YogapointČlánky od: Jaro Pávek

Pátý stupeň jógy – Pratyāhāra [Pratjáhára]

je často překládáno jako odnětí nebo odpojení smyslů. Nejde však o žádné zrušení smyslů nebo užívání smyslů. Jde spíše o schopnost obrátit své smysly (kontrola smyslů) do našeho nitra za účelem koncentrace = meditace. Ashtanga jóga je o přítomném okamžiku – „tady a teď“. Ten nás vede k schopnosti se ve své mysli koncentrovat. Běžný tok myšlenek v hlavě zužovat na pouze ty výlučně potřebné a budovat schopnost své myšlenky a pozornost přesně zamířit. Vyčistit mysl od nepotřebných myšlenek. Tato činnost se, tak jako i ostatní benefity jógové praxe, odráží i do běžného života. Výsledkem kontroly smyslů je tedy koncentrace a proto si je dovolím spojit a vysvětlit jedno přes druhé.

Šestý stupeň jógy – Dhāraṇā [darána] (koncentrace)

koncentrace. V Ashtanga józe máme tři body, na které soustředíme svou pozornost a tím se koncentrujeme. A tedy připravujeme na meditaci. Tři zní málo a jednoduše, ale každý z nich je samostatná komplexní složka. Jak a proč se tedy koncentrovat na něco, čeho je hodně a jak se tím dá meditovat? Je to podobný efekt tomu, kdy mysl při józe spouští stresové reakce a my se tím učíme, jak na situace nereagovat stresem. Tak se z tohoto množství bodů pozornosti snažíme najít časem tu nejjednodušší možnou cestu a způsob jak to ovládnout a tím tříbit svou pozornost. Je to broušení diamantu mysli přesným koncentrovaným paprskem naší vlastní pozornosti.

S léty praxe se to stane automatickým, a jak ve své praxi pokračujeme, tím je koncentrace silnější. Na začátku je praxe pozic pouze fyzické cvičení, ale časem se v ní objeví koncentrace. Cesta je to sice dlouhá a svým způsobem nelehká, ale výsledek je jasný, vybroušený diamant. Co nás vlastně kdy čekalo na konci jakékoliv cesty, která byla jednoduchá? Nejkrásnější a zároveň nejtěžší na cestě této jógy je, že si tu svou cestu (cestu k sobě samému – k jasné, klidné mysli – cesta transformace) každý musí vyšlapat sám, protože jóga se odehrává v každého hlavě. Celý život však máme učitele, který nám neustále ukazuje správný směr cesty.

Trojici bodů koncentrace nazýváme Yoga Tristana [jóga trištana] a je to klíč k opravdové, spirituální stránce jógy. Jsou v ní ásany, pránajáma a dṛṣṭi [drišti].

Je ještě něco k ásanám, co zde zatím nebylo napsáno. Jsou to samotné série Ashtanga jógy. Tyto série jsou přesně definovány posloupností pozic, které se vždy praktikují v jednom a nezměněném pořadí. Nic se nepřeskakuje, nic se nevyměňuje. Posloupnost je vždy přesně dodržována. Jedna pozice předchází druhou, logicky na sebe navazují a jedna připravuje tělo na další. Jeden by se ale po chvíli mohl začít ze zdánlivé monotónnosti nudit, to však pouze tehdy, pokud by nesledoval svůj dech, pohled ani bandhy. Opravdové kouzlo stále stejné sekvence spočívá v tom, že člověk má jednak celý život možnost si jednotlivé pozice adaptovat – být schopen je udělat, pochopit, procítit, naučit se je, vytěžit z nich benefit. A co víc, neustálým praktikováním dokola „téhož „mysl není vyrušována nejistotou toho, co následuje – stresem a dostává možnost koncentrovat se – meditovat.

Na první pohled se to nemusí zdát, ale každá pozice, i ta nejjednodušší nás může celý život něco učit. Stejně tak se některé pozice učíme udělat celé roky. Je velmi pravděpodobné, že na začátku bude mít většina lidí alternativy jednotlivých pozic, ale neustálým praktikováním se nám tělo otevře a pozice se budou dát udělat v jejich plné formě – naše tělo je příjme. Ale i pak se každá jedna pozice dá stále více a hlouběji chápat. Časem také najdeme v pozicích pohodlí.

Ásana je samotná pozice, ale rovněž hlavně vinyasa. Umění a schopnost v celé sekvenci správně a precizně pospojovat dech s pohybem. Správně a bezpečně do pozice vejít, vyjít z ní a dodržet správnou posloupnost pozic.

Pránajáma, vědomý, volný, hlasitý dech v pozicích, je poslech zvuku svého vlastního dechu. Zvuk našeho dechu je v podstatě odpověď na kvalitu naší jógové praxe. Je to neustálá podvědomá kontrola, jestli tam dech opravdu je, zda jsme ho nezastavili, jestli tam je zvuk dechu, zda je tam rovnost dechu, zda je klid v dechu a zda dech správně rozpíná hrudník. Nedílnou součástí dechu jsou bandhy – energetické zámky, u kterých chceme jistotu, že jsou stažené (aktivní) po celou dobu jógové praxe. Samotné oddělené techniky pránajámy jistou schopnost koncentrovat se vyžadují, ale ještě větší budují.

Poslední část, dosud nejsou uvedeny a zásadně důležitá je drišti – směr pohledu v každé vinyase a pozici. V systému Aštanga jógy během praxe nikdy nezavíráme oči. Jako důvod můžeme uvést už jen udržování rovnováhy. Navíc, jakmile zavřeme oči, dáváme prostor myšlenkám, aby vešly do naší mysli. A myšlenky jsou právě to, co během praxe v hlavě za žádnou cenu nechceme. Soustředění pohledu také zabraňuje bloudění pohledu po místnosti a okolí, po ostatních lidech v místnosti či po učiteli. Praxe jógových pozic je bdělá meditace na základě koncentrace.

Ne statická – bezmyšlenkovitě meditace. Ta je výsledkem komplexní jógové praxe. Pohled se ukotvuje většinou někde uvnitř našeho těla, abychom opět obešli bloudění pohledu po okolí. Jsou to místa jako břicho, palec na noze, dlaň, směrem ke třetímu oku nebo ke špičce nosu… Směr k třetímu oku nebo špičce nosu je spíše schopnost rozostřit zrak z okolí a zůstat pozorností opravdu pouze v rámci své pozice. Naše oči neustále během dne používáme. Když jíme, kráčíme, sedíme na lavičce, ba dokonce i když sníme, spíme nebo relaxujeme. Kontrola bodu pohledu směřuje ke kontrole smyslů – pratyāhāra. A je to těžší, než by se mohlo zdát.

Sedmý stupeň jógy – Dhyāna [diána] (meditace)

je cílem jógy. Existuje řada způsobů a cest, jak toho dosáhnout. Nejčastěji se soustředí na dech, na mantry, na činnost,… všechno jsou to způsoby, které nás učí koncentrovat se na maličké spektrum činností, na bod, na předmět,… Jde o trénování naší vlastní mysli, aby se časem vědomě dokázala zbavit toků myšlenek úplně a tedy opravdu dosáhnout stavu meditace. A přesně to dělá i Ashtanga jóga. Během celé praxe a léty praxe učí naši mysl absolutní koncentraci, která jednou přeroste v činnost – pohyb nevyžadující jakoukoliv myšlenku nebo vědomou kontrolu.

Stane se z ní bdělá meditace. Zároveň připravuje naše tělo, fyzické i astrální, na samotnou meditaci vsedě. Meditace totiž není činnost. Je to stav. Nejkrásnější definoval meditaci David Williams (byl s mojí učitelkou Nancy Gilgoff v Indii když se ji poprvé učili), když řekl, že „meditace je prostor mezi dvěma myšlenkami“. Není tedy možné, aby si člověk uvědomoval, že medituje. A tedy ani, aby přemýšlel nad tím, co dělá, nad tím, že praktikuje jógu. Jako meditace, tak i jóga jsou stavy bez myšlenek. A oba jsou dlouholetý proces. Jakmile se do jógy vnoří myšlenky, již není jógou, ale fajn fyzickým, relaxačním, terapeutickým cvičením (proto říkáme, že jóga se praktikuje, ne cvičí).

Meditovat se dá vleže, na židli, sezením na polštářku,… Tradičně však meditace probíhá v lotosovém sedu. Jedna z věcí je, že jak jóga, tak ani meditace by neměly koneckonců vyžadovat pomůcky (pásy, bloky, polštářky, učitele). Jsou to samozřejmě výborné nástroje, široce využívány a je super, že je máme možnost využít. Bavíme se čistě teoreticky. Jóga i meditace jsou obě o práci s vlastním tělem a myslí a neměly by záviset na jiných pomůckách. Lotosový sed je sed, ve kterém energie v těle proudí v rovnováze, umožňuje pohodlné sezení s rovnými zády, ve kterém jsou srovnané čakry v jedné linii, je to sed, ve kterém neusneme… Na rozdíl od meditace vleže (využívané hlavně při vedených meditacích a vizualizacích), má meditace vsedě další úžasný efekt. Naše tělo nám umožňuje poskládat se do doslova magického tvaru, symbolu, který všechny starověké kultury znali kolem celého světa. Je to tvar pyramidy. Tvar trojúhelníku, který efekt, proces meditace, schopnost napojit se na Zdroj znásobuje.

Otázkou může pro někoho zůstávat, proč vlastně meditovat. Cílem meditace (a tedy i jógy) je zatavení myšlenek, resp. vybudování schopnosti kontrolovat toky svých myšlenek. Pouze když zastavíme své myšlenky, umíme poznat sebe. Nahlédnout do sebe. Naše mysl je konstantně, ale zároveň přirozeně plná myšlenek. Jsme doslova otroky svých myšlenek. Jsou jako stálý film promítaný na pozadí našeho (pod) vědomí. Ovládají naše emoce, názory, budují nám iluzi reality – poutají nás k tomu co (ne) bylo a co by (ne) mělo být, namísto toho, abychom řešili to, co je nyní. Přitom i minulost byla přítomný okamžik, a budoucnost bude znovu pouze přítomný okamžik.

