Těhotenství je bezpochyby nádherné a navýsost matoucí období. Kromě všemožných psychických změn se dostavují také razantní změny fyzické, se kterými se jako instruktorka jógy teprve učím vyrovnávat. Protože je každé těhotenství a každé tělo jiné, rozhodla jsem se napsat pouze o tom svém, kterému ještě, alespoň místy, rozumím.
Jóga v prvním trimestru
První třetina těhotenství se u mě nesla ve znamení nevolnosti a únavy. Jako první ze všeho jsem si uvědomila velkou citlivost a bolest prsou a jakousi malátnost, která mě neopouštěla ani po vydatném, desetihodinovém spánku. O něco později se přidaly “ranní” nevolnosti, které mě pronásledovaly také v průběhu dne a večer. Limitující se stala také přecitlivělost na pachy, jet metrem nebo tramvají byla výzva, kterou jsem podnikala jen v nejnutnějších případech. Síla a chuť cvičit mě úplně opustily. Přestože ranní protáhnutí na podložce bylo součástí mého každodenního rituálu, na který jsem se obvykle těšila. Stejně jako na voňavou kávu a sladkou snídani, o které jsem si teď mohla nechat jen zdát. Už jen pomyšlení na ovesnou kaši mi obracelo žaludek a kávu jsem tak jako tak přestala pít. Kofein prý zvyšuje možnost samovolného potratu. V období prvních téměř čtyř měsíců jsem se ke cvičení donutila jen zřídka, u meditací se nemohla soustředit a byla mírně frustrovaná z toho, jak lehce se mi můj několik let pěstovaný rituál hroutí, zvlášť teď, kdy se chci snažit pro sebe i pro miminko dělat to nejsprávnější. Jenomže co přesně je to nejsprávnější?
V úzkosti z toho, abych správně přibírala (jsem od dětství velice drobná) jsem si hlídala čas, abych alespoň co dvě až tři hodiny něco malého snědla. Po pěti letech vegetariánství jsem začala jíst maso. Nejprve vývary, postupně i tuhé části. Dopředu jsem si zakázala googlit a koupila si jen jednu tlustou knihu o těhotenství a mateřství a pak si vyčítala, že stejně s každou hloupostí otevírám internet.
Do všeho vnesl mír až můj „přirozeně zenový“ manžel. Někdy mu trochu závidím, že trpělivost a klid, kterou pracně pěstuju má on tak nějak samozřejmě v sobě. Neustále mi připomíná věci jako “Tak se nenuť” a “Nech to být”, které ze mě odejímají úzkost. “Nechce se ti cvičit? Tak necvič”. “Chce se Ti spát? Tak běž, všechno ostatní počká”. Protestuju, že to není tak jednoduché, že se občas musíme překousnout, protože…
Má vlastně pravdu. Málokdy to přiznám, v přiznávání pravdy druhým ještě stále nejsem moc dobrá, ale tentokrát kapituluju. Těhotenství je čas, kdy je fajn naslouchat svému tělu a svým potřebám. A už nejen svým. Je to prostor pro odhození obav, miminko se v břiše vyvíjí bez naší organizace a nezávisle na vůli dospělého. Postupně roste, aniž by mu někdo říkal, kdy a jak růst, dělá to nejlepší, co umí, tady a teď a my to jen můžeme pozorovat, držet mu palce a dělat také to nejlepší co umíme. S laskavostí k sobě i tomu druhému v nás.
Jóga v druhém trimestru
S postupným návratem energie se vrací i chuť cvičit. Přišla sama, bez dlouhého přemlouvání. Natahuju legíny, do kterých se stále ještě vlezu a vymezuju si svůj čas na podložce. Hledám hodiny těhotenské jógy, nakonec zakotvím opět v mé milé Jógovně a spolu s ostatními budoucími maminkami se postupně dozvídám, jak se nejlépe pohybovat, aby to bylo příjemné a bezpečné.
Cviky na břiše už nepřipadají v úvahu, celé cvičení se line v poklidném tempu, jemně a přitom stále. Na první hodině si připadám jako naprostý pařez. Kde je moje fyzička? Proč už se při psovi hlavou dolů nedotknu patami země? A tak se mi opět místo užívání si radosti z pohybu kladu nároky. Bojuju s egem. Tohle přece nemůže být pravda.
