Většina lidí funguje na systému výkon – odměna. Patříte mezi ně? Pak asi víte, jak skvělý je to pocit, když položíte telefon a do diáře si zapíšete masáž a zaplníte tak hodinu až dvě svého nabitého programu. Jsou prostě chvíle, které patří jen Vám a chraň bůh, aby se nepovedly.
Nedávno jsem se studentkou fyzioterapie na lékařské fakultě UK mluvila o tom, jak těžké je zorientovat se v nabídce “masáží”. Vzhledem k tomu, že stačí víkendový kurz a můžete si na vizitku nechat vytisknout přídomek “masér”, je na pováženou, co to vlastně masáž znamená.
Zadejte do Googlu heslo masáž a vyjede Vám nespočet míst a osob. Jak si vybrat? V úvahu přichází metoda pokus omyl. Může to vyjít, ale může to být absolutní fiasko. Pokud nechcete riskovat, obvolejte kamarády, ptejete se a teprve pak si domluvte termín na skutečnou masáž.
Stejně jako důvodů, je i tisíce způsobů, jak masírovat ve smyslu léčit a pomáhat od bolesti. Cítíte-li potřebu být pohlazení, zajeďte si na návštěvu k rodičům, požádejte partnera nebo blízkou kamarádku. Trápí-li Vás bolest nebo máte-li zablokovanou část těla, vyhledejte odbornou pomoc.
Stejně tak jako si na chřipku buď vezmete Paralen nebo se zakousnete do stroužku česneku, případně usrkáváte kurkumu rozmíchanou v horké vodě, jsou i různé cesty, jak vrátit svalům jejich pružnost a zbavit zatuhlá místa bolesti. Masáž zní jako něco skvělého. Po návštěvě salónu, kde si Vás vezme do parády subtilní Thajka tohle tvrzení možná budete rozporovat. A budete mít pravdu. Masáž někdy opravdu bolí. Je však rozdíl mezi bolestí, která je nevyhnutelná a utrpením, jež je volitelné.
V dospělosti jste si už do jisté míry vědomí svého prahu bolesti a dokážete rozlišit milé od nepříjemného. Stejně tak proto postupujte i při volbě terapií, jimž podrobíte své tělo. Masáž může být relaxační, ale také léčivá a napravující. Pokud se cítite skvělě po těle a toužíte po troše pozornosti a rozmazlování, pak Vás jistě naplní masáž relaxační, kdy Vás ruce jemně stimulují. Máte-li někde blokaci nebo zatuhlé svaly, bude pro Vás řízené hlazení možná příjemným zážitkem, ale tam to také skončí a vy si dál budete přejíždět po zatuhlém svalu a toužit po úlevě.
Tělo se opotřebovává a k regeneraci potřebuje především spánek, o tom není pochyb. Stejně tak ale platí, že ve zdravém těle dlí zdravý duch a cvičit je třeba. Posilovna, pilates, jóga, běh, plavání. Pohyb je základ. Dříve nebo později intuitivně poznáte, co je pro Vás ta správná discíplína. Gaučování ani válení není sport, pokud aktivně neválíte sudy na louce.
Ať už aktivně cvičíte, nebo pro samou práci nestíháte nic, je čas na odměnu.
Po zhodnocení veškerých tělesných i duševních příznaků jste se rozhodli nechat se hýčkat i za cenu mírného nepohodlí, které se však přes noc změní v extázi?
Mám pro Vás skvělý tip.
Ayurveda beauty
Ayurvédská masáž není hlazení, je to terapie. V příjemném prostředí Vám zkušené ruce rozproudí krev tak, že si budete vědomí celého těla. Jemné froté ručníků, bělostná prostěradla a relaxační hudba Vás bude ujišťovat o bezpečí, zatímco masér bude vyhánět toxiny a rovnat tělo i vnitřní orgány. Pocítíte, jak Vám teplý olej stéká do vlasů a mastí je tak, že okamžitě zrušíte plány na večerní party.
Po masáži se relaxuje s knihou v dece. Proč taky platit za zážitek, který pak jednou skleničkou vína a tisícem slov vynulujete? Rozhodnete-li se nechat se hýčkat, počítejte s tím, že to zabere minimálně 3 hodiny Vašeho času, bude to cítit po těle a donutí Vás to vypnout. Vypnout mysl i telefon. Dopřejte si masáž se vším všudy. Ayurveda beauty má zázemí, kde si s knížkou na klíně a čajem v ruce užijete oázu klidu. V teplých měsících v zahradě a u bazénku s lotosovými květy, v zimě v teple útulné místosti, jíž dominuje nádherná ze dřeva vyřezaná mandala.
Masáž je rituál. Má předehru, vyvrcholení i dohru. Dopřejte si čas prožít a užít si celé představení a nenechte si ujít ten skvělý pocit, který trvá i několik dní potom, co procedura skončila.
21. století nás nutí být rychlými, výkonnými a nekompromisními a zároveň nám dává možnosti volby.
Je na Vás, co si vyberete.
Kromě tradičních ayurvédských masáží najdete v nabídce Ayurveda beauty masáže kombinující evropskou fyzioterapeutickou tradici a horké kameny. Vyzkoušela jsem a můžu doporučit.
Na úvod vyfiknu dvě definice, které jsem si poskládala pro vlastní užití a upozorňuju, že nejsem nutriční specialistka ani wikipedie, ale zvědavá a zvídavá holka, která strávila víkend na Akademii léčivé výživy sedíc a poslouchajíc Ingu Bylinkinu přednášet o tonizujících bylinách a superpotravinách. Jak trefné, že si někdo s takovým příjmením vybere bylinkářtví jako předmět svého zájmu.
Nomen omen, ale jen v Čechách
Inga je původem z Ruska, kde slovo bylina dávno nepoužívají k označování léčivých rostlin a navíc žije poslechních 15 let v NYC, kde to už vůbec nemá takové dramatické vyznění.
Superpotraviny
jsou výživově hodnotnější potraviny než běžné potraviny. Mají vysoký obsah vitamínů, minerálů, aminokyselin a dalších na zdraví působících složek, čímž si vysloužily superlativ a adekvátně vysokou cenu na trhu. Téma dostupnosti superpotravin a jak jejich rostoucí obliba v euro-americké společnosti bohužel negativně ovlivnila národy a kmeny v oblastech, v nichž rostou, nechám stranou. Většina superpotravin pochází z míst, kde je čistá příroda – rozuměj půda, voda a vzduch, tudíž skvělé podmínky pro kvalitní plodiny a čistí lidé, jejichž tradiční medicína vychází z moudrosti přírody, která je a potažmo nás živí a léčí.
Tonizující byliny aneb byliny s tonizačními účinky
Na světě je přes 200.000 druhů jedlých rostlin a jen 77 z nich je považováno za byliny nejvyšší kategorie – tedy za ty, jež označujeme jako tonizující byliny. Proč? Protože působí proti stárnutí, upevňují zdraví, harmonizují tělo i duši, jsou snadno stravitelné a mají přijatelnou chuť a v neposlední řadě nemají při dlouhodobém užívání prokázané negativní vedlejší účinky.
Jak řekl kdysi dávno Hippokratés: “Nechť je jídlo tvým lékem a tvým lékem nechť je jídlo” a jak dnes často skloňuje kdekdo:
“Jsme tím, co jíme”
Moudrý zdravý člověk nemá důvod přemýšlet o dopadu svého životního stylu na kvalitu svého zdravotního stavu. Možná proto je zdravý, že je pro něj přirozené vybírat si, co šoupne do pusy, jak stráví volný čas a jakou činností naplní pracovní dobu. Samozřejmě jsou výjimky potvrzující pravidlo a šťastlivci, kteří se až do 100 let udrží na bůčku, cigárech a pivu. Přesto věřím, že majorita lidí o životním stylu a stravě začneme přemýšlet teprve v momentě, kdy něco přestaně fungovat, jak má a oni si uvědomí, že nestíhají, nebo bolí a žijí v nepohodlí.
