Tomáš Reindl je multižánrový tvůrce vážné i duchovní hudby. Jeho nejpopulárnější skladbu Sanctus/Gayatri v podání jednočlenného sebesmyčkovacího orchestru z projektu Omnion jsme mohli slyšet během cvičení pozdravů slunci na loňském Reebok Yoga Sensation. V následujícím rozhovoru se dozvíte, co ho v tvorbě ovlivňuje a inspiruje.
Tomáš Reindl
Anna: Nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za skvělý zážitek na Reebok Yoga Sensation. Během Vaší hudby a cvičení došlo – alespoň v mém případě − k jedinečnému propojení, kdy tělo i hudba samy řídily pohyb. Cítila jsem se, jakoby mě to odnášelo někam jinam. Vy sám cvičíte jógu?
Tomáš: Jsem moc rád, že to mělo pozitivní ohlasy. Já cvičím jógu, ale nepovažuji se za velkého jogína. Cvičím každé ráno alespoň pár pozdravů slunci. Je to pro mě velmi důležité jako start dne, a když to občas nestihnu, tak to celý den cítím. Mám samozřejmě velký respekt i k dechovým cvičením a meditačním technikám. Bylo i období, kdy jsem se tomu věnoval více intenzivně. Teď mám ale meditativní stavy spojené spíš s hudbou.
Ve světě jógy existují různé názory na to, zda cvičit jógu s hudbou nebo bez. Mně například hudba ve cvičení pomáhá, ale tradiční školy jógy tvrdí, že hudba odvádí člověka ze svého nitra ven. Jaký je Váš názor?
Já osobně cvičím bez hudby, ale to proto, že jsem hudbou neustále obklopen. Celý den často sedím u počítače a skládám hudbu, píšu noty nebo hraji na nějaké nástroje. Rád pak dopřeju uším oddech a stačí mi jen soustředit se na svůj dech. Ale měl jsem období, kdy jsem velmi rád cvičil s různým typem hudby.
Nejvíc s indickou klasickou hudbou, která mě velmi baví a dlouhodobě se jí zabývám. Inspirativní vztah mám i s evropskou středověkou hudbou: gregoriánským chorálem a rannou polyfonií (vícehlasem).
Vaše nejpopulárnější skladba Sanctus/Gayatri mantra má na youtube přes deset tisíc zhlédnutí. Neplánujete připravit album takových skladeb spojených s mantrami?
Nápady jsou různé, ale mantry opravdu nechci dělat jako na běžícím pásu. Někdo si dokonce může myslet, že jsem Gayatri mantru spojil s chorály z vypočítavosti, ale pravdou je, že ta skladba vznikla z vnitřní potřeby. Tu mantru jsem znal v tradiční podobě védské intonace, která je mi nesmírně blízká. V tradiční hudbě mantry ale nemají pravidelný rytmus a nezpívají se s bubny.
Já jsem měl ale potřebu ji napasovat právě do pravidelného rytmu, zpívat a hrát si s ní. Pak mě napadlo, že ta monotónnost supluje prodlevu, držený tón, na který by se hodila pseudo gregoriánská melodie. Tak jsem tam „narouboval“ zpěv Sanctus v gregoriánském stylu, ale s mojí melodií. Na koncertech hraji ještě jednu mantru Om trayambakam, ale ta zatím není nahraná. Opravdu se ale nechystám na nějaké CDčko manter s kytarou, to není můj šálek kávy.
Jak jste se dostal k indické hudbě? Táhlo Vás to k ní přirozeně?
Indická hudba pro mě vlastně vyplynula z jazzu. Začínal jsem s bigbítem v kapele Nastřižené vlasy. Vždy jsem ale cítil potřebu se posouvat někam dál, překračovat žánry, navíc mě lákaly i složitější hudební struktury. Začal jsem se tedy zajímat o jazz a hrát i s jinými kapelami. V jazzu mě posléze začaly zajímat spíše fůze s různými etnickými vlivy (např. latinskoamerický jazz), pak africká hudba a konečně fůze jazzu s hudbou indickou. V jedné nahrávce jsem tenkrát uslyšel zvuky indických bubnů tabla. Ty mě úplně posedly a sháněl jsem si pak další nahrávky.
Otec byl v té době právě na služební cestě v Indii a přivezl mi nahrávku Zakira Hussaina, což byl pro mě zlomový moment. Velmi jsem toužil hrát na tabla, i když jsem si zároveň uvědomoval, že když se mi dostanou pod ruku, už přestanu hrát na bicí. Uvažoval jsem nad tím pár dnů, když jsem potkal v Plzni kamaráda Jirku Muchu, který dělá krásné písničky inspirované indickou hudbou, a ten mi tabla půjčil.
Brzy jsem ale zjistil, že potřebuji vedení, protože jako samouk se na tabla hrát nenaučíte. Seznámil jsem se tehdy s Ivanou a Anežkou Hessovými, tanečnicemi indického chrámového tance kathak. S nimi jsem pak odjel do Indie, kde jsem chodil na různé lekce. Nakonec jsem si svého opravdového guru hry na tabla, mistra Sanju Sahai, našel v Londýně.
Jak se díváte na spojení pohybu a hudby?
Je to pro mě velmi inspirativní záležitost. V současné době připravujeme vystoupení s prvky kathaku a flamenka. Kromě Anežky Hessové, je hlavní postavou projektu Jana Drdácká, vynikající flamencová tanečnice. Já je budu spolu se Stano Kohůtkem, slovenským flamencovým kytaristou, doprovázet hrou na tabla a na klarinet. Velmi rád propojuji hudbu s obrazem, pohybem nebo divadlem, dělal jsem hudbu k řadě filmům a divadelním představením.
