslovečná bedra nakládáme tolik, až nás začnou bolet i ta opravdová. Ať už je příčina jakákoliv, důsledek je vždy podobný. Některá skupina svalů kolem páteře je přetěžována. Vzniká stažení, které blokuje volné proudění energie, dechu, výživy do tkání. Páteř uvízne v krunýři.
Páteř v souvislostech
Německá jógová terapeutka Susanne Kinzelmann-Gullotta si všimla, že naše páteř se přirozeně pohybuje ve vlnách, které jsou nejzřejmější při běhu. Vlnitý pohyb představuje optimální souhru svalů, kdy je v rovnováze svalová aktivita – momenty stažení a následného uvolnění. Pokud vše správně funguje, je náš pohyb energeticky efektivní a není při něm vynakládána žádná zbytečná námaha. Takový pohyb je pak lehký a udržitelný. Přes fascie se vlny šíří celým tělem – do všech končetin i k orgánům, které tím harmonizují. Proto problém v jedné sekci páteře může znamenat problém v dalších částech těla a může ovlivnit činnost orgánových soustav. Z tohoto důvodu můžete často zaslechnout, že zdravá páteř = celkové zdraví.
Jógou ke zdraví
Jóga může být jedním ze způsobů, jak naši páteř „vysvobodit“. Pomáhá ji rozpohybovat do všech pěti směrů díky mobilizačním prvkům, kterými jsou předklony, úklony, záklony, rotace a axiální vytažení. Dalšími elementy, které jsou pro zdravou páteř a bezbolestný pohyb nezbytné, jsou cviky na posílení břišního a zádového svalstva, které postupem času vytváří stabilizační svalový korzet a tím pádem také krásný vzpřímený postoj. Jóga také pracuje s chodidly, našimi kořeny a právě u nich často začínají posturální problémy. Propadlé klenby, zdeformované prsty a další časté potíže v oblasti naší základny pak už jen řetězovou reakcí způsobují nerovnováhu a bolesti v dalších patrech našeho „domečku“.
Bez techniky to nepůjde
Nečekejte ale, že vám všechny jógové benefity přistanou v klíně automaticky. Pokud chodíte na lekci jednou týdně, nemůžete chtít zázraky. Pouze pravidelná a správně prováděná praxe může přinést kýžené účinky. Stejně jako se vším, jóga může pomoci, ale může i uškodit. Pozor si dejte především na techniku jednotlivých pozic. Nejrizikovější bývají záklony, při kterých často přetěžujeme oblast beder. Vždy o záklonech přemýšlejte spíše jako o vytažení do dálky, aby se vám nestalo, že se do pozice „zlomíte“ v určitém segmentu páteře. Obdobné pak platí i o předklonech a stejně tak pro oba typy pohybu platí, že je musí doprovázet i odpovídající naklopení pánve (při předklonu se pánev naklápí dopředu, při záklonu dozadu).
Dalším rizikovým pohybem jsou rotace. Stavba naší páteře umožňuje rotovat pouze od hrudní oblasti výše, bederní páteř pro rotace uzpůsobená není. Nesnažte se o maximální hloubku pohybu, pokuste se jít do rotace vědomě a veďte ji ze vzdálenějšího ramene (pokud tedy rotuji doprava, vede mě levé rameno a obráceně). Jste na pochybách, jestli jste v pozici správně? Zaměřte se na svůj dech, který vám jasně ukáže. Je volný, plynulý a máte pro něj dostatek prostoru? Pak je vše v pořádku. Pokud ale dýchat přestanete nebo cítíte, že nemůžete dodechnout, vraťte se z pozice zpět.
Není styl jako styl
Z toho vyplývá, jaký typ jógy bude při bolestech zad vhodnější. Zkuste spíše pomalejší a jemnější styly, kde máte čas pozici správně nastavit, prožít a prodýchat. S nádechem vnímejte místa opory a zatlačte do nich, s výdechem se pokuste v pozici uvolnit a nechat tělo, aby se v ní malinko přenastavilo. Věřte jeho vlastní inteligenci a nechte ho pulzovat s dechem.
Právě dech, který se pohybuje ve vlnách, nám pomáhá uvolnit a odplavit přebytečné napětí. Když si tedy jen sednete a budete vědomě dýchat, také nešlápnete vedle. Zkoušejte prodechovat ty části těla, ve kterých cítíte překážky a napětí. Stačí do těchto míst jen zaměřit svou pozornost, dech už bude následovat sám. Povolejte jej na pomoc také ve chvíli, kdy cítíte nával stresu – okamžitě vám pomůže zklidnit a uvolnit se. Jednoduchou pomůckou je uložit palec do dlaně a sevřít jej ostatními prsty, jako když si držíte pěsti. Vyzkoušejte to a pocítíte, jak vám ihned spadne tíha z ramen.
Správné vedení
Jóga není automatickým všelékem a vždy je potřeba brát v úvahu individuální rozdíly. Každé tělo je jiné, mění se v čase a má jiné potřeby. I když tedy budete navštěvovat lekce pro zdravá záda, univerzální a obecně platný manuál neexistuje. Pokud chcete jógu použít jako léčivý prostředek, vyplatí se v tomto případě investovat do individuální lekce, kde se lektor může věnovat pouze vám. Pohlídá správnou techniku pozic a pomůže vám ji pochopit, abyste při každé další praxi vstupovali do ásan bezpečně. Zdraví vašich zad už je pak hlavně vaše zodpovědnost. Ať už se to týká pravidelnosti ve cvičení, správné ergonomie při práci, ale i míře prožívaného stresu. Nemůžeme ovlivnit situace, které k nám přichází, můžeme ale ovlivnit způsob, jak je prožíváme. A k tomu nám dopomáhej jóga!
