YogapointČlánky od: Pavel Kovář

Vesnice Badrinath

Čardham yatra – pouť po čtyřech hlavních místech garhwalské Himaláje končí v Badrináthu, v místě zasvěceném Božskému Páru – Pánu Višnuovi a jeho věčné manželce Bohyni štěstí Lakšmí Déví.

Jošimath, Ádi Šankara a Maháriši

Z Kedarnáthu – z domova Pána Šivy sjedeme dolů do ůdolí a po několikahodinové jízdě autem se přes Rudraprayag a Chamoli dostaneme do významného městečka Jošimath. Toto město v regionu Chamoli je správou přírodního parku Badrinath a proslulo jako duchovní a turistické centrum vysoko v horách.

Je to výborná základna v nadmořské výšce 1900 metrů nad mořem odkud poutníci, dobrodruzi a milovníci přírody vyráží na všechny světové strany do překrásných okolních destinací. Zároveň je toto městečko zimním domovem pro ty domorodce, kteří přes sezónu (jaro až podzim) pobývají ve výše položených vesnicích. Na nejchladnější zimní měsíce se všichni stáhnou do Jošimathu, aby přečkali kruté mrazy a sněhové přívaly, aby znovu na jaře vyrazili za svou obživou (zemědělství, tradiční řemesla, turismus) vysoko do hor.

Nejvýznamější charakteristika Jošimathu je fakt, že se tu nachází jedno ze čtyřech hlavních center Šankaračarja mathu – takzvaný Jyotirmath. Chrám, Ášram a škola, které tu před dvanáctisty lety založil osobně sám velký zářivý mistr Ádi Šankaračárya jsou duchovní centrem a největší slávou tohoto horského městečka. Od dob svého vzniku (8. stol. n. l.) vychoval pro svět tento Himalájský Ášram mnoho významných mistrů a učenců, kteří zasvětili své životy službě Bohu a Vesmíru, kračejíc tak ve stopách svého paramgurua Šrí Šankaračárji.

Západnímu světu přinesl světlo z této linie Mahariši Maheš Jogi, který od 70.let šířil poselství svých mistrů po celém světě. Jeho organizace „Transcendentální meditace“ má nyní zastoupení na všech kontinentech v téměř ve všech zemích a státech. Nejsilnější komunita jeho následovníků je v USA, kde mistr působil nejvíce a nejdéle. Maháriši rovněž otevřel Jogový Ašram v Rišikéši, kde seznámil s jógou, meditací a východní moudrostí velmi mnoho lidí. Mezi nimi i takové kultovní osobnosti své doby jako byli John Lennon, George Harrison, Donovan, Mia Ferrow, David Lynch a další.

Za poslední desetiletí se stal Jošimath rovněž vyhlášeným rekreačním letoviskem a to zejména pro zimní turistiku a sporty. V okolí vyrostlo mnoho lyžařských center a sjezdovek, které lákají milovníky tohoto sportu z celého světa. I samotní Indové začínají více a více jezdit na lyžích a snowboardu což bylo donedávna velmi výjimečným jevem.

Nicméně našeho poutníka zajímá především energetická a spirituální  podstata tohoto místa, protože je to právě silné pole duchovní energie Šankarova spojení s Bohem v tomto místě, které předurčilo rozvoj a popularitu města zaznamenanou v posledních padesáti letech. Pokusme si tedy představit osmé století našeho letopočtu, kdy mistr Šankaračarja s hrstkou svých žáků vystoupal drsnou horskou krajinou do těchto divokých a tehdy téměř neobydlených míst, aby tu založil jeden z nejvýznamnějších Ášramů v celé duchovní historii Matky Indie.

Z Jošimathu pak stoupá silnička dále do hor takovou úzkou průrvou mezi dvěma horami, jenž jsou známé jako Jay a Vijay. Jay a Vijay jsou strážci celé svaté oblasti Badrináthu a věrně střeží u „brány“ nad Jošimathem. Tato „brána“ je nepříliš široká průrva, která otevírá údolí vedoucí asi 35 km postupným stoupáním až do městečka Badrináth. Ve svatých písmech je předpovězeno, že až lidstvo sejde natolik z cesty zbožného a duchovního života, obě hory Jay a Vijay se zřítí a navždy tak uzavřou cestu vedoucí do Badrináthu.

Hemkund Sahib a Údolí květin

Zhruba uprostřed mezi Jošimathem a Badrinathem se nachází Govindaghat (1800 n. m.), který je výchozím bodem k treku k svatému horskému jezeru Hemkundsahib. Sikhové známí pro svůj zlatý chrám (Golden Temple), ležící blízko Pakistánské hranice ve městě Amritsar, dennodenně podstupují náročný trek k tomuto jezeru, aby tu vzdali úctu svému Guruovi Govind Singhovi, který tu v 17. století dosáhl osvícení. Jezero se nachází v nadmořské výšce 4632 metrů a to ho činí nejvýše položeným svatým místem, kterého lze dosáhnout bez jakéhokoliv horolezeckého vybavení. Tento 21 km dlouhý trek s převýšením 2832 metrů není přitažlivý pouze pro Sikhy, ale rovněž pro milovníky přírody a vysokohorského turismu, kteří si tu definitivně přijdou na své.

Údolí květin

Je to právě mystické Údolí květin, opředené mnoha mýty a tajemnými příběhy, které přitahuje srdce dobrodruhů, romantiků a milovníky panenské horské přírody. Toto výjimečné horské údolí se nachází v průměrné nadmořské výšce 3500 metrů a je 8 km dlouhé a 2 km široké. Toto místo bylo velmi dlouho skryto pro širokou světovou komunitu a to zejména z důvodu jeho nedostupnosti. Až v roce 1931 britský horolezec a dobrodruh Frank Smythe se svou skupinou náhodně objevil toto překrásné údolí, když se vraceli z úspěšné expedice zdolání horského vrcholu Kamet. Na své cestě dolů se ztratili a zabloudili do tohoto údolí, které v té době bylo plné rozkvetlých květin. Hluboce okouzleni tímto místem, nazvali jej údolí květin a pan Smythe později napsal a vydal knihu stejného jména.

Říká se, že místní obyvatelé věděli o tomto údolí již dávno před tím, než bylo objeveno pro svět a jeho encyklopedie a výzkumy. Netroufali si však do těchto míst vstupovat, protože podle legendy věří, že se tu setkávají božské bytosti za účelem milostných zábav a her. Žádný lidský smrtelník nechce přece riskovat, že vyruší intimní atmosféru bohů a nebešťanů a tím na sebe přivolá jejich nevoli, hněv nebo dokonce kletbu.

Z botanického pohledu je údolí velmi ceněné a vzácné, protože díky jeho vysoké nadmořské výšce se tu objevují květiny a byliny, které nenajdete nikde jinde na světě. Je to originální místo se svojí specifickou atmosférou klidu a mystiky a v období dešťů červenec, srpen je celé údolí pokryto nespočetně mnoha květinami… Odtud název Valley of Flowers, údolí květin. Je řečeno, že v žádném jiném údolí na světě nenajdete více druhů květin rozkvétajíc současně v jednom místě najednou.

Takže vřele doporučujeme čtyřdenní až pětidenní zastávku v této překrásné destinaci přírodního parku Badrinath. Poté co jsme se do sytosti občerstvili a odpočinuli v rajských oblastech údolí květin, můžeme takto dokonale fyzicky, mentálně a duševně připraveni vyrazit do spirituálního srdce a hlavního poutního místa tohoto regionu – Badrinath Dhámu – domova Lakšmí Nárajána.

Badrinath

Vesnička Badrinath se nachází v nadmořské výšce 3300 metrů a je obklopena himalájskými velikány, kterým vévodí překrásná hora Nilakanth. Přirozeným centrem vesnice je místní chrám s Božstvem Badri Narajana. Badri Narajana je samo projevená podoba Boha Višnua z černého kamene. Bůh Višnu sedí v jógové ásaně a je obklopen dalšími Božstvy a Dévaty, jako jsou Lakšmí déví, Varuna, Nara Narajana riši, Garuda, Nárada, Arjuna a další.

Hora Nilakanth

Dole před chrámem se nachází horké koupele a lázně, přírodní horké minerální prameny, jenž jsou volně dostupné všem poutníkům. Stejně jako Kedarnath i Badrinath je prehistorické místo, ale základ stavby místního chrámu je připisován právě Šankaračárjovi a jeho skupině, kteří sem přišli na počátku devátého století. Mistr Šankaračárya tu započal tradiční uctívání Božstev tím, že tu zanechal dva ze svých žáků s instrukcí, aby se spojili ve svazku manželském s dcerami domorodých bráhmanů, aby tak jejich potomci mohli pokračovat v této důležité službě bez přerušení.

Chrám

Tímto způsobem vznikla rodinná tradice a rodová posloupnost místních kněžích, tzv. Nambudiris, kteří se starají o chrám a Božstvo dodnes. Kamenný chrám má atraktivní barevné čelo, což je taková vnější vstupní brána, která neodolatelně přitahuje zrak všech návštěvníků, ať už se nachází kdekoliv ve vesnici. Chrámový areál se totiž nachází na vyvýšeném místě nad vesnicí pod horou Nilakanth.

Uvnitř najdeme samotný menší kamenný templ obklopený chrámovým nádvořím s dalšími venkovními oltáři a místnostmi pro meditaci a odpočinek, vše ohraničeno a chráněno vysokými kammenými zdmi. Kolem chrámu je silné energetické pole a přes den tu medituje, mantruje a rozjímá mnoho poutníků, sádhuů, místních kněží a domorodců.

Uvnitř chrámu pak od časného rána až do pozdního večera probíhají rozmanité chrámové obřady a rituály (Abhišek, Arati, Puja, Arcana) s pravidelnými periodami možností osobních daršanů. Daršan je spíše krátké předstoupení před Božstvo za účelem modlitby, poděkování, obětiny, jakéhokoliv vnitřního vyjádření. Daršan doslova znamená „být viděn Bohem“ – setkání s Božstvem – vidět Boha a být viděn Bohem – možnost sdílení.

Ve vesnici vezmeme jednu z mnoha možností ubytování a poté se vydáme prozkoumávat překrásné okolí. Nejkrásnější procházka vede do vesničky Mana, ca 3 km od Badrinathu a pak dále proti proudu Alakanandy (Gangy). V Maně místní vesničané nabízejí své produkty, k těm hlavním patří tlusté bílé vlněné deky, tzv. čadary a další místní zimní oblečení jako svetry, čepice, šály, kalhoty, bundy. Všechno ruční práce místních obyvatel z materiálů lokálních surovin. V Maně se nachází tzv Vjása Gufa, neboli jeskyně, kde sídlí Šríla Vjásadéva, literární inkarnace Boha, světec – avatár zplnomocněn k sepsání védské literatury.

Vjásadévova jeskyně

Je řečeno, že tato božská osoba věčně sídlí v Himalájích po celou dobu stvoření a udržování našeho vesmíru. Je zaznamenáno, že v 13. století jiný velký mistr duchovní Indie Swami Madhvačarja měl mystické spojení – osobní daršan – se Šrílou Vjásadevou právě v této jeskyni. Nesmrtelný Vjása tady přijal Madhvu jako svého žáka a předal mu duchovní moudrost a mystické síly. Za vesnicí Manou najdeme úžasné vyústění silného proudu řeky, která mocně a tajemně vychází z horských stěn a jen o několik stovek metrů dále se vlévá do Alakanandy.

Místní lidé tvrdí, že to je projev Saraswatí, slavné Indické svaté řeky, která ale v průběhu minulých století záhadně zanikla. Někteří říkají, že vyschla, jiní že vstoupila do podzemí a další že prostě zmizela. V čem se však shodují všichni je příčina zmizení Sarawatí a to, že tato vznešená Bohyně moudrosti, učení a umění již déle nemohla tolerovat nesprávné a hříšné jednání pozemšťanů vůči jejich vlastní planetě Zemi, vůči Bohu a mezi sebou navzájem. Dále za vesnicí vede údolím asi 6 km dlouhý trek výše do hor končící u vodopádů Vasudhara. Odtud dále do vyšších a neobydlených oblastí hor pokračují pouze trekové a horolezecké expedice s patřičným vybavením.

Řeka Saraswati vyvěrající ze skal

Mezi Badrinathem a Manou se nachází vojenská základna indické armády, to protože hranice s Čínou je pouhých 5 km za vesnicí Mana. Stejně tak jak je tomu v Kedarnathu i v přírodním parku Badrinath najdeme pět míst, kde se tradičně uctívá Pán Višnu – Badrináth. Kromě hlavního chrámu ve vesnici Badrináth, jsou to následující menší chrámy a místa, umístněné v překrásné přírodě v okolí Jošimathu – Ádi Badri, Vridha Badri, Bhavishya Badri a Yogadhyan Badri.

Kromě Bhavishya Badri, které se nachází v nadmořské výšce 2800, jsou ostatní místa snadno dostupné díky nadmořským výškám mezi 1200 až 1800 nad mořem. Vedou k ním překrásné stezky obklopené bohatou a divokou flórou lesa a vegetace, které se v těchto výškách přirozeně daří mnohem více. Zajímavost je Bhavishya Badri, což doslova znamená budoucí Badrinath a místo je spojeno s již zmíněnou předpovědí v písmech, že současný hlavní Badrináth zanikne a uctívání Božstva pak bude přesunuto na toto místo…Bhavishya….budoucí.

Božské zábavy

Historie a legenda Badrináthu je stejně úchvatná a úžasná jako místo, příroda a hory v jeho okolí. Badri znamená divoká bobule (speciální lesní plod, který dává strom Badri vyskytující se pouze na tomto místě). Svatý les vysoko v horách je zaznamenán na několika místech ve védských písmech, nejvíce v puránách, s názvem Badrivan. Les (van), který je plný bobulí (Badri). Na tomto kouzelném místě pobýval jak Šiva a Parwatí tak Lakšmí a Náraján. Avatárové Nara Narajána Riši tu prováděli svou akezi a jógu, Pánduovci vedení králem Judišthirou tu procházeli na své poslední pouti ke Swargarohini, bráně do nebes.

Velcí vesmírní mudrci jako Kapila, Gautama a Kašjapa se tu věnovali svým meditacím, posvátným slibům a bhadžanům (zpívání manter a devocionálních písní). Oddaný mystik Nárada tu dosáhl vysokých realizací čisté lásky k Bohu – premasiddhi. Nespočetně mnoho dalších vznešených duší pak po staletí následovalo tyto velké božské osobnosti, aby podle jejich příkladu přijmuli útočiště na tomto místě a tak dosáhli svých vnitřních cílů prostřednictvím duchovní praxe, procesu odevzdání a kultivace ryzí lásky.

Původně je to však samotný Pán Višnu (ten kdo udržuje celý vesmír) – Nárajána (ten kdo dává útočiště všem lidem), který si vybral toto místo jako první pro svou jógovou praxi a odříkání, aby dal jako Nezávislá Svrchovaná Absolutní Osoba příklad a návod všem ostatním podřízeným a podmíněným  bytostem – zástupům lidí a polobohů – jak se mohou vymanit z otroctví hmotné přírody a dosáhnout absolutní svobody ducha osvícením věčnou pravdou a láskou.

Že taková svoboda a osvícení nepřichází lacino, ukazuje samotný Bůh v této zábavě, kdy i On sám podstupuje tělesné nepohodlí a věnuje se askezi a odříkání (i když to osobně jako Absoluta nemá vůbec zapotřebí), jen aby ukázal jakým způsobem je možné dosáhnout těchto vyšších stavů duchovní realizace. To je projev Jeho čisté lásky k nám, Jeho bezpříčinná milost.

Purány vypráví příběh, kdy Pán Višnu leží na svém opulentním lůžku v podobě Ananta Šéši – Božského hada a přijímá masáž svých chodidel od své božské ženy – Lakšmí Déví – Bohyně štěstí. Pán a vládce všech světů, udržovatel vesmíru a svrchovaná božská autorita si takto příjemně užívá božské pozornosti své nejjemnější a nejkrásnější ženy, když se v tu chvíli na scéně objeví chudý světec – potulný sádhu. Tento začne „kritizovat“ svého Pána, že těmito svými „činnostmi“ pouze zkazí celé lidstvo. Lidé totiž budou chtít imitovat a napodobovat Boha ve své úporné snaze užívat si a vládnout stejně jako On. Pán Višnu Nárajana přijmul pokorně toto pokárání svého oddaného jako upřímnou a dobře motivovanou výzvu a okamžitě se odebral do Himalájí, aby tam vykonával askezi, meditaci a mystickou jógu.

Místní babička

Vybral si kouzelné údolí Badrivan vysoko v Himaláji pod horou Nílakantha a od té doby je Pán Višnu známý rovněž jako Badrináth nebo také Badri Višál. A podle Pána Višnua a této Jeho zábavy je nyní pojmenováno i toto místo a celý přírodní park. Nath znamená Pán či vládce a Badri je typický strom nebo jeho plod (divoká bobule), ale také Lakšmí déví – Bohyně štěstí. Příběh totiž pokračuje, že Lakšmí deví nemohla snést odloučení od svého milovaného muže a Pána a také nemohla snést pohled na Něj, jak vykonává svou askezi v chladném a surovém prostředí Himaláje.

Tak se rovněž zjevila svou mystickou silou v Badrinathu jako kouzelný strom Badri, který začal dávat Pánu svoji společnost a ochranu před sluncem, větrem, deštěm a sněhem. To aby byla svému Pánu neustále nablízku a mohla mu asistovat v Jeho záměru, což je spontánní služebnický projev čisté lásky k Bohu. Pán opětoval tuto lásku Lakšmí tím, že pro ni projevil dva horké minerální prameny dnes známé jako Tapta kund a Nárada kund, které od té doby slouží rovněž všem světcům a poutníkům jako velká úleva od chladného klimatu a hlavně jako velké Boží požehnání od Božské dvojice Badri Nárajan.

Poslední mystický proces odevzdání: „Zemři, abys mohl žít!“

V Badrinath dhámu – kouzelném údolí Pána Višnua končí cesta srdce našeho poutníka. Absolvoval poutní cestu Char Dham – počínaje vstupní bránou k Bohu Haridwarem a od tam přes městečko mudrců Rišikeš na úpatí Himaláje vystoupal ke čtyřem silným energetickým místům, kde Bůh a Bohyně vložili své síly a požehnání. Místa navštívil jedno po druhém z leva doprava, od západu k východu tak jak radí tradice a tak jak se srdce přirozeně očišťuje postupným procesem. Tento proces je Boží dílo, které je rukopisem Pána vepsaným do vysokohorského masívu garhwalské Himaláje. Tento proces je absolutní a nebere v úvahu naši barvu pleti, pohlaví, věk, národnost, vyznání, sexuální orientaci, vzdělání, krásu či stupeň inteligence.

Žádná taková tělesná materiální označení nemůžou nikterak bránit a ovlivňovat působení Božských sil, které jsou od nepaměti absolutní nezávislou Božskou Vůlí projeveny v Garhwal Himaláji jako trvalá možnost, naděje a příležitost pro žíznivého a vyprahlého poutníka, který hledá pramen čisté vody v touze uhasit svoji žízeň. Hledá pramen živé vody, která by zahnala únavu a zklamání z boje o existenci v tomto hmotném světě a uspokojila jeho niterné touhy po pravé lásce a štěstí.