Podstatu věcí, i podstatu sebe sama, umíme vnímat pouze „teď“. Šťastní nebudeme v minulosti, ani v budoucnosti. Je a bude to jen teď. Pouze v přítomném okamžiku umíme nahlédnout do sebe, ke zdroji svého štěstí, které nosíme sami v sobě. Nikdo jiný ani nic by nemělo být zdrojem našeho štěstí. Může to znít napoprvé sobecky, ale je to pravda. Jóga, i meditace, jsou o přítomném okamžiku. O stálosti a bytí ve stavu „tady a teď“. Praxe nás učí, jak se osvobodit od každodenních toků myšlenek, na kratší či delší dobu je zastavit a setkat se sami se sebou, s jednotou.

Existuje krásné přirovnání k tomu, jak to funguje. Představte si sebe jako jezero s křišťálově čistou vodou. Dno jezera je Vaše pravé „já“. To, kým skutečně jste, něco, co neznáte, co nevíte, jak vypadá. Na hladině jezera jsou vlny. Vlny Vám nedovolí se podívat na dno. Často nemůžete ani jen zahlédnout, co tam je. Ty vlny jsou vaše myšlenky. Neustálé vlny myšlenek, které Vám nedovolí najít ticho a tak nahlédnout, poznat to, čím/kým opravdu jste.

Je to poznání, které nemůžete pochopit, dokud ho nezažijete. Stejně jako nemůžete pochopit jógu v jejím pravém slova smyslu, dokud ji nezažijete (schválně píšu, nezažijete, protože jedním nebo krátkodobým vyzkoušením nic nezažijete). A přesně to, co dělá jóga a meditace je, že tyto vlny pomaličku, časem zastavují. Resp. nás učí, jak vědomě tyto vlny zastavit. Je to však (krásný) proces.

Osmý stupeň jógy – Samādhi [samádí]

poslední krok, stupeň, končetina, výsledek jógy. Je to absolutní spojení s objektem pozornosti. Je výsledkem praktikování koncentrace a meditace. Koncentrace je kontakt s pozorovaným objektem (objektem pozornosti, soustředění, koncentrace), meditace je spojení. Samádhi je stav, kdy se stáváme s objektem jedním a objekt začínáme plně chápat. Samádhi doslova znamená spojení. Pokud je bod koncentrace například náš dech, tedy my, meditace nás spojí se sebou samým. Pokud se soustředíme na univerzální energii (energii Zdroje, Boha, anděla strážného,…), meditace nás s nimi spojí. Je to individuální a dovolím si říct, že velmi intimní zážitek. Stav jednoty.

T.K.V. Desikachar (syn T. Krishnamacharya) popisuje ve své knize The Heart Of Yoga:

„Koncentrace, stejně jako meditace a ani samádhi nejsou činnosti, ale stavy.“

Tak jak se nedá říct, že medituji, nedá se říct, ani že se koncentruji nebo jsem ve stavu samádhi. Umíme však připravit prostředí na koncentraci, umíme praktikovat ásany a prāṇāyāmu, které podle Joga Súter vytvářejí vhodné podmínky pro mysl na vstoupení do stavů koncentrace, meditace a samádhi. Na to, aby se dala zažít koncentrace a meditace, musí mysl nejprve být v určitých podmínkách. Nejdříve je potřeba všechny věci odehrávající se v mysli (myšlenky) zastavit, aby se utišila. Joga Sútra doporučuje praktikovat ásany a prāṇāyāmu jako přípravu na koncentraci.

Prāṇāyāma [pránajáma] by se dalo přeložit jako kontrola (ayāma) dechu (prāṇa). Je to most mezi fyzickým projevem jógy a duchovní praxí jógy. V systémech hatha jógy existuje množství dechových cvičení s různými účinky, některé vhodné pro každého, některé vyžadující jistou praxi. Tak jako pozice i dýchací techniky by měly být vždy učeny zkušeným učitelem a stejně jako špatně použité pozice, i špatně použité dechové cvičení může mít v jistých (opravdu extrémních) případech negativní efekt (od přepálení energetických drah až po, v extrémních případech, šílenství).

Během celé doby praktikování Ashtanga jógy, a tedy jejím základním kamenem od kterého se odvíjí vinyasa i ásana, je právě dech. Je mu věnováno permanentní vědomí – koncentrace. Mnoho lidí nazývá dech používaný při praktikování Oujjayi [udžáí] Pranayama. Není to ale tak. Guruji nikdy neučil, že bychom používali při praktikování pozic prāṇāyāmu. Jmenuje se to prostě volný hlasitý dech.

Volný, protože by neměl vyžadovat absolutně žádné úsilí. Hlasitý, protože při dechu vydáváme syčící zvuk stejný jako v Oujjayi Pranayama – odsud pochází označování dechu v jógové praxi. Zvuk dechu v obou případech připomíná šum moře nebo šum listí na stromech, měl by vycházet z hloubky hrdla, sevřením dýchací trubice (nejde o zvuk vydávaný vibrováním hlasivek). Je to zvuk jako kdybyste chtěli přes zavřená ústa vyslovit písmeno „H“.

Je to sevření v místě, které se sevře při zívání nebo při polykání. Zvuk by měl být tak hlasitý, jak to jde. Dýchání během praxe jógových pozic není forma pránajámy jednak proto, že dech v podstatě nekontrolujeme, pouze vnímáme, a pránajáma jsou dýchací techniky, při kterých sedíme v pohodlné pozici, která nevyžaduje naši pozornost a při které máme páteř rovnou a kolmo k zemi. Což při jógové praxi není. Navíc… tradičně jsou pozice praktikovány s kulatými zády, ne rovnými.

Dýchat by se mělo vždy výhradně nosem, nikdy ne ústy. I přesto, že se dýchá nosem, zvuk nevydává sevření nosních dírek, ale sevření hrdla – mimické svaly a tedy i nosní dírky jsou stále uvolněné. Zvuk se vydává při nádechu stejně jako při výdechu. Dech nijak neprodlužujeme a nikdy nepřerušujeme. Délka nádechu a výdechu by se měla vždy rovnat. Ačkoliv se během praxe pozic a vinyasy délka dechu přirozeně, pravidelně mění, délka jednoho nádechu vždy udává délku následujícího výdechu.

Vnímání délky dechu – vyrovnávání délky dechu a sevření hrdla samy přirozeně prodlouží dech na požadovanou délku. Žádná kontrola ani natahování dechu. Pouze koncentrace na dech – poslech dechu a udržování rovnováhy, pohodlí dechu. Je to volný (přirozený), ale hlasitý dech.

Tento systém dechu je hřejivý dech a spolu se správným pohybem tvoří Vinyasu. Dech dýchá do vnitřního ohně (agni) a pohyb ho roznáší do celého těla. Zvuk dechu by měl být pronikavý. Pattabhi Jois říkával, čím hlasitější dech, tím méně je možné slyšet své myšlenky. A je to tak. Funguje to. Nemluvě o tom, že zvuk dechu má určitou frekvenci, vlnění, které proniká až na molekulární úroveň těla a přivádí mysl do silného meditativního stavu – funguje podobně jako mantra. Aktivované energetické zámky, které jsou zmíněné níže, teplo Vinyasy, stažené břicho, dech do hrudníku ve spojení s pozicemi jsou zdrojem masáže a detoxikace vnitřních orgánů.

Součástí dýchacího systému jsou i energetické zámky těla – bandhy [bandy]. V praxi pozic používáme mūla [mula] a uḍḍiyāna [udiána] bandhu. Při samostatných dýchacích cvičeních, oddělených od praxe pozic, používáme i Jālandhara [džalandara] bandhu. Mula bandha, kořenový zámek, je situována v pánevním dně v oblasti perinea – oblast mezi konečníkem a pohlavními orgány.

Aktivujeme ji stažením této oblasti způsobem, jakoby jsme ji chtěli vtáhnout dovnitř do pánevní oblasti. Něco podobného, jako byste chtěli zastavit akutní potřebu jít na toaletu. Tento zámek zachycuje klesající energii výdechu (Apana Vayu) v těle. Dodává uzemnění, stabilitu, rovnováhu. Uḍḍiyāna Bandha se aktivuje vtažením břicha dovnitř. Při praxi pozic je to zatahování břicha dovnitř, avšak s možností stále dýchat. Jde o pevnost/stálost podbřišku (do této oblasti v Ashtanga józe nedýcháme – dýcháme pouze do objemu hrudního koše).

Ve spojení s oblými zády (charakteristickými pro tradiční techniku praktikování pozic v Ashtanga józe, i když dnes ji mnoho lidí učí a praktikuje s rovnými zády) se mula a uḍḍiyāna bandha automaticky spojí (cca v oblasti 4 prsty pod pupkem) a tahají energii nahoru zpět do těla. V praxi samostatných dýchacích cvičeních, tak jak udává i Hatha-Yoga-Prādipīka se uḍḍiyāna bandha praktikuje při zádrži dechu (kumbhaka) a na začátku výdechu. A to v sedě s rovnými zády a tažením břicha dozadu až po páteř a nahoru.

Jalandhar Bandha se používá pouze při samostatných dýchacích cvičeních a také – jak říká Hatha-Yoga-Prādipīka – na konci nádechu a během zádrže. Jalandhar bandha je v oblasti krku a aktivuje se přitlačením brady do jamky mezi klíčními kostmi. Zadržuje stoupající energii nádechu (prána Vayu) a udržuje ji uvnitř. Stejně zadržuje shora padající energii – kapající nektar v oblasti hlavy, který je zdrojem vyššího já a poznání.

Kromě praxe jógových pozic, kde používáme volný hlasitý dech v systému Ashtanga jógy využíváme oddělená dýchací cvičení jako například Ouujayi Prānayama,

Nadi Shodana, Kapalabathi, Bashtrika, Sūrya a Chandara Bhedana či Sitali.