Začínám opět cvičit také doma, zkoumám, jestli je Yoga s Adriene stále tím pravým pro tohle období a protože zjišťuju, že těhotenské lekce téměř nemá, vystupuju z komfortní zóny a hledám svojí novou Youtube soulmate. Nakonec mě přesvědčí australská lektorka Paula Lay, která se stává mým novým průvodcem ránem. Už zase se vracím ke svým rituálům, medituji, cvičím a místo kafe si dám zkrátka čaj. Chtěla bych napsat, že jsem se naučila nad svým egem vyhrát. Dnes ráno jsem se ale pevně a svíravě chytila prchavého pocitu, že se dostávám zpátky do formy a při pozici paščimotanásány chytla palce u nohou a natahovala se tak dlouho, až mi bolestivě prasklo v bedrech. Napsala jsem to jako zprávu svému manželovi. Odepsal: Musíš už na sebe dávat větší pozor. Určitě to nic nebude.
A tak se opět pouštím do nekonečného hledání hranic, balancování aktivity a klidu, přísnosti a volnosti, organizací a spontaneitou. Občas uklouznu na tu kterou stranu. Ale důležité je nic si z toho nedělat.
Jóga v třetím trimestru
Poslední třetina mě teprve čeká, nevím, jaká budu a po přechozích zkušenost si nechci nic plánovat, malovat ani představovat. Jediná důležitá věc je malý člověk, který se u mě v břiše vyvíjí a se kterým je už teď každý den jiný. Nekladu si cíle, ale pokud bych si mohla něco přát, je to umět nechat věci být. A to bych přála také všem dalším nastávajícím maminkám.
Jóga znamená spojení. Se sebou, s živými bytostmi, s přírodou. S tím dětsky autentickým v nás. A takové jsou i letní lekce v pražských parcích.
Jóga na Letné
Snad nejznámější cvičení jógy v parku je právě to na Letné. Odehrává se v úterý a čtvrtky a vede jej učitel Alef Pražský. Člověk rozmanitých tvůrčích aktivit. Zabývá se focením, psaním, potápěním a je také známý jako digitální nomád. Vedle Prahy vyučuje také v Thajsku na ostrově Phi Phi.
Jeho úterní lekce bývají oproti čtvrtečním hodinám komornější, ale i tak se zde sešla poměrně početná skupinka lidí. Ještě před lekcí se stihli někteří účastníci seznámit a prohodit pár vět na tramvajové zastávce. Poznávací znamení? Jógamatka. V přátelské atmosféře se pak pokračovalo cvičením v parku, opakoval se zejména pozdrav měsíci. Tempo bylo pomalé a klidné, lekce tak byla bezproblémově zvládnutelná také pro začátečníky. V klidu mohla být maminka, která cvičila na dece s dítětem po boku, očividně nejistý muž, který se poprvé setkal s jógou, ale i zkušenější cvičenci, kteří se příjemně protáhli a na závěr zklidnili u meditace Anapanásatí. Lekce byla otevřena všem, včetně domácích mazlíčků.
Jóga na Střeleckém ostrově
Další outdoorovu zkušenost se cvičením jógy je možné zažít v parku na Střeleckém ostrově. Učitelkou je Lucka Podlucká, která v kooperaci s Plťka Boards pořádá cvičení venku – na souši i ve vodě (respektive na Paddle boardech). Lekce nejsou příliš veřejně známé, cvičenců se ve středu na místě sešlo pouze pět, což umožnilo instruktorce přistupovat ke všem jednotlivě. Příjemná lekce vinyasa flow měla velké plus, kterým byla při takto malém počtu praktikujících dobrá slyšitelnost – Luciin projev nepřehlušily ani ostatní venkovní ruchy, které jsou pro cvičení venku příznačné.
Jóga v Rajské zahradě
Odlišný typ lekce je možné absolvovat s Katkou Jindrovou. Lektorka vychází ze své zkušenosti s tancem, její hodiny jsou ladné, příjemně protahovací a plné pozitivní energie, kterou přenáší na své žáky. Cvičení v parku je v rámci pravidelných lekcí novinka – poprvé si ji odzkoušela ve čtvrtek v Rajské zahradě s okruhem studentů, které zná. Nejednalo se tedy o lekci pro začátečníky, ale mírně pokročilé. Nováčci či méně flexibilní lidé byli nicméně také vítáni – lektorka jim upravila pozice podle individuálních potřeb. Výhodou pro některé zúčastněné bylo cvičení v prostředí, kam nesmějí psi. Své miláčky nechali všichni jógíni doma, ale aspoň nemuseli tak pečlivě vybírat, kam roztáhnou svou podložku.