Jamuna, Ganga, Šiva a Višnu – tyto čtyři Božské světelné bytosti vládnou čtyřem dhámům – poutním místům Jamunotri, Gangotri, Kedarnath a Badrinath. Jamuna a Ganga jako Bohyně (čisté duchovní energie) náleží do kategorie spirituální pravdy Šakti tattva, zatímco Šiva a Višnu, každý ve své vlastní pravdě (tattvě) představují nezávislého vládce a silový zdroj nazývány Puruša. Puruša je Božský Supersubjekt – Zdroj všech energií a jediný absolutní poživatel a vládce těchto sil. Všechny ostatní živé bytosti ve vesmíru jakožto Jeho energie jsou Prakrti, objekt Jeho požitku.

Puruša je poživatel, všichni ostatní (včetně nás všech lidí na Zemi) jsou prakrti – neboli požívaní. Bůh je celek, my jsme Jeho částmi. Bůh je stvořitel, my jsme stvoření. Bůh je ten kdo vidí, my jsme ti, kdo jsou viděni. Bůh je subjekt, my jsme objekt. Energie, která je určena k potěšení – požitku Boha. Proto my lidé jsme tu pro Boha, určení pro Jeho radost a potěšení, nikdy ne naopak. Na začátku je Bůh a Jeho zákon, jímž je čistá láska.

Říká se, že člověk míní a Bůh mění. Toto rčení poukazuje na to, kdo je tady skutečný vládce a poživatel – Puruša. Bohužel človíček nechal dopustit, aby láska a služba Bohu opustila jeho srdce a na místo toho je naplnil sobeckým zájmem o vlastní nezávislé uspokojení a požitek. Jinými slovy sám začal usilovat o pozici Boha a tím nezvratně přivolal své neštěstí a prázdnotu. V té chvíli začíná výše zmíněné rčení platit i obráceně. Bůh míní a člověk mění. A toto je velmi smutná pravda, která způsobila, že současná planeta je z převážné části zaplněna sobectvím, závistí, konfliktem, násilím a z toho přirozeně vycházejícím strachem a úzkostí, jenž se staly všudypřítomným aspektem a charakteristikou dnešní moderní civilizace.

Pokud tento strach a úzkost ještě více zesílí a přejde snesitelnou hranici lidského psyché, objevuje se v našich životech beznaděj, deprese a šílenství. Tento svět však byl stvořen pro lásku a službu, s kterou by lidstvo mělo zalévat kořen stromu života (Božský zdroj) tak, aby všechny jeho částečky (kmen, větve, větvičky, lístky, plody) byly vyživeny skutečnou hodnotou a tak mohly prosperovat ve štěstí a míru. Všichni chceme být šťastni, to je cíl a smysl našich životů. Bůh nám dal dokonalý návod jak žít společně v harmonii a štěstí na této planetě Zemi a zvětšovat Jeho potěšení výměnou upřímných citů pravé lásky mezi sebou navzájem a vůči Němu.

Chrám v noci

Tento návod nemusíte hledat ve svatých knihách světových náboženství nebo odkazu mudrců a myslitelů minulosti pokud tak necítíte. Nemusíte ani studovat dějiny a historii této planety, abyste přišli na to, kde se stala chyba. Nemusíte hledat viníka, kterého váš vztyčený prst označí jako příčinu svého neštěstí a vnitřního neklidu. Bůh zná své děti, zná všechny jejich světlé i temné stránky. On věděl, že veškeré původně čisté záznamy světla a lásky budou zmanipulovány a pozměněny temnotou lidského ega.

Tvrdošíjnou a ješitnou touhou člověka zaujmout Jeho Absolutní pozici vládce a zahájit tak nekonečné válčení a soupeření mezi sebou navzájem. Proto Pán vložil svoje poselství a poznání do srdce člověka, kde „věčně“ dřímá skryté a ochráněné Jeho božskou energií. A tento poklad Božské lásky uložen v našich srdcích a pečlivě hlídán samotným Bohem (jako Pán v srdci – Paramátmán) trpělivě čeká na své objevení a otevření. Probuzení této žádoucí síly v našem vlastním srdci je plně v našich vlastních rukách.

Ani Bůh ze své čisté lásky k nám nikdy nevstupuje do této naší svobodné vůle a to přestože je Absolutní, vševědoucí a všemohoucí. Touto úžasnou grácií a geniálním skutkem milosti otevírá Bůh nekonečný prostor pro výměnu duchovní lásky mezi Ním a živými bytostmi, jakož i mezi osvobozenými dušemi navzájem. Je to naše vlastní svobodné rozhodnutí, svobodná vůle a živá síla naší upřímné touhy, které mohou naplnit náš život světlem, pravdou a láskou nebo také temnotou, lží a nenávistí. Volba je vždy na naší straně, stejně jako přízeň Pána a Vesmíru.

Podnětem k správnému rozhodnutí člověka, příčinou částečné nebo úplné aktivace vnitřních sil je milost a přízeň Pána. Jak bylo řečeno, Pán je zdroj a stvořitel. Vše ve vesmíru má smysl a řád. On vložil vše, co potřebujeme ke štěstí do našich srdcí, dále sám osobně vstoupil do našich srdcí, aby chránil tento poklad božské lásky před veškerou nepřízní a nakonec prostoupil celým vesmírem, aby sladké spiknutí Božské vůle ve vesmíru bylo dokonalé a úplné.

Om purnam adah purnam idam purnat purnam udacyte.

Bůh v podobě Badri Nárajana dal člověku příklad askeze, odříkání a oběti. Neměli bychom si však myslet, že jde pouze o strohé fyzické odříkání bez kultivace lásky, citu a vědomí. Vše bude záležet na našem postoji, pochopení a motivaci. Askeze, odříkání a oběť bez správného postoje, pochopení a motivace je jen ztrátou času a energie. Pravdou však zůstává, že nikdo nemůže být úspěšný v tomto hmotném světě bez oběti a úsilí a v duchovním směřování to platí dvojnásob.

Pokud se zdá, že někomu kolem nás spadl úspěch a hmotné štěstí do klína bez práce či úsilí, věřme tomu, že takový názor je mylný. Jeho hmotné štěstí přišlo jako výsledek jeho práce v minulosti, v předešlém životě. Nic v tomto životě a v tomto světě nepřichází náhodou nebo bez práce. Žijeme ve světě příčiny a následku, akce a odpovídající reakce, všechno tady má svou cenu, nic není zadarmo a bez následku. Kdokoliv touží zastavit tento zdá se nekonečný řetězec karmy, musí se plně odevzdat Bohu a Jeho Absolutní Vůli v čisté, ryzí, nepodmíněné lásce, jenž je zcela prosta jakékoliv kalkulace a sobectví. Toto je proces odevzdání, jiné cesty ven – cesty domů není.

Extra Božskou milostí a výjimečnou přízní pro nás pro všechny jsou Božské zábavy, které Bůh a Bohyně projevují svojí sladkou absolutní vůlí na naší planetě Zemi. Jamuna a Ganga jsou přímé projevy Jeho milosti, Bohyně, Božské energie. Šiva a Višnu jsou přímé projevy Jeho osoby, energetického Zdroje, Boha. Pán je k nám všem tak milostivý, že znovu a znovu sestupuje (avatár) z duchovní dimenze, aby nás inspiroval a podpořil v našem správném rozhodnutí a odhodlání – žít a zemřít pro lásku.

Ano, žít a zemřít tímto způsobem znamená začít skutečně žít. Jak řekl německý filosof Hegel: „sterben um zu leben“ – „zemři, abys žil“. Proto poutníkova cesta končí v Badrinathu pouze zdánlivě, stejně jako fyzická smrt je pouze zdánlivý konec našeho života. Úspěšný poutník aktivoval svoji srdeční čakru natolik, že se v Badrinathu rozhodl zemřít, aby mohl začít skutečně žít. Nechat „zemřít“ vše falešné a sobecké v našem srdci. Nechat zemřít rodové a kolektivní programy, které nás poutají řetězy iluze.

Nechat zemřít naše ego, nevědomí a závist, které nás vězní a trýzní v temnotách hmotného vězení.  To je stav probuzení a osvícení, to je život v pravdě a lásce. Probudit proud čisté lásky k Bohu ve svém srdci a zcela se odevzdat tomuto proudu je jediným přáním našeho poutníka. Nechat se unášet tímto Božským proudem čisté lásky výše a výše, dále a dále k našemu skutečnému domovu, k našemu konečnému útočišti, k našemu nejvyššímu cíli. To je to jediné co prostupuje celým srdcem, myslí a tělem našeho poutníka. Zemři, abys žil.

Om asatoh ma sat gamaya, tamaso ma jyotir gamaya, mrtyou ma amrtam gamaya.

Z Gangotri do Kedarnathu – Šiva a Višnu, Šiva a Ganga

Poté co jsme navštívili místa Jamunotri a Gangotri a uctili svaté řeky Jamunu a Gangu, které reprezentují a ve své duchovní podstatě jsou Božskými energiemi, vydáme se k jejím ontologickým spirituálním „pramenům“ na poutní místa Kedarnáth a Badrináth k Pánům Šivovi a Višnuovi, kteří jsou projevy Absolutních Božských zdrojů.

Bůh jako příčina všech příčin (om sarva karana karanam), Věčný Absolutní zdroj – sám bez počátku, jsouc počátkem všeho projeveného i neprojeveného (anádir ádir govindah) je ten z kterého všechno pochází (om janmadi yasya yatah). To je výrok Pána Brahmy (Brahma samhita)  a védanta sutry – esence závěrů védské moudrosti. Živá síla (šakti – energie) má podobu řeky (nádí) – a Bůh, který je jeden se projevuje jako břeh této řeky, které jsou přirozeně dva.

Energie je ve své podstatě také jen jedna jediná, ale projevuje se v mnoha kategoriích a formách a proto my lidé ji rozdělujeme na hmotnou, astrální, duchovní, mentální, sexuální, pozitivní, světlou, temnou, teplou, studenou atd. Řeky Ganga a Jamuna (Ida a Pingala) jsou jednou Božskou silou (Sušumna), spojenou v královském soutoku (Prayag Allahabad), obklopenou a ochráněnou Bohem, svým Absolutním zdrojem v podobě dvou břehů Šivou a Višnuem.  Samozřejmě, že existuje spousta konceptů a realizací této Absolutní Pravdy v souladu s tím jak existuje mnoho mudrců a mistrů na různých úrovních spirituálního vývoje a stavů vědomí.

Proto od pradávna existuje v duchovních kruzích védských myslitelů, učenců, mystiků a jógových praktikantů diskuze nebo dokonce spor, zdali je Absolutní Pravda (Bůh) ve své původní ryzí podstatě osobní či neosobní a zdali je nejvyšší koncept této realizace, ať už v rovině osobní či neosobní, projeven jako Šiva nebo Višnu.

Skuteční poutníci na svaté cestě Himalájí (Char dham) jenž jsou obdařeni za svůj správný postoj srdce milostí božských sil však jednoduše usmíří a zharmonizují tento vnější konflikt věčně argumentujících a spekulujících učenců (pandita) a myslitelů (jnání). Ten kdo sleduje celý blok článků o poutní cestě Chardham si mohl povšimnout, že posloupnost pohybu a návštěv svatých míst je Jamuna, Ganga, Šiva a Višnu. Tato posloupnost není jistě náhodná a v závěrečném článku „Badrináth“ pověnuji významu tohoto skrytého poselství dostatečný prostor.

Pro tuto chvíli je však důležité si uvědomit zásadní princip a to, že Jamuna a Ganga jsou ve své prapodstatě jedna božská síla, stejně jako Bohové Šiva a Višnu jsou ve své prapodstatě jeden božský zdroj. I když jsou dva, jsou v podstatě jeden a přes tento zdánlivý protiklad se dostane člověk pouze skrze duchovní praxi a vnitřní realizaci a ne skrze spekulativní procesy empirického poznání a akademických studií. Toto je hlavní příčina rozšířeného fenoménu kdy západní intelektuálové často povrchně považují staroindickou védskou kulturu, moderně pojmenovanou hinduismus za polyteistickou (zmateni rozmanitými projevy Božských zdrojů a Božských energiích v jejich nespočetně mnoho osobních formách), ačkoliv jde ve své podstatě o čistý monoteismus.

Sami hinduisté (Indové) jsou často velmi zmateni v schopnosti realizace rozlišení „kdo je kdo a co je co?“ To proto, že už do tak komplexní spirituální rozmanitosti védského pantheonu zamíchali své vlastní spekulace a výmysly a tím vytvořili „hinduistický guláš“ v kterém se sami ztrácejí. Proto jednoduchá rada člověku ze západu, který touží proniknout do staroindické kultury je, že spirituální a jógová praxe je nade vším. Je to pouze vnitřní očista srdce a mysli, která postupně vše vyjeví zevnitř. Pokud však budeme chtít všechno okamžitě pochopit skrze naší nečistou mysl, inteligenci a rozum zůstaneme jistě zmatení a v podstatě nevědomí.

Ganga je věčně spojena s Pánem Šivou, který ji nosí ve svých spletených vlasech játu. Proto je přirozené, že od Gangotri budeme putovat do Kedarnáthu. Fyzicky nám cesta zabere spoustu času a budeme muset podstoupit jisté nepohodlí spojené se složitým přejezdem. Přestože jsou místa v horách od sebe vzdáleny jen několik desítek kilometrů, my se budeme muset vrátit hluboko dolů do údolí a přes Tehri a Rudra prayag vyjet taxíkem do vesničky Gaurí kund.

Tam se nachází horké prameny léčivé vody (Gaurí kund), které manifestoval Šiva pro svou ženu Párvatí (Gaurí), aby si mohla zarelaxovat a ulevit od jinak mrazivého a drsného horského klimatu. Z této vesnice se jde již dále pěšky 16 km trekem do poutního místa Kedarnath. Takto alespoň bylo před rokem 2012, kdy jsem naposledy tuto pouť absolvoval já. Utrhnutí skály skrze přílišné srážky a následné sesuvy půdy a povodně způsobily v roce 2012 obrovské škody a stály tisíce lidských životů.

Z původní vesnice Kedarnáth zůstal pouze hlavní chrám Pána Šivy. Desítky domů, ubytoven a restaurací jedním okamžikem zcela zanikly. Treková poutní cesta byla z větší části zničena stejně jako vesnice Gaurí kund, odkud trek začínal. Indické vládě a správcům této oblasti trvalo celé dva roky, než cestu obnovili a opět zpřístupnili svaté místo Pána Šivy a tím i celou pouť Char dham. Nová poutní cesta, trek z Gauríkundu do Badrinathu však dnes činní 25 km z původních 16km.

Šiva nosí Gangu věčně ve svých vlasech a tato skutečnost vychází z božské zábavy, kdy byl Šiva ochoten vyhovět žádosti krále Bhagirathiho, aby mu pomohl přivést Gangu z nebeských planet (swargaloka) na planety pozemské (martyaloka). Když už po velmi dlouhé době naléhání a přesvědčování Ganga deví souhlasila, vyskytl se problém, kdo zachytí její mocný sestup tak, aby její sestra Bhúmidéví (planeta Země) neutrpěla tímto „vstupem“ žádné závažné zranění, který by obratem ohrozilo veškerý život na naší planetě.

Tento závažný problém nemohl vyřešit nikdo jiný než Jogešwar Mahádéva, mocný Pán Šiva, který zachytil pád Gangadéví do svých vlasů a tím podstatně zmírnil sílu jejího dopadu na Zem. Ve stejnou dobu byla tato akce příčinou toho, že se Ganga rozdělila na mnoho ramen a větví (různých pramenů řek v garwal Himaláji nesoucí různá jména, ale všechny jsouc Gangou, stékají a vlévají se jedna do druhé, aby nakonec splynuly v Dév prayagu do jedné řeky, která až z tohoto místa nese jméno Ganga) z čehož osm z nich je považováno za hlavní, tři za hlavnější a jedna za nejhlavnější projev Bohyně Gangy.

Nejhlavnější Bhagirathi (podle krále Bhagiratiho) pramení v Gomukhu – Gangotri, Alakananda má svůj počátek v ledovci Satopanth a protéká Badrinath Dhámem (sídlo Pána Višnua) a Mandakiní vyvěrá z ledovce Chorabari a protéká právě Kedarnath Dhámem. Mandakiní se vlévá do Alakanandy v překrásném soutoku Rudraprayag, který je rovněž zasvěcen Pánu Šivovi. Alakananda se pak spojuje s Bhagirathi v již zmíněném Dév prayágu (po Allahabadu – soutok Gangy a Jamun je Dév prayag, druhý největší soutok Indie) a odtud je již řeka známá pouze pod jménem Ganga.

Kedarnath  „Om namah Sivaya“

Kedar je slovo s kořeny jak v sanskritu tak v arabštině. Ve vzathu k Šivovi znamená hora (mocný jako hora) a Nath znamená vládce – Pán. Šivovo jméno Kedarnáth tedy znamená Pán Šiva – mocný vládce hor. Jedna vysoká hora (6940 m) ze skupiny Gangotri nese toto jméno, stejně jako poutní místo s původním kamenným chrámem a lingou jakož i celá oblast přírodního parku Kedarnath, oblast o ploše 975 km čtverečních. Hlavní Božstvo Šivalinga v chrámu Kedarnáth (3583 nm)  je významnou podobou Pána Šivy, takzvaná Jyotir linga (zářivá linga), kterých je celkově projevených (samo manifestovaných) pouze dvanáct v různých částí Indie.

V přírodním parku Kedarnáth se pak nachází další čtyři důležité chrámy Pána Šivy, společně s Kedarnáthem vytvářející takzvaný „Panca Kedar“ – pět templů Pána Šivy (Panča – pět, Kedar – Šiva). Jsou to  Tungnath (3680 nm), Rudranath (2286 nm), Madhyamaheshwar (3490 nm) and Kalpeshwar (2220 nm). Zdatný poutník zvládne navštívit všech pět míst v rozmezí deseti až čtrnácti dnů skrze náročné ale překrásné horské treky. Hlavní mantrou Pána Šivy je šestislabičná „Om namah Sivaya“, která uděluje upřímnému aspirantovi veškerá požehnání a dokonalosti. Pán Šiva má mnoho jmen, přičemž k těm významnějších patří Mahádéva, Šankara, Šámbu, Nílakanta či Ašutóša. Každé jméno naznačuje jeho specifické charakterové rysy, povahu a vlastnosti.

Mahádéva, Šankara, Šámbu, Nílakanta, Ašutóša, Jogešwar

Mahádéva znamená největší (mahá) z polobohů (déva), kteří spravují tento vesmír. Šiva je tedy spirituálně i manažersky nadřazen Brahmovi, Indrovi, Surjovi, Čandrovi, Agnimu, Vájuovi, Varunovi, Mitrovi a dalším mocným vesmírným Dévatům – polobohům.