V tanci kathak je forma pevně daná, ale nedávno jsme společně s Anežkou Hessovou a dalšími tanečnicemi připravili z velké části improvizační vystoupení, kdy dochází k vzájemnému ovlivňování a komunikaci: já sleduji tanec a podle toho hraji, ony zase reagují na moji hudbu.
Myslím si, že z tohoto vzájemného ovlivňování může čerpat i jóga.
Ano, takovou zkušenost s jógou mám. Už před léty jsem jezdil po různých jógových konferencích a workshopech s Ivem Sedláčkem, houslistou a tvůrcem hudby, jehož desky jsou vyloženě zaměřeny na meditaci a jógu. Pak mě oslovila Martina Procházková s návrhem na společný workshop.
Přinesl jsem si tedy tabla a doprovázel jsem cvičící. Postupně mě svými pohyby inspirovali, což ve mně to vyvolávalo potřebu hrát určitým způsobem a oni pak zpětně podle mé hudby prováděli své cviky.
Co pro Vás jako Evropana, který čerpá z indické tradiční hudby a inspirují ho gregoriánské chorály, znamená pojem duchovní hudba?
Pro mě je to opravdu velmi široký pojem. Duchovní hudba může pro někoho znamenat, že ho zavede někam nahoru. Tam, kde se mysl smrskne, či vymizí a člověk se spojí s něčím, co ho přesahuje. Ale vyvstává otázka, jaký typ hudby může takový prožitek zprostředkovat. Když to vezmeme od středověku, tak gregoriánský chorál je prototypem duchovní hudby v evropské tradici. V případě chorálu jsem na sobě vypozoroval, že ta hudba táhne člověka nahoru.
Prožitek je samozřejmě intenzivnější, když člověk sedí uprostřed gotické katedrály. Vědomí je vytlačováno na temeno hlavy, člověk je vytahován od země nahoru, ztrácí kontakt se zemí a pohybuje se v horních sférách, kdy v ideálním případě mystického vytržení přestává být tělem a identifikuje se s univerzem. Např. Bach a jeho pašije fungují trochu jinak. Je to sice také duchovní hudba, ale působí více na emocionální složku, na srdeční oblast.
Takhle gregoriánský chorál nepůsobí, ten je od emocí oproštěný. Zajímavě to funguje u indické klasické hudby, která působí na všech možných úrovních duchovních i mentálních, umí být i patřičně „uzemněná“. Oproti povrchně ezoterickým představám mnohých evropanů a američanů je však tato hudba zároveň nesmírně racionální a systematická a její plnohodnotný poslech vyžaduje i určité znalosti, připravenost posluchače.
Jiný druh duchovní hudby může tvořit i elektronická taneční hudba psytrance, která vychází z různých šamanských tradic a principů tranzovní hudby. Oproti technu, které působí hlavně na spodní část těla, na nohy, psytrance obsahuje složku jemnějších struktur v kombinaci s alikvótními tóny a ambientními zvuky, které působí na vyšší centra člověka. U hudby, kterou skládám, mám vštšinou potřebu, aby kromě složky, která zaměstná inteligentní mysl, obsahovala i jakousi složku transovní, hypnotickou, či jinými slovy jakýsi duchovní rozměr.
Napříkladv mé verzi Gayatrí mantry jsou tyto principy uplatněny, v současné době také připravuji set taneční hudby inspirované psytrance. Na jednom jógovém festivalu v Anglii, kde jsem hrál, mě totiž překvapilo, jak publikum přirozeně reaguje a tančí na moji hudbu. Tam jsem zjistil, že mě vlastně v jistém slova smyslu baví hrát spíše k tanci než k poslechu. 🙂
Jak to vlastně funguje u Vás, když skládáte hudbu?
Laik si obvykle myslí, že se skladatel při tvorbě hudby dostane do nějakého božského vytržení, ve kterém složí skladbu, udělá si tečku a je konec. Tak takhle to není. Sice se říká se, že tímto způsobem tvořil Mozart, avšak to pravděpodobně nebylo jenom díky talentu, ale hlavně tvrdému tréninku od dětství. V hudební tvorbě hraje důležitou roli také řemeslo, talent nestačí.
Člověk může napsat hezkou písničku, ale aby zaranžoval další nástroje a udělal kompozici, na to už potřebuje řemeslo. Samozřejmě na začátku musí být nějaký impuls nebo invence, která se naučit nedá. Když má ale člověk zkušenosti, je sice schopný na počkání něco vytvořit, ale nejlepší věci přicházejí přirozeně. Skvělou zkušenost mám s nápady, když jsem v terénu. Vložím si do mysli záměr, sednu např. do metra, a když mě něco napadne, nahraju si to do mobilu.
Kromě metra např. dobře funguje i procházka v lese, apod.. Za takový okamžik daru jsme my tvůrci bezbřeze vděční. Nápad, ale taky nepřichází odnikud. Závisí na tom, co jsme celý život poslouchali. Je odvozený od toho, co máme v sobě. Geniální tvůrci taky netvořili jen tak z ničeho, ale byli ovlivněni tím, co měli kolem sebe. Genialita spočívala v tom, že to přetvořili a posunuli někam dál.
Tomáš bezesporu posouvá hranice ve své hudbě s každým dalším projektem. Kromě již zmiňovaného sebesmyčkovacího orchestru Omnion, se teď intenzivně věnuje i triu Nakara. Zároveň dokončuje skladbu pro svůj ablsolvenstský koncert na HAMU. Aktuální informace o jeho koncertech a workshopech najdete na jeho stránkách
Že jóga není jenom o tělíčkách a kytičkách předvedla se svým drsňáckým přístupem Cat Alip Douglas.