Když jsem o víkendu seděla v lavici a vypisovala si symptomy, které se pojí s problématickými ledvinami či játry, došlo mi, že tohle téma výjimečně není jen o TADY a TEĎ, ale o mnohem delším časovém úseku. O životě. O životě, který pokud nás těší, tak chceme mít co nejdelší a nejkvalitnější. To NEJ mě vrátilo k superlativům a superpotraviny najednou dostaly mnohem hlubší rozměr. Tělo stárne. Energie, jež nám byla dána, se spotřebovává jako šťáva v baterii a jednoho dne dojde a bude konec. Už žádné nové ráno ani další díl seriálu na pokračování.
Čínská medicína má dvě krásné analogie, jež Inga zmínila a mně sedly jako víte co.
Představte si hořící svíčku:
Vosk a knot jsou jasně daným základem – esencí, stejně tak jako naše konstituce a genetická výbava, které jsme zdědili po rodičích. Když zapálíte knot, začne hořet plamenem. Ten plamen je naše životní energie. Vychází z naší tělesné a duševní podstaty a živí se vzduchem. Ti, kteří si ještě nevystačí jako breathariáni, se živí tím, co jedí, pijí a obecně konzumují. Hořící plamen vydává světlo. To světlo závisí na velikosti svíčky a síle plamene. Světlo – účel existence a chcete-li smysl života. Naše duše, láska a soucítění. Jasnost a jiskra v našich očích, která vypovídá o zdraví našeho těla i ducha.
Tyto tři složky: esence (ťing), životní energie (či) a duch jako existence (šén) jsou čínskou medicínou považovány za 3 poklady, na nichž stojí náš život a jeho délka a kvalita.
Druhá analogie vychází vstříc materiálně zaměřené společnosti současnosti a ilustruje, jak se třemi poklady hospodárně a zdárně nakládat.
Bankovní systém pro plánování dlouhověkosti založený na třech účtech.
- Dědictví
Fond, do kterého vložili peníze naši předci a zejména rodiče. Geny, konstituce, charakter atd. Prenatální prostředky, na které nesaháme, pokud vyloženě nemusíme. Omezené co do kvantity podobně jako zmiňovaná šťáva v bateriích.
- Běžný účet
Místo, kam se ukládá náš příjem – totiž potrava jako jídlo a pití a také vzduch, který dýcháme. Vyděláváme tolik, jak dobře se o sebe staráme.
- Spořící účet
Jsou dny, kdy láskou k sobě a soucítěním k ostatním vyděláme více energie, než daný den spotřebujeme, a tak si ji uložíme na později. Třeba na den po mejdanu 🙂
Občas se podaří převést úspory ze spořícího účtu do dědického fondu. Hurá! Tyto postnatální prostředky nám totiž prodlužují život. Dobité baterie.
Nebudu zacházet do podrobnotí, protože zdrojů informací je v době internetů dost a vypíšu Vám sem pár slov, které stačí kopírovat a vložit do vyhledavače.
Superpotraviny: Acai, Camu Camu, dýňový olej, chia semínka, kakao, kokosový olej, konopné semínko, lukuma, maka, med, mukuna
Tonizující byliny: ženšen, gynostema, astragalus, he shou wu, reishi, rehmania, jelení placenta, perlový prášek, longan, klanopraška
Pokud Vás něco z výše uvedených informací zaujalo, podívejte se na stránky http://www.akademielecivevyzivy.cz.
Na jaro a léto připravili hned několik seminářů zaměřených na byliny a jejich léčivou sílu. Na přelomu dubna a května přijede Nam Singh, aby představil čínské byliny v kuchyni. V polovině května se bude cvičit pro dlouhověkost. Na konci května se pak opět vrátí Roger Green a povede seminář s názvem Domácí lékař. V červenci se výjimečně jen ženy vydají hledat 3 poklady na prodloužený víkend.
Pokud byste se chtěli zapsat ke dvouletému studiu, registrace začíná v březnu.
Desky pro studenty
Díky spolupráci s YogaPoint.cz jsem měla možnost jít na seminář o tom, jak stravovací návyky ovlivňují naše souznění se životem. Víkendový seminář nazvaný “Stravování dlouhověkých” vedený Rogerem Greenem a skvělou překladatelkou Evou Leňovou pořádá v rámci dvouletého studia Akademie léčivé výživy.
Školu založila Jana Rose Kriváňová a spol. jako prožitkovou cestu s cílem poznání vlastního těla skrze stravu. Studenti se při teoretických přednáškách a praktických seminářích naučí porozumět jazyku, jímž jídlo komunikuje s tělem. Akademie sdružuje odborníky různých oborů a sylabus je koncipován jako fúze mezi mnoha styly, které současný i tradiční přístup k výživě nabízí. Líbí se mi, že se škola snaží prezentovat poznání bez dogmat a nabídnout pohled do všech rohů tak, aby si studenti mohli následně vybrat směr, který je nejvíc oslovil a vyhovuje jejich životnímu stylu a přesvědčení.
Takhle podané to jde pozřít jako hlavní chod v degustačním menu. Úvodní seminář prvního ročníku, kterého jsem se zúčastnila, naznačil cestu, kterou se studium bude ubírat a otevřel témata, s nimiž se studenti budou v průběhu roku blíže seznamovat. Kromě praktických kurzů vaření, které jsou připravené pro každé roční období, budou následovat semináře úvodu do čínské medicíny, ájurvédy, makrobiotiky, raw stravy a v neposlední řadě i západních výživových trendů včetně semináře věnovaného českým bylinám.
Jana Rose Kriváňová
Zdravý životní styl je termín skloňovaný ve všech pádech a harmonie těla, ducha a duše už není považováno za sektářskou hlášku. Čím dál tím víc lidí se navrací k moudrosti přírody a nepřeberné množství informací, často kontraproduktivních, nejednoho začátečníka zmate a v horším případě odradí.
S vírou, že všechno je propojené a na každém šprochu, pravdy trochu, jde dojít dál, než do obchodu se zdravou výživou, vysypat tam peněženku a o týden později se tajně dojídat ve fast foodu na rohu ulice, protože nakoupené suroviny neumím zpracovat do dobrého a chutného jídla. Akademie léčivé výživy podává pomocnou ruku a nabízí poznání laikům i praktikujícím terapeutům, pro něž je studium adekvátně rozšířeno.
Ať už je Vaše motivace žít a jíst zdravě ovlivněná nemocí, rodinou nebo pouhým zájmem, zjistíte, že jakmile na cestu zdravého životního stylu nastoupíte, začnou k Vám věci samy přicházet a hlavně, budou dávat smysl. Určitě jste už slyšeli, že jste to, co jíte, případně, že jste to, co jí to, co jíte. Jídlo je základním stavebním kamenem naší existence. Lidé žijící z prány by se mnou nesouhlasili, ale já zatím nedošla tak daleko, abych jejich argumenty plně obsáhla, a navíc mám jídlo a vaření ráda.
Roger Green nad otázkami studentů
Nemusíte být odborník na výživu, abyste věděli, že když se přejíte, svalíte se na gauč a usnete. Stejně tak víte, že když se nenajíte a pojedete naplno, můžete dříve nebo později omdlít. S tělem plným dobrých věcí bude dobrá i vaše mysl a nálada. S tělem plným chemie a hlavou prostou poznání bude dál plná čekárna u praktického lékaře.
Kromě selského rozumu je tu moudrost národů, které jsou podloženými výzkumy považovány za dlouhověké. Lidé, kteří se po staletí dožívají vysokého věku, těší se dobrému zdraví, fyzické kondici a radostným dnům plným energie a klidnému spánku v noci.
Závidění hodné kvality, které jsou dostupné všem a navíc v domácím prostředí. Stravování dlouhověkých vychází z jednoduchosti, lokálnosti, sezónní tradice, otevřenosti, komplexnosti a zodpovědnosti.
Jestli je z výčtu jedno slovo děsivé, pak snad ta komplexnost, ale ta je zrovna jeden z bonusů, který přichází samovolně.