Šankara znamená Pán Šiva, který ničí (odstraňuje) veškeré pochybnosti (překážky) ze srdce a mysli adepta jógy. v Sanskrtu „Shanka“ znamená pochybnost, chyba, překážka a „hara“ znamená odtsranit, zničit. Další význam tohoto jména se odvozuje od kořene „Sankata“ znamenající problém nebo nemoc, tedy podobně Šiva je Šankara ten kdo ukončuje svému oddanému veškeré potíže, problémy a nemoci.

Šambu znamená Šiva, který je věčně šťastný, blažený a extatický. Ten kdo upřímně uctívá a následuje Pána Šivu – Šámbua aspiruje a nakonec dosahuje stejně blaženého a naplněného stavu vědomí, které se nazývá „sat cit ananda brahman“ neboli Šiva Šambu.

Nílakanta poukazuje na božskou zábavu, díky které získal Pán Šiva svůj slavný modrý (níla) krk (kanta). Jednou dávno v dějinách tohoto vesmíru když polobozi a démoni společně stloukali oceán mléka, aby získali nektar nesmrtelnosti (amrta), manifestovalo se z tohoto stloukání spousta božských bytostí a věcí. Aby došlo k rovnováze hodnot, vyšlo z něj rovněž velké množství jedu, který kontaminoval celý prostor a vytvořil akutní problém pro všechny. Problém vyřešil nejmocnější z Dévů (polobohů) Pán Šiva (Mahádéva), tím že veškerý jed jednoduše vypil. Od té doby má modrý krk a je znám jako Nílakanta. Tato zábava byla pravděpodobně podnětem ke skutečnosti, že v současném věku někteří šivaité, oddaní Pána Šivy kouří ganju (indica cannabis) jako součást své sádhany (spirituální praxe) a meditace.

Ašutóša znamená, že Pán Šiva je velice milostivý a nechá se snadno a rychle (ašu) uspokojit (toša).

Jogešwar – Pán Šiva – vládce (šwara) všech jógových a mystických sil (yoga). Ten, který vlastní a uděluje jógové a mystické dokonalosti (yogasiddhi).

Párwati Šiva – Požehnání Božského Páru

Každý kdo uspokojí Pána Šivu, kterého lze snadno potěšit – Ašutóša, bude žít život plný štěstí a blaženosti – Šambu. Když budeme během naší jógové praxe uctívat Pána Šivu, největšího z Bohů – Mahádéva, jednoduše pronášením šestislabičné mantry „Om namah Šiváya“ a upřímně následovat v našem každodenním životě základní jógové principy (yama a niyama), čímž se oprostíme od všech pochybností, konfliktů, problémů a nemocí (Šankara) zcela jistě dosáhneme milostí (krpa) Božské Matky (Parvati) všech našich tužeb, kterým vévodí a vládne touha po míru, naplnění a lásce. Tak nám Jogešwara Šiva udělí nejvyšší požehnání, nejvyšší jógovou a mystickou sílu, nejvyšší dokonalost jenž je čistá, ryzí, spirituální božská láska – premasiddhi.

Nejlepší den, lépe řečeno noc k realizaci této milosti je Šiva Čaturdaší (čtrnáctý den ubývajícího měsíce zasvěcený Šivovi), více známý jako Šiva Ratrí neboli Šivova noc. Během tohoto dne a noci je milostivý Šiva Ašutóša ještě více milostivý, to znamená extrémně milostivý a po celé Indii přirozeně probíhají v toto období rozsáhlé festivaly, rituály a duchovní praktiky po celý den a noc. Tento den přichází jako čtrnáctý den po úplňku v měsíci Phlaguna což vychází na náš únor až březen. Každý rok jindy podle lunární kalkulace.

Šivova žena je Párwatí, dcera Boha Himaláje Himavána, který je rovněž znám jako Parwat (Pán hor). Jiné jméno Parwatí je tak Himavatí a obě jména znamenají dcera Boha Himalají – Himavána, dcera hor – Himaláje. Parwat zmanená hora, Him sníh, alaya velké množství, van majitel. Proto Parwatí je přirozenou královnou Himaláje – hor,  které jsou plné velkého množství ledu a sněhu.

Parwatí je mladší sestrou Gangy a ve svém předešlém projevení jako Satí byla nejmladší dcerou mocného císaře Pradžápatiho Dakšy. V každém svém projevu (vtělení) je ženou Pána Šivy, neboť je Jeho věčnou partnerkou – energií (Šivašakti). Věřejné tajemství vyjevuje, že potěšit Pána Šivu je snadné, avšak potěšit Matku Parwatí je ještě snadnější, to proto že povaha ženy je přirozeně milostivější, jemnější a láskyplnější než povaha muže.

Jak je tedy možné, že tak málo lidí získávají skutečnou lásku a božský charakter z ní vycházející? Je to naše vlastní marnost, neschopnost a lenost. I když je velmi lehké potěšit tyto Božské Mocnosti – (duchovní zdroje a jejich energie) nebo snad právě proto, člověk raději obrací svou tvář k jejím iluzorním projevům (mája) a touží po materialistických hodnotách a smyslových radostech.

Tato bláznivá připoutanost k neskutečnému a dočasnému (iluze) udržuje člověka v koloběhu rození a smrti, (samsara) a kromě dočasných a nepatrných smyslových (materiálních) radostí ho dostatečně zásobuje mnohým utrpením, soužením a strachem. To je povaha hmotné energie, která se vyznačuje dualitou. Když Pán Šiva, jehož srdce je velice soucitné vidí tento ubohý stav našeho vědomí (lépe řečeno nevědomí), z Jeho Božských očí vyvěrají slzy jedna za druhou v nekonečném proudu.

Každá tato slza se nazývá rudrakša – to co vyšlo z oka (akša) Pána Šivy (rudra) a v hmotném světě se projevuje skrze plod stromu Bael, což je specifická modrá kulička, která po vysušení získává tmavočervenou barvu. Z těchto plodů – slz Pána Šivy – se vyrábějí rudrakša růžence – na kterých pak jogíni a šivaité zpívají mantry na uctění Pána Šivy, nejvýznamněji „Om namah Šivaya“. Zpíváme-li tuto mantru na takovém růženci, je nám milost Pána blíže a hlavně vzpomínáním na původ růžence, můžeme udržovat ve svém srdci správný postoj pokory a úcty a s takovou vibrací přinese mantra nepochybně kýžený efekt velmi brzy.

Naproti tomu s opačným postojem, kdy naše srdce je plné pýchy, arogance, sobectví a touhy po osobním zisku nemůžeme zákonitě očekávat skutečnou spokojenost, lásku, klid a mír. Jako varování přijměme živelnou pohromu z roku 2012, kdy bylo sídlo milostivého Pána Šivy Kedarnáth a celý přírodní park zasaženo potopami a sesuvy půdy. Tisíce lidí a poutníků přišlo o život, téměř vše až na Pánovi chrámy bylo zničeno. Jaké větší varování by mělo přijít k člověku než toto?

Lidé by měli ustoupit od svého ega plného sobectví, obchodní kalkulace a osobních zájmů a otevřít svá srdce vzájemnému respektu, toleranci a lásce. A to speciálně v Garwal Himaláji, na poutních místech, kde se bohužel dnes rovněž velmi propaguje materialistický turismus a s ním spojené obchodní zájmy. Služba svatým místům, světcům a chrámům jsou tímto velmi zanedbána. Přirozeně čistý spirituální prostor a energie této oblasti jsou tak kontaminovány vibrací světského zájmu.

Toto mé pokorné přání se však vztahuje na všechny lidi naší planety. Ať už žijí v jakékoliv části naší planety, v jakékoliv kultuře, s jakýmkoliv náboženským či politickým vyznáním, s jakoukoliv barvou pleti a v jakémkoliv společenském systému. Všichni jsme lidé.  Nechť prosím všichni vnímáme celou naši planetu a přírodu v ní jako naši vlastní matku, Boha jako našeho společného otce a všechny živé bytosti žijící na této planetě jako naše vlastní bratry a sestry.

V tomto duchu univerzálního přátelství planetárního a vesmírného rodinného kruhu a jedině v tomto duchu, pak může na naší Zemi zavládnout klid a mír, po kterém lidstvo právě dnes tak velmi touží.

Om namah Sivaya.

Drazí čtenáři yogapointu, milovníci jógy a zdravého životního stylu. Tímto článkem bych vás chtěl všechny srdečně pozvat na poutní cestu do Indie, která se bude konat na podzim tohoto roku.

Je možné se zúčastnit vysokohorských himalájských treků nebo cvičit, meditovat a relaxovat na silných poutních místech Garwalské Himaláje, v přírodních rezervacích Jamunotri a Gangotri. Navštívíme jógové městečko Rišikéš jakož i svaté město Haridwar. Pro ty z vás, kteří rádi více cestují a poznávají jsem připravil možnost intenzivní cesty po kouzelném Indickém severu s návštěvou míst jako jsou Rišikeš, Haridwar, Varanásí, Mathura, Agra, Jaipur a Puškar. Detailnější informace naleznete zde.

Výlety do Indie se mnou jako průvodcem jsou v náladě poutní cesty za účelem očisty a povznesení těla, mysli a duše. Rozhodně nenabízím relaxační pobyty ve smyslu světské dovolené, tělesných požitků a konzumní turistiky. Tyto cesty jsou míněny pro inspiraci srdce a mysli na cestě osobnostního rozvoje – uvědomění, introspekce a čištění. Proto všechny případné zájemce o cestu pokorně žádám, aby nejdříve pozorně pročetli mé články z kategorie Chardham – Pouť srdce, publikované na tomto webu.Děkuji.

Do Indie jezdím od roku 2003 a celkově jsem tam během devíti pobytů strávil čtyři roky. Za tu dobu jsem projel převážnou část všech poutních míst Indie, spojených s původní védskou kulturou. Himalájská oblast Garhwal, kde pramení svaté řeky Ganga a Jamuna a kde se nachází svatá města Haridwar a Rišikéš přirostla k mému srdci natolik, že se doslova stala mým vnitřním domovem. Během opakovaných pobytů na těchto místech jsem navázal blízké vztahy s jogíny, světci a domorodými rodinami, které mi pomohli vstoupit do jedinečné himalájské kultury těchto svatých míst. Mým upřímným projevem vděku za tuto přízeň je umožnit podobné zážitky a poznatky mým krajanům v České a Slovenské republice, tím že každoročně organizuji trekové, jógové a relaxační pobyty v Garhwal Himaláji a severní Indii. Více o mě najdete zde.

S přáním všeho nejlepšího na vaší cestě životem,
se upřímně těším na váš zájem a otázky.

S přátelským pozdravem

Kovář Pavel

Bohyně Ganga

Od Jamuny ke Ganze

Poté co jsme navštívili a poctili pramen matky Jamuny – Jamunotri, pokračuje pouť srdce Chardham k pramenu božské Gangy. Z logistického hlediska to není až takový problém, protože ve vesnici Karšali se dá jednoduše pronajmout taxík – jeep, který vás přes Barkot a „Varanásí severu“ Uttar Káší převeze až do vesnice Gangotri, která se nachází ca 3000 metrů nad mořem. Z hlediska pouti srdce – růstu naší osobnosti – se však vnitřní cesta stává náročnější, tím jak Matka Ganga testuje naši víru, odhodlání a schopnost podstoupit určitá nepohodlí za dosažením vyšších životních cílů.

I z tohoto důvodu je pravdou, že čím více milosti a lásky člověk obdržel v Jamunotri, tím více a snadněji bude schopen překonávat překážky na své pouti k pramenu Matky Gangy – Gangotri. Pojďme tedy společně vzdát úctu Božské Matce Ganze její pranáma mantrou a poté se vydejme vstříc k jejímu pramenu (byť v teple a bezpečí svých „domovů“) alespoň ve svých myslích, prostřednictvím této mé psané prezentace a moderního výdobytku počítačových technologií a internetové komunikace.

Ganga mantra

sadyah pataka-samhantri sadhyo duhkha-vinashini

sukhada mokshada ganga gangaiva parama gatih

Ó Gango, ty okamžitě ničíš všechny hříchy a utrpení člověka, který se ti odevzdá. Takové duši daruješ konečné štěstí a svrchované osvobození, protože ty samotná jsi absolutním útočištěm a konečným cílem.

Uttarkáší – Varanásí severu a vesnice Gangotri

Takže drazí přátelé, cesta jeepem do vesnice Gangotri se dá zvládnout za den s příjezdem ještě před soumrakem, pokud tedy vyjedete velmi brzy ráno a nebudete se příliš často a příliš dlouze zastavovat. Většina poutníků však volí noc na půli cesty v Uttarkáší a to nejen proto, že si celodenní jízdu autem pohodlně rozloží do dvou dnů, což také přináší výhodu příjezdu do vesnice Gangotri v brzké odpoledne, ale hlavně jim to umožňuje návštěvu a prohlídku tohoto svatého města.

Uttarkáší je významné poutní místo zasvěcené Pánu Šivovi a Ganze. Podobně jako slavné a starodávné Varanásí je o Ganze a Šivovi, i toto svaté město má tisíciletou tradici s několika důležitými chrámy, přičemž Templ Šivy Višwanátha je nejvýznamnější. V tomto chrámu se jako rarita nachází pradávný originální trojzubec – zbraň – Pána Šivy, který je přes tři metry dlouhý.

Šivův dlouhý trojzubec v chrámu Višwanatha v Uttarkáší

Pokud tedy vyjedeme brzy ráno z Karšalí a řidič bude ve formě, je velmi pravděpodobné, že obědvat budeme moci již v Uttarkáší. Rychle se ubytujeme na jednu noc, trochu odpočneme po obědě a kolem 15.00 vyrazíme na obchůzku města. První naše kroky zamíří k starému hlavnímu ghátu (schodišti) ke Ganze, kde proběhne setkání (daršan), meditace a posvátná koupel, načež se vydáme navštívit výše zmíněné chrámy. Jdeme pomalu, povídáme si příběhy o Šivovi a Ganze spojené s těmito místy, vše procítíme a uctíme a tímto způsobem nás místní lidé, zpěvy poutníků v chrámech, rituály uctívaní a hlavně všeprostupující silná energie těchto míst vtáhne do svých vnitřních božských sfér.

To je tedy přinejmenším naše pokorná touha a přání, vše samozřejmě záleží na moci, která není v našich rukou. Západ slunce, večeře, případně ještě meditace u Gangy a honem na kutě – s velkou vděčností a úctou jdeme spát s očekáváním zítřejšího dobrodružství na cestě výše a dále do hor k prameni svaté řeky Gangy.

Gangotri

Ráno po snídani v klidu vyjedeme a odpoledne se již ocitneme v překrásné vesnici Gangotri, kde kromě mnoho ubytovacích možností, restaurací, občerstvení a několika ášramů nalezneme překrásný bílý chrám Matky Gangy, která silně a mocně proudí nezadržitelným tokem své chladivé svaté vody skrze vesnici. Jak víme Ganga má v Himalájích několik ramen a zde toto nejhlavnější rameno řeky nese jméno Bhagirathi Ganga, podle krále Maharádže Bhagirathiho, který svojí touhou a askezí přivedl Gangu z nebeských planet na naši Zem.

Pán Šiva je zde přítomen v podobě obrovského lingamu, který je samoprojeven vlastní silou v korytu řeky přímo uprostřed vesnice. Tento lingam je většinu času zcela pod vodou mocné Gangy a tímto skryt lidskému oku, ale jindy (na konci sezóny) když je proud řeky slabý můžeme jej milostivě vidět, jak vystupuje nad hladinu a žehná všemu živému i neživému.

Je to úžasný pohled a mimořádný zážitek – vnímat Boha a Bohyni – Šivu (lingam) a Šakti (ganga) v této jejich vesmírné zábavě absolutního spojení. Vesnice je obklopena z obou stran příkrými horskými stěnami a na severní straně proti proudu řeky se nám za jasného počasí otevírá dech beroucí panorama místních himalájských vrcholů. Tyto vrcholy velké Himaláje patří do tzv. Gangotri group a taky se jim říká „Bhagirathi peaks“, podle jména řeky Gangy. Patří k nim především Shivlink (6543), Thalay Sagar (6904) a Meru (6660). Tito mocní velikáni a svaté hory přirozeně a láskyplně dominují ledovci Gangotri a ochraňují tak svaté místo Gomukh (4300) což je místo, které dále potáhne naše srdce, místo jenž je cílem naší poutní cesty – pramen řeky Gangy.

Trek k pramenu Gangy – Gomukh a Tapovan

Ve vesnici vezmeme dva dny na odpočinek, přípravu a aklimatizaci a také k vyřízení povolení na trek k prameni, který se nachází ca 19 km od vesnice. Samotná vesnice je velmi kouzelná a tyto dny můžeme relaxovat, meditovat, cvičit, vyrážet na krátké výlety do strmých kopců okolních lesů a rovněž se účastnit bohatého programu chrámového uctívání a rituálů doprovázeného zpěvem manter a bhadžanů místních sádhuů, kněží a poutníků. Když jsme připraveni, zvolíme si příznivý den a před svítáním vyrážíme na nejkrásnější a nejmocnější trek našeho života. Poutní cestu k pramenu Matky Gangy. Zde můžete zhlednout krátké video z cesty.

Trek k pramenu Gangy

Devatenáctikilometrový trek je opravdový zážitek jak pro milovníky přírody a vysokohorské turisty, tak pro lidi s vnitřním hledáním vyšší podstaty lidského života. Když je člověk obojím, což většina otevřených a hledajících duší je, naskýtá se vskutku zážitek mimořádný. Vzhledem k převýšení ca 1300 metrů na 19 km není tento trek nijak příliš fyzicky náročný a zvládne ho každý člověk, muž či žena s průměrným zdravím a fyzickou kondicí. Zvláště pak máme-li tu možnost v posledním táboře Bhodžbhasa čtyři km před cílem přenocovat a pouť dokončit druhého dne, pokud by nám došli síly či odhodlání.

Skuteční dobrodruzi se nejen mohou vykoupat v doslova ledové vodě přímo v místě, kde se Ganga poprvé zjevuje lidskému oku z pod ledovce Gangotri (Gomukh 4300), ale mohou pokračovat ve stoupání dále na Tapovan (les odříkání), kde ve výšce 4500 metrů nad mořem nabízí místní sádhuové „ubytování a občerstvení“ ve svých jeskynních ášramech. Tito svatí muži tu pobývají za účelem askeze a seberealizace po celou sezónu od dubna do listopadu a říká se, že několik mimořádných mystiků tu žije trvale i přes zimní období, kdy je toto místo ledem a sněhem odříznuto od veškeré civilizace po dobu ca šesti měsíců.