Zákonitě to muselo jednou přijít a černý Petr padl na tuto lekci. Možná se jenom hvězdy nesešly tak jak měly, karma se (ne)projevila, ale musím napsat i o negativním zážitku ze cvičení jógy.
Nelíbilo se mi:
1) Během zpívání óm a následující mantry nás lektorka náhle přerušila se slovy, že i když vypadáme pevně usazení, zvuky, které ze sebe vydáváme tomu nenasvědčují. Pokud ještě nejsme pevně rozhodnuti být na této hodině, můžeme hned odejít.
Moje poznámka: Věřím, že většina cvičících byla na otevřené lekci této lektorky poprvé a nevěděla, co se kdy bude dít a zpívat. Pokud si chtěla být jistá, že se nebudeme stydět projevit z plna hrdla, mohla cvičitelka donést pro každého mantru na papírku a ne nás hned vyzývat k odchodu.
2) Téměř hned na začátku jsme přešli do psa hlavou dolů bez pořádného rozcvičení. Lektorka také skoro žádný cvik nepředvedla sama, pouze nás naváděla hlasem. S tím mám problém i v češtině natož v angličtině, ve které hodina byla vedena. Zákonitě jsme se my cvičenky dívaly jedna po druhé až nás Cat Alip Douglas důrazně upozornila, že se nemáme dívat po jiných, protože jedna udělá chybu a následují jí ostatní. Nemáme o sobě pochybovat a máme si věřit.
Moje poznámka: Souhlasím s tím, že když něco dělají všichni neznamená to, že je to tak správně. Ale v situaci, kdy lektorka sama necvičí, předem nic neukáže, a pak nám spílá za to, že se snažíme inspirovat u souseda, je podle mě už příliš. Prostá ukázka předem, ať už v jejím podání nebo nějakého asistenta, by vyřešila nedorozumění.
3) Na hodině se fotilo a to hodně. Nešlo o několik reportážních snímků na začátku. Pořád a neustále mezi námi chodila fotografka. Také jsme začali později a konec lekce se posunul o půl hodiny.
Moje poznámka: Jak se má člověk soustředit a podívat se do sebe, když vás pořád někdo fotí? Snažila jsem se zavírat oči, ale pak jsem nevěděla, co se děje. Minimálně by bylo vhodné upozornit, že se během hodiny bude fotit a zredukovat tuto aktivitu na nezbytné minimum. Také jsem citlivá na prodloužení času hodiny. Je lepší přímo napsat, že hodina bude trvat 1,5-2 hod. než nás pak pustit do světa s tím, že teda sorry. Myslím si, že by se předem vyznačený čas měl dodržovat a projevit tak úctu vůči ostatním, kteří mají i jiné povinnosti než chodit na jógu.
Pár momentů ale stálo za to:
1) Slovy lektorky to, že máme možnost, čas i peníze na to, abychom cvičili jógu a snažili se na svět dívat jinýma očima je dar, který většina lidstva nemá. Vždycky je zde něco, za co můžeme být vděční.
2) Znovu parafrázuji lektorku: Vždy máme volbu. Můžeme se snažit obrátit to, jak se na věci díváme a nakonec i v okamžiku nejzazším, okamžiku naší smrti, se můžeme rozhodnout, jestli nám v hlavě zazní sakra (v originále oh shit) nebo jestli ji přijmeme s vyrovnaností.
3) Při příchodu na hodinu z Vodičkovy ulice v místě, kde se kříží s Jungmannovou ulicí, stojí ten nejnádhernější vánoční strom. Je trochu stranou od šíleného tempa města a zdobí ho jen jednoduchá světýlka a zařící koule, ale dýchla na mně z něj ta pravá atmosféra klidu a pohody. Stejně magický byl i pohled na rozsvícené stromy z oken historického velkého sálu Novoměstské radnice.
Rady od Anny: Hodina mi pomohla uvědomit si, že vždy máme volbu mezi jemným a drsným přístupem k sobě i životu. Přiznávám, že i já jsem někdy zbytečně tvrdá. Proto jsem vděčná za takovou jógu, která mi umožní objevit v sobě jemnost. Kdo ale potřebuje tvrdší přístup, aby se ze sebe dostal to nejlepší, tak ať neváhá zkusit hodinu s Cat Alip Douglas. Další příležitost by měla být na Prague Spirit Festivalu.
Do Karma Yogy chodím už několik let. V poslední době spíše nepravidelně, ale pořád je příjemné vracet se na místo, kde to znáte. Abyste svůj vnitřní mír našli co nejdříve, sídlí studio od roku 2013 kousek od Náměstí Míru. Uvidíte ho už z dálky, takže nehrozí zdlouhavé pátrání po neznačených stezkách pražských.
Vydala jsem se na hodinu více dynamické jógy, kterou vedla jedna z majitelek studia Veronika Carmanová (čti Karmanová). Můžete od ní čekat velmi profesionální výklad ohledně provedení, účinků a hlubšího působení ásan nejen z pohledu jógy a čaker, ale i z hlediska čínské medicíny. Hodina začíná opravdovým zklidněním na začátku se zpíváním mantry OM. Svým vedením mě lektorka skutečně beze spěchu uvedla do stavu tady a teď, do přítomného okamžiku. Všimla jsem si, že i když se o něco podobného snaží většina cvičitelů jógy, leckdy si na to nedopřejí dost času a spěchají, aby hned mohli začít se cvičením. Přitom i podle toho jak začneme, tak skončíme.