Jóga v praxi
Pokud vám vadí, že se sem tam někdo zastaví na chodníku a pozoruje vaše cvičení, jste nejistí v kontaktu s novými lidmi nebo se špatně koncentrujete, jóga v parku může být pro vás tím nejlepším způsobem, jak v sobě probudit bezstarostnost. Poznávat praxi v ideálních podmínkách je zábavné, ale vyzkoušet si cvičení v kulisách rušné reality je úplně jiný level.
Na závěr praktické informace:
Jóga na Letné se cvičí v úterý (50 korun), ve čtvrtek (zdarma). Více informací na facebookových stránkách: Čtvrteční lekce jógy zadarmo na Letné, https://www.facebook.com/events/980120698771054/
Jóga na Střeleckém ostrově se cvičí ve středu (zdarma). Více infromací na facebookových stránkách Jóga v parku vol. 34 (aktuální číslo se vždy mění), https://www.facebook.com/events/289709988044371/
Jóga v Rajské zahradě má termíny po domluvě, lekce stojí 120 Kč. Více informací: kacule@yahoo.com
Páteční odpoledne v Parkhotelu Praha patřilo ženám. 17. června se zde odehrála přednáška na téma, které bylo pro příslušnice něžného pohlaví přímo stvořené – hormonální jógová terapie. Poměrně nový (ve srovnání s „tradičnějšími“ přístupy k józe) systém přijela představit jeho zakladatelka, okouzlující a energická dáma Dinah Rodrigues.
Úvod do hormonální jógy
Příjemně organizovaný program začal prodejem knih, pokračoval samotnou přednáškou a končil autogramiádou.
Dinah se na úvod pustila do vysvětlení toho, co vlastně hormonální jóga znamená. Velmi jednoduše zmínila, že se jedná o přirozený systém, jak reaktivovat žlázy, bez bylinek, bez medikamentů, pouze za pomocí vlastního těla, energie, dechu (hormonální jóga využívá dechové cvičení zvané „Bastrika“).
Systém cvičení vychází z jógy, je ale modifikován. Sestava koordinovaných pohybů směřuje k tomu, aby se při správném cvičení docílilo aktivace látek, které ovlivňují osu: hypothalamus, hypofýza, nadledvinky. Při jejich ideálním fungování dochází k vybalancování hladiny hormonů v těle.
Systém nepracuje s extrémními pozicemi těla, je tedy vhodný téměř pro všechny. Existují ale kontraindikace. Patří mezi ně například rakovina prsu nebo trombóza a podobně. Vhodnost terapie je v těchto případech dobré prokonzultovat s odborným lékařem.
Zdravotní a estetické otázky
Ženy ve středním věku, které přicházejí do ordinací lékařů řešit průvodní projevy menopauzy, často slýchávají větu: „Ve vašem věku je to normální“. Dinah Rodrigues se naopak snaží o to, aby bylo normou cítit se dobře a komfortně ve vlastním těle. Hormonální jóga není výhodná pouze v období klimakteria, ale pomáhá také s dalšími problémy, jako například s neplodností.
Dopady cvičení samozřejmě záleží na individuálních dispozicích, ale také na tom, kolik času cvičení věnujete. V průměru by se vám po týdnu cvičení měla zlepšit kvalita vlasů, po dvou měsících pak odeznít návaly horka. Klíčová je ovšem pravidelnost pohybu.
A co na to muži?
Zpětná vazba, která se zakladatelce systému dostává, nepřichází pouze od žen. Na žádosti mužů, kteří si všimli pozitivních proměn svých partnerek, se Dinah pustila do zkoumání dalších, tentokrát „obecnějších“, problémů.
Všímala si civilizačních problémů, stresu, nespavosti a především cukrovky, která je v současnosti velmi rozšířenou chorobou.
Kam za hormonální jógou
Dinah nepřijela pouze přednášet, ale také vést kurz pro budoucí lektorky a lektorky. V současné době se s jejími žáky můžete setkat v Praze v Centru hormonální jógy. Systém se cvičí také v pražských studiích Yogame, a aktuálně probíhá seminář mimo jiné v Domě jógy.
Nechat lidi, místa a události, aby kolem probíhaly. Stát uprostřed zrychleného filmu. Sledovat průlet uplynulých dní, ale neúčastnit se jich. Na chvíli se dotknout děje, zastavit jej, potočit a pustit, aby zase běžel o kousek dál. Být pánem vlastního času a prostoru.
Co se stane, když vedle sebe na podložku postavíte/posadíte/položíte lidi, kteří chtějí – kromě zpevněných těl – i chvíli pro sebe, moment, který umí ohýbat čas a prostor?