Pozn. Článek byl po odborné stránce konzultován s rehabilitačním lékařem.
V jednom českém jógovém časopise se před nedávnem objevil článek o józe na Havaji. Doporučoval, do jakých studií si jít zacvičit a jaké styly jsou na těchto vzdálených tichomořských ostrovech v módě. Když už se ale na toto magické místo dostanete, podložku můžete klidně nechat stranou. Jóga se totiž děje všude kolem vás. Stačí si sednout, dýchat a pozorovat. Alespoň tak jsem měla možnost zažít Havajské ostrovy já a o tuto zkušenost bych se s vámi chtěla podělit. Navštívila jsem je celkem dvakrát. Jednou kvůli svému yoga teacher trainingu a podruhé si mě prostě zavolaly zpátky. Shodou okolností jsem se na téměř identických místech ocitla znovu – převážně na největším z ostrovů (Big Island alias Hawai´i). Měla jsem možnost proniknout do života místních komunit, sžít se s nimi a pochopit (hlavně však procítit) Aloha spirit.
Souostroví Havaj, kterému dal název největší a nejjižnější z ostrovů, Hawai´i (Big Island), se nachází doslova uprostřed ničeho. Na kteroukoliv stranu se podíváte, je to nejméně 6 tisíc kilometrů k nejbližší pevnině. Už to vám může napovědět, že se jedná o hodně speciální místo. Říká se také, že řetězec ostrovů představuje jednotlivé čakry země, přičemž Big Island reprezentuje tu první – kořenovou. Disponuje zároveň nejsilnější energií, která prý urychluje karmu. Jisté však je, že jeho energie do vás narazí ze všech stran, zmáčkne vás a vyplivne jako něco úplně jiného. Na celý proces dohlíží ohnivá a nevyzpytatelná bohyně Pelé, která žije ve zdejším vulkánu Kilauea. Nedávno se ostrovanům připomněla tříměsíční erupcí, která pohřbila čtvrť těch nejmajetnějších, zalila ji lávou, aby místo očistila a dala vzniknout něčemu novému.
Zastavení změn mysli
Ve chvíli, kdy se podvozek letadla dotkne země kteréhokoliv z havajských ostrovů, na vás dýchne pohodová atmosféra. Všechno je v pořádku, všechno je jako ve zpomaleném filmu a ucítíte přímo mateřské objetí ostrovů. Obavy, starosti každodenního života, který jste nechali za sebou, se rozplynou. V hlavě, která předtím bzučela myšlenkami, jestli jste se náhodou nezbláznili, letět přes půl zeměkoule a co tam sakra budete dělat, je najednou pusto prázdno. Nic. Odevzdávám se, důvěřuji, jsem v bezpečí. Pohybuji se pomalu a s klidem.
Bytí v přítomnosti
Bez jakékoliv snahy a sáhodlouhých meditací vám najednou jde to, co vám lektoři opakují na každé lekci a co je normálně docela dřina. Myšlenky neutíkají k tomu, co bylo nebo k tomu, co bude. Sedíte si na pláži, koukáte na neskutečně modrý a divoký oceán kontrastující s bujnou zelení a černými lávovými skalami a jen jste. Není žádné jiné místo, kde byste v tuto chvíli chtěli být. Není nic jiného, co byste v tuto chvíli chtěli dělat. Každý okamžik je perfektní. Každý okamžik je vyživující a přijímáte ho s plnou pozorností, všemi smysly.
Go with the flow
Ruku v ruce s čistým bytím v přítomném okamžiku jde i to, že přestáváte plánovat. Necháváte se jen unášet životem. Co přinese další minuta, hodina, den, je překvapením. Na tomto místě si více než kde jinde uvědomíte, že nic jiného ani nedává smysl. Havaj vám připomene, že vše se neustále proměňuje, nic není stálé. Proto je lepší jít s proudem, přijmout, co se právě děje, naskočit na vlnu a místo hořekování se na ní s potěšením svézt. Pokud vás náhodou semele, oceán vás poučí – nejlepší způsob, jak se dostat z vodního válce, který vás připraví o dech a smýká s vámi proti dnu, je nebojovat proti němu. Zkušení ví, že musíte jít bez odporu s vlnou a zachovat klid. Dřív nebo později vás vyvrhne ven. Pokud se budete mase vody zmítat, jen zvýšíte riziko zranění a pohmožděnin. Krásná lekce, kterou stojí za to vzít si do každé životní situace. Jako každá cenná lekce, i tahle přichází až po těch několika semletích, díky kterým pochopíte 🙂
Nelpění
Když žijete na místě, které ohrožuje tsunami, zemětřesení, hurikány a k tomu všemu máte pod nohama aktivní vulkán, který každých pár let něco zalije, nemůžete lpět na materiálních věcech. Naplno pocítíte moc přírody. Ohromí vás a dá vám velkou lekci pokory. Proti ní jsme maličcí a idea, že něco vlastníme, se najednou zdá scestná. My jsme tu jen návštěvníci, nemůžeme vlastnit to, co vždycky patřilo jen přírodě a co si kdykoliv může zase vzít zpátky.