Ať už při praxi pozic a Vinyase, nebo při samotných dechových cvičeních, dech a práce s ním je prostředek pro zastavování myšlenek. Některá pokročilá dechová cvičení se učí nejdříve po letech jógové praxe, protože vyžadují připravený jak nervový – energetický systém, ovládání energetických zámků, tak i připravené tělo – otevřené pozicemi – na vzpřímený sed bez bolesti a rušení pozornosti, ale ze všeho nejvíc vyžadují mysl připravenou tréninkem zastavování proudu myšlenek a schopnost nevyvolávat stresové reakce – například při zádrži dechu. Z bio neurologického hlediska – zatímco nekontrolované dýchání aktivuje zadní část mozku, vědomé dýchání aktivuje přední mozek. Místo, které je „náhodou“ místem třetího oka?

Chakrasana

Na lekce jógy, i Ashtanga jógy, chodí množství lidí. Někteří umí udělat vážné krkolomné pozice, ale není to zárukou, že každý z nich opravdu dělá jógu. Jóga (její podstata) totiž nemá moc společného s fyzickými projevy – pozicemi či ohebností. Jógu s její opravdovou esencí může dělat i obézní, zatuhlý nebo vážně nemocný člověk.

O jógu jde totiž až tehdy, když se stane opravdu meditativní. A meditativní se stane precizní koncentrací. Koncentrací na pozice, přechod mezi nimi, na energii v těle – dech a energetické zámky a na pevný, nezlomný pohled. Jóga je to tedy tehdy, když se do hlavy nedostanou myšlenky. Jakmile se projeví myšlenky, už to není spirituální jóga. Pokud jsou v jógové praxi myšlenky, je to cvičení využívající jógové pozice. Nikdo však neříká, že to i tehdy nemá benefit. Určitě to může být vysoce relaxační, rehabilitační cvičení. Opravdové spojení těla s myslí a duchem je ale možné pouze přes meditaci, resp. koncentraci.

Nyní pravděpodobně vyplula na povrch otázka, proč tedy praktikovat pozice, ještě k tomu těžké pozice, vinyasu, potit se, celý život a téměř každý den, proč dělat něco, jako bdělá meditace v pohybu, když se dá jednoduše pustit přímo do statické meditace? Není to také cesta k poznání sebe skrz sebe?

Svým způsobem je. I tak se umíme spojit se svým vyšším já. Meditaci a formám meditace se ještě budeme věnovat. Řekněme si jen, proč dělat i fyzický a zdánlivě náročný aspekt jógy – ásany a vinyasu. Cíl je opět pouze meditace. Meditace však není jednoduchá věc. Když se posadíte a zkusíte dosáhnout stavu meditace, začnou se hlavou valit myšlenky všeho typu. Pokud sedíte v lotosovém sedu nebo podobné pozici, pravděpodobně Vám po chvíli začnou kolabovat záda, bolet v kříži, mezi lopatkami. Pokud jste v plném lotosovém sedu, tak začnou trnout a bolet nohy, to opět ruší možnost koncentrace a spouští zase stresovou reakci, případně se do lotosového sedu ani nedostanete. A najednou máme situaci, v níž se meditovat nedá.

To co dělá praxe jógových pozic a vinyasy ve spojení s jóga trishtanou je, že vinyasa umožňuje praktikovat hluboké pozice s jejich silným terapeutickým účinkem, které spolu otevírají naše tělo, klouby, úpony, uvolňují a natahují svaly, detoxikují všechny tkáně, prorážejí energetické dráhy a čakry, pomáhají předcházet vyvolávání stresových tělesných reakcí z nepohodlí, a jóga trishtana učí mysl jak se koncentrovat, upozorňovat, postupně zužovat spektrum bodů (paprsek) koncentrace bez zbytečných „útoků“ nechtěných myšlenek.

To vše proto, abychom si jednoho dne, když si to naše duše začne přát, uměli sednout do pohodlného lotosového sedu, ve kterém vydržíme bez bolesti sedět delší dobu a mnohem snadněji a klidně se můžeme pokoušet dosáhnout stavu meditace, protože už nic nebude táhnout naši pozornost. Tělo bude po praxi volné a zdravé, mysl bude klidná a připravena přijmout proces, plody meditace. Kromě toho, naše tělo je schránka, která nosí naši duši. A tuto schránku chceme i ve stáří mít silnou a zdravou, bez toxinů a nemocí, plnou prány a vitality. A toho se dá dosáhnout precizní praxí jógových pozic.

Jóga je to, co se vidět nedá. Silné pohyby Ashtanga jógy jsou pouze povrch vnitřní spirituální cesty.

„Za silným tělem je energie, která je spirituální a která nás drží při životě. K získání přístupu k spiritualitě musíte nejdříve porozumět fyzickému. Toto tělo je chrám a v tomto chrámu je Átman – Bůh. „Sri K. Pattabhi Jois.

Āsana

je v doslovném překladu „sed“. Pozice. Je to jediný vizuální projev, který dokážeme vidět během jógové praxe. Ásana je to, kde mnoho jógových škol začíná, ale zároveň i končí. Když si představíte Ashtanga jógu během praxe jógových pozic (to, co všichni vidí jako charakteristickou sekvenci ásany), je to jako ledovec plující na moři. I přes svou mylnou, fyzicky zaměřenou reputaci, je ásana pouze špička plovoucí nad mořem. Lépe řečeno, je to sněhová čepice na špičce ledovce. Celý ten zbytek ledovce je to, co se odehrává v těle, hlavě a duši praktikujícího.

V Ashtanga józe máme stovky pozic. V dnešním světě internetu se umíme k fotkám a audio – video záznamům snadno dostat a naoko se podívat, jak taková Ashtanga jóga vypadá. Na většině těchto záznamů jsou pokročilí praktikanti, kteří umí udělat i ty nejkrkolomnější pozice, dát si obě nohy za hlavu, zaklonit se a chytit si kotníky… Ano, toto vše může být a také je součástí Ashtanga jógy. Ashtanga jóga je rozdělena do sérií sekvencí lišících se náročností a přínosem pozic. Internet je plný obrázků kde je možné si tyto sekvence prohlédnout. Západní svět je naučen se jógu „učit“ způsobem, že učitel demonstruje, ukazuje pozice a žáci napodobují.

A takto lidé posuzují i Ashtanga jógu. Podívají se na sekvence pozic nafocených pokročilými praktikanty a pak si řeknou – toto je příliš fyzické, toto je jóga zaměřena na fyzickou výdrž, ohebnost, efekt, divadlo, cirkus,… A toto je první obrovská chyba, kvůli které má Ashtanga jóga jméno, jaké má. Ani jedno ze jmenovaného se ani trochu neblíží pravdě. Druhá, ještě horší chyba je, jak lidé Ashtanga jógu „vyzkouší“, nebo s ní začnou.

Foto: Anita Balážová

Ashtanga jóga má tradičně čtyři série sekvencí.

Každá ze sérií začíná stejnými pozdravy slunci – dvěma typy – pozdrav slunci A (9 vinyas – praktikována vždy 3 nebo 5 krát) a pozdrav slunci B (17 vinyas – praktikována vždy 3 krát). Tyto pozdravy slunci jsou (pokud jsou praktikované správně) silně meditativní, nastavují mysl do hladiny rovnováhy a koncentrace, zapalují vnitřní oheň (agni – ne nadarmo se jmenují pozdravy slunci). Kromě toho, jako i Ashtanga jóga samotná, jsou hrou s vlastní energií – pránou a energií země. O zvedání, uzemňování, víření, „střílení“ energie v těle a výměnou energie mezi tělem, zemí a éterem. Může to znít zvláštně, ale pokud jsou pozdravy slunci praktikované správně po nějakou dobu, tato hra energie je fyzicky hmatatelná.

Na začátku každé série následuje stejná, tzv. otevírací sekvence – pozice ve stoje, které jsou jako vždy v první řadě práce s energií, ale také aktivace hlavních svalových a kloubních partií. Na konci každé série je vždy stejná zavírací sekvence – převážně inverzní pozice, která zase organismus a energetický systém pomaličku zklidňují před závěrečnou hlubokou relaxací. Představte si otevírací a zavírací sekvenci jako dva plátky chleba. Ta výplň mezi nimi – výplň tohoto pomyslného sendviče – je daná série. I když sendvič má vždy na vrchu a na spodku stejný chléb, výplň se může měnit.

Tak je to i v Ashtanga józe. Otevírací a zavírací sekvence jsou stejné a výplní bude jedna ze zmíněných čtyř sérií. A tak jako každá výplň má jinou chuť a nutriční hodnotu, tak i každá série má jinou sekvenci pozic a jiné účinky, benefity. (Jen pro upřesnění informace, třetí a čtvrtá série se občas mohou praktikovat i bez zahajovací sekvence. Po pozdravech slunci následuje hned první pozice dané série. Zavírací sekvence se však praktikuje vždy).

První série je v sanskrtu označována jako Yoga Cikitsā [joga čikitsa]

v překladu „jóga terapie“. Jejím úkolem je uzdravit organismus. Aktivovat a rozproudit všechny oběhové systémy, rozpustit a vytlačit toxiny z tkání, kloubů a orgánů, zpevnit kosti, zpružnit páteř, stimulovat centrální energetický kanál, zvýšit efektivitu vstřebávání kyslíku v plicích, zvýšit koncentraci a pozornost, rovnováhu a ohebnost, kvalitu pokožky, kvalitu svalové hmoty, zvětšit rozsah kloubů a tím dodat pohybovému aparátu pocit „tekutosti“ při pohybu, zatímco se zvýší pevnost a síla těla, dává možnost pocítit energii – pránu, kolující našim tělem. Spektrum pozic první série spočívá v rovnováze předklonů a následné kompenzaci záklonem (ohýbání páteře), torzo, v rovnovážných pozicích, pozicích stimulujících játra, slezinu, trávicí trakt, ledviny, plíce, pozic zvětšujících rozsah rozpínání hrudního koše, chiropraktické pozice na celou délku páteře, pozice vytvářející fungující nervové propojení mezi mozkem a svaly, spojující mozkové hemisféry, pozice odstraňující strach, stres, budující pokoru, atd.