Ukážu to na sobě
Byla jsem slepý konzument všeho dobrého i špatného bez ohledu na kvalitu nebo následky, žila prací a po večerech flámovala. Ani nevím proč, jsem začala cvičit jógu a záhy zjistila, že to jsou pozice, do nichž si od dětství stoupám, sedám a lehám. Postupem času mi jóga otevřela cestu k meditacím, tradičním masážím a alternativní medicíně.
Jako astmatik jsem si každé ráno a večer vdechla dávku kortikoidů, než se mi spojilo, že kortikoidová mastička umí zmizet ekzém během chvilky, protože ho vyžere a zanechá jizvičky. Uf, tohle v krku, to dál nešlo. Když mi na základě toho, co jsem považovala za alergii, diagnostikovali hypofunkci štítné žlázy a únavový syndrom a vybavili mě sadou pilulek na každý den, opřela jsem se o vykřičník.
Nebylo mi ani třicet a chrastila jsem lékovkou jako důchodkyně. Začala jsem hledat alternativu a našla ajurvédu, čínskou medicínu, homeopatii a české byliny. Z každého směru jsem si vybrala něco, ale nechtěla se přiklonit kategoricky ani k jednomu. Cítím se zdravá, přesto preventivně pendluju mezi medičíňanem, homeopatkou, někdy vařím podle ajurvédy a dál užívám jen léky na štítnou žlázu. Nedávno jsem četla knížku o paleo, a ačkoli nejsem na maso, tak i tam vidím jistý smysl.
Jógovou praxi jsem rozšířila o qi gong, protože prostě přišel. Na sobotní přednášce se pak několik let mé nekoordinované životní cesty spojilo do 8 pilířů tao. Aniž bych to věděla, nebo tam úmyslně směřovala. Tao nevěří ve zmatek a já už taky ne. Toužím po klidu a intuitivně za ním jdu.
Hloubka poznávání přichází ruku v ruce s Vaším osobním zájmem a samozřejmě s časem. Je nutná dávka osobní disciplíny a trochu to bolí. Bolest je nevyhnutelná, utrpení dobrovolné. Víte, jak čtete v knížkách, že se někomu dostalo osvícení nebo klidu. Poznání se taky dostává a stejně jako štěstíčku se mu musí jít naproti. V podstatě Vás to zvedne ze židle, pokud je to to, co máte následovat. Zaplatit si roční školné na ALV není levná záležitost, ale zdraví je to nejcennější, co máme, takže se ani nedá předpokládat, že bude levné, nebo?
Pár tipů, které by Vás mohly bavit či inspirovat
Ocet léčí 100 a 1 symptom na 1000 a 1 způsob.
Studené ruce a nohy se dají zahřát poctivým vývarem z kostí, anebo i kořenové zeleniny.
Oranžová barva patří k podzimu a tak je dobré jíst oranžové jídlo, třeba dýně.
Jídla, která vypadají jako tělesné orgány, většinou ovlivňují funkci právě těch orgánů, jimž se podobají. Vlašáky na mozek. Fazole na ledviny atd.
Pokud Vás výše uvedená slova zaujala, podívejte se na stránky Akademie léčivé výživy.
Nemusíte být spirituální ani média, abyste vnímali energie. Jsou místa, kde by se atmosféra dala krájet a jiná, kde je taková pohoda, že máte pocit ráje. Jsou lidé, které nemůžete vystát a jiní, kteří Vás přitahují jako magnet. Někdy jste unavení, jindy sršíte energií. Něco Vám jde od ruky a tamto se ne a ne potkat. Energie. Obklopují nás, přenášejí se, zhmotňují se, prostě jsou a je jen na Vás, jak velkou jim přisuzujete moc.
Když mi Iveta na jaře nabídla, abych si nechala vyfotit svou auru, ťukla jsem si na čelo a ušklíbla se v nedůvěře. Neuměla jsem si představit, co tím myslí přišlo mi to minimálně podezřelé a maximálně ulítlé. Více tady.
Jak se asi dá zachytit aura a barvy čaker a energie? Není to jen tahání peněz z lidí, kteří tápou?
Žiju ve městě ve 21. století. Mám chytrý telefon, nakupuju online, užívám si moderního světa plnými doušky.
Přesto jsem otevřená alternativním přístupům k životu nejen v medicíně. Za svůj dospělý život jsem navštívila nejednoho léčitele, poradce, kinezioložku, kartářku i vizionáře. Vedu lekce jógy, trpělivě se učím meditovat, oslovují mě lekce čakra jógy. Věřím na spojení protikladů a střední cestu.
Považuju zdraví – fyzické i mentální – za to nejdůležitější na světě a cestu k němu, si myslím, musí každý najít v sobě, ať už s pomocí nebo intuitivně.
Zkusila jsem aura photo a spadla mi brada. Focení a výklad aury spočívá ve spojení pokročilých digitálních technologií a letitého studia věd. Vyškolený terapeut rozbalí počítač a vy přiložíte levou ruku na sensor, který změří Vaše elektromagnetické pole pomocí akupresurních bodů v dlani. Přístroj převede energie na frekvence, jimž odpovídají určité barvy. Za chvíli se na obrazovce rozsvítí postava zahalená do barev a protnutá flíčky, které představují čakry. Terapeut Vám pak během 20 minut vysvětlí, co vidíte a naznačí, jak s informacemi pracovat. Roli hraje poloha postavy, barevnost, velikosti koleček představujících čakry i stíny po stranách obrázku. Na konci dostanete prostor se zeptat.
Můj výklad seděl v dané situaci jako prdel na hrnec. Mailem jsem pak dostala 20 stránek výkladu a návrhů, jak čakry vybalancovat, na co se zaměřit a co a jak případně měnit.
Dříve byli auru schopní vidět a číst jen vybraní vysoce sensitivní jedinci. První aura fotku pak pořídil Nicola Tesla už v roce 1891, od té doby se vývoj posunul tak daleko, že si na appstoru můžete za pár euro stáhnout aura photo aplikaci do telefonu.
Výhodou aura focení za přítomnosti terapeuta jsou jeho znalosti, odborný výklad a rady, jak s informacemi pracovat.
Přirovnala bych to ke schůzce s astrologem nebo obsáhlejšímu horoskopu. Dozvíte se o sobě to, co sami dobře víte a třeba byste radši nevěděli, nebo nechcete připustit. Možná Vás to nakopne na sobě pracovat nebo zkusit změnit stav věcí i mysli. Vaše aura a čakry se v průběhu času mění a reflektují životní situaci. Už po půl roce může být barevnost jiná a vy uvidíte, kam se posouváte.
Lidé, kteří pak na focení přišli a sdíleli se mnou své poznatky, byli stejně nadšení a nechápali, jak je možné, že to tak sedí.
Máte chuť to zkusit?
Od 3. do 9.10.2015 bude v Praze Aura Photo team z Lotyšska. Focení a rozbor snímku trvá maximálně 30 minut. Následuje email s přehledným souhrnem informací v rozsahu 20 stran. Vše v angličtině (s možností zajistit překladatele).
Nepotřebujete nic. Můžete přijít po práci, před prací, nebo kdykoli přes den a přiložit svou levou ruku “k dílu”.
Cena 930 korun.
Místo konání Studio Happy Go Lucky v Braníku. Případně Yogame na Národní třídě.
Objednávky na telefonu 603 503 877.
Druhé zastavení na cestě bylo o stupeň výš v mnoha ohledech. Za prvé jsem projekt povýšila na úroveň, o níž jsem na začátku ani nesnila a teď mi přijde, že dává celku mnohem lepší smysl, respektive, že mu dává smysl – tečka. Lekce jógy, jejichž výtěžek půjde na pomoc dobrým věcem a potřebným lidem jsou cesta, kterou chci jít.
Za druhé byl ve vyšší nadmořské výšce a rovnou pod naší nejvyšší horou a nakonec i na ní. Za třetí byl výš než moje síly a skončila jsem v posteli s krabicí kapesníků.