Jóga = propojení
Chcete jít po osmistupňové cestě jógy zkratkou? Pak se vypravte na Havaj. Nejvyšším cílem jógy je samádhí, jednota a propojení – těla, duše, mysli… Tady plně pochopíte, že vše je jedno. Všichni jsme jedno. Nic není oddělené a vše souvisí se vším. Pocítíte jednotu s přírodou, protože v sobě máte všechny elementy, které vidíte kolem sebe. Jste odrazem dokonalosti a nádhery země, kterou máte před očima. Proto i vy jste krásní a dokonalí, nemusíte se sebou nadále bojovat a přichází sebepřijetí, sebeláska, sjednocení uvnitř. To vám spolu s otevřeností a přátelskostí místních „hippie“ a komunitním životem dá prožít napojení na ostatní. I když jste sami, cítíte podporu a bezpečí. Všichni jsme jedna velká rodina, havajsky „ohana“.
Aloha i v Praze?
Havaj je zkrátka ohromující a nutno dodat, že můj život změnila navždycky. Pokaždé se vrátím jako uvolněnější, šťastnější a spokojenější člověk. Udržet si takový postoj v pražské realitě je někdy náročné, ale i to je jógová praxe a s postupem času je to jednodušší a jednodušší. „Always be in your happy place“ (vždy buďte – i v mysli – tam, kde jste šťastni) – tak zní rada, kterou jsem dostala od tradiční havajské kumu (něco jako učitel nebo guru) na lekci Ho´oponopono a kterou se snažím mít vždy na paměti. Najděte své šťastné místo a zkuste to také. Život bude mnohem jednodušší a krásnější!
Ještě malé povzbuzení na závěr. Nikdy by mě nenapadlo, že se na Havaj podívám. Rozhodně jsem to neměla na svém cestovatelském seznamu. Dostala jsem se tam v podstatě „náhodou“ (podle místních si mě ale zavolali tamní duchové). Když jsem dostala první pozvání vypravit se tam, myslela jsem, že je to nemožné. Omyl, všechno je možné. Našla jsem způsob, jak vše zafinancovat. Sbalila jsem krosnu a vydala se sama přes polovinu světa. Alias – když můžu já, vy můžete také!
Foto: Dana Beierová, Jóga Poděbrady
Lekce pomalu zvolňuje, na řadu přichází závěrečné protahovací pozice na zemi. Pokukujete po hodinách a říkáte si: „Skvělé, před šavásanou odejdu a díky těm extra pěti minutám ještě stihnu dojít na sraz s kamarádkou včas.“ Tušíte, o co jste se právě sebe a své tělo rozhodli ochudit? Šavásana je totiž mnohem víc než relaxace na konci hodiny, která se západnímu člověku může na první pohled zdát jako luxusní nice-to-have.
Jógoví učitelé mi to mohli opakovat stokrát. Než jsem si ale prožila, jaké je stále se ochuzovat o šavásanu, nepřikládala jsem tomu význam. Co se se mnou dělo? Každý večer po lekci jsem bojovala s nezastavitelným přívalem energie a dlouho do noci jsem nemohla usnout. Druhý den jsem sice nedostatkem elánu netrpěla, ale moje tělo bylo ztuhlé a bolavé, na což jsem z jógy opravdu zvyklá nebyla. Přemýšlela jsem, čím to může být. Že by v tom měla prsty šavásana?
Odpočinek pro rovnováhu
Pozice mrtvoly (šavásana) totiž přináší do naší praxe rovnováhu. Je to jinové vybalancování převážně jangové ásanové praxe (pokud tedy nejste zarytí příznivci jin jógy). Představuje nezbytný výdech, abychom se mohli znovu nadechnout. Vytváří prostor pro zastavení, aby si naše tělo a mysl mohli zpracovat, uložit a integrovat všechno, co jsme jógovou praxí otevřeli. Ať má naše praxe jakoukoliv podobu – ásany, studium filozofie nebo jógových textů, pranajama, meditace – vždy pracujeme s určitými složkami naší životní energie (prány). Tu s jednou více, tu s jednou méně, můžeme v nich vytvářet dysbalance – třeba když v ásaně na jedné straně vydržíme delší dobu než na druhé. Šavásana všechny takové rozdíly pomáhá vyrovnat, proto by měla mít své místo po kterémkoliv typu praxe.
Zkuste si to představit jako náročný den, který je nabitý událostmi. Přecházíte od jednoho úkolu ke druhému a řešíte jeden problém za druhým. Zastavíte se až večer, hodíte tašku na zem a usednete do křesla. Teprve teď si v tichosti promítáte, co se vlastně za celý den stalo a reflektujete svojí zkušenost. Necháváte všechny zvířené emoce uplynulých hodin usednout, po chvilce zregenerujete a jste připraveni užít si svůj volný večer. Přesně to je šavásana. Moment ztišení, zastavení, pozorování a ujasňování. Nezbytná podmínka pro obnovení našich fyzických a mentálních sil, pro obnovení propojení mezi tělem a myslí. A teď si představte, že si ten moment na křesle nebo na gauči nedopřejete. Jak bude vypadat zbytek vašeho dne? Ještě máte chuť se příště ochudit o šavásanu?
Zmáčkněte pauzu
Nejen v jógové praxi, ale i v našem životě jako takovém bychom si měli najít dostatek času a prostoru pro pomyslnou šavásanu. Vytvořte si ve svém životě co nejvíce momentů pro pořádný výdech. Hodinová praxe jógy je ideálně vyvážena deseti minutami odpočinku. Kdybychom se touto rovnicí řídili v každodenním životě, poměrově by to vycházelo na 60 dní klidu v roce.