Hodina se nesla podle názvu v dynamičtějším duchu, ale nečekejte zběsilé tempo a rychlé střídání pozic. V ásanách jsme zůstávali déle a měli tak více času se v nich uvelebit (nebo se v nich hroutit) a prohlubovat tak jejich účinky (nebo si je alespoň představovat). Během hodiny nechyběla trocha filozofie. Lektorka například zmiňovala, že jóga v nás vytváří prostor a záleží na nás, čím si jej po hodině vyplníme nebo jestli ho necháme otevřený.
Já jsem v sobě určitě objevila prostor pro zlepšení. V poslední době jsem se totiž věnovala jemnějším druhům jógy. Mezi mé oblíbené a často praktikované patří číst si na gauči nějakou jógovou literaturu. Některé pozice tak byly pro mě dost náročné a na cvičení jsme já i moje tělo ještě dlouho vzpomínali.
Studio je velmi prostorné a poskytuje vše, co si aspirant jógy může přát: recepci s usměvavou recepční, obchůdek s potřebami na jógu, čaji a pochutinami, dvě toalety a jednu sprchu. Jenom v šatnách občas dochází k mírným zmatkům, protože není úplně přesně určeno, které patří dámám a které pánům. Ve světle všehomíru jsme si sice všichni rovni a stud i rozdíly mezi pohlavími jdou stranou, ale pro méně osvícené jako já se hodí rada, že dámské šatny jsou nalevo, pánské napravo. Ve studiu jsou dva sály: Buddha a Shanti, rovněž neoznačené. Pokud při první návštěvě tápete, ve kterém sále máte hodinu, mám pro vás pomůcku. Buddha sál je ten větší a Shanti je asi vzhledem ke svému názvu u šaten (srovnej podobnost slov „šatny“ s „Šanti“). Pokud se úspěšně dostanete až k šatnám, je tam pro Vás připraven výborný čaj za příspěvek v hodnotě 10 korun.
Na závěr rady od Anny: Jste-li zvyklí na náročnější pohyb a chcete ve své praxi postoupit dál, určitě se zapište na pravidelný kurz, který Vám umožní dále se rozvíjet. Lektorka Veronika má přesnou představu o svých hodinách a pod jejím vedením se nemusíte bát, že byste se ve své praxi ztratili.
Kdo: Veronika Carmanová
Co: Dynamická jóga
Kdy: Každé úterý od 7. října do 16. prosince, od 18.15 do 19,45 hodin (státní svátek 28/10 se necvičí)
Kde: Studio Karma Yoga, Korunní 25, Praha 2, 120 00
Pro koho: Pro pokročilejší a vážné zájemce
Za kolik: kurz 2000 Kč/10 lekcí
Možná už jste o józe smíchu slyšeli a možná si říkáte, jestli těch druhů jógy není nějak moc. Stejně jako si v kavárně už neřeknete jen o kávu ale třeba espresso macchiato, tak už taky nechodíte pouze na jógu. Musíte si vybrat mezi hatha, vinyasa, hot, yin, ashtanga, jemnou, dynamickou, dětskou, s psy, bez psů, s oblečením, bez oblečení, ve vodě, na souši, outdoor a rozhodně to není úplný výčet. Jóga smíchu stojí ale přeci jen i v rámci systému jógy zlehka mimo systém a do úst se dere otázka: To si snad jogíni už dělají srandu, ne? Nedělají, jóga smíchu není směšná a je třeba jí brát vážně.
Před hodinou smíchu jsem samozřejmě měla obavy: Budu se muset do smíchu nutit? Bude to trapné? Budu ostatním k smíchu? Mohu vám s čistým svědomím říct, že všechny vaše obavy budou naplněny. Dobrou zprávou však je, že vám to bude jedno.
Nedávno jsem se totiž zamýšlela, jestli je užitečné se do něčeho nutit. Nenaučila bych se žádný cizí jazyk, kdybych se nepřekonala a nezačala se tomu pravidelně věnovat. Nezačala bych s jógou, kdybych se neodvážila jít na první hodinu. Zúčastnit se hodiny smíchu mě také stálo jisté úsilí a vykročení z běžné rutiny. Nakonec to však byl velmi příjemný zážitek. Velkou zásluhu na tom měl lektor Petr Fridrich, který nám postupně vše vysvětlil a citlivě nás vedl.
Proč se smát? Smích je přirozený, zdravý a skvělý. Problémem je, že s věkem a společenskými konvencemi mu sami nedáváme volný průchod a blokujeme ho. Sama dobře vím, co s člověkem a jeho chutí se smát udělá jedna nevhodná poznámka ohledně hlasitosti nebo provedení jeho smíchu. Člověk se začne kontrolovat a směje se čím dál tím méně. Můžeme to zvrátit? Tělo podle slov lektora nerozezná mezi umělým a přirozeným smíchem. Znamená to, že i když se do smíchu nutíme, naše tělo si řekne: „Skvěle, můj člověk je v dobré náladě, tak mu ještě přidám na zdraví, vyplavím další hormony štěstí, ať se máme všichni dobře.“
Po úvodních informacích o smíchu přecházíme k jeho nácviku. Začínáme s nesmělým smíchem. Lektor výborně předvádí jak na to. Uvádí nás postupně do různých situací a druhů smíchu tak, že se často z předváděného stává smích přirozený. Hodně si v tom pomáháme navzájem. Úžasné byly dvě elegantní dámy, které se smály tak spontánně a nenuceně, že stačilo letmo pohlédnout na jednu z nich, a už se v nás spouštěly vlny smíchu. Jelikož jsem hodinu absolvovala v říjnu, což je obvykle doba respiračních problémů, na hodině se spontánně vyvinul nový druh: smích tuberáka. Začíná to zhruba tak: haha, hahahaha, hahahahahaha, uhahahahahaha, kuc, kuc, kuc, dávivý kašel, dávivý kašel, kuc, kuc, kuc, hahahahahaha.