Gomukh Kraví tlama

Gomukh – kraví tlama a zázrak pro který žijeme

Místo, kde Ganga vychází z pod ledovce se nazývá Gomukh, neboli kraví tlama, protože otvor v ledovci z dálky opravdu připomíná otevřenou kraví tlamu. Když vezmeme v úvahu ezoterické ontologické postavení krávy a Gangy v staroindické kultuře, není toto spojení samozřejmě náhodné. Jak kráva, tak Ganga jsou tradičně považovány za Matky lidstva – energetická média, skrze která proudí boží milost dolů k človíčkovi a jeho životu na planetě Zemi. Celá naše planeta (Bhúmi) je rovněž onou Matkou a není bez povšimnutí, že ve védských božských zábavách na sebe bere právě podobu krávy. Samozřejmě, že to je jedna jediná energie, Boží Síla, která se projevuje rozmanitými způsoby. Zajisté není jednoduché tyto pravdy pochopit a ještě těžší je bude realizovat a v pravdě žít.

Pro mysl člověka západní civilizace, jenž je formována a programována moderním vzděláváním a světonázorem, je to vskutku takřka nemožným a neproveditelným úkolem. Slovo takřka v předcházející větě dává naději, která se rovná zázraku a tato možnost vyživuje všechna upřímná lidská srdce této planety inspirací, odhodláním a vírou, že zázraky se opravdu dějí těm, kteří jsou připravení. Ano zázraky se dějí a člověk nikdy nepřestane věřit a doufat v lepší životy naplněné světlem, láskou a pochopením. Mír a harmonie spojí naše srdce a vzájemná tolerance a pochopení způsobí, že zázraky se stanou naším každodenním chlebem.

I v dnešní takzvaně těžké době existuje mnoho lidí, kteří díky své realizaci, úsilí a vůli jedí tento „zázračný chléb“ denně a také jej s láskou nabízí ke sdílení všem bytostem, s kterými se na své životní pouti setkají. Tyto zázraky však nejsou zadarmo, jako nic v tomto hmotném světě – je nutné je dokázat přijmout a toto umění je platidlem za zázračný lék. Platidlem není nic jiné než upřímná touha našeho srdce a věřte mi, ačkoliv to zní jednoduše a lacině, opak je pravdou. Upřímná touha duše je vzácnější než hromady diamantů, šperků a zlatých mincí – vzácnější než veškeré poklady tohoto světa.

Sadhu se koupe v pramenu gangy Gomukh v ledovcové vodě

Upřímná touha a božská síla

Je to iluze materiálního života, za kterou se slepě ženeme, věčně nespokojeni, neuvědomujíc si, že lidský život samotný je velmi vzácnou příležitostí, skutečnou štěstěnou. O to hroznější je naše neštěstí v tomto štěstí (lidský život), že v síti naší nevědomosti a iluze promarňujeme onu zlatou příležitost k sebepoznání a dokonalosti, neboť nejsme schopni v naších srdcích naleznout a uchopit onu božskou sílu – upřímnou touhu – jenž je začátkem všeho příznivého.

Nic nám nepomůže mentální afirmace či psychologická cvičení, ani hledání definicí ve světových naučných slovnících. Co to je, co to znamená upřímná touha? Jak poznám, že mé srdce je upřímné? Vždyť síla sebeklamu je tak mocná, ego tvrdší než diamant a strach z pravdy tak silný, že si nedokážu připustit, že bych mohl být po celý svůj současný život upřímně neupřímný a tak setrvávat v temnotě. A zřejmě právě tato nevědomost a sebeklam bude příčinou mého současného neklidu, nespokojenosti a neštěstí. Pokud je upřímnost srdce předpokladem růstu ke světlu, klidu, lásce a harmonii… musí být božskou silou a ne obyčejným aspektem lidského charakteru – vlastností náležící naší mentální a psychologické oblasti lidského života. A pokud jsem toto své skryté bohatství v sobě doposud v tomto životě neprobudil a nezakusil, jak tedy mohu s čímkoliv srovnávat nebo objektivně posoudit zda jsem či nejsem upřímný?

Staroindická védská moudrost praví, že tato upřímnost srdce (v sanskrtu Šradhá) je božskou silou a semínkem čisté duchovní lásky, která se nachází v srdci každé lidské bytosti. Jenom vyšší moc a přízeň obecně nazývaná silou SAT může toto semínko aktivovat. Jakým způsobem se v člověku tato síla probouzí, se liší od případu k případu, protože Absolutní Moc – Sat není ničím a nikým podmíněna. Přesto společným základem a jmenovatelem je vyvinutí našeho vlastního úsilí směrem k této vyšší božské podstatě a přízni. Je řečeno, že Bůh (SAT) jako Naddudše sídlí v srdcích všech a je svědkem a schvalovatelem všeho co činíme na úrovních těla, slova i mysli. Nejenže postřehne jakýkoliv krok, který k Němu učiníme, ale zcela jistě bude mnohonásobně tyto kroky opětovat. Proto správné cvičení (yoga) a disciplína (vairagya) je klíčem k našemu úspěchu.

Pouť k prameni Matky Gangy vyjevuje upřímné duši tuto božskou pravdu o upřímné touze srdce, o víře a odhodlání. Na začátku jsem psal, že tato pouť bude náročnější a to především ve smyslu vnitřního hledání. Ne že by 19 kilometrů s převýšením 1300 metrů tam a 4 km zpátky k posteli do tábora Bhodžbása a druhého dne 15 km zpět do vesnice Gangotri bylo fyzicky nenáročné, ale ve srovnání s tím co můžeme zažít, překonat a dosáhnout v hloubi našich srdcí je to opravdu zanedbatelné.

Ganga jako životní síla, víra a odhodlání

Ganga reprezentuje životní sílu, prána šakti. Mnozí jogíni a spiritualisté ji považují za kanál Pingala jiní za Sušumnu. V obou případech je Ganga propojením obrovské božské energie, která je zapotřebí k rozvinutí silné víry a odhodlání, jež obratem potřebujeme k tomu, abychom mohli žít svůj život důstojně a úspěšně. To je důvod proč po tisíciletí všichni svatí muži, mudrci, asketové a jogíni vykonávali svou sádhanu (denní cvičení) na březích řeky Gangy.

Tady nacházeli útočiště, tady přijímali od matky Gangy duchovní sílu, aby se mohli věnovat své askezi, meditacím a rozličným cvičením těla, mysli a duše. Tato duchovní síla jim nejen pomáhala překonávat všechny překážky na cestě seberealizace, ale v pravdě denně probouzela, aktivovala a posilovala jejich Šradhá – upřímnou touhu srdce, jenž je celoživotní kultivací – neustálým dlouhodobým procesem a jediným platidlem na tržišti Božské Lásky.

Je to právě Bohyně Ganga, milostivá Matka, která často aktivuje a probouzí toto semínko vedoucí k veškeré dokonalosti lidského života – Božské Lásce. Její voda zavlaží toto semínko, které okamžitě začne klíčit. Proto je první pohled na řeku nebo posvátná koupel poutníka často doprovázena extatickými pocity spontánní radosti a blaženosti. Meditace a cvičení na březích této Božské řeky pak přináší své plody mnohem rychleji a mocněji než stejné aktivity vykonané kdekoliv jinde.

Stejně jako na začátku pojďme tedy nyní i na závěr společně uctít slávu Matky Gangy těmito následujícími slovy z Brahma Vaivarta Purány:

Šrí Ganga déví má bílou barvu pleti jako čampakové květy. Její božské tělo zdobí bílý šat a ornamenty z drahokamů. Milióny měsíců září svojí lunární silou na tuto Bohyni, jejíž forma je věčně mladistvá a její lotosová tvář skýtá věčný nebeský úsměv. Ona je milovanou Pána Višnua a je věčně obdařena veškerou štěstěnou. Odstraňuje hříchy a utrpení každého a její božská chodidla udělují osvobození těm, kteří se Jí zcela odevzdají. Je schopna udělit takovému člověku lotosového nohy Pána Višnua a tudíž je známá jako Višnupádi.

Bůh, Bohyně a svoboda duše

Nyní když jsme navštívili svaté město Haridwar a vzali posvátnou koupel v Ganze na Hari-ki-pauri a poté co jsme vzdali úctu velkým mistrům jógy v Rišikeši, můžeme zvednout naše hlavy hodně vysoko a zaměřit celou naši pozornost, vědomí a energii na Božskou Himálaj, mystické velehory naší planety. 

Naším cílem je Chardham yatra… neboli poutní cesta na čtyři hlavní svatá místa Garwalské Himálaje. Jamunotri… pramen řeky Jamuny, Gangotri… pramen řeky Gangy, Kedarnath…sídlo Pána Šivy a Badrinath… sídlo Pána Višnua.

Tradičně se začíná v Jamunotri a končí v Badrinathu a přestože je to i z pragmatického hlediska nejlépe realizovatelná trasa, hlavní důvod pro tuto posloupnost nalezneme v spirituální podstatě. Ten kdo navštívil Indii, nebo se zajímá o staroindickou kulturu ví, že všechny chrámy, svaté hory, městečka, božstva, světci či další svaté parafenálie se obchází na projev úcty a to vždy z leva do prava ve směru hodinových ručiček.

Stejně tak se pouť Chardham začíná z leva do prava, ze západu na východ. Ještě hlubším ezoterickým důvodem je, že před tím než se člověk obrátí na Šivu a Višnua, kteří představují Boha – Muže (Puruša) je třeba nejdříve získat milost a požehnání Boha – Ženy (Prakrti). Konečným cílem každé autentické jógy, poutní cesty a spirituality je dosažení absolutního vědomí, dokonalosti a osvícení.

Tuto dokonalost vědomí (mahasamadhi) představuje Šiva i Višnu jako Božský otec a je možné ji dosáhnout tím, že získáme milost Božské Matky, která přichází prostřednictvím duchovní energie (čit šakti). Božské Matky Ganga a Jamuna stejně jako partnerky Šivy a Višnua, Bohyně Parvatí a Lakšmí jsou plné milosti a soucitu a jako pravé Matky jsou vždy připraveny zahrnout duši láskou a světlem. Pokud jim to tedy vtělená duše dovolí, protože první krok je na její straně. Bůh nám dal nezávislost rozhodování a svobodnou vůli a do této svobody duše Bůh nikdy nezasahuje.

To je Jeho velkodušnost a současně ochrana zachování možnosti čisté lásky ze strany duše, ochrana naší svobody. Na druhou stranu pokud se na Něj duše ze své svobodné vůle upřímně obrátí, okamžitě opětuje a to mnohonásobně. Bytosti nebeské a božské nikdy nevstupují do nezávislé vůle duše, jejich takzvaná intervence je vždy otázkou opětování, což dokládá tento verš z Bhagavad Gíty 4.11, kde Krišna prohlašuje:

Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestě, synu Prithy.

CESTA NAHORU JE CESTOU DO HOR – VÍTEJTE V KARŠALI

Máme štěstí (a nebo smůlu), že žijeme v dnešní době a nemusíme pro dosažení svatých míst Chardhamu, nacházejících se v nadmořských výškách (3-4000 m) vynakládat nadměrné fyzické úsilí. Všichni poutníci před rokem 1950 prokazovali na své pouti takový stupeň odříkání, askeze, sebezapření, vůle, vytrvalosti a odhodlání, které si dnes stěží dokážeme představit.

Pronajmeme si tedy taxi se zkušeným řidičem a vyrazíme po nekonečně klikatých silnicích vstříc dobrodružství, nahoru do hor, dnes specificky za Bohyní Jamunou, naší Božskou Matkou. Cesta autem vezme ca deset hodin pomalé jízdy (z Haridwaru nebo Rišikéše), než konečně silnice skončí ve vesnici Karšali, dál a výš už to prostě nepůjde jinak než po svých anebo oslích.

Vesnice Karšali se nachází 2500 metrů nad mořem a je jednou z mála takto vysoce položených původních horských vesnic, která jsou celoročně obývány. Přirozenou královnou vesnice je samozřejmě řeka Jamuna, která rozděluje vesnici na dvě části.

Turistická část vesnice se jmenuje Jankichatti a tady nalezneme několik možností ubytování, většinou levné hotely a dharmašaly (ubytovny pro poutníky) s jednoduchými pokoji. Sezóna je zhruba od konce dubna do konce října, protože v tomto období jsou ve všech čtyřech dhamech – svatých místech – otevřené chrámy s Božstvy a uctíváním a veškerým servisem pro poutníky okolo.

Poté co se ubytujeme, můžeme několik dní relaxovat a aklimatizovat se v Karšali, protože tato vesnice samotná skýtá jedinečný pohled do tradičního jednoduchého a přitom hlubokého života místních lidí, kteří jsou obecně velice dobrosrdeční a přátelští. Jejich domy (často až 200 let staré, ze dřeva a kamene), hospodaření, zemědělství, rodinná pospolitost, vaření, způsoby – to vše na poutníka z Evropy působí přímo pohádkově. Okolí vesnice nabízí rovněž mnoho treků a procházek, náročných i pohodových s pohledy na úchvatnou a úžasnou Himálaj.

Příroda je v této poloze rozmanitá a jedinečná – kopce, hory, louky, řeky, potoky, velehory, vodopády, údolí, skalní masívy, silná vegetace, nízké křoviny i vysoké stromy, jehličnany i listnaté, spousta rostlin, bylin, plodů – to vše dohromady divoké, syrové a kouzelné tvoří ráj pro romantiky, dobrodruhy a milovníky přírody.

JAMUNOTRI A SAPTARIŠIKUND

Jakmile jsme připraveni a nastal náš čas, vyrážíme nahoru do Jamunotri. Trek dlouhý ca 6 km s převýšením 800 metrů není díky dobrým cestám fyzicky náročný, právě naopak je příjemnou meditací a to zvlášť tehdy, když si poutník zvolí své vlastní tempo a dle libosti ducha si kdekoliv zastaví k rozjímání, pozorování a relaxaci.

Jamuna Devi v podobě Božstva je uctívána v malém chrámu, který rekonstruoval do současné podoby král z Tehri Pratap Shah na začátku minulého století. Nachází se v nadmořské výšce 3300 metrů a toto místo je pro všechny poutníky bez potíží dosažitelné a to buď pěšky, na oslovi nebo dokonce na nosítkách či v nůši. Často vidíme velmi staré lidi, kteří by už nezvládli jízdu na oslovi, jak jsou vynášeni nahoru místními nosiči. Když stařenka váží 50 kg a méně, zvládne ji jeden lokální šerpa sám v nůši na zádech. A když je člověk těžší, pak si musí najmout čtyři nosiče s nosítky.

Je to regulérní sezónní práce pro místní domorodce, protož mezi hinduisty se najde spousta takových lidí, kteří touží na konci svých životů vzdát svou úctu a modlitby božské Matce a získat tak její požehnání na další cestu – příští život. Samotný pramen Jamuny (lépe řečeno místo kde se poprvé nechá spatřit člověkem) nalezneme mnohem výše v nadmořské výšce 4400 metrů. Jamuna vyvěrá z ledovce Champasar na místě věčně zamrzlého jezera Saptarišikund (jezírko sedmi mudrců).

Toto místo lze dosáhnout jen velmi náročným trekovým výstupem dlouhým 15 km. Nad jezerem se nachází horské vrcholy Banderpoonch (6300) a Kalinda Parwat (6000). Je to velmi silné mystické místo, kde pravidelně medituje sedm legendárních vesmírných mudrců – Mariči, Atri, Angira, Pulaha, Kratu, Pulastya a Vasištha.

Místo kde probíhá chrámové uctívání a obřady je i díky svému prostředí úzké soutěsky a příkrých skalnatých stěn pohoří, nejvyšší možné místo pro chrám Jamuny devi.

Toto místo je pro tento účel předurčené samotnou prozřetelností, což dokazuje přítomnost horkého minerálního pramene Suryakund hned vedle chrámu. Léčivá horká voda boha slunce Súrji naplňuje několikrát denně bazény pro horkou koupel poutníků, vyhřívá chrámovou podlahu a několik pokojů připojených k chrámu. Voda je natolik horká že když zavěsíte do plátna rýži nebo brambory, za několik minut se v pramenu uvaří a pak se jako obětina nabídnou Jamuně. To je jeden z místních tradičních obřadů. Dalším je oběť (púdža) bohu slunce Súrjovi a jeho dceři Jamuně a různé chrámové uctívání (árati) během celého dne.

O chrámové uctívání se po staletí starají kněží (bráhmani) z vesnice Karšali, kam je i Božstvo a Jeho uctívání přeneseno během zimních měsíců (od konce listopadu do druhé poloviny dubna).

JAMUNA, GANGA A ASITA MUNI

Jamuna je tady v chrámu uctívána společně se svou starší sestrou Gangou. Božstvo Jamuny je vytvořeno z černého mramoru a Ganga z bílého, což vytváří kontrast dvou hlavních sil (šakti), které jsou v lidském těle zastoupeny jako ida a pingala (energetické proudy – nadis), subtilní dráhy v kterých proudí životní energie (prána šakti). Ve staré Číně označovány jako jin a jang. Zatímco Jamuna (ida – lunární – ženská) dává psychickou (citta) a mentalni (manas) energii, Ganga (pingala – solární – mužská) uděluje fyzickou energii a vitální sílu (prána).

Proto světci a spirituální adepti uctívají obě řeky současně, to aby dosáhli rovnováhy obou pólů a tím dokonalé meditace. Tuto rovnováhu představuje soutok Prajág Rádža (Alahabád), místo kde se obě řeky (sestry) setkají (sangam) a splynou v jedinou řeku. Na tomto místě se koná slavná Kumbhamela, největší duchovní festival naší planety. Předtím než se spojí v Alahabádu, plynou obě řeky tisíc kilometrů paralelně napříč pláněmi východního Indického státu Uttar Pradesh, vytvářející takzvaný doab (povodí dvou řek).

Tato zem mezi oběma řekami je po všech stránkách požehnaným místem pro život a tak byla tato oblast vždy nejvíce zalidněným územím a to především díky velmi úrodné půdě a dostatku vody. Historikové a archeologové datují původ zemědělské civilizace v údolí Gangy (ganga valley civilization) na nejméně 5000 let.

S Jamunotri se pojí příběh legendárního mystika a mudrce Asity Muniho, který měl svou poustevnu právě tady, ale každý den chodil přes hory i do Gangotri, aby mohl vzit koupel, vzdát úctu a zameditovat také u Matky Gangy. Díky tomuto odříkání a oddanosti oběma Bohyním dosáhl takové úrovně milosti a požehnání, že když byl již velmi stár a nemohl více chodit přes hory ke Ganze, Ganga samotná přišla za ním do Jamunotri, tím že se v údolí zjevila jako Garuda Ganga. Ganga, kterou přinesl Garuda, Božský obrovitý pták, přepravce Pána Višnua, aby tak potěšil upřímné srdce mudrce Asity. Od té doby do údolí velkým mocným vodopádem přichází rovněž i Ganga. I to je jeden z důvodů, proč jsou v místním chrámu uctívány obě řeky.

JAMUNA, JAMARÁDŽA a SÚRJA

Ganga a Jamuna jsou považovány za sestry z duchovního hlediska. To proto, že obě sestoupily jako Bohyně Avatarí (prodloužení duchovních sil) ze spirituální sféry do hmotného světa, aby zde svojí láskou a milostí projevili přízeň všem podmíněným duším. Stejně tak jako jejich další sestry (duchovní energie) v podobě řek Saraswatí, Narmadá, Sindhu, Godavárí a Kaverí, které všechny společně vytváří sedmici nejhlavnějších svatých řek Indie (Sapta nadi).