Na lekci nikdo nepřišel, ani nemohl, protože bohužel nebyla viditelně ohlášená na stránkách nadace, pro niž jsem ji pořádala. Moderátor ji sice měl ve scénáři a já s mikrofonem v ruce oslovila prázdné parkoviště, ale zcela upřímně a sebekriticky, špatně jsme to načasovali a nechali to, ať se stane a to ne vždy funguje.
Měla se místo v 10 konat v 8.30, v době, kdy se výletníci srocovali u pódia před plánovaným výstupem. V 10 už nahoru na horu vyrazili i ti poslední, a tak jsme si na čerstvém vzduchu u potůčku zacvičily jen já a kamarádka, která mi pomáhala. Náhodní kolemjdoucí si nás zaujatě prohlíželi, fotili, ale nikdo se nepřidal.
Užily jsme si to a fakt, že jsem lekcí nepřispěla do kasičky nadace vykompenzovává skutečnost, že jsem rodině malého Vojty přispěla osobně.
Místo toho, aby si lidé odnesli zážitek z lekce, odnesla jsem si já lekci, že jedině dobře a do detailů připravená akce může mít požadovaný efekt a že spoléhat se na náhody znamená vytvářet si očekávání.
Mohla bych si teď sypat popel na hlavu a stydět se v koutě, protože můj projekt selhává, anebo se radovat, protože věci nejsou nikdy špatné, záleží na tom, jak o nich přemýšlíš a z jakého úhlu se na ně díváš. Já to vidím pozitivně. Cestou se učím a nabyté poznání můžu použít ke zlepšení dalších akcí.
Prožívám a užívám si život mimo svou pohodlnou zónu. Cestuju, putuju, poznávám. Cesta je cíl a kolik lidí, tolik cest. Jaká je ta Vaše a co Vás učí?
Na lekci jógy do Pece se vrátím. Nad skleničkou v hospodě se ukázalo, že tam je skupina lidí, kteří mají o jógu zájem a nemají příležitost si zacvičit, protože horský vzduch má evidentně příznivý vliv na reprodukci, a tak jim instruktorky jógy jedna za druhou odcházejí s outěžkem na mateřskou.
Jóga je můj životní styl. Praxe, která má blahodárný vliv na tělo i mysl. Otevírá nekonečně mnoho dveří a za každými je jiná pohlednice. Někde šumí moře, jinde prolétá nad horami dravec a o kus dál pulsuje velkoměsto. Tu je designový nábytek a tam je zelená louka plná pampelišek. Prostor bez hranic a omezení. Svoboda.
Jóga je názor na svět, individuální a sdílený po tisíce let. Jogíni nejsou jen asketičtí mystici nebo esoterické víly z lesa. Jsou to lidé tlustí, štíhlí, zarostlí i oholení, pokérovaní, navonění, právníci i noční hlídači. Muži i ženy, pro něž je tělo chrámem duše a duše součástí universa ať už plně, nebo do jisté míry.
Jóga je lék
Pomáhá mi překonat bolest, strach, nejistotu i naštvání. Jógamatka je prostor, který si nosím s sebou, i když vyrážím s malou kabelkou nebo prázdnýma rukama. Je to půda pod nohama a střecha, pod kterou se schovám, když z nebe padají trakaře.
Změna se projevuje v maličkostech
Nejde přehlédnout, jak se mi změnila chodidla, jak automaticky a pevně mé ruce přilnávají k zemi a jak nepohodlné je sedět shrbená. Proč lhát, zlobit se a nenávidět, když říkat pravdu, ctít a milovat se obejde bez výčitek a špatného svědomí?
Nemyslím si, že jógu jde dělat správně, spíš vědomě, dlouhodobě, poctivě a alespoň občas pod dohledem zkušenějšího praktikujícího. Pokora se učit a začínat každý den znova vychází z praxe.
Jak dlouho trvá, než se tělo pohodlně postaví a vy necítíte nepohodlí ani bolest?
Možná týden, možná roky, ale to nezjistíte, dokud to nezkusíte. Stejně tak stoj na hlavě. Jde to klidně hned. Stačí vykopnout nohy a vší silou se se zatnutými zuby udržet nahoře opřený o stěnu trpíc každým neuronem. Nebo to jde tak, že máte nad tělem kontrolu, pozice není nepohodlná a vy si můžete vědomě dovolit experimentovat s rovnováhou.
Ten blažený úsměv, který říká „já to dala, dokázala jsem to a cítím se skvěle“ se dostavuje v momentě, kdy zmizí drženi vší silou a zůstane držení svou silou – nenásilnou kombinací vůle mysli a síly těla. Předchází tomu rozehřátí, zklidnění a sladění těla s dechem, a tak vzniká praxe. Abyste mohli trénovat něco, co vám dá požitek a radost, musíte to pořád opakovat. První sex taky nebývá hned ohňostroj.
Najednou se nachytáte, že když jste nestihli jít na lekci, cvičíte si doma. Pro sebe, pro radost, pro nějaký cíl, který nemá hodnotu peněz ani společenského statutu, třebaže je to postavení … se na hlavu.
Moc ráda se dívám do tváří lidí po lekci
Je to jako jaro, když prosvítá v horách po oblevě. Čím víc si v lekcích dovoluji kromě instrukcí předat kus sebe, tím víc si učení užívám. Stále mám trému před každou lekcí a jsem za ni vděčná. Jistota je nebezpečná iluze.
Miluju ty nekonečné obzory a body zájmu, které jóga otevírá
Prohlubování jednoho a přitom do tolika směrů. Myslím si, že jóga je dost návyková. S rozvíjením, otevíráním a uzdravováním těla, jak ho popisuje jóga čikitsa, se přidává potřeba lépe dýchat a vybíravěji konzumovat. Jógové praxi se postupně podrobuje životní styl, výběr literatury, společnosti a zábavy.
Jednoho dne si uvědomíte, že si ve sprše zpíváte „peace to all, joy to all, love to all, om shanti…“ , a že to myslíte vážně.
Některé nápady musíte realizovat hned, protože jinak hrozí, že upadnou v zapomnění, anebo se zařadí do fronty na seznamu „to do“ a o pár let později je při vyklízení šuplíku vyhodíte do modrého kontejneru na papír. Cestovat po Čechách a vést lekce jógy mě napadlo v pondělí, v úterý jsem do Googlu zadala „jógová studia Písek“ a zavolala na číslo v kontaktech stránek, které mě oslovily.
Ve středu jsem se sešla s grafikem kvůli pozvánce, ve čtvrtek navrhla spolupráci Petře z YogaPoint.cz a v pátek jsme to spustili. O týden později jsem se balila na cestu a v neděli ráno procházela tichými ulicemi města Písek na svou první cestovní lekci. Vzrušení střídala tréma a strach, že ten nápad je čiré bláznovství a já bych si měla radši najít práci v korporaci a víkendy trávit na chatě čtením časopisů o vaření.
Jenže já věřím, že život je prostor pro realizování snů právě skrze bláznivé nápady a strach je iracionální a často největší překážka na cestě k radosti, lásce a spokojenosti.
Na lekci nás bylo pět, což není málo. Je to víc než nic a na skvělou nedělní atmosféru ideální počet.
Jaký si to uděláš, takový to máš
Studio Jógou k sobě sídlí v krásných prostorách domu na Alšově náměstí. Špaletovými okny tam spolu s námi vstoupily paprsky jarního slunce a my se mu klaněly na pozdrav. Protáhly jsme svaly v obličeji, sladily těla v rytmu dechu, obrátily se vzhůru nohama a najednou byl čas se společným Om rozloučit. Pro mě moc milý začátek cesty a krásné nedělní ráno. Nápad, který se naplnil, zhmotnil a ačkoli zůstal při zemi, dodal mi energii pokračovat dál.
Jóga v Písku
Po lekci jsem s Emou Rybářovou, majitelkou píseckého studia zůstala na pár šálků teplé vody v pohodlí předsálí a povídaly jsme si o józe, o světě, o sobě a o snech, co se plní.