Vznikne jógová rodina. Komunita lidí, kteří si navenek nejsou ničím podobní. Dělí je věk, vyznání, pohlaví…někdy mezi nimi leží celý kontinent a přesto sdílejí víc, než někteří pokrevní příbuzní.
„We are family“ byl také podtitul letošního Prague Spirit festivalu, který se konal 18. – 21. 3. 2016 v Praze. Sešla se zde unikátní sestava lektorů, a přestože letos chyběla vzácná Naďa Brzobohatá z Yoga Lokah Brno (místo které se měli účastníci možnost potkat s Jivamukti lektorkou s NY, Jennou Faith), škála pozvaných hostů byla opravdu pestrá a obohacující nejen pro běžné návštěvníky ale snad také pro ostatní pozvané učitele.
Struktura festivalu byla jednoduchá a efektivní – energií nabité lekce bylo možné střídat s těmi příjemně poklidnými a nechyběl ani prostor pro přednášky.
Information not performance
Zahájení a následná úvodní hodina v podání charismatické Nicole Nichols měli téměř performativní charakter, mezi lidmi, praktikujícími na podložkách se proplétali mladí muži v maskách boha Ganéši, vytvářeli mikro situace divadelně – tanečního charakteru a praktikující se tak mohli na krátký čas stát účastníky a zapojit se do události, která vzniká a hned mizí. Nádech a výdech.
A přestože je jóga „information not performance“ jak poznamenal ve své inspirativní, dynamické lekci Brian Nygard, změnit občas optiku a nahlédnout na jógu jako na součást umění může (alespoň na chvíli) přinést nové perspektivy.
Nebýt otrokem
Jóga s Brianem přinesla nejen nečekané poznatky ale také výzvy. Smršť energie a odhodlání přiměla nejednoho z cvičících objevovat své zdroje fyzických sil. „Nejste otroky svého vlastního těla“ zaznělo z lektorových úst. Spoustu účastníků podobná prohlášení motivovala – některé z nich k odpočinku. Nebýt otrok vlastního těla totiž může znamenat snahu o překročení komfortní zóny, pustit se do něčeho, co není běžné.
Třeba si oddechnout v pozici dítěte, když cítí, že mají dost. „Možná někdo viděl, jak se vám třásly svaly a stejně jste to nevzdali. Možná někdo viděl, jak jste si odpočinuli a necítili se trapně. Stáváte se lepší verzí svého já“ zhodnotil situaci Brian. Snažit se být vždy tou nejlepší verzí sebe sama je výzva také pro festival.
Stále kupředu
Organizátoři udělali zcela zásadní krok, bez kterého by nebylo v tomto případě o čem psát – dokázali svou kreativní a tvořivou silou zajistit, aby se festival mohl vůbec uskutečnit. Podařilo se jim zajistit financování, přilákat do Prahy atraktivní hosty z různých koutů světa, pronajmout prostory, dostat událost k lidem a koordinovat spousty drobných, s tímto souvisejících aktivit.
Právě v poslední zmiňované činnosti je možné ještě spatřovat prostor, kam se posunout. Nabízí se zpřehlednit webové stránky, které mohou působit sice vizuálně lákavým, leč svou strukturou matoucím, dojmem (rozpačité působí například uspořádání záložek, pro nově příchozího návštěvníka stránek může být komplikovanější „proklikat“ se ke všem praktickým informacím). Na místě konání také chyběly programy, účastníci měli k dispozici pouze jeden velký plakát, který si museli opisovat nebo fotit do mobilů.
Dalším diskomfortem uvnitř budovy bylo velice skrovné zázemí pro převlékání. Spoustu místa naopak zabíraly drobné obchůdky a stánky (což není výtka, spíše konstatování). Marketingové aktivity jsou pro praktické fungování jistě nápomocné, ne – li nezbytné. Komu nevyhovují, nemusí se jich účastnit, měly by být však zřetelně označeny, aby se nestalo, že se vloudí také například do programu přednášky. Pokud se tak stane, je to nepříjemné pro účastníky a škodlivé pro dobrou pověst festivalu.
Být o krok dál mohou také návštěvníci
Přinášet si na festival s sebou kromě podložky a ručníku také své špatné zvyky a kazit tím veskrze přátelskou a veselou atmosféru, která na festivale panovala, prostě není dobrý nápad. Pokřikovat na sebe kvůli tomu, že má někdo o krok dál nebo blíž do sálu je nedůstojné i pro strany, které nejsou do konfliktu zataženy a musí tento typ nářků poslouchat.