Z hlediska transcendentálního personalismu těchto sil a v rámci jejich zábav projevených na této planetě mají všechny tyto řeky (v identitě osobního zastoupení) své rodiče, rovněž božského původu. Každá duchovní energie má svoji osobnost a podobu, Bůh a Bohyně a všechny jejich expanze, projevy a prodloužení jsou duchovní bytosti, což znamená, že se vyznačují identitou, osobností, jménem, podobou, charakterem a činnostmi. A tak Ganga je dcerou Himavána a starší sestrou Párvatí, manželky Pána Šivy, kdežto Jamuna je dcerou Súrji, boha slunce a dvojčetem sestrou Jamarádže boha spravedlnosti.

Bůh slunce Súrja je velice mocným solárním božstvem, který svojí energií (prána) vyživuje celý vesmír. Súrja sídlí na obloze a jeho zástupcem na zemi je bůh ohně Agni. Obě božstva jsou v lidském těle zastoupeny v solární čakře Manipura, kde Agni je zodpovědný za trávení a Súrja za distribuci prány do celého těla, stejně tak jak to činí ve vesmírném těle – universu (hiranyagarbha).

Je samozřejmostí, že děti Súrji, budou rovněž velice významné a mocné osobnosti a není náhoda, že se Jamarádž a Jamuna zjevili v tomto vesmíru jako dvojčata opačného pohlaví (jamajami). Zatímco Jamarádž (mužská síla) je zodpovědný za karmický řád, který striktně a pečlivě udržuje v Boží spravedlnosti (dharma), Jamuna (ženská síla) uděluje lásku a milost, které mají schopnost transcendovat jinak nevyhnutelné karmické zákony (podobně jak je tomu ve světské justici při udělení speciální milosti či vyhlášení amnestie prezidentem apod.).

Nicméně Jamarádža je velice silnou a bezchybnou autoritou a v této kapacitě je znám jako Dharmarádž neboli manažer Boží spravedlnosti. Je to On, který dohlíží na to, aby duše po smrti dosáhla přesně takového stavu bytí, který si zaslouží na základě své karmy. Karma člověka se zakládá na jeho činnostech, které vykonal tělem, slovy a myslí. Žádný člověk nedokáže souhrnně evidovat či analyzovat svou karmu, na druhou stranu Bůh a Jeho energie detailně a bezchybně evidují veškerou karmu všech bytostí ve vesmíru.

Tak úžasná je Boží moc. Všechny naše činy jsou pečlivě evidovány v astralních záznamech. Bůh svojí mystickou silou sídlí jako nadduše (paramátma) v srdci každé živé bytosti a osobně vše zřetelně vidí a eviduje. Jakožto dokonalá bytost vidí a eviduje i ty skutky, které si my neuvědomujeme, nevnímáme nebo záměrně negujeme jejich existenci. Oproti Bohu je člověk postižen nedokonalostí, která se podle zjevených písem dělí na čtyři.

Máme nedokonalé smysly, podléháme iluzi, nevyhnutelně chybujeme a máme sklon podvádět sebe a ostatní. Nevědomost však neomlouvá, stejně jako ve světské paralele neomlouvá člověka nevědomost zákona a neosvobozuje ho tím od trestu (reakce). Na základě těchto nedokonalostí, a pod vlivem našeho ega, si často sami překrucujeme realitu tak, aby nám vyhovovala.

V psychologii se tomu říká racionalizace, kdy si člověk dokáže dokonce i svůj evidentně zlý skutek „racionalizovat“ v dobrý. Tímto syndromem podvodu bohužel dnes trpí většina lidí a nejsmutnější realitou je, že takto postiženi jsou i představitelé náboženských tradic, duchovních a vládních organizací a jiných rádoby morálních institucí. Naštěstí vládce spravedlnosti Jamarádž není ovlivněn populárním názorem lidské společnosti, světskou jurisdikcí nebo jakoukoliv politickou propagandou, které jsou všechny relativní, nestálé a pomíjivé.

A tak je více než pravděpodobné, že v jeho očích a kompetenci má to co je dnes obecně považováno za normální, přijatelné nebo dokonce dobré zcela opačnou hodnotu a naopak to co je dnes obecně odsuzováno a hanobeno, je dobrem v očích Božské spravedlnosti.

Lidé v Indii jsou si tohoto fenoménu díky své tradici a výchově více vědomi než lidé na západě a to často jen intuitivně a podvědomě. I tento pozitivní sentiment, víra či intuice je přivádí k Jamuně, aby zde žebrali o milost pro sebe, své nejbližší nebo všechny lidi světa. Dobře vědí že Jamarádž má pro svou sestru dvojče přirozenou slabost a tak tedy může zase nad našimi slabostmi maličko přimhouřit očičko. Jinými slovy v duchovních sférách je láska a milost nadřazena vesmírným zákonům a spravedlnosti.

Krišna a Jeho Božské zábavy čisté lásky ve Vrindávanu

Daleko vyšší úrovní ryzí motivace a pojetí, je silná potřeba poutníka potěšit Matku Jamunu. Je to tato Bohyně, která uděluje požehnání, díky kterému poutník obdrží upřímnou touhu do svého srdce (šradhá), jenž je semínkem Božské lásky – Nejvyššího Cíle. Poté, za předpokladu správné kultivace, toto semínko v srdci vyklíčí a nejúžasnější rostlinka čisté oddanosti a ryzí lásky (energie bhakti šakti) začne růst.

Když bude adept dál pečlivě střežit, zalévat a kultivovat tuto křehkou rostlinku bhakti (pozitivním zaměstnáním a cvičením těla, mysli a duše) a současně ji chránit před plevelem a škůdci (odstranění zlozvyků a odmítnutí nepříznivých vlivů ze svého života) tato rychle poroste a postupně změní jeho srdce z pustiny v rajskou zahradu, kde Bůh a Bohyně naleznou sve věčné sídlo a místo pro své transcendentální zábavy (dosažení čisté lásky k Bohu – prema bhakti).

Každý znalec védské kultury a tajemství božské oddanosti ví, že Jamuna má tuto neobyčejnou moc, která ji byla udělena samotným Sri Krišnou, mluvčím Bhagavadgíty a Nejvyšším Bohem čisté lásky. Jamuna a Šrí Krišna jsou vzájemně úzce spjati v důvěrném vztahu v božských zábavách duchovní lásky (rása líla), jež se odehrávají ve Vrindavánu (Mathura, Uttar Pradeš), v kouzelných hájích a lesích právě na břehu řeky Jamuny.

Jeden z takových velkých mistrů a znalců je Šríla Rúpa Goswami, který napsal překrásnou báseň v sanskrtu jako oslavu Božské Jamuny. Anglický překlad naleznete tady.

Všechna sláva Božské Matce Jamuně!

Další přirozenou bránou ke garwalské poutní cestě Char dhám je proslulé město a letovisko Rišikéš, hlavní město jógy. 

V podstatě vytváří společně s Haridwarem takovou dvojitou vstupní bránu do Himálaje, obě místa jsou od sebe vzdáleny něco málo přes dvacet kilometrů. Stejně jak v Haridwaru, tak i v Rišikéši platí stejná pravidla pro svatá místa, a sice zákonem podporovaný zákaz prodeje, nabízení, konzumace masa a alkoholu.

Město se nachází necelých 400 metrů nad mořem, a jakmile jím poutník projde ať už podél břehu majestátně dominantní řeky Gangy nebo po výše položené dopravní cestě začne postupné stoupání himálajským předhůřím zvaným Šiválik vstříc velehorám.

Rišikeš je známá svojí čistou, klidnou a spirituálně nabitou energií, která přitahovala světce, mudrce, askety a jogíny jak v dávné tak nedávné minulosti a pravda činí tak i dnes.

Tisíce vážných adeptů jógy z celého světa přijíždí po celý rok do Rišikéše, aby si tu v jednom z nespočetně mnoha jógových ášramů, škol a institucí osvojili praxi jógového cvičení a meditace pro zvýšení kvality, zdraví a hodnoty svých životů. Jiní už pokročilí adepti si tu prohlubují svoji schopnost trénovat, učit a propagovat jógu systematickou výukou a vzděláváním, kterou pak později využijí ve svých rozličných domovských působištích.

Kromě jógy je tu velmi populární i tradiční ájurvéda se svými masážemi a očistnými terapiemi.

Rišikéš rovněž funguje jako skvělá základna a výchozí bod pro mnohé horolezecké a trekové expedice v této části Himálaje.

Dále se tu v posledních letech výrazně rozrostl rafting, paragliding, bungee jumping a jiné moderní adrenalinové sporty, které tu nacházejí velkou oblibu především u mladých bohatých Indů z nedalekého Dílí.

Historie a Božské zábavy

V prehistorické védské době Dváparajuze (podle védské kalkulace času ca před dvěma milióny lety) sem přišli Božské inkarnace, královští bratři Ráma a Lakšmana, aby tu vykonali pokání a askezi jako odčinění za zabití démona Rávany, který náležel svojí kastou k brahmánské třídě. Jedna část města, která je pro poutníky, turisty a jogíny energeticky a spirituálně nejzajímavější, se jmenuje Lakšman Jhula (výslovnost džula) právě podle prince Lakšmana, který v tomto místě vytvořil most přes Gangu z provazů a lián.

Na stejném místě dnes stojí visutý most z ocelových lan postaven v 30. letech minulého století. Mnohem později a to v 90. letech byl postaven o dva kilometry dál po proudu řeky druhý most nazvaný Rám jhula. Džula znamená houpačka, přeneseně tedy houpavý most. Kromě faktu že jména mostu také označují i celé oblasti v jejich okolí, Ram Jhula a Laksman Jhula nám denně připomínají zábavy těchto božských bratrů popsané v rozsáhlém staroindickém eposu Rámájana. Uctívání Pána Rámy, Jeho ctnostné manželky Síty, chrabrého a věrného bratra Lakšmana jakož i oddaného mystického opičáka Hanumána je v Rišikéši zasvěceno mnoho místních chrámů, jak těch starobylých, tak i těch současných.

Dále je řečeno, že také Bůh ohně Agnideva přijal útočiště v Rišikeši pro svou askezi, aby anuloval prokletí Pána Šivy, který se na něj rozhněval, poté co ho Agni vyprovokoval k zbytečnému boji.

Zajímavý je rovněž příběh Raibhya Rišiho díky němuž nese toto město své jméno Rišikeš. Raibhya Riši byl mudrc který tu vykonával svoji askezi společně se svým synem. Mudrc měl pro askety typické dlouhé do sebe spletené vlasy (džátu) a když se jedné noci vracel do své poustevny, syn si ho ve tmě a ze strachu spletl s divokým zvířetem a zabil ho. Když si uvědomil svůj tragický omyl, okamžitě učinil slib celoživotního pokání s touhou setkat se s Bohem a požádat Jej o navrácení života svému otci.

Po dlouhé askezi se mu zjevil Pán Višnu Hršikeša, (iša – pán, vládce / hršika – smysly), aby vyhověl jeho žádosti a přivedl mu zpět jeho otce Raibhyu. Od té doby jak otec, tak syn zasvětili celé své životy zkoumání mystéria smrti a osvobození se z koloběhu samsáry. Je řečeno, že když mudrc Raibhya na konci svého života dosáhl osvobození (mokša) a opustil hmotnou sféru bytí.

Jeho dlouhé spletené vlasy splynuly s okolními lesy a bohatou zelenou vegetací ve stráních kolem řeky Gangy aby tímto způsobem (skrze médium svých vlasů ve formě přírody) mohl mudrc prokazovat svou přízeň, milost a požehnání i všem těm, kteří na toto místo přijdou v budoucnu, aby zde rovněž usilovali o dokonalost svých životů.

Proto jak jméno Pána Višnua (Hršikeša) tak mudre (Riši). Jeho příběh a vlasy dali podnět a příčinu k pojmenování svatého města jménem Rišikeš.

Swami Šivananda a jeho láska ke Ganze a Rišikeši

Nejslavnějším a nejznámějším duchovním mistrem, védským učencem a učitelem jógy z Rišikeše minulého století je zajisté Swami Šivananda Saraswatí. Již v roce 1936 založil v oblasti Muniki-reti , Ram jhula, ašram a společnost Divine Life Society (Společnost božského žití), která se postupně rozrůstala a dále expandovala skrze jeho žáky jak v Rišikéši tak po celém světě.

Je to díky této nanejvýš ohromující světelné bytosti a božskému mistrovi, že se Rišikeši dnes přezdívá světové hlavní město jógy. Doporučuji přečíst článek věnovaný jeho osobě, který naleznete rovněž na těchto stránkách. Swami Šivananda má můj velký obdiv a úctu a na jeho počest tu následovně vkládám překlad jeho chvalozpěvu Matky Gangy, z kterého je více než patrná jeho připoutanost a ryzí láska k Božské Matce.

„Ganga Mayi“ je energetickou podobou Pána Višnua. Pohled na ni povznáší a stimuluje duši. Věčně protéká horskými údolími a tak neustále žije po boku své mladší sestry Parvatí, druhé dcery Himavána. Jak vznešená a majestátní je Ganga deví, když vstupuje do údolí Hršikeše. Má modrou barvu stejně jako oceán. Její vody jsou průzračně čisté a sladké, v měděných nádobách si ji poutníci odnášejí široko daleko do vzdálených míst indické pláně.

Když pohlédneš na Gangu v Hršikeši okamžitě to povznese tvého ducha. Sedět několik chvil v tichosti na skalnatém břehu Matky Gangy je velkým požehnáním. Co teprve pak zůstat několik měsíců v Hršikeši na břehu Gangy a vykonávat tu svoji denní sadhanu, meditaci, sliby a odříkání? To je zajisté mocný spirituální počin, jenž transportuje upřímného aspiranta do sídla Pána Hariho.“

Maharaši, Beatles a princ Charles

Další významnou osobností moderních jógových dějin je Mahariši Maheš Yogi a jeho proces transcendentální meditace, jenž oslovil a přitáhl do Rišikeše i slavnou hudební skupinu Beatles, která tu v únoru 1968 podstoupila kurz jógy a meditace.

Kromě členů skupiny Beatles se s TM (transcendental meditation) v Maharišiho rišikešském ašramu seznámili i další celebrity (tehdejší nebo pozdější) jako např Donovan, Mia Farow, David Lynch, Mike Love, The Beach Boys. Beatles během svého pobytu v Maharišiho Ašramu zkomponovali asi padesát písní a některé z nich se objevili na desce White Album. Nejznámější je asi píseň Johna Lennona “ The Happy Rishikesh Song“.

Britský princ Charles navštívil Rišikeš v roce 2013 a zúčastnil se večerního Arati uctívání Gangy se zpěvem manter a nabízení obětin v Parmarth Niketana Ašramu, kde tato ceremonie probíhá každý večer při západu slunce ve společnosti mnoha gurukulců, mladých mnichů, studentů Ašramu.

Princ Charles vzal rovněž účast ve speciálním obřadu obětního ohně „Havan jagna“, kterou Ašram velkolepě provedl na podporu světového míru. Při této příležitosti princ slavnostně pronesl následující prohlášení: „Nepřestávám žasnout nad tímto osobním zážitkem, jednoduše sedět tiše na břehu této starodávné řeky a nechat ji působit na své nitro. Nastal ten pravý čas pro mě a doufám, že i pro celé lidstvo, kdy je zapotřebí znovuobjevit a ustanovit naše spojení s Matkou přírodou.“

Kéž by tato zajisté vznešená princova slova vstoupila do srdcí všech politických vůdců, jakož i lídrů světové ekonomické elity. Pak by pro život na této planetě existovala určitá naděje na mír, harmonii a lásku, jež všichni bez rozdílu tolik potřebujeme. Pojďme si to tedy na závěr společně alespoň na chvíli představit.

https://youtu.be/J-t2ouOLYYw

Haridwar, jedno ze sedmi hlavních svatých měst Indie, tvoří přirozenou bránu do Garwahlské Himálaje. Hari znamená Bůh a Dwar brána. Město Haridwar je tedy vstupem pro himálajskou poutní cestu Char Dham, která je zahájena posvátnou koupelí v Ganze na místě známém jako Hari-ki-pauri jenž leží v centru tohoto starobylého svatého města.

Od pradávna poutníci z celé Indie prochází touto branou do Himálaje, aby zde hledali a našli Boha (Hari), pochopili skutečný smysl a poslání svého života (Dharma) a tak zrealizovali své věčné spojení s Absolutním (yoga).

Haridwar a posvátná koupel v Ganze na tomto místě je tedy ve skutečnosti bránou ke změně vědomí… K nastavení správného postoje a motivace, jenž je nezbytným předpokladem k úspěšnému provedení poutní cesty. Milostí Matky Gangy poutník dosáhne požadované změny svého srdce a vědomí tím, že celá pozornost jeho smyslů, mysli a inteligence se odvrátí od pomíjivého a dočasného (asat) a zcela výhradně a s plnou koncentrací se zaměří na to co je věčné a absolutní (sat).

Tento nevyhnutelný přechod vědomí od nepodstatného k podstatnému nejlépe vystihuje známá mantra z pradávných upanišad (védského písma).

Om asato ma sat gamaya
tamaso ma jyotir gamaya
mrtyor ma amrtam gamaya

„Opusť pomíjivý stav bytí (asat) a vydej se na cestu (gama) k věčné absolutní pravdě (sat). Vyjdi z temnot nevědomosti (tamas) a vydej se na cestu (gama) světla vedoucí k osvícení (jyotir). Opusť smrtelnou sféru bytí (mrtya) a duchovní cestou (gama) realizuj svoji nesmrtelnost (amrtam).“

Haridwar je také jedním ze čtyř míst kde se pravidelně koná věhlasný koupací festival Kumbhamela. Další je Prayag, hlavní místo pro královskou Kumbhamelu na soutoku Gangy a Jamuny ve městě Alahabad jenž je největším soutokem Indie a zbývající dvě místa jsou Ujjain a Nasik.

Stejně jako ve zbývajících šesti místech tvořících sedmici svatých měst Indie (sapta puri), Ayodhya, Mathura, Dwaraka, Kanchipuram, Ujjain a Varanasí platí v Haridwaru striktní zákaz konzumace alkoholu, jezení masa a požívání drog.

GANGA DEVÍ A BOŽSKÉ ZÁBAVY

Haridwar je rovněž znám pod jmény Mayapuri, Mayadwara, Moksadwara, Brahmapuri, Kapilasthana a Gangadwara. Jméno Gangadwara znamená že Haridwar je považován za místo projevení Gangy, za její zdroj, protože je to právě tady, kde Ganga vstupuje na rozlehlé indické pláně a putuje dlouhých 1400 km do bengálského zálivu, kde se v nejširší deltě světa známé jako Ganga Sagar vlévá do indického oceánu.

Ganga Deví je bezesporu ústřední postavou nejen Haridwaru ale celé Garwalské Himálaje. Božská Matka Ganga, Bohyně z duchovní dimenze, se od nepaměti účastní všech Božských zábav projevených na jejích březích od jejího pramene vysoko v Himálajích až po deltu v Bengálsku. Avšak je to právě tady v Haridwaru kde je s velkou pompou a oddaností uctívána od ranního úsvitu až do soumraku a to každičký den v roce.