Ema má jógu… jak k ní přišla a proč se jí věnuje?
“Ke cvičení jógy mě přivedly zdravotní problémy, které se pravidelnou praxí vytratily, a já jsem přesvědčená, že jóga jako terapie funguje. Zároveň mě naučila se zklidnit, dostat se do rovnováhy. Jsem naturelem rozlítaná a jóga mi pomáhá se koncentrovat, utišit těkavou mysl a dívat se na věci s odstupem.
Z fyzického cvičení se stal životní styl a nekončící cesta poznávání a studia. Vždycky jsem chtěla pracovat s lidmi a pro lidi. Rozhodnutí učit jógu přišlo před 3 lety. Učitelský kurz jsem si udělala pod Yoga Aliance u Jany Smažíkové, od té doby pokračuju ve studiu Svasta jógové terapie u Ganeshe Mohana. Ráda navštěvuju jógové workhopy zajímavých učitelů, nejvíce mě teď zajímá jemná dynamická jóga.
Mám syna a dceru, kteří navštěvují Waldorfskou školu v Písku, což byl jeden z důvodů, proč jsme se sem s rodinou před třemi lety přestěhovali z okraje Prahy. Studio jsem otevřela loni v říjnu, protože jsem chtěla pro své lekce vytvořit příjemné prostředí a rozvíjet svou práci. Když jsem objevila prostory na Alšově náměstí, bylo mi jasné, že to je přesně to místo, které hledám.
Po půl roce provozu mám pocit, že se to odvíjí dobrým směrem. Samozřejmě ještě spoustu věcí ladím, hledám cesty, jak nejlépe vyhovět písecké klientele, zachovat si svou filozofii, studentům jógy vyhovující prostředí a józe svobodu. Jóga mi dost změnila život a je pro mě významným kamenem na cestě, po které kráčím.”
Jaká je v Písku jógová komunita? Je nějaká spolupráce mezi učiteli jógy nebo jógovými studii?
Myslím, že Písek je dost specifický a to se týká i jiných oblastí, nejen jógy. Lidé se tu drží svého místa a své skupiny, na kterou si zvykli, ale nefunguje mezi nimi moc prostupnost. Z pohledu přistěhovalce vidím, že je to dlouhá cesta, než se tu lidé odhodlají vyměnit stereotyp za něco nového.
Vím, že velkou oblibu mají u lidí lekce pana Šupčíka, který tady jako člen jihočeské jógové unie učí už desítky let, ale nemá studio a cvičí se v tělocvičně. Další z lektorů je Jana Kozová, která má své studio na kopci a ačkoli jsme prošly stejným učitelským kurzem a vzájemně se respektujeme, jdeme každá svým směrem.
Populární jsou lekce power jógy v centru Aqua Solei, kde učí Jarka Benešů, a myslím, že se tam konají i lekce Ashtangy, ačkoliv se tento klub zaměřuje hlavně na sportovní aerobic. Každý z učitelů tu má svou jógovou komunitu a ty žijí vedle sebe, ale nespojují se, i když jsou určitě lidé, kteří občas lektory prostřídají, nebo dochází tam i sem.
Co ve studiu plánuješ na nejbližší měsíce?
Já bych si pro tohle místo přála, aby se stalo otevřeným a svobodným prostorem pro jógu v Písku. Nejen proto, že tento krásný prostor je umístěný přímo v centru města. Momentálně zvu ke spolupráci přespolní učitele jógy a společně teď vytváříme širší jógový tým, pořádáme otevřené lekce a workshopy.
Proto také zavádíme nový název Jógovna Písek, více než uzavřený prostor pro jógu. Jógou k sobě zůstane a může fungovat, jako jakýsi klub, užší komunita. Myslím si, že otevřenost může józe v našem malém městě jen prospět.
Teď aktuálně máme na prvního máje připravenou lekci párové jógy, protože lidé se rádi baví a cítím, že zábavná forma pro ně může být cesta do větší hloubky a může jim pomoc při jejím objevování a k sebe rozvoji … Na léto, konkrétně 18. a 19. července chystám ve spolupráci se Simonou Lawal-Solarin workshop nejen taneční jógy, na který se moc těším. Zváni jsou samozřejmě také tanečníci.
Které místo bys mi v Písku doporučila navštívit?
Rozhodně pražírnu a kavárnu Vykulená sova. Nevaří tam, ale mají skvělou kávu a ta atmosféra, to se musí zažít. Je to celkem nový projekt manželů, kteří se rozhodli dělat to, co je baví. Na mě tam dýchá atmosféra svobody. To místo je podle mě plné lásky těch, kteří jej tvoří.
Akasha s doslovem jóga srdcem je sympatické studio, kde najdete lekce tradiční ashtangy, experimentální vinyasy, dětské jógy, akro jógy, meditací a Feldenkreisovy metody, další informace najdete v profilu studia.
Akasha sídlí na rohu jednoho letenského bloku naproti parku a těší se tichu pod úrovní chodníku. Není tam recepce – zatím, v plánu ale je, až přijde správný čas. Jak asi bude vypadat, aby ladila s interiérem, kde místo sedaček stojí na sobě vždy pár palet a na nich se rozkošnicky povalují barevné polštáře?
Možná víte, že Akashu před lety založila Běla, ale když se administrativa a starost o chod studia staly hlavní náplní jejích dní, předala ji dál a věnuje se učení jógy a své vlastní praxi.
Současné majitelky, Veronika a Alice, studio přestěhovaly o dům dál a o práci se dělí, aby se vzájemně podpořily v nadšení a motivaci, protože ve dvou se to vždycky lépe táhne. Udržovat a živit jogové studio je dřina, i když krásná dřina. Je to servis lidem, protože na nich fungování studia stojí. Někomu vyhovují lekce ráno, jinému večer, pak jsou tu víkendáři, kteří na sebe v týdnu nemají čas, a tak tu neplatí 8 hodinová pracovní doba a sobota na chatě už od pátku až do neděle.
Lekce a kurzy se řídí poptávkou, aktuálními trendy a hostujícími lektory. Přihlásíte-li se k odběru, budou Vám do mailu chodit pravidelné informace o pořádaných akcích. Přijdete-li osobně, najdete je přehledně křídou vypsané na tabuli u vchodu.
Sály jsou v Akashe dva. Jeden velký, kam se pohodlně vejde tak 16 lidí a jeden malý, ideální pro 3 až 5 jogínů. V kuchyňce je k dispozici čaj několika druhů a pravá pražská kohoutková voda. Na záchod nebo do sprchy najdete cestu snadno a šatny tu jsou prostorné a oddělené. V hlavním sále je příjemná prkenná podlaha a v rohu celá řada pomůcek včetně neklouzavých šedých podložek a dek zemských barev.
V rozmezí dvou týdnů jsem v Akashe byla na dvou lekcích, abych zjistila, jak se cvičí v nebi. Význam slova Akasha je totiž v některých indických jazycích vnímám jako to modré nad námi. Hinduismus ho považuje za éter, jeden z pěti elementů a základ veškerého hmotného světa.
První lekce, experimentální vinyasy s Veronikou, je jeden z kurzů, které Akasha nabízí s možností přidat se jako “drop in” (v rozvrhu jsou tyto lekce značené jako K/O) Začíná v 17.45 a končí krátce před půl osmou. Veronika je taková víla milá a její projev upřímný a nevtíravý. Studuje jógovou terapii a její principy uplatňuje při instruování do pozic. S překvapením jsem tak zjistila, že přední pata nemusí v pomyslné lince protínat střed zadního chodidla, pokud to boky nedovolují. V rámci lekce jsme si hráli s dechem, vodili ho tělem a nechávali plout. Sekvence ásan byly zajímavé a na to, jak křehce Veronika působí, je silná jako silnice. Z vrány s úsměvem přeskočí do chaturangy a třikrát to zopakuje. Často používá jedno nezvyklé slovo a jsem si jistá, že jestli na její lekci půjdete, sami přijdete na to, které slovo to je.