Druhá série, Nāḍi Śodhana [nádí šodana]

znamená čištění nádí – energetických drah a kanálů v těle. To je tedy prvořadý benefit této série, ale kromě toho dodává ještě větší rovnováhu, sílu, kontrolu a pozornost. Odstraňuje emoční bloky, proráží energetické dráhy, uvolňuje funkci čaker, silně detoxikuje hlavně játra, čehož přínosem je uvolňování nervozity, nevyrovnanosti a stresu, ještě více než první série posiluje kardiovaskulární, respirační, lymfatický, trávicí i vylučovací systém, přispívá ještě silnější purifikaci organismu.

Je složena ze série hlubokých záklonů, též hlubokých předklonů, balančních pozic na rukou a na předloktí, pozic stimulujících proudění a „střílení“ energie tělem, prorážení (otevírání / aktivace) i pravého a levého energetického kanálu (Ida a Pingala), centrálního energetického kanálu (Sushumna) – probouzení energie kuṇḍalinī [kundalíní], hlouběji torze s detoxifikační a masážním efektem na vnitřní orgány a páteř, pozice pokořující strach a stres,…

Sthira Bhaga [stira baga] se stejně jmenují třetí a čtvrtá série.

Sthira v překladu znamená velkolepý, ohromující, vznešený,… a Bagh znamená klid, rovnováha. Zatímco první dvě série jsou (ve svých formách a případných modifikacích) vhodné pro každého, tyto série jsou určeny pro opravdu pokročilé a hlavně dlouholetých praktikanty, jsou složeny z intenzivních předklonů i záklonů, rovnovážných pozic, pozic, do nichž se vstupuje ze stoje na hlavě, rovnovážné pozice na rukou. Jsou to sekvence vyžadující stále zdokonalující se sílu, rovnováhu, lejzrově přesnou koncentraci pozornosti (vysokou úroveň bdělé meditace vyžadují i první dvě série). K energetickým kanálům se přidává stimulace – práce se sedmou, korunní čakrou. Čtvrtá série, kromě zmíněného, výrazně pracuje s pránou, kde se opakovaně v sérii energie prudce rozvíří a vzápětí následuje meditační sed pro absorbování.

Pak je tu ještě jeden faktor, který dělá Ashtanga jógu právě tím, čím je. Je to systém vinyas. Je to klíč k celému systému této jógy a bez něj by nemohla existovat. Vinyasa je dokonalé, precizní a přesné spojení pohybu a dechu. Je to doslova umění, které se učí a buduje roky. Není to libovolný pohyb mezi pozicemi. Vinyasa je to pouze tehdy, pokud se využívá příslušná energie nádechu nebo výdechu – schopnost využívat posilující a zdvíhající sílu nádechu a relaxační, klesající sílu výdechu ve prospěch pohybu a proudu energie.

Každá pozice v Ashtanga józe má svou přesně definovanou vinyasu, způsob, jak se do pozice dostat a jak se z ní dostat ven – do další pozice. Pattabhi Jois popisoval systém vinyas jako girlandu, nebo jako náhrdelník. Jako dlouhý motouz a na něm jsou korálky. Korálky jsou od začátku až po konec spojené motouzem. A tak je to i v józe. První pozice s poslední jsou spojeny vinyasou.

Nač je však vinyasa v józe důležitá?

Ze všeho nejdříve je třeba říci, že právě ona dělá praxi jógových pozic, hlavně těch náročnější možnou, ale hlavně bezpečnou. Je to spojení dechu a pohybu – dech, prána, vzduch je to, co pohání a zapaluje vnitřní oheň. Ten uvolňuje tělo, svaly, klouby, aktivuje oběhové systémy těla, aktivuje pocení (tavení toxinů), které vyplavuje nečistoty z těla. Teprve, když je tělo zahřáté (zevnitř samozřejmě), je bezpečné dělat hluboké a účinné pozice bez zranění.

Pattabhi Jois proces tavení toxinů krásné přirovnával k tavení zlata. Když máte syrovou hroudu zlata („syrové“ tělo), musíte ji nejprve ohřát a roztát (vinyasa). Když zlato zahřejeme (efekt vinyasa), nečistoty se vyplaví na povrch (pocení). Nečistoty z povrchu seberete a zůstane vám ryzí zlato (detoxikováno tělo). Navíc po praktikování viyasy zůstane tělo silné a ohebné jako tělo lva.

Do pozic se také nevchází libovolně. Do některých se vstupuje nádechem, do některých výdechem. Opačný dech – opačná energie mohou být důvodem zranění. Ještě horší je vstupovat / praktikovat pozici se zadrženým dechem. To je opět pouze cesta ke zranění. Když se však člověk při józe zraní, nikdy tomu není na vině jóga. Nikdy. Vždy je to praktikant sám, co si to zavinil. Jóga je nástroj. Nástroj ať už k zvládání stresu, rehabilitaci, transformaci,…

A každý nástroj se dá nesprávně a nebezpečně použít. Tak jako jóga může přispět k lepšímu životu, tak nám i kladivo může pomoci postavit si dům. Ale když se klepneme kladivem po prstě, kladivo nenese vinu. To my jsme ho tak použili. A tak je to i s pozicemi v józe. Lidé se jimi občas zraní. Je to proto, že se buď nezahřáli, nesprávné dýchali, dělali pozici, na kterou jejich tělo prostě nebylo připraveno – tlačili se do pozice, vinyasa – každý jeden pohyb (soubor pohybů) – způsob vstupu (vystoupení) z pozice má vždy svůj nádech nebo výdech.

Dech se nikdy při jógové praxi nesmí zadržovat.

Dech je prána. Zadržená – zastavena prána nemůže tělem kolovat. A jóga je o cirkulaci praním v těle. A když prána koluje, praxe je bezpečná. Už v textech Yoga Korunta od Rsi Vamana byla napsána známá věta “Vinā Vinyāsa-yogena āsanādāīn na kārayet.” [„Ó jogíne, nedělej jógu bez vinyasy“].

Podle Rsi Vamana je to vinyasa, spojování dechu s pozicemi v nepřetržitém rytmu, což vytváří tapa (teplo), které spouští očistný proces v orgánech a nervovém systému a poskytuje meditativní podmínky, bez kterých by praxe pozic mohla být nebezpečná, nebo v lepším případě bez efektu.

Další neoddělitelné opodstatnění vinyasy je meditace. Vinyasa je meditace. Celá Ashtanga jóga je jedna velká bdělá meditace v pohybu.

Suma sumárum to „na oko“ může vypadat, že Ashtanga jóga je opravdu složená z krkolomných pozic, pohybů poskoků dopředu a dozadu, nahoru a dolů. Z venku je samozřejmě vidět jen to fyzično a vypadá to, jako obyčejně spojení síly, ohebnosti a nějaké výdrže. Jeden by se zeptal, co má toto společné s jógou, protože jsme zvyklí si jógu představovat jako stabilní sed v pozicích a v nich meditaci. Jsme zvyklí se na ni dívat pouze pod tímto jedním úhlem. Ale v Ashtanga józe se přitom odehrává o tolik více.

Existují jógové školy, které jsou ovšem o relaxačním cvičení a pomalém střídání pozic, bez potu, bez úsilí, s příjemnými dýchacími cvičeními, meditacemi, jejichž výsledkem je ostatně uvolnění těla i hlavy. Proč potom praktikovat něco, co není pohodlné, něco co není jen relaxační, proč praktikovat fyzickou aktivitu, při níž se člověk totálně zpotí, něco, čeho se bojí (například stoj na hlavě), něco, do čeho je třeba aktivně zapojit i svou hlavu, něco, co vypadá nepřirozeně a těžko, což je velká výzva a z čeho máme pocit, že to není pro nás, nebo že to je příliš těžké. Většinou, řekněme si to upřímně, je to nepřiznaná lenost a pohodlnost nebo podceňování se (na základě věku, fyzického stavu nebo zdraví). Pojďme se na to ale podívat z pohledu neurobiologie tak, jak to popsala neuroložka Alex Korb, PhD ve svém blogu.

Jako praktikantka jógy přišla na to, že jóga nefunguje proto, že je relaxační, ale proto, že je svým způsobem stresující. Je to právě snaha/schopnost zůstat v klidu ve stresujících podmínkách, co je tím největším benefitem jógy. Náš mozek je na nepohodlné situace nebo dezorientaci zvyklý reagovat automaticky určitým způsobem tím, že spouští fyziologickou stresovou reakci. Tato reakce vyvolává strach a myšlenky typu, že se zraníte, že na to nemáte, že už nemůžete,…

A tyto myšlenky pak dále spouštějí ještě silnější stresovou reakci. Bez ohledu na to, v jaké stresové situaci se nacházíte (stoj na hlavě, utíkání před lvem, pracovní dead-line), nervový systém má pouze jednu tělesnou reakci. Jednotlivé situace a myšlenky se mohou lišit, ale odpovídající oblast mozku je jen jedna a fyziologická reakce je také vždy stejná – zvýšený tlukot srdce, stažení svalů, vylučování stresových hormonů. Interakce mezi tělem a myslí však funguje oběma směry.

Tak jako stresová reakce vyvolává stažení svalů, tak i uvolňování svalů, hlavně svalů na obličeji, vede mozek pryč od stresu. Stejně zpomalování dechu obrací mozek pryč od stresu a negativního myšlení. Jak to ale celé spolu souvisí? Otáčení páteře, nepříjemný pocit být vzhůru nohama, pocení, neschopnost dýchat, jsou pouze jiná forma nepohodlí a dezorientace a mají tendenci automaticky vést k negativnímu myšlení a spouštění stresových reakcí v celém nervovém systému.

Nicméně, i když je tato reakce automatická, neznamená to, že je nezbytná. Je to jen zvyk mozku. Jeden z hlavních cílů jógy je trénink toho, aby mozek přestal automaticky spouštět stresové reakce. Tento efekt se pak přirozeně odrazí i v běžném životě.

Patanjali

Jama a Nijama jsou první dva stupně jógy týkající se životních akcí praktikanta jógy. Často jsou považovány za zákazy, ale jsou to spíše doporučení, jak by se člověk měl chovat a myslet. Šipky ukazující na směr myšlení. Jde o základ jógy jako životního stylu mimo samotné praxe jógových pozic a meditace.