Ruku na srdce, dopřáváte si takové množství oddechu? Krátké momenty tu a tam nestačí. Nějakou dobu se to dá „ošidit“, ale když jedete na dluh, jednou vás to dožene. Pak je potřeba vzdálit se od reality na delší dobu, na několikatýdenní retreat nebo dlouhou dovolenou. Pořádně odpočívat totiž ze zkušenosti začnete až druhý nebo třetí týden. Ten první se snažíte přemluvit sami sebe, že odpočívat je v pořádku a že si to můžete dovolit. Abyste nedospěli až do této fáze, dovolte si odpočinku více i v chodu běžných týdnů v roce. Jsme přece human beings, nikoliv human doings!
V jednom jógovém studiu je ve vstupním prostoru tabulka, která hlásá „Své boty a starosti nechte zde“. Podle instrukcí tedy odkládáme obuv a černý mrak, který se nám po celém dni řešení toho a onoho usadil kolem hlavy. Minimálně na příští hodinu se chceme od všech starostí oprostit a nechat se na jógové podložce odnést někam do krajiny zenu a vyrovnané mysli. Uchylujeme se k józe, abychom našli ztracenou rovnováhu. Je jóga naším útěkem z reality?
V dnešní době se velmi snadno stane, že jsme zahlceni – problémy, každodenními úkony, prací, informacemi, emocemi… Stres nás provází na každém kroku a jóga se ve všech lifestylových časopisech nabízí jako skvělé řešení. Na hodinu vám nabídne bezpečný prostor, kde se můžete ztišit a uklidnit. Je to okénko v diáři, které svítí jako maják v šedivém dni. Když se zavřou dveře do sálu, to je vaše hodinka, kdy můžete všechno pustit a můžete si dovolit relaxovat, protože je to jaksi „povoleno“. Utečete na chvilku mimo čas a prostor.
Růst bolí
Útěk, jak víme, ale není řešení problémů. Jistě jste to zažili sami. Někdy jsou situace, které vám nedovolí vypnout a myšlenky a starosti si přinesete i do jógového sálu, případně se na vás vrhnou hned v momentě, kdy hodina končí a celý kolotoč jede znovu. Přiznejme si to – utéct se nedá a útěkem jenom zavíráme oči před realitou. Může se to zdát jako pohodlné řešení, ale z takového de facto nikdy nevzejde žádný posun. Nemuseli jsme se o nic snažit, nerosteme. S větší pravděpodobností se stane, že nás obdobná situace dostihne znovu a donutí nás čelit jí. Vede nás k pochopení lekce, kterou nás učí.
Deus ex machina
Zkusme vnímat jógu spíše jako prostor, který nám umožňuje vytvořit si od problému odstup. Tím, že se ztišíme a zklidníme rozjitřené emoce, můžeme se na něj podívat z jiné perspektivy. Vytváříme prostor pro náš vnitřní hlas, aby nás vedl. Často totiž už v podvědomí víme odpověď na naši otázku nebo řešení našeho problému, jen ho kvůli bzukotu myšlenek v hlavě ještě nejsme schopni vědomě rozlišit. Stalo se vám někdy, že vám v nějaké ásaně prostě jen tak vytanul jasný návod, co máte teď s otazníkem ve svém životě udělat? Pak to je ono. Jóga nás učí různé techniky, jak problémy lépe zvládat. Na jednotlivých lekcích jsou to jen malé drůbky, které sbíráme v průběhu let.
Opravdový posun může přinést jógový retreat, kdy se na několik týdnů stáhneme z běžného života do úplně nové reality. Pravidelný režim, nové místo, pravidelná praxe – nejen fyzická, ale i duševní, očistné techniky a lehčí strava, odstup od minulých událostí. Pár dnů i týdnů může znamenat opravdový průlom a velikou změnu v tom, jak se na svou situaci díváte, jak ji prožíváte a vnímáte. Tato zkušenost vás může obohatit na zbytek života.
Opravdová flexibilita
Dívejme se tedy spíše na jógu a jógové retreaty ne jako na útěk, ale jako na způsob stažení se od reality, abychom jí dokázali čelit lépe a abychom snadněji a vyrovnaněji mohli přijímat to, co k nám přichází. Vše je konec konců o úhlu pohledu. Jóga nám pomáhá, abychom si to uvědomovali a netrápili se zbytečně věcmi, kterými nemá cenu se trápit, protože je nemůžeme ovlivnit. Svůj postoj a své smýšlení o věcech ale můžeme změnit vždy. Naše těla se s každou minutou obnovují a regenerují, stejně tak mohou regenerovat naše myšlenkové vzorce. Každých sedm let máte kompletně novou každou buňku. Když se může obměnit tělo, proč by nemohla i mysl? Právě v tom tkví skutečná flexibilita, ne v pokročilých ásanách s nohou bůh ví kde.
Každý jogín, byť i začátečník ví, že kolébkou jógy je Indie. Mnoho lekcí provází orientální hudba a výrazy v sanskrtu jako je adho mukha švanásana nebo čaturanga. Možná slýcháte i slova jako bhakti, karma, shakti, kundalini, Šiva a už je z toho guláš. Musí ale jóga nutně mluvit jen jazykem své domoviny? Může mluvit i česky nebo anglicky? Může přicházet jinak, než přes sútry a příběhy z indické mytologie? Je jóga z východu vždycky ta správná?
Nedávno jsem na sociálních médiích zahlédla příspěvek jógového studia, který propagoval hodiny jedné z lektorek prostřednictvím její fotky z Indie, kam podle popisku jako „každý správný jogín“ vyrazila. To mě trošku zarazilo. Také bych se po letech praxe označila za aspiranta jógy, do Indie mě to ale vůbec netáhne. Spíš naopak a nepřipadá mi, že bych bez vlastního indického dobrodružství byla o to menší jogín. Jóga ke mně prostě promlouvá jinak.