Druhá z lekcí byla Ashtanga s názvem cesta do Mysore + jogová dílna s Alicí. Alici znám z lekcí Ashtangy u Lenky Kýrové, kam jsme obě docházely několik let, ale tohle bylo první setkání s ní v roli lektorky. Má uvážlivý projev, působí velmi důvěryhodně, a když se usmívá tak i přístupně a hravě. První část byla jógová dílna věnovaná balancím na rukou a posílení středu. Sešly jsme se v malém počtu, což bylo pro dílnu i následný Mysore vynikající komorní prostředí s prostorem pro individuální přístup. Alice do programu zapojila cvičení ve trojici, které si přinesla z akro jógového semináře. Skvěle nás to spojilo a naladilo na hraní si s hranicemi svého těla. Dvě hodiny utekly jako voda, ale nevypařily se jako pára nad hrncem. Jediné nepohodlí jsem pocítila v úvodu, kdy jsem podle instrukcí postupovala v rytmu svého dechu a zdržovala ostatní. Ani jsem nevěděla, že mám tak dlouhý dech.
Ze savasany nás Alice probouzela něčím jako zvonkohrou, ale byla jsem tak pohodlně zatoulaná do sebe, že jsem se zapomněla zeptat, co to bylo. Budu muset zajít znova. Středeční Cesta do Mysore v Akashe na zimu končí, ale na podobnou Mysore lekci můžete zajít v pátek od 7 do 8:30 ráno.
4 otázky pro Veroniku
Jakou jógu praktikujete?
Z hlediska širšího konceptu jógy jako „způsobu života“ či „životní cesty“, jak se dnes říká, se snažím praktikovat fyzické i mentální cvičení, které mi dočasně dovoluje zakusit, jaké to je mít klidnější a jasnější mysl a jaké to je žít ne v roztržité chaotické realitě, ale ve větší harmonii a souladu. Udržet toto vyladění „hlavy“ se mi ale nedaří po celý čas a bůhví jestli se mi podaří přejít trochu dál. V několika posledních letech se moje ásanová praxe orientuje na rozvíjení základního principu vinyasy zdůrazňující spojení dechu a pohybu. Věřím, že tento aspekt umožňuje nejenom plynulý přechod od čistě materialistického „dělání“ pozic k dechovému rozměru praxe, ale také v dynamičnosti nacházet stálost, ve stabilitě naopak najít dynamiku (třeba pohybu dechu tělem).
Osobnosti, kterých si v jógové tradici vážíte?
Respekt patří všem učitelům, u kterých jsem měla možnost studovat. V rámci jednoho čerstvě dokončeného jógového studijního programu musím zmínit práci Ganeshe Mohana a jeho rodiny. Vážím si jich pro upřímnou snahu zbavit jógu matoucího esoterického hávu a tím ji ukázat v autentičtějším kontextu. V jejich interpretaci mi dává jóga smysl jako pragmatická disciplína se skvělými nástroji, jak zvládnout každodenní život s klidem a radostí. Fascinuje mě, jak jsou různé jógové techniky založené na hlubokých znalostech těla a mysli a kterak mají až překvapivě jednoduché logické důvody. Moc se mi nelíbí některé tendence objevující se v jógovém světě, které jógu a její techniky dezinterpretují a mystizují.
Gró vašeho přístupu k jógovému učení a co u vás ve studiu můžou klienti očekávat?
Lekce se snažím tematizovat způsobem, který pracuje s nasměrováním pozornosti do různých oblastí – od pozornosti k tělu a jeho částem přes dech až po to, co se nám to vlastně honí hlavou při cvičení. Z hlediska práce s tělem se snažím ctít „méně je více“, přesto si občas se studenty na lekci „zařádíme“ a děláme méně obvyklé. Jinak doufám, že lekce ukazují studentům široké možnosti jógového cvičení a jeho různorodé blahodárné psychosomatické efekty.
Asteya – co to je?
Asteya jako princip „nekradení“ není v základu ničím specificky jógovým. Jako etické pravidlo se vyskytuje i v jiných náboženských a filosofických systémech. Podstata této jamy překračuje akt přivlastňování si cizích věcí (to hmotných či nehmotných). Jde o to, co krádež podněcuje – tedy o touhu, která vyjadřuje naší nekompletnost, necelistvost, nenaplněnost. V Jógasútrách Patandžali píše o situaci, kdy se nám podaří dostát principu asteya a zkrotit touhu ponoukající nás k vlastnění toho, co není naše – tehdy k nám začnou proudit všechny klenoty a všechno bohatství. Myslím, že zlato a diamanty na mysli neměl : )
Hledala jsem význam slova Bindu a našla bod a taky tečku – tu, kterou nosí praktikující hinduisté na čele. Tak vypadá i logo studia, které skoro před dvěma lety na pražském Smíchově otevřela Barbora Hu.
Příjmení nepochází z Indie, ale z Číny a Bára ho vyvdala. Na stránkách a v příspěvcích, které píše pro web Bindu a další portály, včetně zahraničních, ji odhalíte za iniciálami Bb. Dřív, než jsme se seznámily osobně, vyměnily jsme si pár zpráv přes Facebook, kde najdete stránku studia Bindu a na ní veškeré aktuality a akce, které Bb celkem hojně pořádá. V Bindu jste v dobrém bodě. Podle metafyziky v Bindu začíná svět.
Barbora studovala indologii v Čechách a jógu v Indii. Podle letitých zkušeností v jejím sívíčku jsem čekala stařší ženu, takže jsem dost překvapeně koukala, když na mě vykoukla krásná potetovaná holka s bujnou kšticí a naušnicemi po ramena. Za 26 let toho stihla dost a trochu ji podezírám, že nikdy nespí. Maminka ročního Tadeáše, majitelka studia s tisíci fanoušky, plodná autorka statí o józe, aktivní lektorka, šikovná fotografka a neustálý zdroj inspirace.
Zařadila jsem si jí do generace Y. Fascinuje mě, jak rozjetá je generace současných dvacátníků. Generační skupiny se vydělují lety narození a podle sociologických výzkumů vykazují lidé jedné generace společné rysy. Generaci Y charakterizuje bádání po smyslu života a chytrý telefon. Mají smysl pro komunitní život a před kariérou upřednostňují rodinu. Odmítají časově náročná zaměstnání bez konkrétního cíle, ale úkoly plní samostatně a výborně, pokud dostanou dobré zadání. Hledají hlubší hodnoty a klidnější život.
V Bindu jsem si rezervovala lekci čakra jógy. Koná se pravidelně v pondělí od 18.15 a trvá 90 minut. Studio je umístěné v suterénu činžovního domu, ale vůbec nepůsobí temně. Barevně je laděné do fialovo bílo šeda, což také odpovídá barevnosti chakry Bindu. Na to jak je vlastně malé, vůbec není stísněné. Na fialových podložkách se nás sešlo asi 12. Gendrově smíšená parta jogínů připravená ladit svá energetická centra.
Považuju verbální projev lektorů jógy za jeden z hlavních hodnotitelných parametrů. Bára má příjemnou barvu hlasu, intonaci a hravě pracuje se slovy. Úplně jsem jí to, co říkala, věřila a nechala se vést. Na lekcích mám ráda, když mi důvěra dovolí vypnout se.
Šatny jsou mobilní. Jestli Vás zajímá, jak vypadají, zajděte se podívat. V Bindu funguje rezervační systém, rozvrh je přehledně zobrazený na webu včetně aktuálního počtu míst.
Ceny za lekce jsou stanoveny „stavovsky“, takže matky a studenstvo platí míň. Na recepci je obchůdek smíšeným jogovým zbožím.