Jsou to doporučení, která jsou uložena v podvědomí a pomáhají nám tvořit naše rozhodnutí, akce a určovat směr, kterým v životě půjdeme. Jama jsou jisté morální principy, o kterých se tvrdí, že bychom je měli praktikovat k okolnímu světu, a Nijama vůči sobě samému. Tak či onak, obě se dají praktikovat navenek i uvnitř jedince. Je to jen úhel pohledu. Každá z nich má pět bodů. V sanskrtu jsou popsány jediným slovem, v překladu většinou také. Za každým slovem se však ukrývá celá samostatná filozofie, o které by se daly psát knihy. Budu je popisovat jen velmi stručně, každý si za nimi najde a uvědomí „to své“ (každý od jógy potřebuje něco jiného, jóga je „pouze“ univerzální nástroj, který přinese každému právě to, co potřebuje).

V první řadě chci ještě jednou připomenout, že toto jsou určité „směrovací, naváděcí cedulky/šipky“, které nám ukazují směr, kterým bychom se měli ubírat. Jejich cílem by měla být otevřená mysl. Tyto principy neurčují obecnou šablonu aplikovatelnou na každého, určitou šablonu toho, jak by praktikant jógy měl vypadat, jak přesně by se měl chovat, co by měl jíst, co by měl nosit za oblečení, co musí a nesmí.

Vytváření si takové šablony vede právě naopak k uzavřené mysli (i při laickém pohledu: šablona = omezený a definovaný tvar bez možnosti tvorby a vývoje). Pokud má jóga nějaké změny do našeho života přinést, dostaví se to samo od sebe, aniž jsme věci měnili svévolně. Chci tím říct to, že například kuřák nemusí skončit s kouřením před tím, než začne praktikovat jógu. Právě tehdy, když bude ten nejsprávnější čas, přestane, aniž se do něčeho nutil, případně ho do toho nutil (doporučoval mu to) někdo jiný.

Jama [jáma] obsahuje těchto 5 bodů: NE-násilí, NE-lhaní, NE-kradení, NE-lakota a uvážené požitky

Ne-násilí (ahimsa) [ahimsa]

Je samozřejmě myšleno jako neubližování jiným lidem, zvířatům, přírodě. Formy ublížení jako fyzické napadení nemusíme ani připomínat, ale dá se ublížit i jinak. Slovy, činy, gestem, pohledem, myšlenkou.

Neubližování zvířatům je dnes (z pohledu obecně očekávané šablony jogína) chápáno jako vegetariánství. Toto je nesmírně citlivé téma a ze zkušenosti vím, že je to skoro tabu. Chci k tomu říci jen několik faktů, závěr už nechám na každém z vás. Maso a vařená strava jsou přirozená součást jídelníčku Homo erectus (Homo Sapiens). Je to vědecký fakt, i když vegetariáni mají důkazy o tom, že to tak určitě není. Bez masa a vařené stravy by se naše rasa nevyvinula tam, kde nyní je, s takovou kapacitou mozku a s takovým energetickým využitím mozku v bdělém stavu jako je. Prostě bychom nebyli tím, čím/kým jsme. Nechci tím ovšem říci, že všichni musí jíst maso a už vůbec ne, že by se mělo jíst každý den.

Vegetariánství a jiné stravovací návyky jsou individuální volba každého člověka. Měla by však být uvážená, na základě studia a zdravotního stavu a nikdo by neměl přesvědčovat druhých o svých stravovacích návycích (vegetariánství, syrová strava,…). Jsou konstituce lidí, které maso potřebují více, a které ho nepotřebují vůbec. Je to individuální volba – občas výsledek procesu jógy, ale je třeba si uvědomit, že pro některé lidi úplné vyloučení masa nebo živočišných produktů z jídelníčku může mít z dlouhodobého hlediska nepříznivý efekt. Například i Dalajlama kvůli svému zdraví maso jíst musí. Jedí ho i tibetští mniši (asi proto, že jim tam moc jiného neroste) a v ajurvédě se maso občas používá jako lék. Jóga má přinést uvědomělost ve zdrojích a původu potravin, ne až tak moc ve složení potravin. A pokud je někdo na maso, tak uvědomělost ve zdrojích a původu masa – v jeho produkci.

Je třeba si pamatovat, že jóga je o rovnováze, a rovnováha by měla být i ve stravování. Pokud není alergie nebo intolerance, mělo by být v jídelníčku trochu ze všeho. Jeden extrém je přejídání (pravidelná nebo nadměrná konzumace některé složky potravin) a nevhodné zdroje potravin (fast food, masité výrobky z ekologických chovů,…). Druhý extrém jsou některé stravovací návyky propagované dnešní dobou (které často vyvolávají v dlouhodobém pohledu také mnoho nežádoucích účinků).

Jiný úhel pohledu je nenásilí vůči sobě samému, na který lidé často zapomínají. Má také nekonečné množství forem. Je to jakákoli forma řízení proti své vůli, svému vnitřnímu hlasu, zvykem, přesvědčení. Zdrojem mohou být externí faktory, kdy jednáme na základě očekávání někoho jiného – znovu můžeme připomenout obecně očekávanou šablonu jogína. Jako příklad si můžeme opět uvést kuřáka, který si myslí, nebo mu někdo řekl, že musí přestat kouřit, neboť jinak nemůže dělat jógu, protože „se to nehodí a protože to je špatné a nezdravé“ a nenechá tento proces fungovat za pomoci jógy samovolně až do bodu, kdy jeho tělo samo od sebe cigarety odmítne. Zdrojem může být i naše ego, kvůli kterému si chceme něco dokazovat – bezhlavě se například „rveme“ do náročných jógových pozic, atd.

Opačná strana této mince je doslova páchání dobra. Jde o běžný jev, kdy s nejlepším úmyslem někomu jinému dáváme pomoc nebo rady, aniž si o to sám požádal. I sám Bůh (vyšší inteligence, energie, zdroj…) nám dal dar svobodné vůle a sám ji nikdy neporuší, aniž jsme si o pomoc požádali. Nevíme sami, co je pro druhého nejvyšším dobrem, ani co tu má v plánu jeho duše zažít. Koneckonců, někdy jsou pro nás cennou zkušeností i bolestné zážitky. Naše duše přišla na tento svět po zážitky, a každý má zažít jiné. Nakonec všichni i tak tyto zážitky přineseme „na druhou stranu – stvořiteli“. Konečně… jsou to Jeho zážitky. A občas „dobří lidé“ se snaží jiné duše o tyto zážitky připravit.

Na nenásilí, jakož i na ostatní následující kodexy se dá dívat z různých úhlů a nikdy nebudeme schopni odškrtnout si s jistotou, že „tento“ kodex máme zvládnutý.

Ahimsa je také jednání a myšlení „ve jménu“ lásky, schopnost lásku (ne romantickou) vyzařovat, být přátelský.

Ne-klamání, pravdivost (satya) [satja]

Samozřejmě nechceme klamat lidi kolem sebe, své blízké. Nejčastěji klameme řečmi, vyhýbáním se pravdě, která by mohla zranit jiné, nebo je pro nás prostě výhodnější pravdu neříct.

Tak jako v předešlém bodě, často klameme sami sebe. Těžší je někdy přiznat si pravdu sami sobě, jak říct pravdu někomu jinému. Lžeme si v běžném životě, klameme se v praxi jógy,… většina z nás se lže více či méně každý den. Lžeme (si) větami jako „nemám čas, nemůžu, nemám zájem“, neprovedením povinnosti či rituálů, nepřiznáním si chyby. Často se snažíme oklamat „systém“. Ať už univerzální – snažíme se popírat „zákony vesmíru“, myšlenek, energie, „Boha“,… může to být klamání se v praxi jógy. Myšlením si, že jsme se již na nějaké téma vše naučili, že už některou pozici znám, klameme se tím, že pozice využíváme jako svůj cíl jógy a ne jako cestu/nástroj jógy, tím, že nenecháváme končetiny a transformaci jógy běžet svévolně, z nedočkavosti předbíháme proces.

Nekradení (asteya) [aštéja]

Je samozřejmě nekradení předmětů, ale také majetku ve formě tvorby (kopírování), myšlenek, krademe vodu její plýtváním, krademe prostor ekosystému.

Umíme krást i jinak, často nevědomě. Jde o kradení něčího (životního) prostoru nebo energie, nejvíce však něco, co už dotyčnému nikdo nikdy nebude umět vrátit. Toto krademe často i sami sobě. Krademe čas. Děláme to lhostejností, případně nezájmem. Trávením času u nepodstatných věcí, jako třeba u televizní reality show, krademe čas tím, že jsme s někým jen proto, že nechceme být sami, krademe čas, pokud na sebe necháváme čekat, krademe čas ignorancí. Okrádáme se o jógu, dokud se nestane součástí našeho každodenního života. Lenost nás okrádá o jógu – bojíme se jít za hranici své pohodlnosti a jóga – transformace (i život samotný) přitom začínají právě za jistou hranicí pohodlí.

Nehrabivost, nepřipoutanost (aparigrāḥ) [aparigraha]

Neznamená rozdat všechno chudým. Nemá to ani vůbec nic společného s finanční stránkou života. Jde o schopnost dělit se a schopnost odolat chorobnému shromažďování věcí, případně připisování neúměrného významu věcem v životě. Hmotným či nehmotným. Nehrabivost neznamená ani žít v chudobě, ani žádnou formu podobného asketismu. Jedna moje přítelkyně jednou řekla: „jogín může být i business-man létající za obchodem po světě v soukromém letadle“. A může. Jóga jako stav mysli a proces transformace je přístupný každému, bez ohledu na jakýkoli faktor života – víru, finanční stránku, barvu pleti, orientaci, původ. Je jedno kolik kdo má. A lidé, kteří mají víc by neměli být považováni za „více“ než ti, co mají méně.

Nebýt lakomý a neshromažďovat jen pro sebe se rovněž týká poznání, učení, informací. Bohužel říkám z vlastní zkušenosti, že mnoho esoteriků a učitelů jógy se nechce o své učení dělit. Bojí se toho, že by někdo mohl jednoho dne vědět víc, než oni. Místo toho, aby se z toho těšili.