V závěru jsme si užili meditaci smíchu, kdy se každý oddával smíchu podle vlastních chutí a potřeb. Zmoženi procvičováním bránice jsme se pak naplno oddali 15minutové relaxaci v leže.
I když se asi nestanu pravidelným účastníkem hodin smíchu, rozhodně stojí za to je vyzkoušet. Přinejmenším vám už pak nebudou cizí pojmy jako sekačka smíchu a tanec smíchu. Už jen vzpomínka na ně ve mě vyvolává úsměv. A co si budeme povídat, čím více smíchu a radosti přineseme do vlastního života i cvičení jógy, tím lépe: Óm….uhahahahah…..óm.
Přečtěte si rozhovor s lektorem jógy smíchu Petrem Fridrichem.
Kdo: Petr Fridrich
Co: jóga smíchu alias Cesta smíchu
Kdy: středa 18:00
Kde: Studio Pro, Polská 6, Praha 2 – Vinohrady
Pro koho: pro nesmělé i smělé, nedoporučuji při silnějším nachlazení
Za kolik: 350 Kč/180 min
Kontakt: www.smichologie.cz
Odpověď na otázku, zda vám nějaká hodiny jógy sedne, závisí na mnoha proměnných: např. na venkovní teplotě, jestli je -10 °C nebo plus 35 °C, zda-li se hodina koná o víkendu nebo večer po vyčerpávajícím dnu v práci nebo jestli jste si nakonec před hodinou stihli dát ten hamburgr nebo ne (i když víte, že byste před hodinou nic neměli, ale umíráte hlady a bez energie to přece neodcvičíte…). Úplně nejvíc ale podle mě záleží na osobnosti lektorky.
Je sice pravdou, že cvičitelky jógy mají v nepsaném popisu práce šířit radost ze života, pohodu, rozhánět mráčky a ukazovat na sluníčko, ale ne každá pohodářka je pro vás ta pravá. Asi jako když někomu v létě stačí 20 °C a příjemné sluníčko a někdo jiný vyžaduje 35 °C, moře, bazén a koktejl s deštníčkem.
Já jsem si tentokrát pro svoji dávku pohody došla do studia YOGA & ART na Praze 6, pár zastávek tramvají za Pražským hradem. Studio sídlí hned u zastávky Marjánka ve zvýšeném samostatném prostoru s okny směřujícími na dvě světové strany. Cvičební prostor je od hlavní budovy oddělen a celkově působí velmi vzdušně a lehce.
U vstupu už na nás čekala usměvavá lektorka, která nám hned ochotně nabízela sklenici vody, což v teplém počasí působilo stejně blahodárně jako letní déšť. Hodina je součástí kurzu probíhajícího od dubna a bylo zřejmé, že si lektorka Magda Nguyenová ze svých cvičících vytvořila fungující skupinku spřízněných duší, které se navzájem znají, vypraví si své zážitky a vyrazí spolu i na víno. Otevřenost lektorky evidentně působí pozitivně i na její svěřence. Dokonce jsme od ní dostali v rámci kulturního okénka tipy na blížící se kulturní akce a dostáli jsme tak jménu studia YOGA & ART.
Samotná lekce plynula v příjemném tempu vinyasy a hodina a půl jógy uběhla jako voda. Nejdříve jsme se naladili na cvičení v leže a pak postupně jsme se propracovávali k náročnějším pozicím. Skvělé bylo, že lektorka neúnavně chodila mezi námi a jemným dotykem svých dlaní opravovala, co se dalo. Například já jsem se domnívala, že dělám pohyb tak jak je mi řečeno, opak však byl pravdou a lektorka mě hned správně navedla. „Jóga je taková geometrie,“ padlo během hodiny. Vyrovnává tělo i mysl, dodala bych já.
Někdy mi jóga připadá jako takový rodič, který nás napomíná, abychom chodili rovně a zároveň vždy, když je potřeba, poskytne dobrou radu do života. Hodina probíhala s příjemných hudebním pozadím, ke kterému se se svým příjemným zpěvem občas přidala i lektorka Magda. Pokyn k ulehnutí do šavásany připlul přirozeně, i když si někdy myslím, že v tu chvíli, kdy se k šavásaně zavelí všichni jsou hned na zemi (bez ohledu na svoji výchozí pozici). Během našich mrtvolných poloh nám lektorka jemně masírovala tvář a všichni jsme odcházeli jako ta pověstná sluníčka. Asi jsem však zvyklá už na trochu jemnější jógu, protože druhý den o sobe cvičení dalo znát. Příště tedy doporučuji před cvičením se alespoň samostatně trochu protáhnout, zařadit několik průpravných cviků a vše bude perfektní.
Kdo: Magda Nguyenová
Co: vinyasa yoga, kurz Jóga s radostí II
Kdy: středa 19:00, během léta 2014 i v neděli v 19:00
Kde: YOGA & ART, Bělohorská 35, 169 00 Praha 6 – Břevnov
Pro koho: ideálně pro zdravé jedince, kteří už zkušenost s jógou mají, ale není to podmínkou.