Rozhovor s Bb na téma JÓGA
1. Jakou jógu praktikujete?
Jsem přesvědčená, že jóga je jedna, a je v první řadě o přístupu k životu, jeho uchopení a dání mu smyslu. Taková jóga toho v sobě nese fůru, a její praxe se proto promítá do všeho možného.:) Pokud je ale řeč o jógovém stylu lekcí, které vedu, vycházím z klasické hatha jógy a tantrických učení, což v praxi znamená, že se do toho všeho ohýbání, kroucení, natahování, a systematického funění, snažím vměstnat i jemnější obsahy. V Bindu mě tak můžete potkat třeba na lekci čakra jógy, která používá tělo jako chytrou mapu na cestě k psychoemočnímu rozhraní.
2. Osobnosti, kterých si v jogové tradici vážíte.
Těch je opravdu celá řada, a mrzelo by mě výčtem někoho vynechat. Vážím si moudrých mužů a žen, kteří dokázali svoji silnou osobní zkušenost předat dál, ověřit ji, a zároveň nezabřednout v dogmatičnost. Vážím si dávných autorů moudrých textů, těch, kteří tradici udrželi, jako i těch, kteří ji dnes umí aplikovat do rozdílného kontextu místa a doby, aniž by ztratili její autenticitu, a korumpovali obsah. Jsem hodně vděčná učitelům na mé osobní cestě, minulým, i současnému.
3. Gró vašeho přístupu k jogovému učení a co u vás ve studiu můžou klienti očekávat?
Gró mého přístupu tkví v tom, dělat to nejlepší, co je v daný moment možné, to znamená živě a pozorně. Podle mě je jóga právě o práci s pozorností, v různých aspektech našeho fungování. Klíč je myslím v jejím uchopení, pochopení a rozvinutí, ať už jde o tělo anebo další složky našeho bytí. Lekce které vedu se snažím pojímat tak, aby na zúčastněné působily inspirativně, a v ideálním případě si z nich odnesli víc, než protažená záda, byť i to se počítá. 🙂
4. Ahimsa – co to je?
Áhimsá je nenasilí, coby základní orientační princip směrem dovnitř (k sobě) i ven (druhým). Pataňdžaliho etika jam a nijam, je myslím i dnes skvělým odrazovým můstkem k uvědomělejšímu, a tudíž i lepšímu životu. Áhimsá je mnoharozměrný pojem, který má hlubší obsah než jen to „někoho nepraštit anebo nesníst“. 🙂 Nejeden člověk denně znásilňuje sám sebe (páchá himsu, násilí) když nežije život autenticky, plní jej tím, co mu nedává smysl. Áhimsá je vědomým odstraňováním násilí uvnitř i vně.
Letos jsem úplně vynechala acro yogu i slack line, protože na to bych potřebovala další týden. Je dost zřetelné, jak se liší lidé, kteří se aktivně oddávají acrojóze. Drží se ve skupinkách, často se opravdu drží i několik lidí dohromady za ruce. Vypadají víc hippie a víc se smějou a tančí.
Táhlo mě to k aerojóze – létat v síti a viset hlavou dolů. Je to pěkná dřina a vyžaduje to koncentraci. Moje koketování s ní dopadlo tak, že mi teď ve studiu z trámu visí yoga swing – jak vyslovují španělští instruktoři “žoga šving” a já v ní poletuju.
Celkový dojem z konference je schovaný ve slově nadšení s výjimkou toho, že nechápu, proč se to jmenuje konference. To slovo zavání kongresovým sálem, blokem, tužkou a oblekem nebo kostýmkem. Tohle setkání bylo cítit svobodou, radostí a láskou. Ráda se tam rozletím i příští rok.
Poslední a deštivý den ve městě s kamarádkou Dianou byl jako sestavený ze střípků přání, teda kromě toho deště. Od rána pršelo. Jako že lilo spíš by se hodilo napsat. Rozhodně to nezvalo k procházkách s batohem po městě. Uvízla jsem na jednom malém náměstí v centru čtvrti Gracia. Navigace mi ukazovala ještě 15 minut minut chůze. Zůstala jsem tam sedět, dokud déšť trochu neustal a zkoušela poslouchat, jestli budu rozumět mluvenému dění kolem sebe. Všichni si objednávali kávu s mlékem a croissant, to jsem rozuměla.
Polosuchou nohou jsem dorazila k Dianě. Známe se z Thajska. Žily jsme spolu chvíli v chýších v horách. Učily jsme se thajskou jogovou masáž. Diana se praxi věnuje, je terapeutka. V Thajsku tráví každý rok několik měsíců a spojuje více technik. Večer jsem u ní na futonu dostala 3 a půl hodinovou terapii. Kombinace thajské jogové masáže a chi nei tsang – masáž vnitřních orgánů a práce s jejich energií. Terapie je spojená s dechem, který se mezi oběma zúčastněnými sladí. Neskutečný zážitek.
Chtěla bych Dianu pozvat na podzim do Prahy. Je to zajímavá osobnost a skvělá terapeutka. Cítím se v jejích rukách v bezpečí, i když mi jimy zrovna transformuje životní energii chi. Ti, kdo praktikují chi nei tsang znají chi kung. Já do nedávna ne. Chi kung vypadá jako bojové umění a slouží k vyrovnání chi v těle. Meditace v pohybu. Srovnání těla a zklidnění mysli. Další silný a pozitivní zážitek.
Usnula jsem na pár hodin a před pátou ranní si to vykračovala prázdnými ulicemi na metro. Vykračovala jsem si se staženým zadkem, protože mám za tmy v ulicích cizího města strach. Loni mi v Řecku recepční na otázku, jestli je to tam ráno před pátou bezpečné odpověděla: “zlato, buď v klidu, vždyť máš skoro 2 metry.”
Snažila jsem se na to myslet, ale stejně jsem se vylekala každého stínu. Nejvíc třech dost nesourodých opilců (pravděpodobně prostitutka, starší černoch a úplně zlitý místní mladík s lahví vína). Muži dělali hradbu zpívající ženě, která tam v jednom rohu na bobku čůrala. Nabídli mi drink, odmítla jsem gracias. Pak jsem ještě zpanikařila, když na mě houkal chlápek na eskalátorech, ale vzpomněla jsem si na svou výšku, zhluboka se nadechla a přidala do kroku lehkost bytí.
Fotografie: archiv autorky (Tatiana Vomáčková)
a poděkování také patří:
Wari Om
Patricia Torales
Meg Evans
Kapitola o lektorech, jejichž lekce a semináře jsem stihla.
Ranní lekce nazvaná Vinyasa Blast off pod taktovkou Davida Lureyho se konala na otevřeném fotbalovém hřišti. Cílem bylo aktivovat radost. Začali jsme dechovým cvičením, pokračovali asánami v doprovodu reprodukované hudby a Davidových slov a zakočili meditací podkreslenou živou hrou na kytaru. David je sympaťák. Lekce vede v populárně naučném stylu a srší energií. Zúčastnila jsem se i jeho neasánové lekce nazvané 4 aspekty opravdové lásky. Byla to tak trochu skupinová terapie a společenská hra. Začali jsme meta meditací, pokračovali hurónským smíchem následovaným koukáním si do očí s cílem vidět pravou podstatu bytosti naproti nám. Dál jsem si hráli na masážní lehátka, kdy čtyři lidi stojíc těsně vedle sebe na všech čtyřech houpou patého na svých zádech tím, že přecházejí z kočky do krávy. Poslední aspekt by svoboda, a tak jsme nespoutaně tančili na hit George Michaela Freedom. Mám k těmhle aktivitám asi vrozený odstup, ale něco na nich bude a tak jim jdu vstříc, i když zpočátku trochu nejistým krokem. David Lurey vydal několik cédéček a s kapelou zahrál i na jendom z kirtanových večírků. Je to Američan, ale žije a učí na Mallorce.
V Praze jsem zatím nebyla na workshopech s Godfrey Devereuxem, ačkoli vím, že sem často jezdí. Správný čas přišel až na BYC. Líbí se mi jeho suchý irský humor, pomalý a klidný projev a sebevědomá moudrost. Byla jsem na jeho lekci dynamické jógy a překvapivě našla zalíbení v pomalém tempu. Druhý jeho seminář byl satsang na téma “Být tou inteligencí, kterou jsme”. Zajímavě podané, vědecky a empiricky podložené a rozhodně inspirativní povídání si v kruhu o tom, kdo jsme a jak se vidíme.