Jama

Zdrženlivost, uvážené požitky (brahmacharya) [brahmačaria]

Se nejvíce připisuje sexuální abstinenci nebo celibátu. V podstatě o to nejde. Brahmacharya je historicky v hinduismu období mezi 14. a 20. rokem života, kdy mladíci studovali Védy a Upanišády, kdy byli vystavováni celibátu, aby urychlili svůj mladický spirituální vývoj. Celibát praktikovali i někteří mniši žijící v jeskyních, kteří celý život zasvětili studiu, praktikování jógy a meditaci. Pro běžného člověka to však celibát neznamená. Jde o užívání si jakýchkoli požitků (sex, zmrzlina, čokoláda, šperk, atd.) s mírou.

Sex a sexuální energie má však své zastoupení. Jde o uvědomělé využívání a „neplýtvání“ touto energií. Směřovat ji ke svému jednomu partnerovi, nerozdávat ji za jeho zády i jiným, případně nevyměňuji si ji každou chvíli s někým jiným, ale stejně tuto energii samozřejmě nezneužívat (znásilňování, obtěžování, harassment, zneužívání). Sex je přirozenou součástí života. Konečně, trojice starých indických sesterských věd je jóga, ajurvéda (věda zdraví, dlouhověkosti a léčení) a tantra (věda mimo jiné o práci se sexuální energií).

Člověk se narodil na tento svět, aby zažil tento svět se vším, co k němu patří a žil svůj život naplno. Jóga nemá udělat z člověka pasivního hráče hry života, ale má pomoci vlastní potenciál najít a využít jej naplno. Aby člověk žil naplno, následoval své srdce, ale nosil s sebou i svůj rozum.

Nijama [nijáma] je soubor pěti dalších kodexů, a to: čistota, spokojenost, askeze, studium a akceptování existence Boha (vyšší moci / formy energie / zákonitosti, principu)

Čistota (śauca) [sauča]

Tím je myšlena jako vnější, tak i vnitřní čistota. Samozřejmě pravidelná hygiena celého těla. Například, zejména v dnešní době, je to i předcházení zápachu z potu. Jakoukoli formou. Někdo raději používá deodoranty, někdo jinou úpravu povrchu těla, někdo bylinky, krystaly. V konečném důsledku svým tělesným zápachem, ať už při praxi jógy nebo i v denním životě, otravujeme okolních lidí. Není to forma násilí (ahimsa)?

Dále je to vnitřní čistota těla. To se odvíjí od zdrojů stravy. Toto je však na uvážení a potřebách každého z nás, nedá se nikdy nikomu kázat, co by měl nebo neměl jíst. Časem člověk pravidelně praktikující jógu zjistí, že si jeho tělo začne žádat nebo odmítat určitou kvalitu potravin. U někoho to může vést k pěstování vlastního ovoce a zeleniny, u někoho k výběru potravin bez průmyslové úpravy nebo v kvalitě BIO, u někoho v rozumnou kombinaci složení potravin, u někoho ve vegetariánství. Jje to individuální a všechny formy jsou stejně v pořádku.

Někteří lidé praktikují i samostatné očistné techniky za pomoci například ajurvédy, drží hladovky, detoxikační kúry, Kriya (očistné techniky), ty jsou také individuální volbou každého praktikanta.

V systému Ashtanga jógy dochází k silné očistě a detoxikaci každý jeden den během praxe jógových ásan (pozic), která zahrnuje i precizní techniku Vinyasa. Jejím přínosem je ohřívání těla, rozproudění a aktivace všech oběhových systémů těla, hloubková masáž vnitřních orgánů, svalů i kloubů. Vinyasa aktivuje pocení a právě přes tento pot se vyplavují toxiny z těla. Ty, které nevyplavou přes pot, se dostanou do ostatního vylučovacího systému a tak se následně dostanou z těla ven.

Nesmíme rovněž zapomínat na čistotu svého okolí. Prostředí, ve kterém žijeme. Tak jako náš nejbližší prostor, naše domácnost, auto, kancelář, kdekoliv se pohybujeme až po čistotu města, země, zeměkoule.

Je tu ještě jedna neméně důležitá forma čistoty, a tou je čistota všech forem vztahů.

Spokojenost (saṅtoṣa) [santóša]

Spokojeností je doslova myšlena spokojenost s tím, co je, co (ne) máme. Kdo má více se nepovyšuje nad ostatní, kdo má méně je spokojen s tím, kolik má a neodsuzuje ty, co mají něco víc. Nebavíme se jen o materiálních věcech, ale jde opět o poznání, vztahy, city, akceptování životních fází (jednou jsme nahoře a jednou dole). Její formou je i nezávidění a schopnost dopřát, případně podělit se. Spokojenost je přece zdrojem štěstí.

Askeze, sebekázeň (tapas) [tápa]

Doslovný překlad je teplo. Na jedné straně je myšleno jako zanícení. Můžeme ho vysvětlit jako zanícení do všech činností – nic neuděláme pouze na polovinu, ale provedeme to kompletně a svědomitě. Také je to samozřejmě zanícení do jógy. Jóga je životní styl a každodenní součást života. Tak jako praktikujeme jógu svým chováním a postoji každý den, tak praktikujeme jógové pozice každý den (šest krát do týdne – jeden den necháme tělo odpočinout, a také nepraktikujeme ve dnech měsíčních cyklů). Zanícení do jógy jako životního stylu s sebou nese pravidla, která vyžadují odhodlání a plné nasazení praktikanta. Tato pravidla budují disciplínu.

Disciplína je cesta k transformaci (těla přes jógové pozice a Vinyasy a mysli přes meditaci). Dodržování kázně a pravidel jógové praxe není tak lehké, jak se na první pohled může zdát a proto je třeba zanícení se. Toto teplo – zanícení se – zapálení se pro něco je vzplanutí vnitřního ohně (světla), který vede v podstatě k formě osvícení. Projevem zapálení se do něčeho je samotná schopnost a odhodlání dodržovat pravidla a disciplínu. Ty následně budují poctivost, sebeovládání, pořádek, harmonii, sebepoznání. Zanícení se by se však nemělo zaměňovat a prorůstat do posedlosti.

Druhá strana mince je zapálení jiného, očistného ohně (agni) v těle. Teplo, které se probouzí každý den zdravením slunce (Sūrya Namaskāra) na začátku praktikování jógových pozic (i během praxe). V systému Ashtanga jógy toto teplo pohání Vinyasa – klíčový faktor této praxe.

Studium (svādhyāya) [svadjája]

Vychází jistým způsobem trochu z předchozího bodu – tapas – zanícení se. Jedná se bez pochyby o běžné vzdělání, ale také o nekončící studium a rozvoj různých zájmů a rozhledů. Při józe je to i studium filozofie. Je však trochu sporné, kdy s tím začít. Před tím, než má člověk pravidelnou jógovou praxi, jógové filozofii neporozumí. Po tom, co má dlouholetou pravidelnou praxi, filozofie dává automaticky smysl i bez hlubšího studia. Jak říkal sám Pattabhi Jois: „Before practice theory is useless. After practice theory is obvious „. (Před praxí je teorie zbytečná. Po praktikování je teorie jasná.)

Na druhé straně je to studium a poznávání sebe. To se dá říci jednou větou. Jóga je praxe jednotlivce o poznávání sebe přes sebe. Tato věta mluví za vše do úplného detailu. Jóga je praxe jednotlivce – jóga je proces v hlavě jedince. Jógovou praxi za nás nikdo neudělá. Nikdy. Proto je nezbytné k dosažení transformace – změny – jógy, systém toho co děláme, praktikujeme, dokonale poznat, studovat ho a být schopen praktikovat samostatně. Vždy a všude bez závislosti na učiteli. Proto se Ashtanga jóga učí a praktikuje tak, jak se učí. Je to nekončící systém studia a praxe. Systém, jehož obsah se celý život zvětšuje a neustále prohlubuje. Poznávání sebe přes sebe – opět vypovídá o tom, že jóga musí odehrávat v hlavě (a těle) jednotlivce.

To je opět možné pouze tehdy, když se člověk umí ponořit do praxe sám, bez pomoci a vedení učitele. Poznání jógové praxe je v podstatě nutností, ne privilegium žáka. Praxe jednotlivce je součástí disciplíny. Pomáhá překonávat strach, zastavit a vytřídit myšlenky, je to forma velmi hluboké meditace a tím schopnost poznat své tělo, pomáhá setkat se se svým egem, najít odpovědi na otázky, je to cesta poznání svých nedostatků a bohatství. Pomáhá nám spojit se se svou duší, a tedy spojit se s jednotou. Dosáhnout stavu spojení – jógy. Pomáhá nám naučit se přes sebe o tom, o čem se naučit potřebujeme.

Akceptace existence Boha – nejvyššího principu (īśvarapraṇidhānā)

Īśvara [íšvara] je v sanskrtu označení pro boha. Praṇidhānā [pranidáná] je odevzdání se, přijetí, akceptování, pochopení. V překladu jde tedy o přijetí, akceptování či uznání, že existuje nějaká vyšší forma – Bůh. V žádném případě to neznamená příkaz vyznávat náboženství, ale určitě ani žádné náboženství nevylučuje. Můžete si svého Boha nazvat jakkoliv. Ježíši, Allah, Kṛṣṇa, Vishnu, Zeus, Ra, Elohim, Jahweh … Pringles.

Jakkoli vám to vyhovuje nebo odpovídá vašemu náboženství. Je to bez jakékoliv urážky. Věřte, že Bůh vynalezl smysl pro humor a má větší smysl pro humor než kterýkoli člověk na tomto světě a vaše vyznání určitě pochopí. Je to forma vyšší energie, hmotné i nehmotné, mužské i ženské, forma čisté, stoprocentní lásky, prána, reiki,… (věděli jste, že i technika léčení reiki má kořeny v Tibetu, stejně jako Ashtanga jóga, která je také v podstatě technika práce s energií?). I tuto božskou energii si můžete nazvat, jak chcete. Vždy je to jen jedna energie, jen může mít jiné jméno, tak jako Bůh může mít nekonečně mnoho jmen.