Za kolik: 2300 Kč celý kurz 13 lekcí, nebo jednorázový vstup 90 minut 200 Kč, s kreditem 170 Kč
Kontakt: http://www.yoga-art.cz/
***********************************************************************************************
O autorce:
Anna Gaurová
Józe se věnuji od roku 2011, kdy si mě získala – pro mě zcela revolučním – uvědomováním si vlastního těla, uvolněním a překonáváním vlastních možností. Největší inspirací pro mě byly hodiny Stelly Kremmydy, jogínky z Řecka, která vedla lekce svobodného a intuitivního hatha flow. Hlavním učitelem na jejich hodinách bylo vlastní srdce a člověk mohl v souladu s ním volně proplouvat mezi pozicemi nebo ustrnout v jedné z nich.
Pro rozšíření mého pochopení jógy jsem také absolvovala základní Kurz pro učitele jógy III. třídy v České akademii jógy. Nejčastěji praktikuji různé odnože hathajógy, ale zkouším i jiné směry jako jsou yin yoga, jógová terapie, partnerská jóga a power yoga. Dnes je pro mě jóga vyjádřením vnitřní i vnější svobody.
V józe je jisté jen jedno: kolik učitelů tolik stylů.
Tentokrát něco o józe pro rebely bez příčiny. Pro ty, kteří nechtějí otrocky následovat lektora, ale chtějí vnímat vlastní tělo, vlastní dech a vlastní srdce. Možná, že se vám už na nějaké hodině stalo, že se tělo jakoby chtělo pohybovat samo od sebe a další pokyn od cvičitele úplně nevyhovoval tomu, o co si říkalo tělo. Oproti veškerým předpokladům či stupni osvícení lektora, je dost nepravděpodobné, že se jeden samotinký cvičitel dokáže napojit na potřeby všech cvičících. Taková je realita a není na místě chtít od hodiny s dvaceti lidmi v sále, že vám lektor nabídne každému jiný cvik a pak pro velký úspěch udělá salto vzad a donese pro všechny voňavé espresso. Pokud ale potřebujete jistou míru vedení a jistou míru nezávislosti bez nutnosti placení si soukromých lekcí, našla jsem něco pro vás.
Lektorka Klára Burgess ve své hodině Yoga dance flow kombinuje právě tyto prvky: vedení, svobodu a lehkost pohybu. Na začátku hodiny jsme se naladili na svůj dech, provedli několik cviků ze statické yin yogy a pak přešli ke svobodnému, jemně tanečnímu pohybu, který tvořil jádro lekce. Co si představuji pod pojmem svobodný pohyb? Lektorka nám vytyčila hranice podle postavení našich nohou, ukázala několik variací pohybu, a pak už jsme jen pluli mezi pozicemi, které jsme si sami tvořili. Nejlépe zavřít oči a poslouchat své srdce, své tělo. Pokud totiž chceme svůj pohyb ovládat myšlenkami a plánovat další krok, jsme teprve na začátku naší cesty za svobodou. Ideální je vrátit se zpět ke svému dechu, zaposlouchat se do našeho srdce a nechat vše volně a pomalu pomalu plynout. Už vidím hrůzu ve vašich očích při čtení těchto řádek: Cvičit sama? Bez přesných pokynů ohledně umístění malíčku? Bez povelů k nádechu a výdechu? Ano, je to trochu obtížnější a pravděpodobně se to nepovede napoprvé, ale až si to párkrát vyzkoušíte, nebudete chtít nic jiného. Mezitím, proč některé z těchto prvků nezakomponovat do vlastní domácí praxe? Můžete začít se cviky, které znáte a pak si nechat pár minut na pohyby, které k vám přijdou samy spolu s vaším dechem.
Kdo: Klára Burgess
Co: Yoga dance flow, kombinuje yin yogu s prvky pohybové improvizace
Kdy: od září 2014, v úterý 18:00
Kde: Zen Garden, Holečkova 5, 15000 Praha 5
Pro koho: Pro začátečníky i pokročilé s otevřeným a odvážným srdcem
Za kolik: jednorázově 200 Kč, v rámci kurzu 150 Kč, s permanentkou 175 Kč/lekce
Kontakt: www.zen-garden.cz ***********************************************************************************************
O autorce:
Anna Gaurová
Józe se věnuji od roku 2011, kdy si mě získala – pro mě zcela revolučním – uvědomováním si vlastního těla, uvolněním a překonáváním vlastních možností. Největší inspirací pro mě byly hodiny Stelly Kremmydy, jogínky z Řecka, která vedla lekce svobodného a intuitivního hatha flow. Hlavním učitelem na jejich hodinách bylo vlastní srdce a člověk mohl v souladu s ním volně proplouvat mezi pozicemi nebo ustrnout v jedné z nich. Pro rozšíření mého pochopení jógy jsem také absolvovala základní Kurz pro učitele jógy III. třídy v České akademii jógy. Nejčastěji praktikuji různé odnože hathajógy, ale zkouším i jiné směry jako jsou yin yoga, jógová terapie, partnerská jóga a power yoga. Dnes je pro mě jóga vyjádřením vnitřní i vnější svobody.
Použitá kresba: Play.Ink
Když nic nečekáte, předčí to vaše očekávání aneb den plný jógy, hudby, tance a akrobacie: Reebok Yoga Sensation 25. května 2014.
Spousta z nás zaregistrovala letáčky či zprávy o festivalu jógy pod taktovkou firmy Reebok. Pochyby se vznášely ve vzduchu: jóga jako masová komerční akce? Je možné dosáhnout pocitu relaxace, ztišení a naslouchání svému srdci mezi desítkami, stovkami nebo tisíci účastníků? A co slíbená jógamatka zdarma, přežije víc než jeden den cvičení nebo skončí v kontejnerech na plast hned po cvičení? Odpovědí na všechny tyto otázky mohou být reakce mého okolí po skončení této akce: takto nabitou energií a s krásnou jógamatkou v tašce mě neviděli už hodně dlouho!