Velké překvapení pro mě byla zkušenost s kundalini jógou. Setkala jsem se s ní v textech i rozhovorech, ale vlastně jsem si moc neuměla představit, jak se kundalini probouzí, kam směřuje a jak se projevuje. Amir Jaan, kterému pro jeho charisma nikdo nezazlíval čtvrthodinové zpoždění, mě uhranul svým hlasem i vzhledem. Seděla jsem skoro dvě hodiny bez pocitu nepohodlí, držela do široka roztažené paže několik minut, aniž by mi upadly a naladila jsem se na svůj dech až tak, že se mi zdálo, že letím. Další ze série pozitivních a silných zážitků. Amir má na konci léta týdenní retreat v řeckém Sunshine house, kde jsem loni absolvovala kurz hledání energetických drah v těle. Příjemná hippie komunita necelou hodinku od Athén, kde se praktikuje karma jóga a život v souladu s přírodou, hudbou a jógou.
Krátké setkání s Leslie Kaminoffem, autorem Jogové anatomie mě uvedlo spíš do rozpaků než cokoli jiného. V úvodu zmiňované knihy píše, že nedýcháme, ale že nás vesmír nadechuje. Měla jsem s tou formulací od začátku problém, a tak jsem využila jeho přítomnosti na BYC a zeptala se, jestli to myslel doopravdy, že si to neumím představit. Řekl mi, že ano. Hm, to mi moc nepomohl.
Nadšení jsme znovu pocítila na lekci hatha jógy s Ganga Purim. Miluju indický přízvuk a dikci v angličtině. Líbil se mi styl, jakým nás Ganga naváděl do asán i teorie a přirovnání, které při lekci používal. Vnímala jsem ho jako autoritu a zcela se odevzdala jeho vedení. Byla to náročná lekce, která šla do hloubky svalů i mysli. Mladý indický učitel zahrát přesně na moji strunu. Říkal, že má ašrám stejného jména, totiž Ganga Puri, a že je to tam prima. V Indii jsem zatím nebyla, nebyl ten správný čas, ale myslím, že se blíží.
Jeden lehčí a trochu legrační zážitek na závěr stručného přehledu. Na lekci jóga nidry s Alexem Baechlerem, který nepoužíval mikrofon, jsem bohužel nic moc neslyšela. Byla jsem z toho smutná, protože jsem se na nidru těšila. Ošívala jsem ležíc na zádech natahujíc uši a nevěděla, jestli mám spát nebo jít pryč. Varianta odchodu nebyla možná ani vhodná, a tak jsem setrvala. Když lekce skončila, zeptala jsem se anglicky paní na podložce vedle mě, jestli ho slyšela a ona mi odpověděla: “como?” Anglicky prý neumí. To mě pobavilo, protože Alex celou lekci i relaxaci vedl v angličtině.
Fotografie: archiv autorky (Tatiana Vomáčková)
a poděkování také patří:
Wari Om
Patricia Torales
Meg Evans
Program BYC byl bohatý, ačkoli se vešel na čtyřstranu prakticky složitelnou do kapsy. Podobě jako u filmů v Karlových Varech se mohlo stát, že se křížily dvě vybrané lekce. Řešení je buď plánovat, protože většina učitelů a instruktorů má lekce každý z festivalových dnů, nebo se umět dobře rozhodovat na poslední chvíli, případně neřešit a brát to, co je zrovna v době, kdy k tomu dojdete, ale pak umět nelitovat, že jstě někoho nestihli nebo neviděli s mikrofonem v psovi.
V rámci dne se dají kombinovat asanové lekce s meditacemi a přednáškami tak, aby zbyla síla na večerní kritany, které přirozeně moc sedět nedovolují. Stíhat jíst je možné, pokud máte jídlo v krabičce nebo pytlíku. Pokud spoleháte na catering na “trhu”, rozuměj stánky v zóně pro stánky, je lepší si na to dát čas a pak si to i vychutnat v klidu chill out prostoru, jak by se řeklo na hudebním festivalu. V areálu je zakázáno kouřit a pít alkohol, ale jak trefně poznamenala jednadvacetiletá Terezka, lidi se zdá se dobře baví.
Kdo je Terezka? Mladá, ambiciózní, našlápnutá a zvídavá holka, která studuje v Anglii a zrovna si střihla rok na Erasmu v Madridu. Na festival přijela v rámci grantu, který využívá o letních prázdninách na zpracování projektu o přínosu jógy a meditace pro život studentů. Od příštího semestru by ráda zavedla u nich na kampusu lekce a skupinové meditace. (Používám už po druhé slovo kampus, ačkoli nevím, jestli to tak je česky srozumitelné. Myslím tím kombinaci studentských kolejí a alma mater v jednom areálu. My to na UK tak neměli. Koleje byly mimo budovu školy v centru Prahy a tělocvična byla dokonce až v Brandýse nad Labem. Na pořádání PSF nevhodné místo.)
Tereza by jednou ráda pracovala pro některou NGO (nevládní organizaci) a asi začne šetřit na učitelský kurz yogy. Stipendium na britskou školu si před maturitou vyběhala na třech místech včetně nadace pana Kellnera. Prázdniny stráví různými brigádami ve Španělku a Angli a prací na projektu o józe, který ji posadí na zadek v ašrámu ve Francii a rozvibruje na European Yoga festival tamtéž, jako že taky ve Francii. Seznámení se s ní byla dobrá připomínka toho, že život je plný dveří, které se dají otevřít.
Inspirativní a nebojím se říct silné setkání bylo na lekci Jeffa Fishera. Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je silný, říká můj kluk. Tenhle byl hned zpočátku dost silný, když nám Jeff na úvod představil svou rakovinu. Během další minuty dokázal úsměv jeho ženy Ezgi rozvířit ponurou atmosféru a Jeff mě přesnými instrukcemi k asánám odvedl od lítosti k němu k plnému soustředění se na to, co dělám já.
Před prvním mostem obrátil naši pozornost ke slečně zhruba vprostřed sálu, která stála v urdhva dhanurasaně (most) na eka hasta (jedné ruce), protože druhou měla jen po rameno. To už si lehkost svého bytí díky tělesnému zdraví a vděk za něj uvědomoval a ctil snad každý v tom sále. Jeff i Deb nám ukázali, co to je síla a láska a víra v sebe i v život.
Deb na tom pahýlu měla stejné tetování, jaké mám na kříži. Totiž čínský a japonský znak pro sílu. Vzala jsem to jako znamení a po lekci jsem jí požádala o svolení napsat o ní pár slov. Udělaly jsme fotku a během rozhovoru jsem zjistila, že byla nedávno v Praze na mistrovství v Pole sport (létání u tyče). Pochází z Austrálie, ale žije v Londýně. S postižením se narodila, ale nenechává se jím 32 let omezovat. Věnuje se acro józe a zmiňované tyči. Na facebooku ji najdete jako Deb Roach, public figure. Říkala, že má v Čechách kamarády, které tímto zdraví a zná Olyu Strom, pořadatelku mistrovství, s nímž jsem jeden semestr seděla v lavici na španělštině. Malý svět.
Zážitek z lekce byl pozitivní a silný. O Anusara józe, v jejímž stylu Jeff učí, jsem do té doby neslyšela, a tak jsem se zeptala Googla a byla obohacena o skandál, který hýbal světem před dvěma lety, kdy byl John Friend, zakladatel Anusara yogy obviněn ze sexuálních orgií se studentkami. Anusara kombinuje asány s hledáním vnitřního dobra a tantrickou filosofií (při lekci jsem to nepostřehla, ale cítila jsem se dobře). Nevím, jak to dopadlo s Johnem Friendem, ale Google asi vědět bude, pokud Vás to zajímá.
Fotografie: archiv autorky (Tatiana Vomáčková)
a poděkování také patří:
Wari Om
Patricia Torales
Meg Evans