Večerní uctívání Gangy začínající západem slunce známé jako Púdža nebo Árati je obzvláště populární a na tento obřad přichází denně stovky někdy až tisíce lidí. Z desítek chrámů jsou nabízeny ohňové lampy a květy jako obětiny a lidé rovně posílají po hladině své individuální světýlka a květiny (společně s modlitbou cir přáním) v malých z listů vyrobených lodičkách. Během celé asi dvacetiminutové ceremonie se sborově zpívá hymnus (bhajan – Ganga arati) opěvující Božskou Matku, který je současně reprodukován z amplionů široko daleko.

Kromě Gangy jsou to právě Božské činnosti a zábavy, které činí z Haridwaru tak významné svaté místo. Tyto transcendentní aktivity Boha a jeho agentů zanechávají svoji věčnou astrální stopu (energetickou vibraci) v zemi a prostoru svatého místa a tím je dělají nanejvýš speciální a velice odlišné od všech ostatních takzvaně obyčejných míst naší planety.

Je mnoho transcendentálních zábav Boha (Bhagavan) a Jeho nesčetných rozmanitých inkarnací, avatárů a projevů různých podob, poslání a energetických intenzit. Stejně tak je nespočetně mnoho zábav, historek a příběhů Jeho ryzích oddaných (suddhabhakta) a osvobozených duší (jivanmukta), které se svojí kvalitou a posláním od Něj neliší, jsouc Jeho agenti – reprezentující médium (gurutatva) v částečném nebo úplném obsahu. Mezi ně patří zástupy polobohů (deva), nebeských bytostí – andělů (sura, swargavasi), světců (sadhu), mudrců (risi), mystiků (jnani), asketů (tapasvi), jogínů (yogi), svatých králů (rajarisi) a realizovaných duší (siddha).

Je řečeno, že není možno zcela obsáhnout slávu Pána a Jeho reprezentantů, protože tato je neomezené a absolutní povahy stejně jako Bůh samotný. Je však smyslem lidského života naslouchat, opěvovat a vzpomínat na tyto božské zábavy (lila) v jakékoliv možné nejvyšší míře a kvalitě, protože toto je cesta vedoucí k osvobození, dokonalosti a lásce.

Na závěr tedy připojuji dva výroky a dva příběhy (byť ve zkrácené podobě), které se pojí k Haridwaru.

PURÁNICKÁ PÍSMA VYPRÁVÍ

Sláva svatého města Haridwar je popsána v mnohých védských písmech, specificky v puránách – dějinných vyprávění popisující spirituální božské zábavy.

Skanda Purana uvádí:

„Neexistuje tirtha (svaté místo), které by se vyrovnalo Haridwaru, neexistuje hora rovná hoře Kailasa, Pán stejně mocný jako Vásudeva a řeka stejně mocná jako Ganga.“

V Garudě Puráně nalezneme následující prohlášení:

„Osoba, která vezme svatou koupel v Haridwaru na místě zvaném Brahmakund (Hari-ki-pauri) se již znovu nenarodi v tomto hmotném světě.“

Nad třemi světy (Bhur, Bhuwar, Swar) existují planetární systémy známé jako jana, tapa a mahar loka. Na těchto planetách sídlí osvobozené duše (jivanmukta), nacházející se na dokonalé úrovni absolutního vědomí (sudhasatwa). Ze své nezávislé svobodné vůle často navštěvují nižší hmotné planetární systémy (triloka), mezi které patří i naše planeta, aby jejím hmotou podmíněným obyvatelům prokázali svou velkodušnost a milost (krpa).

Nárada Purána vypráví, jak se právě tímto způsobem zjevilo sedm slavných vesmírných mudrců (sapta riši) v Haridwaru a na západní straně dnes známé jako Šántikundž si na břehu Gangy vytvořili poustevny, v kterých se věnují své meditaci a askezi. Z velké lásky k nim se Matka Ganga expandovala na sedm ramen, aby asistovala každému z mudrců v jejich spirituálních aktivitách. Takto vzniklo sedm ostrovů se sedmi poustevnami na místě, které dodnes můžete navštívit. Ve spojení s tímto příběhem dostalo toto místo název Sapta Ganga (sedmerá Ganga).

SVĚTEC NÁRADA A PÁN BRAHMÁ

Haridwar je rovněž oblíbeným místem Nárady Muniho, vesmírného poutníka, který tady rád vykonává svůj Hari Bhadžan – uctívání Pána Nárajana.

Nárada Muni je velký mystik a osvobozená duše, které je umožněno svobodně cestovat po celém vesmíru. Bez omezení může vstoupit na jakoukoliv planetu se mu zamane a je velice vítanou svatou osobností ve všech třech světech i mimo ně. Následující příběh z Padma Purány vypráví jak se Nárada vydal na Brahmaloku, aby se tam zeptal svého slavnéh velikého otce a stvořitele vesmíru, Pána Brahmy na následujicí:

„Co z tvého stvoření je nejpříznivější a nejprospěšnější pro všechny živé bytosti ve vesmíru a těší i tak velké a vznešené božské bytosti jako je Pán Višnu a Pán Šiva?“

Brahmu velice potěšila tato otázka mudrce Nárady a odpověděl mu na ni následovně:

„Když jsem tvořil vesmír, požádal jsem iluzorní energii Boha Máju, aby se projevila jako první a z ní se pak manifestovalo vše ostatní. Mája se dále expandovala na sedm projevů (energií) jako Gajatri, Vak, Swarlaksmi, Uma, Saktibija, Varnika a Dharma-drava.
Je to právě energie Dharma-drava, která přijala útočiště ve všem ctnostném, vznešeném a morálním jednání (Dharma) a která se v tomto hmotném světě fyzicky projevila jako řeka Ganga, aby překrásným způsobem požehnala všem živým bytostem. Ganga emanuje z lotosových nohou Pána Višnua a neustále spočívá na hlavě Pána Šivy (v jeho spletených vlasech zvaných džátu). Rovněž sídlí v mé nádobě na vodu (kamandala).
Tímto způsobem je Ganga, Dharma-drava neustále propojena se všemi námi třemi (svatá védská trojice – Brahma, Višnu, Šiva – vedic trinity) a tímto spojením je udržována v ryzí nepoklesnutelné čistotě. Touto skutečností je zmocněna očišťovat všechny tři světy a všechny obyvatele na jejich planetách.
Nexistuje jednodušší a efektivnější způsob očištění a seberealizace než vykonávat svoji duchovní praxi na břehu Gangy a současně ji s láskou sloužit a uctívat. Proto jdi můj synu do Haridwaru a vykonávej svou meditaci a tapasju v Její společnosti.“

Všechna Sláva Božské Matce Ganze a místu Haridwaru!

Další zábavy jsou spojeny s Mahábháratou a osobnostmi jako Ardžuna, Vidura, Maitreya, Dronačarya a také s Bhagavata Puránou a úžasným příběhem o praotci Dakšovi a Jeho velkolepé oběti v Haridwaru (Kankal) při které došlo ke slavné roztržce a sporu mezi ním a Šivou, díky které se ctnostná Satí (dcera Dakši a manželka Šivy) vzdala svého těla (svojí vlastní mystickou silou zhořela v plamenech vzešlých z jejího nitra) a narodila se znovu jako Himavatí, nejvznešenější dcera Himavána (Boha Himálaje), svatá dcera hor Párvatí.

Tyto ale zase až někdy jindy nebo někde jinde … Děkuji všem za pozornost a přízeň a teším se na další povídání, tentokrát o himálajské baště klasické jógy (cvičení), o Rišikéši.

Ganga Mayia ki jay !

S přátelským pozdravem a přáním všeho nejlepšího

Pavel

Om namah Šivaya

Poutní cesta do Garwalské Himálaje na čtyři významná svatá místa staroindické védské tradice se nazývá Char Dham. Char (čar) znamená čtyři a Dham svaté poutní místo, které se svojí energií neliší od absolutní povahy Boha. Tato čtyři místa jsou známé jako Badrinath Kedarnath Gangotri a Yamunotri a pojí se se čtyřmi Božskými osobnostmi, respektive s Bohy Višnu a Šiva a Bohyněmi Ganga a Yamuna.

Bohyně Ganga a Yamuna na sebe vyšším aranžmánem Prozřetelna vzaly podoby řek a v těchto formách sestoupily na naší planetu jako média Božské milosti. Poutní místa Gangotri a Yamunotri jsou místa, kde v těchto podobách pramení, přesněji řečeno kde jsou prvně viditelné oku pozemšťana.

Kedarnath a Badrinath jsou místa, kde se svým Božským zábavám věnují Pán Šiva a Pán Višnu společně se svými energetickými protějšky – manželkami, Bohyněmi Parvatí a Lakšmí respektive.

Všechny čtyři místa se v podstatě nacházejí v jedné přímce na horském hřebenu zhruba 100 km dlouhém v nadmořských výškách okolo 3000 metrů.

Každé místo současně vytváří rozlehlý přírodní park rozpínající se mnoho kilometrů do všech směrů, jenž je tvořen horskými skalnatými masívy, mezi nimiž se nachází mnoho překrásných údolí, zřídka osídlenými místním obyvatelstvem žijícím tradičním životem horských zemědělců. Tyto přírodní parky jsou prostoupeny bohatou flórou a faunou. Díky mnoha řekám, potokům a bystřinám je půda úrodná a vegetace velmi rozmanitá.

V polohách od 2000 do 4000 metrů nadmořské výšky nalezneme spousta léčivých bylin a zdravých plodů, které nerostou nikde jinde. Tím vzniká útočiště nejen pro lidi, ale pro mnohé životní druhy. Milovníci vysokohorské turistiky a treků, kteří mají navíc v oblibě pustou krajinu, klid a ticho velehor si tu přijdou bezesporu na své. Místní domorodí lidé žijí ve velké pokoře a úctě k Bohu, Vesmíru a horám a z jejich jednoduchého životního stylu prostoupeného kulturou, tradicí a spiritualitou jejich předků se může západní turista ve své „přirozené“ aroganci, marnivosti a plýtvání přiučit mnohému moudrému, zdravému a prospěšnému.

Tento rok to bylo přesně deset let, kdy mě příznivý proud mého života zavedl do těchto končin poprvé. Od roku 2005 jsem tato místa navštívil ještě několikrát a posledně právě tento podzim. Rád bych se nyní podělil se čtenáři YogaPointu o určité historické filosofické a ezoterické poznání těchto míst, které mi bylo umožněno během těchto deseti let načerpat.

Jelikož mé články budou více zaměřeny na duchovní a filozofickou tradici těchto míst, tak myslím, že budou nádherně doplňovat ty popisy a zážitky paní Moniky Hálkove, jenž podstoupila letošní poutní cestu k Yamuně se mnou a která své poznatky rovněž sdílí na těchto stránkách.

Tato poutní cesta zvaná Char dham je pradávná a nikdo tedy nemůže s určitostí říci, kdy člověk poprvé započal své duchovní putování na tato velmi silná Bohem vyvolená energetická místa.

Z védského úhlu pohledu jsou Bohové a Bohyně těchto míst věčnými pravdami přesahující rámec vesmírného stvoření. Lidé, kteří od pradávna obývali indický subkontinent uctívaly tyto Bohy tisíce let před tím, než byla založena města jako je Řím, Londýn nebo New York. V rámci svého uctívání navštěvovali místa kde se Božské Inkarnace a Avatarové zjevovali a svými činnostmi předávali lidstvu důležité učení a poselství.

Proto můžeme s jistotou říci, že tato poutní cesta Chardham je podstupována lidmi již od nepaměti a je velice pravděpodobně jednou z nejstarších poutních cest v historii naší planety. Je zaznamenáno, že nejznámější a nejvlivnější duchovní mistr novodobé Indie, Adi Šankaracarya, který je považován za inkarnaci Šivy, navštívil tato místa v 8. století našeho letopočtu. Po něm tak učinili další významní indičtí duchovní mistři a učenci jako například Ramanujacarya (12. století) a Madhvacarya (13. století).

V několika po sobě publikovaných článcích se postupně pokusím našim čtenářům poodhalit historické, tradiční a spirituální významy těchto čtyřech míst a Bohů/Bohyň s nimi spojených. Dříve než tak učiním, napíši rovněž článek o městech Haridwar a Rishikesh jako neodmyslitelné bráně do Garwalské Himálaje a začátku poutní cesty Chardham.

Kromě himálajského Chardhamu existuje také indický kontinentální Chardham který zahrnuje právě Badrinath na severu Dwaraku na západě, Puri na východě a Rameswaram na jihu Indie.

Pro pravého poutníka není cílem pouhé fyzické dosažení těchto míst a spatření božstev v Chrámu či vykonání posvátné koupele na těchto místech. Pravý poutník si uvědomuje, že není důležité, aby on viděl svatá místa a vnímal jejich energii, ale spíše aby si svatá místa všimli jeho. Aby byl Dham – vědomé duchovní království Boha v celé svoji nádheře a absolutní celistvosti – spokojen s jeho postojem, motivací a touhou.

Když upřímné a pokorné srdce poutníka, naplněné božskými touhami po očištění a pravé lásce přitáhne pozornost Dhamu a získá tak Jeho milost, teprve tehdy můžeme říct, že naše poutní cesta – pouť srdce byla úspěšně naplněna. Požehnáním Dhamu váš život již nikdy nebude jako dříve, naopak milostí vyšších sil dojde k proměně a nastartování překrásné a nikdy nekončící osobní transformace prostoupené světlem, láskou, klidem a harmonií.

Váš duchovni růst jenž je smyslem lidského života se tak pod vlivem těchto příznivých božských sil, které byly aktivovány ve vašem srdci, stane neodvratitelnou a nanejvýš žádanou skutečností. Pouť srdce je cesta vnitřního naplnění. Vnitřní naplnění našeho srdce je podstatou a cílem našich životů. Všichni ve svém nitru, v našich srdcích dychtivě toužíme po pravé lásce, spokojenosti, štěstí a porozumění.

Proč si to nepřiznat?

Om Hari Om

Děkuji za pozornost a teším se brzy nashledanou.

Na následujících řádcích si řekneme, kde se vzalo slovo jóga, jaké má kořeny a co vlastně znamená.

Panini

Ne, nehovoříme o italských sendvičích 🙂 Panini byl sanskrtský učenec a gramatik, génius staré Indie (4. století př. n. l.). Narodil se v Pushkalavati, Gandhara … V dnešní době se jeho rodné místo nachází na území Pákistánu.

Je známý zejména pro svou expertízu v sanskrtské gramatice, a to partikulárně díky svému velkolepému dílu „Asthadhyayi“ v překladu „Osm kapitol“. V tomto textu formuloval a definoval 3 959 pravidel sanskrtské gramatiky a dal tak v novodobém védantismu (obecně hinduismu) pevný základ učenecké a akademické disciplíně studia védských písem a jejich sanskrtských doplňků.

Analýza a významový rozbor slova Yoga

Z jeho rozboru slova jóga vychází následující osvětlení – Slovo Yoga je odvozeno z dvou sanskrtských výrazů, objevujících se v původních védách – upanišadách:

YUJIR YOGE (spojit) spojení, kontakt, metoda, aplikace, připojení, provedení
YUJ SAMÁDHAU (soustředit se) pozornost, koncentrace, meditace, absorpce, trans, samadhi (stav vědomí)

Jeden kořen – více významů.

YUJ

Doslovný význam slova yoga, obecně zmiňovaný ve védských sanskrtských textech je – spojit, propojit, připojit – vycházející z kořene YUJ. Více přenesený a obrazný význam tohoto kořene a z něj jógy pak je „angažování se, zaměstnání, užití, aplikace, performance“. Klasický příklad pro důkladné pochopení tohoto doslovného a přeneseného významu slova jóga je pak zapřažení volů nebo koní do chomoutů – jařma, jejich „spojení“ a „ovládnutí“ za účelem tažení tedy „zaměstnání, praktického užití a aplikace“.

Jinými slovy podáno přenesený význam slova jóga je „uvést něco do praxe“. Všechny ostatní současné populární významy a definice slova jóga jsou moderní a post-vedic (nevédská). Více všední vedlejší významy slova jóga jako např. úsilí, námaha, snažení, nadšení, zápal a trpělivost rovněž najdeme ve védských písmech.

Jóga – Jho (oj), jařmo, chomout, německy das Joch – spojení praktikanta s Absolutní pravdou skrze proces (oj) jóga za účelem dosažení nejvyššího stavu lidského vědomí, dokonalé harmonie a souladu s Absolutní Pravdou a jeho projevy a energiemi jako je tento vesmír a život samotný.

V tomto ontologickém smyslu spojení živé bytosti a vesmíru – duše a Boha, chápeme jógu jako proces vedoucí k Osvobození, Osvícení, Seberealizaci, procitnutí do duchovní reality, satori, duchovní realizaci sebe sama, obnovení své původní duchovní identity, Realizaci Boha, Nirvány, splynutí, vyvanutí, dosažení božského vědomí, dosažení kosmického vědomí, absolutní realizaci, absolutní uvědomění, Transcendenci, Samadhi, probuzení kundalini a její propojení všemi čakrami, dokonalosti života, dosažení duchovní sféry, realizaci Božské lásky.

Osvětlení a pochopení propojení, vzájemné závislosti a harmonie těchto dvou spojení definuje ontologickou pozici a význam JÓGY

Spojit se – angl. to yoke (YUJIR YOGE) a soustředit se – angl. to concentrate (YUJ SAMADHAU) tvoří proces jógy, kdy jóga samotná je počátek (vztah – sambandha),

prostředek (proces, abhideya) a cíl (maha samadhi – božský stav vědomí – trans – nejvyšší úroveň lidského vědomí – dosažení a realizace ryzí duchovní energie – čisté lásky k Bohu – prayojana)

Děkuji vám za vaši pozornost a zájem. V příští části se rozepíši o třech tradičních védských cestách jógy a o jógovém klasickém díle Bhagavadgítě a o tom, jak jsou v ní všechny jógové cesty popsány a vysvětleny. Přeji vám všem krásné dny a brzy na shledanou na YogaPointu.

V tomto článku se společně podíváme na to, jak je jóga popisována ve Védách.

Nejstarší dochované záznamy jógy ve védských písmech

Učenci a experti znalí staroindické kultury a tradice se shodují v tom, že dechová cvičení a ovládání mysli byli praktikovány osvícenými lidmi od pradávných časů, které jsou obecně označovány historiky jako „Vedic times“, neboli védská doba. Védská doba je tou časovou periodou naší planety, které dominovala takzvaná védská civilizace a kultura, jejichž domovem a centrem byl právě indický subkontinent. Jóga jako taková byla v té době základem všech védských rituálů a speciálně zpívání manter a védských hymnů.