Program měl probíhat na hlavním pódiu a v menších vedlejších sálech. Asi jsem nebyla sama, kdo se těšil, že si vyzkouší něco nového, aby během on-line registrace zjistil, že do malých sálů už není možné se kvůli plné kapacitě přihlásit. Zbýval tedy hlavní program a 108 pozdravů slunce. Předtím nás ale přivítala moderátorka Lejla Abbasová, která mi mluvila z duše, když nás během svých úvodních slov vyzvala, abychom jógu nepraktikovali pouze ve studiích či doma, ale i v parcích a přírodě. Mám úplně stejný názor. Na Tchaj-wanu, kde jsem strávila pár let, bylo běžné cvičit čchi-kung či tchaj-ťi v parcích nebo na školních hřištích. Tyto veřejné prostory byly živé a plné lidí. Obzvlášť v teplých měsících mi přijde líto, že tomu u nás tak není. Teď když už všichni máme jógamatky navíc od Reeboku, možná vzniknou skupinky, které spolu s kolektivní odvahou vezmou jógu ven na vzduch.
Ale zpět k programu Reebok Yoga Sensation. Těsně před začátkem pozdravů slunci jsme si mohli vychutnat představení akrobatického Dua OGOR. Souhra těl i duší tohoto páru byla mimořádně inspirující. Naštěstí si něco podobného, i když v úplně jiném měřítku, můžeme vyzkoušet i my smrtelníci třeba na partnerské józe. Účastníci párové jógy určitě potvrdí, že stačí i půl metru hlavou dolů, aby si člověk připadal jako akrobat.
Pak přišly na řadu pozdravy, u kterých jsem si říkala, že to dopadne asi tak šestkrát nazdar a pak zdar, čau a odcházím. Nakonec se to vyvinulo trochu jinak. Za prvé bylo skvělé, že se lektoři i styly pozdravů měnily, takže nehrozila nuda, a pokud někomu styl nevyhovoval nebo se cítil unavený, mohl si v pohodě odpočinout. Takovou vnitřní svobodu na běžných lekcích člověk nemá, ať už proto, že se do cvičení při pohledu na ostatní nutí sám nebo ho k tomu vybízí lektor. Pokyny cvičitelů doprovázela nádherná živá meditační hudba a během pozdravů jsem zažila jeden z nejkrásnějších okamžiků tohoto dne, kdy jsem splynula s pohybem a pohyb se mnou. Meditace v pohybu se pro mě na krátký okamžik stala realitou. I když jsem se na začátku bála, že to bude velmi komerční akce, nakonec byla víc duchovní než mnoho běžných hodin jógy a hromadné ÓM určitě doznívá v srdci účastníků dodnes.
Zpět na zem nás vzala pauza na oběd a sdílení zážitků. Dalším bodem programu pak bylo Cvičení Les Mills Body Balance, jež v sobě kombinovalo nejenom jógu, ale i pilates a jemně taneční prvky, které nás rozhýbaly v rytmu současných popových hitů. Vzhledem k předchozímu obědu byly některé pozice jen pro odvážné a považuji za velký úspěch to, že obsah něčího žaludku neskončil na čerstvě nabyté jógamatce. Přisuzuji to tomu, že někdo třeba nejedl, dal si něco lehčího nebo jako já vynechal cviky hlavou dolů či na břiše. Velkým zadostiučiněním pro ty ohebnější určitě muselo být i to, že je lektorka Anna Paringer dovedla do pozice, kterou na letáčku akce prezentovala zahraniční hvězda jógy Tara Stiles. Pro méně zdatné jako já to sice mohlo být zdrojem mírné frustrace (a bylo), ale ještě že jsem si vzpomněla, že na józe se přeci (většinou) nesrovnáváme s ostatními.
Příjemnou další vsuvkou v programu byli mužští vystupující z různých stran, kteří se vtančili mezi diváky, aby své vystoupení zakončili tancem na pódiu s dívkou v bílém. Nevím zda-li to bylo uměleckým záměrem, ale cítila jsem z vystoupení parafrázi na pohádku o zachráněné princezně s tou obměnou, že princ nebyl jenom jeden ale rovnou tři. Vzhledem k tělesné konstrukci tanečníků, tuším, že tato fantazie byla určena spíše většinovému ženskému publiku.
Další na řadu přišla Zuzka Klingerová a její Black Light Yoga, která podle názvu měla původně proběhnout potmě. Organizátoři nám rozdali svítící náramky, abychom při zhasnutých světlech tušili polohu ostatních. Bohužel black light byla nakonec spíše grey light (žádná spojitost s Fifty Shades of Grey). Pravděpodobně se nezhaslo úplně hlavně z bezpečnostních důvodů. Kdybychom ale mohli zakusit i na krátkých pár minut celkovou tmu a měli možnost se orientovat jen podle těch náramků, tuším že by to byl zážitek přímo náramný. Já jsem si to v menším provedení vyzkoušela alespoň večer doma v koupelně, kdy jsem zběsile mávala rukou kolem sebe.
Po józe jsme sice byli hezky prodýchaní, ale hned na to přišlo všechno vniveč, když nám dech vzalo vystoupení vzdušných akrobatů Vertigo. V několikametrové výšce na visících stuhách vytvářeli kreace nad nimiž se tajil dech. V momentě, kdy své vystoupení propojili s písní Lany Del Rey Young and Beautiful, věděla jsem, že už si mě nadobro zamotali do svých sítí, tedy pardon, stuh. Připomenulo mi to něco, na co jsem už málem v životním shonu zapomněla: Kultura má také očistný význam a obdiv ke kráse a souhře vystupujících je obdivem k samotnému životu.