Foto: Anita Balážová

Cesta je na celé józe to nejkrásnější. V první sérii Ashtanga jógy je dohromady přes 70 pozic, od základních pozic a jednoduchých předklonů až po pozice v plném lotosovém sedu, obě nohy za hlavou, elegantní vinyasa – přeskoky z pozice psa hlavou dolů přímo do sedu a zpět, kotouly vzad, pozice na rukou, stoj na hlavě (ano, pořád mluvím o první, základní sérii). To je to, jak to vidí většina lidí, když se dívá, nebo když Ashtanga jógu „vyzkouší“ nesprávným způsobem.

Dnes je doba, kdy se jóga vybírá podle vzdálenosti, která je pro nás výhodná, na místě, které nám dává pohodlí, podle učitele – jeho sestavy a jisté schopnosti zaujmout,… a jógu cvičíme tím, že ohýbáme tělo opakováním po učiteli, očekáváme kreativitu – aby každá hodina byla jiná.

Praktikujeme pozice, neboť jsou hezké, hodnotíme na základě jedné zkušenosti, měříme jógu časem – kolik „hodin“ trvá, zda jsme si na hodině zamakali… Lidé, hlavně v poslední době, vnitřně pociťují potřebu věnovat se józe, vyhledávají ji, ale stále mají hmatatelná očekávání. Čekají, že hodina má hodinu, že někoho budou následovat, kdo je cvičením za ruku provede, že jejich úkolem je vlastně jen přijít na hodinu, že „bez práce budou koláče“ a myslí si, že se tím skutečně uvolní.

Myslí si, že jóga je relaxace, případně strečink, někteří si myslí, že jóga je pro ženy (tradičně byla jóga výhradně mužská záležitost a pouze poslední doba z ní udělala wellness pro ženy), že jóga se dá „vyzkoušet“. A nejhorší je, že mají instantní očekávání. Chtějí efekty pocítit hned. Vnímají jógu povrchově. Vnímají její třetí končetinu – ásany. A tuto největší chybu dělají i s Ashtanga jógou – přijdou si ji vyzkoušet na vedenou (učitelem odvykládanou) hodinu. Přijdou vyzkoušet ohýbat své tělo v sekvenci Ashtanga jógy. Pak si většina lidí řekne, že Ashtanga jóga je příliš rychlá, náročná, případně že není pro každého, že je to atletika nebo gymnastika, že je pouze pro zdravé a silné.

Takto to však nefunguje. Jóga je spirituální cesta, odehrávající v hlavě jednotlivce, o koncentraci a meditaci. I samotná praxe pozic, ne pouze filozofie. Jak se toho dá dosáhnout, pokud Vám do toho někdo neustále něco vypráví, případně ukazuje? Ashtanga jóga má úplně jiný systém studia a učení. V první řadě je třeba připomenout si (jak mluvil i Pattabhi Jois), že se jóga nedá dělat rok, dva, pět let…. To nemá žádný význam. Jóga je na celý život. Je tedy třeba se v prvé řadě vzdát instantních očekávání, kolikrát budete na lekci, kolik pozic budete praktikovat, že jóga bude mít efekt okamžitě.

Ashtanga jóga se studuje postupně

Na první hodině se člověk učí jak praktikovat Surya Namaskar A (pozdrav slunci A). Dokola, dokolečka, dokola. Učitel hledá cestu, jak to modifikovat pro každého. Pro zdravého, zdatného či nemocného člověka. Tento pozdrav slunci praktikuje žák potom každý den (pod dozorem učitele, případně doma, pokud nemůže za učitelem přijít každý den). Když ho pochopí, zvládne, dokáže správně spojit dech s pohybem, naučí se druhý pozdrav slunci. A znovu ho praktikuje, dokud v něm nedokáže spojit dech s pohybem. Toto „cvičení“ může trvat dohromady pouze 15 minut. A toto je to, kde se pointa jógové praxe a očekávání dnešních lidí míjejí. Lidé chtějí přijít doslova na hodinu, chtějí mnoho pozic, chtějí zážitek, případně si myslí, že budou pouze sedět a relaxovat. Neumí si představit, že přijdou za učitelem a ten je naučí dohromady 9 pohybů – 9 vinyas (pozdrav slunci A) u kterých se do nitky propotí a pak je pošle domů. A že těchto pár pohybů mají praktikovat každý den, dokud se je nenaučí. Ale i to je jóga.

Když se žák naučí Surya Namaskar A a B (které jsou mj. samotný základní kámen jógy, esence celé praxe), naučí se další, většinou dvě pozice. A znovu praktikuje, dokud se jejich nenaučí spojit se správným dechem. A pak znovu další pozice, a další… Tento proces však trvá celé měsíce. Nicméně, záleží to na tom, jak často žák chodí za učitelem. Pokud chodí každý den, počet pozic roste poměrně rychle. Do roku se člověk může naučit přes 100 pozic z první a druhé série. Pointou tohoto systému je, že člověk se učí porozumět tomu, co dělá, proč to vlastně dělá, naučí se poslouchat své tělo, tím, že praktikuje sám to, co se dosud naučil, má možnost tvořit podmínky pro koncentraci.

Jak jsem už před tím vzpomínal, ze začátku je to fyzické cvičení, člověk stále poznává své tělo, přemýšlí nad tím, co dělá, poznává dech, pohyb, Vinyasa, ásany, energii… seznamuje se… buduje si disciplínu, řád… později to však přeroste v jógu – v stav mysli.

Následuje asi otázka, proč chodit pak za učitelem, když se to jednou naučím? Pozice – série nebo sekvence Ashtanga jógy jsou pouze špička ledovce. Já to nazývám délka jógové praxe – protože to doslova JE délka (počet pozic, délka kolik praxe trvá,…). To, co se dá vidět očima. To, co dnešní svět svým vnímáním umí posuzovat. Ale pak je tu i hloubka sekvence. To, co se očima vidět nedá – mentální cíle jógy. To, co se dá pouze lety (nebo nějakým časem) praxe zažít. Je to pocit, pochopení, porozumění, spojení, procítění, užití si každé jedné pozice a Vinyasy.

Foto: Anita Balážová

A na to je tu učitel

Na to, aby nás v první řadě naučil sekvenci, jak jdou po sobě pozice a jak jsou propojeny Vinyasou, aby nás naučil techniku praktikování, aby s námi našel vhodnou alternativu každé pozice, aby kontroloval náš dech, tok naší energie, aby nám pomohl s těžšími pozicemi, aby nás naučil něco nového. Aby byl jako dohled nad správností a disciplínou praxe.

Student – studenti praktikují pod dohledem učitele, následují rytmus svého vlastního dechu, na základě něj se hýbou (vinyasa), a kde v procesu se zastaví (ásany). Každý svým tempem, svou koncentrací. Učitel tam však je pro všechny, dohlíží, pomáhá, učí.

Místo, kde se Ashtanga jóga praktikuje, vypadá tedy asi tak, že je tam několik lidí, každý svým tempem praktikuje v daném okamžiku něco jiného, v místnosti je zvuk připomínající mořské vlny – zvuk dechu, žáci se potí (zevnitř, nikoliv z topení), učitel – případně více učitelů najednou, se pohybují mezi nimi a pomáhají. Vypadá to jako chaos, ale jelikož je každý v proudu vlastní koncentrace, nikdo nevnímá to, co dělá někdo jiný, nikdo s nikým nesoutěží, nikdo se neváže na ničí tempo.

Každý tedy medituje (nebo k tomu alespoň směřuje). Každý mě svůj vlastní zážitek, a přitom jsou všichni propojeni energií proudící mezi nimi. Je to jako aura, která se při praxi každému násobně zvětší tak, že se jednotlivé energetické pole překryjí a navzájem se nabíjejí (to je jedna z výhod, proč praktikovat ve skupině, i když vlastně sám). Někdo tam stráví 20 minut, někdo hodinu a půl. Tento styl praktikování Ashtanga jógy se jmenuje Mysore [Majsor] styl. Je to pojmenované po městě Mysore v jižní Indii, kde Krishnamacharya i Pattabhi Jois jógu vyučovali a kde je dodnes sídlo Ashtnaga Yoga Research Institute, který dnes vede Joisův vnuk Sharath Rangaswamy.

Ashtanga jóga je opravdu pro každého. I pro každý zdravotní stav. Každý jeden pohyb a pozice se dají upravit pro každého. I tempo cvičení je upravitelné. Neexistuje člověk, kromě líného člověka, který by se nemohl věnovat Ashtanga józe. Jen netřeba očekávat, že budete hned praktikovat jí úplně celou sekvenci. Je to systém jógy, který se dá každému ušít na míru. Tak či onak, rychleji nebo pomaleji tento systém jógy, pokud je praktikována správně, každého uzdraví a dostane, nebo alespoň přiblíží k možnosti praktikovat celou sérii / série v jejich plné formě. Chce to jen překročit práh lenosti (zní to drsně, ale je to tak), vzdát se modelu očekávání (vytvořeného západním světem) o tom, jak jóga vypadá, vzdát se instantních očekávaných, nabrat odhodlání a odvahu následovat systém a disciplínu. Nemusíte nic víc pro to jinak udělat. Ničeho se vzdát, s ničím nepřestávat, pouze si vybudovat disciplínu, že jóga se stane opravdu součástí každodenního bytí. Tehdy je cesta otevřená pro každého. A jóga sama ve vašem životě změní to, co by se změnit mělo. A u každého je to něco jiného. I když to je společná cesta.

Jak si však najít čas na jógu každý den?

Hlavně pokud budete znát už opravdu dlouhou sekvenci? Ashtanga jóga neznamená praktikovat každý den všechno, co znáte, jen proto, že sekvence – délka sekvence – počet pozic, jsou přesně stanoveny. Ashtanga jóga vyžaduje praktikovat každý den. Nic víc nedefinuje. Jeden den to může být 15 minut, kdy si dáte jen pozdravy slunci, jiný den to může být více než hodinová praxe. Je to disciplína a to, že Vy máte tu disciplínu se na podložku postavit. Na chvíli či na hodinu.