Nikdy jsem si nepamatovala sanskrtské názvy pozic a upřímně, nemám ráda, když je lektoři v hodinách používají. Vždycky mi to připadá jako pozérství – všechno se to dá přeci opsat česky. Ale to je pouze můj postoj, protože ke mně prostě jóga svým „mateřským“ jazykem nemluví. To se týká třeba i mytologických příběhů. Někteří lektoři vás provedou sérií bojovníků a doprovodí ji krásným příběhem o tom, jak bůh Šiva stvořil bojovníka Virabhadru, aby pomstil smrt jeho manželky Šakti. Všechny čest. Pro mě je to něco poetického, ale to je z mého pohledu asi tak všechno. Jóga ke mně promlouvá hlavně skrze prožitky těla a skrze životní zkušenosti. Jen to, co jsem prožila, pak můžu říkat dál. Se Šivou a Šakti se prostě nedokážu ztotožnit.
Jóga a kouzelné formule
Dlouho jsem si proto říkala, že je se mnou asi něco špatně. Pak jsem se na věci začala dívat z jiného úhlu pohledu. Přestala jsem hodnotit a začala jsem jenom sledovat. Postupně jsem objevovala, že jóga může přicházet v nekonečném množství různých forem, které z knih nevyčtu. Je nehmotná, projevuje se skrze prožitky, které přichází v ten pravý čas. Formu józe dávají až slova, kterými tyto zážitky popíšeme. Je to vlastně takové kouzlo – abrakadabra. Proto i prostor se stává lekcí jógy až díky slovům lektora, které jeho žáci slyší a začnou podle nich formovat svá těla, a hlavně prožívat jejich obsah. Vědomě jej prožívat.
Jogín Albert Einstein
Z mého pohledu tedy není nutně zapotřebí studovat mytologické příběhy a staré indické texty. Bez vlastního prožitku jim totiž stejně neporozumíme a jejich slova pro nás budou prázdná. Proto jóga může být i bez sanskrtských výrazů, a často i mimo čistě jógovou sféru. Když se totiž podíváte na některé výroky slavných – od Buddhy, přes Einsteina a teorie relativity po Audrey Hepburn, můžete v nich vidět poselství jógy. Jóga prostě je, jen nachází různé vyjádření, které nemusí nutně mít nálepku „jóga“ a štítek „Made in India“.
Jazyk srdce
Sanskrt, čeština, angličtina – skutečný jazyk jógy je jiný. Jóga mluví srdcem. Naslouchejte mu. Nemusíte se samozřejmostí přijímat vše, co vám kdo říká. Pokud něco cítíte jinak, než ostatní, nemusí to znamenat, že je s vámi něco špatně a nemusíte hledat potvrzení nebo ujištění zvenčí. Naslouchejte a sami poznáte, jestli je to tak správně nebo ne. Věřte svému vnitřnímu hlasu, své vnitřní inteligenci, věřte tomu, že dokážete být sami sobě tím nejlepším učitelem. Nebo to alespoň tu a tam vyzkoušejte a pozorujte, co se stane. Jóga je cesta a ty nejlepší věci přichází pomalu. Většinou jen ty špatné se dějí rychle. Namaste.
Co znamená mít krásné tělo? Konvenční představa 21. století nám v hlavě spustí automat, který kulometnou pravidelností střílí: vyrýsované svaly, štíhlou postavu, bezchybnou pleť, stylové oblečení… Sousloví krásné tělo by v nás ale mělo vyvolávat mnohem větší hloubku. Krásné rovná se zdravé tělo, které správně funguje. Pozastavili jste se někdy a zamysleli nad tím, jak úžasná je ta schránka, která nás životem provází a kolik věcí v každé vteřině vykonává? A jakou hloubku vlastně má rčení, že krása vychází zevnitř?
Lidské tělo je neuvěřitelný zázrak, který sestává z nesčetného množství specializovaných struktur – buněk, tkání, šlach, vazů, kostí. Má ale mnohem větší inteligenci, než jsme leckdy ochotni si připustit. Náš mozek, respektive naše ego, velebí rozumovou a myšlenkovou složku. Vytváří v nás iluzi, že jsme úžasní a moudří, ale přitom jsme odpojeni od svého těla.
Často jednáme proti tomu, co nám říká, protože ho prostě neslyšíme. Nakládáme na něj porci cvičení, stresu, ukrajujeme potřebných hodin spánku, přidáváme dietní experimenty nebo naopak prohřešky. Když jsme unavení a přetížení, ego slabost nedovolí a žene nás dál. Tělo pak nemá jinou možnost, než ozvat se důrazněji, třeba nějakou nemocí. Ta nás možná probudí a začínáme složitě hledat cesty, jak se s ním znovu dostat do spojení. Ke slovu přichází jóga – slovo, které samo o sobě znamená spojení.
Trochu jiná lekce
Co pro většinu z nás začíná jako fyzické cvičení na podložce, ve skutečnosti učí větší vnímavosti a jemnosti. Opravdové poznání se ale rodí postupně a i v tomto případě prochází od těch nejhrubších věcí k těm méně uchopitelným. V praxi to může opětovné navazování dialogu s naším tělem vypadat tak, že si začneme během lekcí jógy všímat svalů, o kterých jsme dříve neměli ponětí.
Postupně nás začne fascinovat, co všechny takové svaly dovedou a možná si začneme všímat, že ne vždy zvládnou to stejné, co posledně. Čím to je? Že by tu třeba byla souvislosti s cykly, ať už ženskými nebo přírodními? Možná také začneme pozorovat souvislosti mezi tím, jak se naše tělo chová a tím, co zrovna prožíváme nebo pociťujeme. Vnímáme propojení mezi jeho reakcemi a našimi emocemi.