A co víc si přát než jen zklidnění na závěr, o které se postaral svým podmanivým hlasem Vašek Krejčík. Svými inspirujícími slovy o tom, že jóga i tento den slouží něco jako zastavení a reflexe nás uvedl k poslechu Smetanovy Vltavy a dal jí možná i další rozměr, kdy běh řeky přirovnal k běhu našich životů.
Zůstává otázka zda-li může být komerce jógová a jóga komerční? Jóga jakožto sjednocení dokáže splynout s mnoha směry a vždy se vytvoří něco jedinečného a nezapomenutelného. Nejinak tomu bylo i ve spojení s firmou Reebok, která připravila výjimečný zážitek, na který budu nejenom já opravdu dlouho vzpomínat. Minimálně do dalšího ročníku.
Ach, ten pocit úlevy, když člověk najde to, co hledá ve své blízkosti. Tentokrát nejde o spřízněnou duši ale o poctivou hodinu jógy. Obvykle se ráda vydávám za hranice svých přirozených míst výskytu jako jsou domov a práce. Na jógu klidně vyrazím i na druhý konec Prahy, poznám nové části města a při návratu městskou hromadnou dopravou mohu hned vyzkoušet sílu a dobu trvání mého čerstvě nabytého vnitřního klidu. Pro jednou jsem se však rozhodla jít cestou nejkratší vzdušné vzdálenosti. Potlačila jsem svůj přirozený reflex dostat se po práci co nejdál od místa výkonu mého povolání a vydala jsem se do fitness centra Hadovka sídlícího kousek od kanceláře.
Kromě klasického fitness nabízí i studiové hodiny jógy, což byl po prostorové blízkosti další důvod, proč jsem se tam vydala.
Vybrala jsem si hodinu power yogy začínající příhodně v pátek v 17:30. Někdo uzavírá pracovní týden v hospodě, někdo jiný na józe (a tam nabírá síly na tu hospodu :). I když to byla moje první hodina power yogy, tušila jsem, že bude více silová a oproštěná od meditačních cvičení. Vzápětí se mi to potvrdilo: duchovní stránka byla upozaděna, ne však nepřítomna. Pokud potřebujete v sobě probudit vnitřní sílu přes aktivaci těla, jste správně. Již dlouho jsem se necítila při bojovníkovi tak mocná a pevná. Někomu zvyklému na tradiční pojetí jógy mohou překážet zrcadla ve studiu, ale mě to kupodivu vyhovovalo a možnost zkontrolovat si pozici nejen zrakem vnitřním jsem upřímně uvítala. Kdo se nechce dívat na sebe do zrcadla má možnost zahledět se v odraze na krásné stromy, protože hodiny probíhají v místnosti s výhledem do parku. Lektorka Jana Půlpánová se skupince pečlivě věnovala, její pokyny byly přesné a nabízela i alternativy pro méně zdatné. Zároveň motivovala k vyzkoušení svých možností a pod jejím vedením a s její podporou jsem se pustila i do částečného stoje na hlavě, čemuž jsem se do té doby s hrůzou (zato úspěšně) vyhýbala.
Osobně bych jen navrhla začlenění více relaxačních přestávek, respektive upozornila na možnost přejít do pozice dítěte pro krátký odpočinek v rámci zachování principu nenásilí. Samozřejmě zkušenější cvičenci si to proloží podle potřeby, ale ti, kteří s jógou přijdou do styku poprvé, možná nejsou zvyklí na to si cvičení přizpůsobit a až příliš dogmaticky napodobují svého učitele. I když je lekce pouze hodinová (60 minut) myslím, že zařadit trochu delší relaxaci po náročném cvičení by také bylo ku prospěchu věci, aby se pozice v těle dobře uležely. Studio by rovněž mohlo zauvažovat o zakoupení nových podložek, protože současné mi trochu klouzaly.
Pokud tedy potřebujete větší vybití a nejdříve zušlechtit tělo než přejdete ke kultivaci ducha, je to hodina pro vás. Příjemná a precizní lektorka, zároveň krásné prostředí s výhledem do parku vám dá pocit, že vše je možné a omezení jsou pouze ve vaší mysli.
Kdo vede: Jana Půlpánová
Co: power yoga
Kdy: pondělí 7:15, úterý 18:30, pátek: 17:30
Kde: Hadovka Health & Fitness, Hadovka Office Park, Evropská 2588/33a, Praha 6
Pro koho: pro fyzicky zdatnější jedince nebo ty, kteří se tak cítí
Za kolik: možnost první návštěvy zdarma, dále 1500 Kč/10 hodin nebo členství
Kontakt: www.hadovkafit.cz nebo Facebook: Hadovka
***********************************************************************************************
O autorce:
Anna Gaurová
Józe se věnuji od roku 2011, kdy si mě získala – pro mě zcela revolučním – uvědomováním si vlastního těla, uvolněním a překonáváním vlastních možností. Největší inspirací pro mě byly hodiny Stelly Kremmydy, jogínky z Řecka, která vedla lekce svobodného a intuitivního hatha flow. Hlavním učitelem na jejich hodinách bylo vlastní srdce a člověk mohl v souladu s ním volně proplouvat mezi pozicemi nebo ustrnout v jedné z nich.
Pro rozšíření mého pochopení jógy jsem také absolvovala základní Kurz pro učitele jógy III. třídy v České akademii jógy. Nejčastěji praktikuji různé odnože hathajógy, ale zkouším i jiné směry jako jsou yin yoga, jógová terapie, partnerská jóga a power yoga. Dnes je pro mě jóga vyjádřením vnitřní i vnější svobody.