Nejstarší záznamy védských písem přímo spojenými s Jógou (jeho učením a praxí) se objevují ve spisech známých jako Upanišady a to hned v několika různých Upanišadách a na mnoha různých místech. Jedna Upanišada je přímo pojmenovaná po józe s názvem Yoga Upanišad. Tyto starodávné védské texty tedy popisují jógovou praxi (jako např. jógové ásany, kontrolu dechu, ovládání mysli a meditaci) jako způsob k osvícení a probuzení vnitřní síly a inteligence člověka (kundalini) již před celými tisíciletími.

Jeden významný a prehistorický védský záznam týkající se jógové praxe nalezneme v RG védě 5.81.1:

„yunjate mana uta yunjate dhiyo vipra viprasya brhato vipaścitah“

„Osvícení lidé, učení mudrci dobře znalí umění manter a védských hymnů (vipra) ovládají (yunjate) svou mysl (mana) a propojují (yunjate) své myšlenky a vědomí (dhiyo) s oním Absolutnem, jenž je Osvícení zosobněné (viprasya bhato vipascita).“

Zásadní slovo, které označuje jógovou praxi a speciálně techniku meditace v tomto prastarém sanskrtském textu (Rig véda je mnohými současnými učenci považována za nejstarší védu) je slovo yunjate (v angličtině překládáno jako yoke, harrnes, connection), které plně vystihuje zásadní význam a účel jógy, jenž je spojení – propojení nebo v druhotném významu ovládání, kontrola.

Dále Maitraniya Upanišada definuje jógu jako způsob ovládání dechu a mysli skrze recitování posvátné slabiky OM. Sjednocení dechu a mysli, ovládnutí smyslů a zastavení všech vnějších hmotných činností je definováno jako jóga. V této Upanišadě je jóga klasifikována v šesti vzestupných stupních jako ovládání dechu (pranayama), odtažení smyslů od smyslových předmětů (pratyahara), meditace (dhyana), koncentrace (dharana), rozjímání (tarka) a tranz (samádhi). Jóga je dále zvěstována v následujících Upanišadách: Katha, Švetašvatara, Brhadaranyaka, Candogya, Taitiriya a Yoga (kundalini).

Dále je jóga zevrubně a systematicky popisována a vysvětlována v Bhagavadgítě, jež je součástí Mahábháraty, nejrozsáhlejším epickém díle staré Indie. Mahábhárata je považována za „pátou“ védu a z ortodoxního pohledu je védským doplňkem (smrtišástra) sepsaným védskou autoritou, Šrílou Vyasadévou.

Všechny tyto výše zmiňované texty předcházeli základní jógové klasice, kterou jsou Patanjaliho Yoga Sútry (sepsáno v době mezi 3. až 5. století před n. l.).

Ačkoliv se tyto jógové sútry stali nejdůležitějším textem Jógy, jejich autor mudrc Patanjali nebyl stvořitelem jógy, která existovala již dávno před ním. Jóga byla, jak jsme již výše uvedli, zaznamenána ve védách (RG, Upanišady) jejichž písemný původ se v akademickém světě datuje do období před 3 až 4 tisíci lety. Patanjali Muni byl však velkým zvěstovatelem a zplnomocněnou jógovou autoritou, který shrnul a systematizoval jógové učení véd v proces osmistupňové jógy známé jako Asthanga Yoga.

Zdravý lidský rozum a védské poznání

Může vyvstat otázka, kdy a kým byly védské texty zmiňující jógu skutečně sepsány a odkud přišla inspirace a zkušenost autorů, kteří tyto díla zaznamenali? A zda je tedy možné přesněji určit původ a čas těchto védských textů, než jen říct, že jsou tisíciletí stará a že jsou axiomatem vycházejícím z transcendentního zdroje. Což se samozřejmě současnému člověku kladoucímu důraz na racionalitu a hmatatelné důkazy bude jevit jako nejasné, zamlžené, mystické, šarlatánské a vlastně v realitě nepodložené tvrzení.

Na tuto otázku nedostaneme jednoznačnou a jasnou odpověď. Patří totiž do kategorie těch otázek, kterými se lidstvo zaobírá již od nepaměti a po celou tuto dobu lidstvo jednoduše nedokázalo najít jednoznačnou směrodatnou odpověď. Odstranit otazníky a pochybnosti vyvstávající z polemiky založené na logice, inteligenci a racionalitě člověka a ustanovit všeobecně akceptovatelný a samo průkazný závěr se zdá býti prostě nemožné a lidstvu naší doby jako celku samotnou prozřetelností nepřisouzené.

Na místo toho přichází historicky pozorovaný závěr, že skrze polemiku založenou na logice, inteligenci, racionalitě, různých studiích, vědeckém bádání, zkoumání a experimentech není možné nalézt uspokojivou odpověď na věčnou filosofickou otázku člověka: „Kdo jsem, odkud přicházím a kam jdu?“ Vypadá to, že náš starý dobrý „zdravý lidský rozum“ je na toto prostě krátký.

Lidstvo a iluze

Já bych si ale dovolil tady položit otázku: Je náš rozum (mozek, inteligence, logika, diskriminace) opravdu zdravý? A pokud odpověď zní ano, tak jak to můžeme dokázat? Jak si můžeme být tímto tak jistí?

Toto tvrzení se dá jednoduše zpochybnit a nakonec zjistíme, že tomu jen prostě slepě věříme a že také nedokážeme jasně určit, dokázat a průkazně doložit, že vycházíme ze zdravé pozice. Je ale vědecky prokázáno, že náš mozek funguje na pouhých 10 procent své celkové kapacity. Proč? K čemu je těch 90%? Proč to současní vědci nevědí? Nenaznačuje a nenapovídá snad tento fakt možnosti téze, že se jako lidstvo nacházíme v nemocném stavu existence? Není naše vědomí a vnímání omezeno a podmíněno nějakou nám v současnosti neznámou a nerealizovanou indispozicí?

A bylo to tak u člověka vždy? Nemáme ani tušení, jak na tom bylo lidstvo před milióny lety, neznáme prastaré a dávno zaniklé civilizace, jak fungoval mozek tehdejších lidí? Je pohodlné věřit tomu, že pocházíme z opic a že před tím nic nebylo, že vesmír vznikl náhodou a že jsme se postupně vyvinuli v dokonalého člověka současnosti?

Že žijeme jen jednou a je třeba si proto pořádně užít smyslových radostí života? Nefilosofuj a raději jez co hrdlo ráčí, pij, co ti játra dovolí, oddávej se smyslovým rozkoším do úplného vyčerpání, omamuj se, tancuj, janči a křepči… Jinými slovy užívej, co můžeš, dokud žiješ, protože tělo má jít do hrobu zhuntované!

Je jednodušší slepě věřit, že po smrti nic nebude (i když pro to neexistuje žádný vědecko-logický hmatatelný důkaz, stejně jako pro to, že naše vědomá existence bude pokračovat i po smrti našeho fyzického těla), protože tak alespoň dočasně umlčíme vnitřní hlas našeho svědomí, který nám opakovaně dává signály a varování, že něco závažného v našich životech je tady a teď velmi nesprávné a vyžaduje to okamžitou nápravu a celkovou změnu.

Proto říkám, že výše popsaný světský požitkářský a konzumní postoj k životu je rovněž mentálním opiem, lidovým dogmatem, slepou vírou, nemocí a nevědomostí nedávající žádný smysl a směr. A rovněž je taková vnucená mentalita nástrojem, kterým mocní tohoto světa manipulují lidstvo. Taková mentalita a chování na straně lidí totiž nevyhnutelně znamená nemoc, psychickou nerovnováhu, slabou inteligenci a rozlišování, závislost všeho druhu, návyky a zlozvyky všeho druhu, velkou spotřebu a konzumaci a nakonec předčasné vyčerpání, kolaps a smrt. A to je přesně to, kde lidstvo někteří z nás chtějí mít.

Ať už je názor kohokoliv z nás na lidský život a jeho smysl jakýkoliv pozorování a z něj vycházející myšlenka, že jako lidstvo žijeme v klamu, iluzi, nesprávném pochopení, zmatení, hektice, nerovnováze a úzkosti se „zdá“ býti všem střízlivým lidem (upřímným duším) současnosti více než jasná a samo průkazná.

Osvícení a život v ústraní

Dejme tedy alespoň teoretickou možnost tomu, že toto je skutečnost. A v takovém případě jsme všichni už desítky a stovky generací nakažení společnou civilizační nemocí, nejzávažnější existující infekcí lidstva, která se nazývá iluze či nevědomost (mája, tamas).

A právě z tohoto důvodu nemůžeme, nejsme schopni rozlišit mezi zdravým stavem a nemocným stavem. Mezi tím co je normální a co normální není, mezi tím co je člověku přirozené a co je mu uměle a násilně vnuceno.

Nedokážeme rozlišit mezi příčetností a šílenstvím, protože jednoduše nemáme tu zkušenost. Této zkušenosti se v jógových kruzích říká samádhi, neboli osvícení. Je nevyvratitelným historickým faktem, že lidé, kteří těchto vysokých stavů vědomí dosáhli, jsou širokou veřejností považováni přinejmenším za podivíny, většinou však za blázny a takto jsou společností a lidmi obecně více či méně perzekuováni, pronásledováni a obtěžováni.

To je důvod proč osvícení lidé vyhledávají samotu a klid, život v ústraní, v přírodě, soběstačně a nezávisle, v jednoduchém a nenáročném stylu, v úzkém kruhu svých nejbližších podobně smýšlejících a založených lidí nebo v extrémních případech v asketické samotě, strohosti a odříkání.

Jak staré jsou tedy ve skutečnosti védy?

Z hlediska následovníků véd, jsou staré tak dlouho jak je starý tento vesmír. Z védského pohledu je vesmír stvořen Absolutní Subjektivní Realitou, které se také říká „Bůh“. A na počátku stvoření se Bůh projevil jako védský zvuk OM, poté GAJATRI, VÉDSKÉ HYMNY, VÉDY… je řečeno, že védy vzešly z Jeho Absolutního Dechu….z Božské Prány…která se též nazývá Brahman a je podstatou celé existence projevené i neprojevené (vyakta – avyakta prakrti).

Jedna původní originální véda byla postupně expandována skrze zplnomocněné médium osvícených mudrců a světců (Maháriši, Mahámuni)a rozdělena na čtyři – Rg ,Yajur, Sáma a Atharva a obsahově roztříděna na Upanišady, Bráhmany, Samhity a Aranyaky. S úpadkem lidské inteligence a paměti mudrc Dvaipáyana Vyasa Riši, který je považován za literární inkarnaci Boha, dále systematizoval, shrnul, seřadil a doplnil tento původní védský zvuk šabda brahman tím, že mu dal před pěti tisíci lety písemnou podobu.

Do té doby bylo védské poznání předáváno pouze v podobě zvuku z mistra na žáka. Jak mistr, tak žák byli natolik kvalifikovaní, že byli nazýváni charakterem šrutidhára. Šruti znamená slyšet a dhára držet. Jinými slovy byli schopni si cokoliv, co vyslyšeli od svých mistrů zapamatovat v původním znění a obsahu a kdykoliv toto originální znění bezchybně reprodukovat.

Od dob Šríly Vyásadevy bylo původní védské poznání písemně zaznamenáváno a nastavováno (védské doplňky), ale pouze čtyři procenta z úplného původního védského obsahu byli zachovány v různých textových formách a částech až do dnešní doby.

Ze zkoumání a studování těchto několika málo dochovaných původních védských textů a jejich mladších doplňků (samozřejmě různého stáří, kdy ta či ona písemná reprodukce byla vytvořena) a s přihlédnutím k archeologii, historii a indologii, dochází současní učenci k názoru, že védská kultura a tudíž i védské písma jsou stará ca 2500 až 4000 let.

Tato verze, která je obecně zvěstována ve vzdělávacích systémech, encyklopediích a wikipediích, není až tak daleko od védského tvrzení samotného, že védy byli sepsány přibližně před pěti tisíci léty. To však nezachycuje původ jejich existence, ale pouze původ jejich psané podoby.

Véda jako Matka

Skutečností zůstává, že jóga pochází z véd a je na každém člověku, jak bude védy a védskou kulturu vnímat. Moje osobní přesvědčení je, že védská moudrost v podobě původního védského zvuku (z kterého emanovaly všechny védská písma a doplňky) jsou tak staré jako vesmír samotný.

Jsou tedy pro mě Axiomem, stejně jako Bůh samotný. Bůh je považován za otce a Védy za matku. Je přirozené, že když nevíme kdo je naším otcem (protože jsme ho nikdy neviděli), zeptáme se naší matky. Jak jinak na to můžeme přijít sami vlastním úsilím? Můžeme snad chodit od jednoho muže k druhému a ptát se: „Jste prosím vás mým otcem?“

Tento způsob je velmi náročný a pravděpodobnost, že narazíme na svého otce je velice nízká. To je přirovnáváno k spekulativním a akademickým způsobům poznávání Boha. Matka je přirozenou láskyplnou autoritou a ona zcela jistě ví, kdo je naším skutečným otcem.

Na základě informace od naší matky (ona nám jednoduše poví kdo je naším otcem, kde je a jak ho můžeme nalézt), učiníme přímou zkušenost tím, že nalezneme našeho pravého otce, který nás vezme do své otevřené náruče plné lásky a bezpečí.

To je realizace, to je přímé vnímání Boha. Pokud se tedy správným způsobem obrátíme na védy, získáme informaci a skrze tuto informaci získáme proces (jóga). Když tento proces, jógu uvedeme správným způsobem do praxe našeho každodenního života, učiníme zkušenost a konečným výsledkem a realizací této zkušenosti bude, že se nalezneme v náručí Boha, jenž je naším konečným útočištěm, místem naplnění všech našich tužeb a aspirací a definitivním cílem našeho života.

Pečetidlo s jogínem

Na závěr pro inspiraci a zajímavost přikládáme obrázek prastarého pečetidla nazvaného Jogín „Yogi seal“, které bylo podobně jako pečetidlo „Pašupati“ archeologicky nalezeno na území dnešního Pákistánu v oblasti Mohendžodáro, Harrapa a jehož stáří je vědecky odhadováno na ca 4000 let.

Na pečetidle je vyobrazena postava meditujícího muže, sedícího v jógové pozici (ásana). Toto pečetidlo jasně vyobrazuje metodu jógy a meditace, popsané v nejstarším dochovaném védském záznamu z Rig védy, jenž zmiňuji v úvodu tohoto textu.

Skutečnost, že se zachoval tento verš a „nechalo“ se najít toto pečetidlo je prostě samo o sobě úžasné. Každá upřímná duše nemůže jinak než jásat nad láskou a milostí sladkého Absolutna.

Děkuji za vaši pozornost a zájem a prosím zůstaňte naladěni, poněvadž další (třetí) část tohoto souhrnného studia jógy s názvem: Význam, definice, účel a cíl jógy, se v blízké době opět objeví na těchto stránkách.

Heliodorův sloup

Když se mě někdo zeptá proč zrovna Indie, zeptám se ho, a proč ses narodil na této planetě? Tohle prostě není v naší moci. Nejsme páni vesmíru, my jsme podřízené bytosti ve vesmíru. My o tom nerozhodujeme. Absolutno si vybralo Indii a Himaláje jako kolébku Jógy a tak to prostě je. Absolutno je samo o sobě a samo pro sebe, ono je Nejvyšším Autokratem a Jeho sladká vůle rozhoduje.

My jakožto nepatrné částečky tohoto Absolutna, byť stejné kvality, ale velmi nepatrné… o tom nerozhodujeme. Nezbývá nám nic jiného než to akceptovat jako fakt a žít v souladu s touto pravdou. Proto ty částečky (lidé), které se dokáží plně spojit s Absolutnem, dosahují nejvyšší dokonalosti své existence a tomuto spojení se říká jóga.

Pokud chceme pochopit jógu v širším konceptu, musíme toto téma důkladně nastudovat ze všech úhlů pohledu, ze všech dostupných zdrojů a ani to nebude dostačující k úplnému pochopení. Ale na základě tohoto studia přejdeme k osobní praxi a z ní k osobní realizaci.

A je to právě a pouze osobní realizace a zkušenost, která umožňuje skutečné pochopení těchto vyšších sfér poznání. Tato esej dává onu teoretickou analýzu a studium, ale bez vaší následné praxe a realizace nebude dosaženo žádných trvalých hodnot a výsledků. Přesto mají informace a vědomosti svoji velkou hodnotu a tato hodnota je účelem mé skromné prezentace.

V historii indického subkontinentu nenajdete záznam, kdy by původní obyvatelé Indie odcházeli ze své země dobývat země jiných kultur a civilizací. Naopak do Indie přicházeli mnohé civilizace a národy krást, rabovat, zmocňovat se, znásilňovat, vraždit a vládnout. To je historie Indie posledních tří, čtyř tisíc let. Byli to Peršané, Řekové, Číňané, nomádské kočovné národy, islámští vládci z různých částí středního východu – tedy muslimové, dokonce Afričané a v neposlední řadě křesťanští Evropané, zejména Britové, Francouzi a Holanďané.

Král Akbar

Co vedlo všechny tyto národy a kultury k dobývání a manipulování Indie, co byla jejich motivace? Společným jmenovatelem jejich motivace je touha po bohatství a moci. A to je to proč jsem na začátku této části psal o sobectví a egu člověka, o jeho touze vládnout, panovat a vykořisťovat.

Z tohoto cizího vlivu na Indii přirozeně došlo k destrukci, kontaminaci, míchání, ovlivňování a zatemňování původní staroindické kultury, kde jóga má od nepaměti své výsadní a svrchované místo. To je důvod, proč se dnes za indické považuje něco, co vůbec indické není, a také příčina toho, že je dnes velmi těžké pochopit původní spiritualitu a filosofické systémy staré Indie. Našinec by řekl: „Je to pěkný guláš pane Příhoda, kdo se v tom má vyznat?“

Kdo má zájem se více dozvědět o ovlivňování Indie cizími kulturami, doporučuji článek mého přítele.

Všechno špatné však někdy slouží i dobrým účelům a všechno má nakonec své místo, smysl a vyšší záměr. A tak západním civilizacím prospělo, že během britské nadvlády v Indii vznikla díky několika vznešeným „západním“ duším intelektuální odvětví jako je Indologie a Orientalismus. V průběhu vývoje technologických nástrojů v oblasti lidského bádání pak vzniká další zdroj poznání (i když velmi spekulativní) a to je Archeologie.

Kdo byly tedy tyto vznešené duše, které ačkoliv většinou křesťané, rozpoznaly neobyčejnou hloubku moudrosti a spirituality sanskrtských tradičních textů a staroindické kultury? Tím, že se naučili sanskrt a s pomocí indických učenců (panditů) přeložili védská díla a klasiky (jako např. Upanišady, Bhagavad Gítu, Purány) do angličtiny a francouzštiny inspirovali jiné velké duše a myslitele své doby, kteří osobně Indii sice nikdy nenavštívili, ale jejich obrovskou službou bylo, že opěvováním, analyzováním a šířením těchto děl na západě umožnili nárůst zájmu o východní tradice a myšlení.