Koketování s energií
Jak náš vztah k tělu posiluje, jsme schopni vnímat stále jemnější signály. Zabrousíme trošku do ezoteriky. Kolikrát jste měli zvláštní pocit v žaludku nebo jste prostě „cítili v kostech“, že nějaká situace dopadne dobře nebo špatně nebo třeba úplně jinak, než jste si plánovali? Možná to dříve byli jen nepatrné záblesky pocitů bez logiky, se kterými jste si nevěděli rady. Postupně ale začínáte rozpoznávat, že skrze tělo nám takovéto signály chodí stále častěji a už se je nesnažíme přehlížet nebo jednat proti nim. Nebo si to naopak vyzkoušíme a zjistíme, že jsme svou intuici nebo ten pocit uvnitř zkrátka měli poslechnout. To je naprosto v pořádku, patří to k cestě a k růstu.
Krása není konfekční velikost
Když ale začneme poslouchat, do života nám přichází úplně nová kvalita. Může se změnit náš pohled na spoustu věcí i způsob, jakým na situace pohlížíme a jak je prožíváme, dokonce i na lidi a vztahy kolem nás. Do našich voleb se zkrátka propisuje nově objevená jemnost a poznání. Tak se třeba jednoho dne promění i pohled na naše tělo, které jsme doteď vnímali jen přes zevnějšek a na kterém jsme pořád viděli nějaké nedokonalosti. Mluví s námi? Funguje správně? Pohybuje se s lehkostí, tráví, nebolí? Pak je krásné, ne protože se vejde do konfekční velikosti 34.
Když tedy řešíme nějaký ten faldík navíc, pupínky nebo kruhy pod očima – co kdybychom se zaposlouchali do svého těla, co nám tím říká? Zevnějškem bychom se měli zabývat až nakonec, ptejme se nejdříve, co se děje uvnitř, že se to zvenku projevuje takto? A naopak pokud je funkčně všechno v pořádku, proč řešit, že ta velikost 34 úplně nesedí? Jelikož nic není oddělené a všechno je propojené, mají tyto otázky i další rozměr. Nejen co se děje v těle jako v hrubé hmotě, ale i v té jemné – energetické.
Co nás tíží, trápí, nepřináší nám naplnění? Nebo naopak – z čeho plyne touha být hubenější, jinačí, i když je všechno ostatní v pořádku a není pro to žádný zdravotní důvod? Možná bude trvat delší dobu, než tento dialog se svým vnitřním hlasem navážeme, hlavně se neupínejme na cíl. Cesta je cíl.
Pět obalů těla: panča kóša
Zní vám podobný prožitek povědomě? Praktickým prožitkem jsme si „sáhli“ na část jógové filozofie panča kóša, která učí o pěti obalech těla. Tělo není jen hrubá hmota (annamaja kóša) v podobě svalů a kostí, skládá se ale i z dalších čtyř jemnohmotných složek. Pránamaja kóša značí pohyb energie a životní síly, v našem případě odpovídá propojení reakcí těla s emocemi a cykly. Dalším obalem je nižší mysl (manómaja kóša), která je poblouzněná iluzí oddělenosti a odpovídá za ony dietní prohřešky. Oproti tomu vyšší mysl (vidžňamaja kóša) přichází ke slovu ve chvíli, kdy navážeme kontakt se svým tělem a vnímáme jeho signály, vnímáme ty zdánlivě nelogické pocity a nasloucháme jim.
Nejjemnějším obalem je pak obal blaženosti (ánandamaja kóša), který pocítíme ve chvíli, kdy jsme plně v souladu, vnímáme svou intuici a s lehkostí plyneme světem kolem nás.
Každý z nás si na jógovou podložku přichází pro něco jiného. Pokud se na lekci zeptáte skupiny studentů, troufnu si říct, že osm z deseti řekne, že se chtějí protáhnout, zlepšit svou flexibilitu a kompenzovat sedavé zaměstnání nebo silové sporty. Zbylé dva přivedly zdravotní důvody nebo potřeba zklidnit se. Pravidelná praxe jógy ale postupně a nenápadně proměňuje mnohé, naši motivaci nevyjímaje. S každým dnem, kdy se postavíme na podložku, se v naší mysli a našem vnímání dějí jemné změny.
Jóga pro tělo
K józe mě přivedl jeden z těch častějších důvodů – zdravotní problémy. Ty se sice nevyřešily fyzickou ásanovou praxí, ale do jógy jsem se zamilovala. Začala jsem ji prozkoumávat a objevovat hlouběji. Těšily mě malé pokroky, když jsem se naučila nějakou novou pozici. Plnilo mě radostí, když jsem sledovala, jak se mé tělo zpevňuje a rýsují se mi krásné dlouhé, a hlavně funkční svaly. Začala jsem si všímat, že jsem v lepší kondici a díky pravidelné praxi nemám problém zvládnout jakýkoliv větší sportovní výkon. V té chvíli byla pro mě motivací fyzická stránka. Dělala jsem jógu pro své tělo. Chtěla jsem vypadat krásně a cítit se dobře, a cvičila jsem víc a víc a dynamičtější a dynamičtější styly.