Soustředit se na barvu vlastních legín více, než na samotné cvičení? Ani tohle sem nepatří.
Výzvu být lepší tak přijměme my všichni. Organizátoři, lektoři, návštěvníci, protože festival uskutečňujeme ve vzájemné interakci, jsme zároveň účastníky i svědky všeho dění. Poděkujme si vzájemně za jinak vydařený letošní ročník a pro ten příští se spolu opět setkejme v čase a prostoru, ve kterém je radost jen tak být.
Město, které se teprve probouzí. Venku se rozednívá a šedavou oblohu křižuje hejno krákajících ptáků. Ulice jsou tiché a osamělé, v okolních domech svítí teprve pár oken. Sledujeme svalnatě vypadajícího sportovce, který kráčí přikrčenou chůzí, na hlavě má naraženou kapuci, chránící jeho jinak holou hlavu před drobným mrholením. Vypadá, jako by se chtěl celý schoulit do klubíčka a ještě alespoň na pár minut sladce spát. Hodiny na blízké věži kostela odbíjejí teprve půl šesté. Dnešní dopoledne ho čeká tréning a tvrdá dřina. Stal se členem Total boxer clubu.
Někde tady začíná příběh. O čem je? O výzvách, překážkách, překonávání sebe sama. O pocitu vítězství. Má co dočinění s jógou? Na první pohled těžko.
Boxerský klub působí už od pohledu poměrně drsným dojmem. Nachází se v severní části Londýna, v neútulné čtvrti plné oprýskaných domů. Na dveřích nejsou žádné zvonky, jen černé, mosazné klepadlo. Uvnitř, v relativní zimě a mezi boxovacími pytli, dal v roce 2011 zakladatel Matt Garcia (společně s tanečnicí a cvičitelkou jógy Kajzou Ekberg), vzniknout novému stylu zvanému boxing yoga.
Co bylo jeho motivací? Posunout sebe i ostatní. Dát svým sportovcům s vypracovanými a statnými postavami také příležitost k protažení svalů a zvýšení flexibility. Primárně se proto zaměřuje na cviky, které zaměstnávají specifické svalové skupiny, namáhané při boxu: „Boxeři mají například stlačené hrudníky, často se jim špatně dýchá a právě jóga jim pomáhá se zmírněním obtíží“ vysvětluje jedna z místních instruktorek jógy, Katarina. Lekce ale může být užitečná i široké veřejnosti, učí se zde práci s centrem, posiluje.
Jóga zaťatých pěstí
Ranní hodina měla velmi energický charakter. Heslo challenge yourself, opakované lektorkou Katarinou proráželo studený vzduch uvnitř místnosti. Ásany následovaly v poměrně rychlém sledu, v některých momentech vše (po fyzické stránce) připomínalo ashtangovou praxi. Až na zaťaté pěsti, které se v duchu boxerských úderů zvedaly do výše. Katarína, sama aktivní boxerka, měla k vedení lekce velmi profesionální přístup. Citlivě zasahovala v momentech, kdy viděla, že se cvičící může pohnout kousek dál. Upozorňovala na odpočinek. Vedla k soustředění na dech.
Celkově se hodinové lekce boxing yogy, doprovázené hudbou, skládají ze tří částí: První z nich je rozehřívací, která si klade za cíl zvýšit mobilitu páteře a protáhnout svaly. Následují balanční pozice a soustředění na dech, aby se posléze přistoupilo k posílení různých svalových skupin u vrchní části těla, středu i nohou. Postupně se vše spojí v plynulou sestavu. Následuje strečink a relaxace.
Body or mind
Nabízí se zde však otázka, na kolik je každou sportovní aktivitu, která obsahuje ásany, možné nazývat „jógou“. Je na zvážení cvičících, jestli se spokojí s hodinou příjemného fyzického cvičení, ve kterém se nerození ani jedno společné „óm“, ve kterém není kladen zřetel na jinou, než na čistě tělesnou stránku praxe, v němž se nikdo nesnaží koncentrovat na vlastní nitro.
Nadšení z boxing yogy přesto stále stoupá: Cvičí se dnes nejen v UK, ale v dalších šesti státech světa. Aktivita tak dolétla i k té části veřejnosti, která by si možná jinak pohyb a sport neoblíbila a stala se zároveň úlitbou pro boxery, kteří by na „klasickou“ jógu nikdy nezavítali. Ať už mohou být výhrady k tomuto novému stylu jakékoliv, faktem zůstává, že spoustě lidem dělá cvičení prostě radost. A o tom je jóga především.