Mohendžodaro

Bhagavad Gítu jako první přeložil sir Charles Wilkins (1749–1836) v roce 1785, pak následovala puránická Šakuntala od Wiliam Jones (1746–1794) v 1789 a překlady Upanišad dále následovaly v 1802 do francouzštiny a latiny díky francouzskému intelektuálovi Abraham Duperron (1731–1805) a v 1805 sir Henry Thomas Colebrooke (1765–1837) do angličtiny.

Německý překlad Upanišad se objevil v roce 1832. Na to plynule navázala práce pana Max Mueller (1823–1900), který v roce 1879 přeložil a vydal dvanáct hlavních Upanišad. Poté se všechny tyto díla překládaly do dalších světových jazyků jako je holandština, polština, japonština či ruština. Všechny tyto překlady byly neprodleně publikovány a našli si cestu mezi intelektuální a osvícené kruhy své doby.

Lidé jako Wiliam Blake, Johann Wolfgang Goethe, Arthur Shopenhauer, Friedrich Wilhelm Joseph Schelling, Whitney, Macdonnell, Monier-Williams, Grassmann, T.S. Eliot, William Butler, R. W. Emerson, Henry David Thoreau, G. F. W. Hegel, bratři August Wilhelm Schlegel a Karl Wilhelm Friedrich Schlegel a mnohé další významné osobnosti své doby byli uchváceni a bytostně ovlivněni hlubokou moudrostí starých védských textů.

Co se týče klasické jógy, tak jak ji známe populárně dnes v našich západních zemích ve smyslu hatha jógy či tantry, prvním do angličtiny přeloženým dílem je „Pojednání o jógové filosofii“ v originále pod názvem „Treatise on Yoga Philosophy“. Autorem této první publikace o józe, která vyšla v Londýně v roce 1851 je bengálský učenec devatenáctého století N. C. Paul. S touto knihou se na svých cestách po světě setkala i Helena Blavatska (1831-1891), žena ruského původu, která svůj život zcela zasvětila mystice, theosofii a ezoterice a proslavila se zejména jako spoluzakladatelka a vůdčí osobnost celosvětové teosofické společnosti „Theosophical Society“. Právě ona ve svých spisech zmiňuje svého známého, jistého Angličana kapitána Seymoura, který se stal praktikujícím jogínem. Tady nacházíme další historický záznam pionýra a pravdě podobně jednoho z prvních praktikantů aštanga jógy na západě.

Nicméně první překlad jógové tematiky v podání západního člověka je jistojistě světoznámá kniha Serpent power (Kundalini Yoga) překladem Hadí Síla, která vyšla v roce 1918 díky překladu a významům sira Johna Woodroffe (1865–1936), který překládal a psal pod pseudonymem Arthur Avalon. Tato kultovní kniha o józe je překladem a vysvětlením originálního sanskrtského textu z 15. století Sat-cakra nirupana, jejímž autorem je indický tantrický jogín, mistr a mystik Purnananda Swami.

Všimněme si tady „náhody“, že tato kniha vyšla právě v roce 1918, tedy v roce kdy byla ukončena první světová válka.

Dále připojuji několik dalších velkých jmen mladších dějin západního světa, které ovlivnila jóga a védy velice významným způsobem: C. W. Leadbeater, Edward Carpenter, Paul Brunton, Carl Jung, Heinrich Zimmer, Albert Einstein, J. Robert Oppenheimer.

Pečetidlo Pashupati

Ještě před nimi však existovali skuteční první západní pionýři objevující duchovní odkaz dávné Indie. Byli to předchůdci výše jmenovaných vznešených pánů Indologů a Orientalistů a to, řecký učenec Pythagoras (570 – 495 př. n. l.) o kterém se praví, že šel ke Ganze, aby se tam učil matematiku a astrologii od místních panditů – védských učenců. Dále pak další řek Megasthenes (350-290 př. n. l.), který v době mírové indicko-řecké vlády mohl svobodně putovat po Indii, navštěvovat všechny poutní, kulturní a vzdělávací místa té doby a tak důkladně nastudovat Indickou tradici a poselství. To vše probíhalo pod záštitou tehdejšího vládce Maurjské indické říše slavného císaře Čandragupty, který byl velice duchovně a kulturně založenou osobou. Z pera tohoto vzdělaného řeckého cestovatele a učence pak vzešla obsáhlá kniha jménem Indica, která shrnovala závěry jeho dlouhodobého pozorování a studia indické kultury.

V té době se Indie nenazývala Indií, protože právě i tato uznávaná kniha později zapříčinila současný název této úžasné země. Sindhu, Hindu, Indus, Indica, Indie… to je postupný vývoj názvu původní země – Bharata varšy, úžasné védské civilizace počínaje Císařem Bharatou prehistorické minulosti, která se pak v posledních pěti tisících let jmenovala různě podle toho, jak ji pojmenovali aktuální vládnoucí dynastie… např. Magadha, Nanda, Maurya, Sunga, Kushan empires atd.

Název Indie získala tato země opět od mimo indických lidí, kteří na tuto civilizaci pohlíželi jako na lidi žijící za řekou Sindhu, která vytvářela jakousi nepsanou hranici na severu, Himalájské pohoří pak na východě a tím oddělovala Indii od zbývající části Asie. Západní, jižní a jihovýchodní strana je obklopena Indickým oceánem, respektive Arabským mořem a Bengálským zálivem.

Z názvu této řeky Sindhu, kterou Arabové a Peršané vyslovovali jako Hindu, postupně vzniklo pojmenování Hindové pro lidi žijící na druhé straně řeky Sindhu a později Indové. Proto máme i dnes další název pro tuto řeku a to Indus. Zpátky k našim prvním mimo indickým badatelům a objevitelům kulturního, filosofického a duchovního pokladu, odkazu a poselství této prastaré védské civilizace.

Další významným člověkem v této oblasti byl řecký velvyslanec Heliodorus, kterého tento „poklad“ oslovil natolik, že se stal prvním západním následovníkem védské kultury, tedy v širším slova smyslu jogínem a to v roce 113 př. n. l. To dosvědčuje sloup, který nechal postavit a který je znám jako Heliodorův pilíř a který doteď stojí a svědčí o této významné události.

Nápis (2. století př. n. l.) přisuzovaný Heliodorovi, který byl nalezen na kamenném sloupu v Besnagaru ve střední Indii zní v sanskrtu takto:

devadevasu vasudevasa garudadhvajo ayam

karito ia heliodorena bhaga

vatena diyasa putrena takhasilakena

yonadatena agatena maharajasa

amtalikitasa upamta samkasam-rano

kasiputrasa bhagabhadrasa tratarasa

vasena chatudasena rajena vadhamanasa

Překlad:

Tento Garuda sloup Vasudevy (Visnua), bůh bohů, byl zde postaven Heliodorem, jenž je uctívačem Visnua, synem Diony a obyvatelem Taxily, který přišel jako řecký vyslanec od velikého krále Antialkidese ke králi Kasiputrovi Bhagabhadra, zachránce, panující pak šťastně ve čtrnáctém roce jeho kralování.

Což znamená, že byl prvním západním uctívačem Boha Višnua, neboli vaišnavou, jinými slovy bhakti jogínem.

Po Heliodorovi stojí za zmínku čínský budhistický mnich Hsüan-tsang (602 – 664), který téměř dvacet let cestoval a pobýval v Indii. Záznamy z jeho cest jsou velkým historickým a literárním příspěvkem celému lidstvu. V jeho svědectví např. nalezneme, jak se zúčastnil Kumbha mely – velkého koupacího festivalu na soutoku Gangy a Jamunu v Prayagu, Allahabad, Uttar Pradesh.

Tento festival se koná na tomto místě od nepaměti každých 12 let. Toto je největší spirituální festival naší planety všech dob, kterého se účastní milióny lidí po dobu 40 dnů. Při poslední Kumbha mele v lednu a únoru 2013, které bylo mé maličkosti rovněž umožněno se zúčastnit padl dosavadní rekord jednoho dne, kdy se během nejvýznamnějšího koupacího dne vykoupalo v tomto soutoku neuvěřitelných dvacet miliónů lidí.

Dále je to Abu Rayhan al – Biruni (973-1048), který byl perským muslimem z dnešního Afghanisthánu. Tento rovněž žil, cestoval a studoval v Indii po dlouhou řádku let. Ve svých spisech psaných v perštině představil indickou kulturu velice kulturním a intelektuálním způsobem. Je opěvován zejména pro svou objektivitu a neutralitu jako pravý milovník světla a pravdy. Jaká škoda, že si z něho většina jeho muslimských současníků a následovníků nevzala příklad a namísto vědomého ničení a vyhlazování původní staroindické kultury nenásledovali cestu vzájemného respektu a tolerance.

Harappa

Tu tedy alespoň následoval jeden z velkých islámských vládců, kteří kdy Indii vládli a to byl slavný mogulský král a císař Mohamed Akbar (1542-1605). Tento král byl patronem kultury, spirituality a umění. Miloval literaturu a vytvořil knihovnu s obsahem více jak 24 000 literárních děl v sanskrtu, hindštině, perštině, řečtině, latině, arabštině a kašmírštině.

Svatí lidé různého vyznání, učenci, filosofové, astrologové, básníci, architekti a umělci zdobili jeho královský dvůr. Tito přicházeli ze všech koutů světa, aby pod jeho záštitou a ochranou studovali a diskutovali realizace svých hlubokých studií nebo si vzájemně prezentovali své umění. Nechal přeložit mnoho sanskrtských védských textů, účastnil se hinduistických slavností a ceremonií a hlavně dokázal, že národ mnoha náboženství a kultur může prosperovat po všech stránkách a zejména žít v míru, toleranci a dokonce respektu jeden k druhému na základě spolupráce, soucítění a dobré vůle.

O to více bolí naše srdce, když se dovídáme, že to byl právě jeho pravnuk císař Aurangzeb (1618–1707), který se nechvalně proslavil jako největší muslimský tyran a krutovládce, který kdy vládl Indii. Tento vědomě a cíleně devastoval staroindickou kulturu, tím, že jeho armády táhly indickými pláněmi, bořili chrámy a svatostánky, rabovali, znásilňovali hindské ženy a zabíjeli hinduistické kněží a učence. Stavební materiál z rozbitých chrámů použil na výstavbu mešit a vládních budov své říše.

To je důvod proč dnes v severní Indii téměř nenalezneme žádnou původní architekturu. Je smutným faktem, že Aurangzeb nechal zbořit úžasné hinduistické chrámové budovy z 16. století, které nechal vystavět anebo zafinancoval jeho slavný praděd král Akbar. A tak dobro i zlo neustále projevuje svoji podobu a boj o nadvládu v tomto materiálním světě duality, jak demonstruje tento historický záznam.

Na závěr uvádím výčet nejvýznamnějších archeologických nálezů, které byly realizovány v Indii během 20. století. Tyto nálezy naznačují, že prastaré civilizace existovali na tomto místě již před velmi dlouhou dobou a že jejich kultura, náboženství a vědomí byli svým způsobem na vysoké úrovni.

Samozřejmě, že různé časové odhady a komentáře historiků na kulturní a náboženský význam těchto civilizací se od sebe navzájem liší a jsou často založeny na spekulacích a domněnkách. Nicméně tyto nálezy hovoří sami za sebe a lidé vyššího vědomí dokáží jejich poselství číst přímo.

Jeden takový nález nejvýznamněji spojený s jógou je pečetidlo „Pashupati“ tzv „Pashupati seal“, jehož stáří se odhaduje na nejméně pět tisíc let a na kterém je vyobrazen Pán Šiva v jógové pozici (sidhásana) jako Pán tvorstva. K tomuto nejvýznamnějšímu archeologickému nálezu se vrátím v detailnějším komentáři v následující části této eseje.

Nástroje vytvořené pravěkými lidmi byly objeveny v severozápadní části indického subkontinentu a jejich stáří odhadují archeologové a vědci na dva milióny let. Podobné stejně staré nástroje byly objeveny i v jižní Indii ve státě Tamil Nadu. Ve stejném státě byly nalezeny lidské kostry staré ca 200 000 let.

Jiné ojedinělé nálezy pozůstatků lidských koster Homo erecta (člověk vzpřímený) byly realizovány v údolí řeky Narmadá ve střední Indii, odhadované staří 400 000 let. Dále byly objeveny malby na skalách a v jeskyních nazvané „Bhimbetka rock painting“ v Madhya Pradesh, staří zhruba 30 000 let. Dále jsou to archeologické nálezy známé jako „Bhirrana findings“ z Haryana staří 10 000 let a „Mehrgarh findings“ z Balochistan, dnešního Pákistánu, zhruba stejného stáří.

Dále jsou významné archeologické naleziště z Harrapy a Mohendžodára (dnešní Pákistán), které dokazují, že kolem řeky Sindhu existovala vyspělá civilizace nazvaná „Indus Valley civilization“ vztahující se k době 5-7 000 let př. n. l. V Harappě bylo v podzemí objeveno celé město s vyspělými urbanistickými systémy staré několik tisíc let.

Podobná civilizace se nacházela v údolí kolem řeky Gangy, speciálně v meziprostoru, který oddělují dvě paralelně tekoucí řeky Ganga a Jamuna, zvaným Doab (meziříčí). Tato civilizace nese název „Ganga Valley civilazation“, stará nejméně 5 000 let. Tyto informace naleznete v sekulárních médiích jako je Wikipedia a jiné, to znamená, že jsou to informace podléhající neviditelné cenzuře této doby a tlaků společností, které této době vládnou. Tyto informace jsou tedy všeobecně akceptované jako autentické.

Nezávislí archeologové, učenci a vědci navíc zvěstují, že jisté archeologické důkazy naznačují, že vyspělá lidská kultura existovala v oblasti dnešní Indie dokonce již před milióny lety. Takovéto zjištění a důkazy by zcela překopaly běžné dějiny lidstva, které se vyučují ve vzdělávacích systémech současné lidské společnosti po celém světě.

Tito nezávislý lidé však tvrdí, že tyto nálezy byli vědomě skryty, utajovány či a zničeny jistými vlivnými a vládnoucími složkami společnosti, které z jistého důvodu nechtějí, aby tato „pravda“ nebo dokonce jen „verze pravdy“ byla dostupná široké veřejnosti. Znovu podotýkám, že osvícení lidé naší doby budou vědět, jaké záměry a motivace vedou společnost k těmto zvláštním krokům.

Za všechny tyto nezávislé autory bych rád doporučil knihu Skrytá historie lidstva od autorů Michael A. Cremo, Richard L. Thompson, originální název „The Hidden History of the Human race“, v češtině vydáno v roce 2001.

Tolik z první části mé eseje nazvané: Historie, archeologie, indologie a orientalismus. Děkuji velmi za vaši pozornost a koncentraci, za to, že jste tento článek dočetli až do konce a přeji vám jen to nejlepší na vaší cestě životem, jenž je cestou jógy, pouti vašeho srdce.

S přátelským pozdravem se s vámi loučí Kovář Pavel.

Příští část s názvem: Původ jógy, védy a žákovské posloupnosti bude v dohledné době publikována opět na těchto stránkách.

V návaznosti na úvodní článek „Co je jóga“ bych rád čtenářům YogaPointu postupně prezentoval širokou, komplexní analýzu a studium jógové tématiky, kterou jsem nazval „Evoluce jógy v čase a prostoru naší planety“.

Já osobně jsem pevně přesvědčen, že jóga je ve své ontologické podstatě stejně dávná a tajemná jako je vesmírný časoprostor a život sám. Ani super moderní člověk současnosti se všemi svými technologickými vymoženostmi a vynálezy není schopen určit hranice vesmírného prostoru a přemoci vliv času.

Stejně tak neomezená a tajemná je jógová „realita“, která nemá omezení času a prostoru. Jak vychází z kontextu mého prvního článku, závěrem mých životních studií a pozorování je, že jóga je věčný a transcendentní vztah mezi Absolutní Pravdou (původní energetický zdroj všeho co existuje; puruša; brahman; tattva) a Jejím projevem (vesmír; časoprostor; energie, prakrti, živé bytosti) a realizace tohoto vztahu (spojení) je konečným cílem a účelem lidského života.

Z toho důvodu není možné jógu jako takovou zcela pochopit, pojmout, dokonale definovat či analyzovat, protože jóga je věčná, absolutní a neomezená.

Zatímco člověk nacházející se v podmíněném stavu tělesného života je pod vlivem času a prostoru, podroben opakujícímu se rození a smrtí, zatěžován dualitou štěstí a neštěstí, rozrušován stárnutím a nemocemi, poután řetězy iluze. Jinými slovy je omezený a v této pozici nemůže ovládnout to co je neomezené. Náš rozum, inteligence, mysl a smysly jsou rovněž omezenými nástroji, kterými nelze pochopit neomezené.

Skutečným adeptem jógy se tedy stává ta šťastlivá osoba, která si pokorně uvědomuje svoje podmínění, omezení a nepatrnost a z této pozice „částečky“ se začne se správným postojem náležitě vztahovat k Celku. A právě takový postoj je vstupní branou k jógové cestě. Opusť své omezené ego a vykroč na cestu neomezeného ducha. Tento vztah mezi „částečkou“ a „Celkem“ je jógou a je to opět jóga, která je prostředkem k úplné realizaci tohoto vztahu. Proto jóga je život samotný, je počátkem, prostředkem i cílem.

Přestože jóga je takto absolutní a neomezená, přesahujíc celý vesmírný časoprostor, moje esej na toto téma bude samozřejmě zaměřena „pouze“ na projevení jógy na naší planetě Zemi. Budeme analyzovat původ a historii jógových principů z různých úhlů pohledu a budeme zkoumat evoluci jógy v průběhu času ze všech dostupných zdrojů ať už východní či západní tradice. Je přirozené, že tyto dva základní pohledy na historii jógy jsou od sebe diametrálně odlišné a to díky hodnotám i ideálům té které civilizace. Podle mého názoru však bude pro čtenáře právě taková konfrontace velkým přínosem.

Svoji esej jsem rozdělil na osm částí a tyto budou pravidelně publikovány na YogaPoint webu pod souhrnným názvem „Evoluce jógy v čase a prostoru naší planety“.

Přirozeným úvodem k této eseji je první již publikovaný článek nazvaný „Co je jóga„, přičemž další části ponesou následující názvy:

1. Historie, archeologie, indologie.
2. Původ jógy, védy, žákovské posloupnosti.
3. Význam, definice, účel, cíl – tradiční jógové cesty.
4. Bhagavad Gíta a další jógové texty.
5. Studium a praxe Aštanga jógy podle Patanjali joga súter.
6. Evoluce a vývoj Aštanga jógy.
7. Jak se dostala jóga na západ? Západní hledači v Indii versus indičtí zvěstovatelé na západě.
8. Závěr – jóga včera, dnes a zítra aneb proč je dobré praktikovat jógu v Čechách nebo kdekoliv se na naší planetě zrovna nacházíme?

Pevně věřím, že tato esej přinese čtenářům YogaPointu zajímavé vhledy, inspiraci a rozšíření obzoru. I kdyby se tyto hodnoty projevily, byť v jen nepatrné míře u několika málo čtenářů budu považovat svůj příspěvek za úspěšný. Předem vám všem s úctou a pokorou děkuji za podporu a zájem.