Jóga pro mysl
Pak ale přišla stopka v podobě menších zranění, spojených s oslabením díky náročné práci. Začala jsem v józe hledat něco jiného – zklidnění a uvolnění. Jednak fyzické, ale také psychické. Jóga mi postupně dávala odpovědi na to, jak se dívat na situace z jiného úhlu pohledu, jak je přijímat a jak být flexibilní nejen v těle, ale i v myšlenkách. Moje motivace se od fyzické stránky posunula k té duševní, podložku jsem začala rozkládat s tím, že fyzická praxe slouží mojí mysli. Přestala jsem tyto stránky oddělovat spolu s tím, jak jsem díky každodenní praxi stále intenzivněji navazovala vztah se svým tělem. Konečně jsem schopná ho vnímat, naslouchat mu a odpovídat na to, co mi říká.
Jóga pro energii
Nedávno jsem si uvědomila, že moje motivace pro ranní rituál rozložení podložky, se opět proměnila – v ještě jemnější a abstraktnější věc. Od těla a mysli, jsem se dostala k energii. Vybírám si takovou sestavu ásan, které mi pomohou napojit se a koncentrovat energii do středu. Vracím se ke zdánlivě jednoduchým základním ásanám a soustředím se na precizní a anatomicky správné provedení. Není třeba instagramových výkonů, není třeba dávat si nohu za hlavu a zamotávat se do uzlů. Je třeba soustředit pozornost na energii, kterou ásana přináší.
Ranní praxe mi pomáhá naladit se, aby moje tělo i má mysl vyrovnaně prošli celým dnem. Samozřejmě přichází životní situace, které mě rozhodí. Pak ale vím, že se postavím na podložku a svoji energii zase vybalancuju. A co lépe, možná si na tu podložku už jen sednu, zavřu oči a stanu se pozorovatelem svých myšlenek. Manon krásného těla a dokonale vypadajících ásan už mě dávno opustil.
Zeptejte se sami sebe, co je vaší motivací. Kudy vede vaše jógová cesta?
Poslouchejte svoje tělo. Možná tuhle frázi na lekcích často slýcháte. Možná si řeknete, že to je přeci jasné. Zeptejte se ale sami sebe: kolikrát jste so dolopotili na podložku i přes to, že vám nebylo úplně dobře nebo že vás někde bolel nějaký sval? Kolikrát jste cítili, že jste v pozici na hraně, že se vám svaly začínají třást, ale přesto jste se „kousli“ s tím, že prostě vydržíte, když ostatní také? Co to tedy znamená, poslouchat vlastní tělo? Jsme s ním vůbec ještě ve spojení?
Sleduju svého desetiměsíčního synovce, největšího jogína pod sluncem, jak s každým dnem roste a objevuje nové věci. Celý den „cvičí“ a posiluje tělo, aby se brzy mohl postavit a udělat první krůčky. Vydrží například v pozici kobylky neuvěřitelně dlouho a každý druhý dospělý by se při pohledu na něj chytil za nos, že tohle tedy nesvede, že už mu tělo natolik ochablo. Když je unavený nebo se mu něco nelíbí, prostě položí hlavičku a odpočívá. Nebo začne plakat a dá hlasitě najevo, že tohle tedy ne, že má dost a potřebuje obejmout. Když má hlad nebo žízeň, začne plakat a hned si řekne. Tyto potřeby s věkem nemizí. Leckdy toho máme po náročném pracovním dni ažaž, chceme položit hlavičku na zem a obejmout. Nějak jsme se ale naučili to přehlušit a zazdít, ať se týká únavy, nebo jídla. Proč? Kam se schopnost vnímat vlastní potřeby poděla?
Myšlenky, které nás táhnou pryč
Můžu mluvit z vlastní zkušenosti. Že si mám odpočinout, na to jsem mnohdy přišla až ve chvíli, kdy jsem byla na pokraji kolapsu. Když jsem někdy nevrlá a reaguju podrážděně, vzpomenu si, že jsem se zapomněla najíst. Kdo nad námi ale drží bič a říká – musíš to vydržet, musíš přidat, musíš dál? Zčásti je to výchova, konvence a přesvědčení, která jsme si odnesli od našich rodičů. Zčásti možná diktát doby, který ještě donedávna říkal, že se musíme sedřít, abychom byli úspěšní. Dnešní doba navíc přeje rozumu, racionálnímu zdůvodnění a „bytí v hlavě“. Přemýšlíme, motáme se v myšlenkách, a jen málokdy sjedeme pozorností od krku dolů a zkoumáme, co se s námi děje teď a tady. Ke svému tělu přistupujeme hodně technicky – musí vypadat podle nějakých konvencí, musí se napasovat do určitých velikostí. Když se nějak ozývá, tak ho rychle přehlušme a potlačme jeho signály. Setrvačností se ženeme dopředu, za něčím neurčitým v budoucnu, za ideálem, jak má co být, jak máme vypadat, čeho dosáhnout. Nejsme tedy plně přítomni v tomto okamžiku, proto ani nemůžeme plně vnímat své tělo a jeho vlastní inteligenci.
Rovnováha mezi hlavou a tělem v ásanách
I zde přichází ke slovu jóga, která je o vědomém bytí v přítomném okamžiku a o propojení těla, mysli a ducha. Zkuste o ní přemýšlet i v tomto smyslu, nejen jako o sestavě ásan na podložce. Když už jsme u fyzické praxe, není to o tom podat nějaký výkon a sedřít se. Je o kultivaci mysli, těla a hledání harmonie a spolupráce mezi nimi. Mysl se často snaží přeprat tělo. Tlačí ho do zbytečně náročných ásan, do krásných tvarů, kde ale tělu nemusí být dobře. Zkusme spíše hledat rovnováhu mezi tím, kolik do ásany dáváme myšlenky a kolik tam dáváme přirozené inteligence těla. Myšlenkou a záměrem pohyb začíná, když pak ale tělu necháme volnost a prostor, samo nás s pomocí dechu navede do takového nastavení, kde je mu nejlépe, kde dech i energie volně proudí a myšlení se projasní.
S vlídností, nic vám neuteče
Jakmile to jednou okusíte, jste na dobré cestě obnovit svoje spojení s tělem. Dnes už proto s údivem sleduji, že mi na lekce chodí lidé s nataženým svalem, s tím, že na ně něco leze nebo že je bolí ledviny. Nejraději bych je poslala rovnou domů (bohužel se o jejich limitacích i přes dotazy na začátku hodiny dozvídám až v průběhu lekcí), odpočívat. Před pár lety jsem to přitom byla já, kdo třeba s pocuchaným zápěstím vyrazil na pravidelnou hodinu jógy, protože to přeci tak moc nebolelo a já nechtěla o svou hodinu přijít. Při pohledu zpět naprosto nechápu, jak jsem to mohla udělat a s láskou dávám svému tělu víc a víc odpočinku. Jakmile mu totiž udělám prostor, regeneruje mnohem rychleji a třeba jen jediný den v klidu udělá neuvěřitelný rozdíl. Už také bezpečně vím, že mi nic neuteče.
Když proto ucítíte, že potřebujete položit hlavičku na zem, plakat a nechat se obejmout, poslechněte. Zabalte se třeba do teplé deky s hrnkem čaje, zůstaňte doma s knížkou nebo jděte dříve spát. Uvidíte, že druhý den vám bude o mnoho lépe, na těle i na duchu. Když ucítíte, že nějaká ásana je na vás moc, zkuste jednodušší variantu. Možná budete sami překvapení, co se bude dít a jaký pocit to ve vás zanechá. Ta největší odvaha totiž může být udělat krok zpátky.
Správné nastavení v pozicích a terapeutický přístup k józe tak, aby její cvičení pomáhalo od bolesti, zatuhlosti a zlepšovalo postavení těla. To je ve zkratce Tantravaya jóga izraelského lektora Shye Sayara. V průběhu své dvacetileté praxe si všiml několika univerzálních principů, které zlepšují každou ásanu a prospívají každému (více v rozhovoru zde: http://www.yogapoint.cz/joga/druhy-jogy/seznamte-se-tantravaya-joga/). Když si vyzkoušíte fyzickou praxi pod jeho vedením, musíte mu dát za pravdu. V průběhu lekce plně pochopíte, co znamená sthiram sukham asanam (každá ásana má být stabilní a příjemná). Základem je porozumění anatomii a principům zdravého pohybu. Když navštívíte některý z jeho workshopů, odnesete si nejednu cennou lekci. Příští příležitost máte už o víkendu 8.-9. září 2018 v pražském studiu Namastery. Zaměříme se na správné nastavení v pozicích, korekce špatného postavení těla a naučíme základy thajské jógové masáže Nuad Buran.
Přihlašte se do 10.8. za speciální early birds cenu.
PROGRAM:
Sobota 8. září 2018
9.00 – 17:00 Principles of Alignment
V tomto workshopu se zaměříme na správnou techniku v jógové praxi, vycházející z anatomie člověka. Prozkoumáme, jak dva páry protichůdných vnitřních akcí v dolní části těla a dva páry v horní části těla zlepšují každou pozici a každý pohyb. Nejen v józe, ale v kterémkoliv jiném sportu. Naučíme se, jak vyrovnat tyto akce tak, abychom si přizpůsobili praxi pro potřeby našeho těla.
Neděle 9. září 2018
9 – 12.30 Posture Correction Clinic
Zaměříme se na správný postoj a nejběžnější odchylky, kterými si lidské tělo kompenzuje různorodé nerovnováhy v těle. Tyto kompenzace často vedou k bolestem, nestabilitě, snížené pohyblivosti. Naučíme se, jak je diagnostikovat a jak je jednoduše napravit tak, abychom pomohli sobě i ostatním.
13.30 – 17.00 Základy thajské jógové masáže Nuad Buran
Objevte kouzlo klasické, účinné a přitom velmi jednoduché techniky thajské jógové masáže. Naučíme se, jak používat gravitaci, váhu vlastního těla a funkční pohyb, abychom masírovanému dopřáli maximální efekt a zvolili správnou míru tlaku, která mu bude příjemná. Tato masáž má své kořeny v ájurvédě a čínské medicíně. Převládajícími prvky v thajské jógové masáži jsou voda a země, masáž má uklidňující a uzemňující účinek pro masírujícího i pro masírovaného. Obsahuje také harmonické prvky vycházející z osteopatie, které pomáhají lubrikaci a uvolnění páteře a uvolnění zatuhlosti hlubokých svalů, jako je bedro-kyčlo-stehenní sval (psoas). Z workshopu odejdete s plejádou jednoduše aplikovatelných technik. Prostřednictvím doteku pak můžete pomoci lidem kolem sebe. Workshop ocení také lektoři jógy, kteří mohou technik Nuad Buran využít při práci se svými studenty.
Můžete přijít jen na jednotlivé dny nebo celý víkend.
CENA: 2 300 Kč / jeden den workshopu (SO nebo NE, při přihlášení do 10.8. cena 2 100 Kč)
4 000 Kč / oba dny (při přihlášení do 10.8. cena 3 700 Kč)
Workshop probíhá v angličtině s tlumočením do češtiny. Je vhodný pro ty, kdo se chtějí do jógy ponořit hlouběji, i pro lektory jógy.
Další informace a přihlášky zde: http://www.namastery.cz/news/8-9-zari-2018-tantravaya-yoga-therapy-training-se-shyem-sayarem-16360/.