Ashtanga jóga je založena na systému Vinyas. Na tom, že každý pohyb má svůj příslušný dech. Je přesně dána Vinyasa jak se dostat do pozice, jak se dostat z ní přejít do následující. Je to tedy o spojení, o soustředění a tedy o tom, že si nepřidáváte extra nádechy a výdechy na to, abyste si upravili podložku, ručník, zasunuli tričko, upravili vlasy, abyste mezi pozicemi „poflakovali“…. Tyto věci se řeší před praxí pozic, aby Vás nevyrušovali během. Ashtanga jóga je o přítomném okamžiku, o koncentraci, že na podložce jste „tady a teď“, a že Vaše mysl se ničím nevyrušuje. Že nic není podnětem na myšlenky.

Člověk ale, když praktikuje sám, si rád přidá někde extra nádechy, posouvá se po podložce vpřed a vzad jen proto, aby vždy byl celý na podložce, řeší si oblečení. Toto je jeden z důvodů, proč Pattabhi Jois vymyslel (slovně) vedenou praxi, kde všichni najednou dělají tentýž pohyb / pozici podle toho, jak učitel diktuje. Jedním z důvodů bylo zopakování si vinyasy – jak přesně jde kde jaký pohyb a dech. Připomenutí tempa praxe. Tyto vedené hodiny však byly vytvořeny pro žáky, kteří už uměli celou první sérii praktikovat sami, pamatovali si ji a rozuměli jí. V žádném případě ne pro začátečníky.

Vedená hodina Ashtanga jógy je nejtěžší možná forma jejího praktikování

Ale je to současně i nejčastěji (začátečníky) vyhledávaná forma cvičení jógy v západním světě. Neboť lidé jsou zvyklí hledat hodiny jógy, kde jim to někdo předcvičuje, odmluví, kde se hlavou nemusí aktivně zapojit. Ale v případě tohoto systému jógy je to tahání provázku za nesprávný konec. Na vedené hodině se Ashtanga jóga v podstatě nedá zažít. Dá se vyzkoušet jen její sekvence. A pro začátečníka, neohebného, nebo slabého člověka, je to doslova utrpení, boj se sebou samým, vyčerpání.

Není divu, že si takový člověk pak řekne, že Ashtanga jóga je těžká, že není pro každého. Protože začal od konce. Je to právě Ashtanga jóga Mysore styl, který je opravdu pro každého. Praktikant zvyklý na tento styl už na vedenou hodinu nechce jít, protože se tam cítí doslova jako v okovech (nemůže následovat tempo svého dechu, nemůže se soustředit pouze na sebe – obracet své smysly dovnitř, někomu může být tempo rychlé, někomu pomalé).

Ashtanga jóga není snadná cesta, chce to zapojení do procesu, věnovat tomu čas, mít odhodlání, je to o poražení přirozené lenosti a pohodlnosti, o budování disciplíny, čelíme při ní nepohodlí, strachu, je to i fyzický i psychický trénink, trénink na celý život. Lidská pohodlnost je, zdá se nekonečná, a je jednodušší se vzdát už před začátkem, nebo žít v sebeklamu a vydat se lehčí cestou. Je jednodušší pohrdnout zdánlivě těžkou cestou před tím, než se na ni vydáme. Ale když překročíme svůj strach a vydáme se jí, zjistíme, že těžká vůbec není. Je jen jiná, ale přitom silná. Je to naše vlastní cesta. A jen naše. Všichni ji mohou kráčet s námi, ale nikdo jí nemůže kráčet za nás. Přináší nepohodlí, ale s ním i úžasné plody, těžší chvíle, ale i legraci, vitalitu, energii, … do konce života.

„Pokud strávíš svůj život obcházením věcí, které jsou těžké a kterým nerozumíš, nikdy se nedozvíš, co je za hranicí toho, co vidíš“. – bobbie

Shiva Pashupati

Yogaḥ-cittavṛtti-nirodahaḥ. Jóga je zastavení pohybů mysli. Takto popisuje jógu dílo Yoga Sūtra od Patanjaliho, a dodnes je to podle mě nejpřesnější definice jógy. Samozřejmě, slovo „Yoga“ známe všichni jako „spojení“ a je to myšleno jako spojení těla, mysli a duše. Definici je však mnoho, ale vyberu ještě jednu, stejně výstižnou. Jóga je pohyb z jednoho bodu do druhého, vyššího. Transformace.

Původ jógy není úplně doslova v Indii, jak si mnoho lidí myslí. První zmínky o ní pocházejí od starověké civilizace, která žila v údolí řeky Indus a dnes již vyschlé řeky Sarasvatí (území dnešního Pákistánu až části Iránu, Afghánistánu a Indie). Nejstarší dochované zmínky o této civilizaci pocházejí z období kolem roku 6000 př.nl (některé zdroje uvádějí i mnohem více), ale její rozkvět byl kolem roku 3000 př.nl a později. Zanechala po sobě impozantní ruiny svých měst, a řadu rytin v kamenech, mezi nimiž se našly i rytiny jógových pozic.

Mohendžodáro

Po tom, co řeka Sarasvatí vyschla a život celé civilizace už v údolí nebyl nadále možný, začala se postupně stěhovat na území dnešního Tibetu a Indie. Své učení „vědy“ o józe si vzali s sebou. Tak se jóga začala vyvíjet samostatně v obou oblastech. I když jsou oba směry velmi podobné. V Indii se ubírala jóga spíše cestou meditace a učení – předávání učení způsobem demonstrace – předvádění a zároveň slovního vysvětlení jógy učitele svým žákům. V Tibetu však šlo kromě meditace navíc o práci s myslí a energií („cíle“ neviditelné jinými) ve spojení s výraznými očistnými a energizujícími tělesnými cvičeními – praxí ásany a také jako v Indii i dýchacími technikami. Tibetské linie jógy se tisíciletí předávaly striktně formou Parampara – liniovou tradicí z učitele na žáka (též zažité v některých tradičních školách v Indii), ale zde učitelé jógovou praxi svým žákům nedemonstrovali, ale učili ji výhradně slovně a rukama (řekněme to laicky, svýma rukama „poskládali“ žáky do pozic aby získali empirický vjem jógové praxe). Výsledkem mělo být také dosahování mentálních sil a cílů. Mentální i fyzická transformace.

Civilizace údolí Indu

Jsou známy případy, kdy tyto schopnosti označuje dnešní věda za paranormální (paranormální efekty jógy „siddhi“ jsou popisovány i v díle Yoga Sūtra). Jedním z dnes nejznámějších příkladů je učení Tummy, kdy si praktikanti dokážou jen pomocí mysli ve stavu meditace zvyšovat tělesnou teplotu.

(Jen pro zajímavost, výsledky některých meditačních a jógových praktik a transformace se dají dnes vysvětlit poměrně novým vědním oborem – kvantovou fyzikou. Předkem této vědy byla alchymie – věda o transformaci, která byla podkladem takzvané starověké „magie“ a naopak poznatky o transformaci z pohledu alchymie lze vysvětlit / nastínit proces transformace pomocí jógových umění. Kvantová fyzika se mj. zabývá síle myšlenek, tocích energie, působení světla, vibrací, zvukových frekvencí apod. na lidský organismus a mysl.)

Za nejznámější Indické školy jógy jsou dnes pravděpodobně považovány takzvaná Hatha jóga, Sivananda jóga a podobně. Tibetské školy jógy se držely a nadále se drží často v tajnosti a stále se učí výhradně z učitele na žáka. Nepíší se o nich knihy ani žádné obecné zmínky o jejich technikách. Existují často jen v paměti učitelů, případně zapsané sanskrtem ve starověkých spisech a jsou předávány jako „poklad“ od učitele žákovi. Před čínskou invazí do Tibetu byly tibetské jógy určeny pro mnichy žijící v jeskyních a každý z nich byl mistrem ve více než jen jednomu umění jógy. Číňané však mnoho tibetských obyvatel spolu s mnichy pozabíjeli nebo uvěznili. Tím se bohužel některé staré systémy ztratily do nenávratna.

Tirumalai Krishnamacharya

Nebylo to tak dávno, něco po roce 1900, kdy se jeden z těchto systémů hatha jógy naučil a z Tibetu přinesl do Indie Sri T. Krishnamacharya. Naučil se ho spolu s jinými technikami po několika letech studia v jeskyni na úpatí hory Kaliash od gurua Yogashwera Rama Mohan Brahmachari. A právě on dostal se svým praktickým učením i legendární, tisíce let starý textový dokument, psaný v sanskrtu na svázaných banánových listech – Yoga Korunta. Tento dokument ještě roky studoval, přepisoval a podle něj praktikoval a učil (kromě jiných technik). Toto učení nazval podle jiného starověkého díla – Yoga Sūtra.. Dal mu jméno Aṡṭāṅga yoga [Aštanga jóga]. Nazval tento systém proto podle tohoto spisu, protože obě díla, i Yoga Korunta i Yoga Sūtra, popisují jeden a tentýž systém transformace těla, mysli a ducha za pomoci jógy.

Pattabhi Jois

Tuto tradici jógové praxe a filozofie učil svého žáka Sri K. Pattabhi Joise, který ji dále učil své žáky. Je to právě jméno Pattabhi Jois, a.k.a. Guruji, které je spojováno s Ashtanga jógou. On založil v Indii ve městě Mysore svou školu „Ashtanga Yoga Research Institute“. Jelikož Guruji založil první oficiální místo kde se tento systém jógy učil, bylo a stále je mu připisován původ tohoto stylu jógy, i když celý život zdůrazňoval, že on učí jen to, co ho naučil jeho učitel.

První západní cestovatelé se od Gurujiho tuto metodu jógy naučili v 70. letech minulého století. Od té doby se raketovou rychlostí rozletěla do celého světa. Za krátkou dobu se roznesla na velké území, ale daní za tuto rychlost je obrovské nepochopení této tradice. Její míchání s jinými systémy jógy a tedy naprosto zničení jejího konceptu a opravdových benefitů, mis interpretace její filozofie, techniky a metody, ale co hůř, je považována za něco, čím rozhodně není. Je to možná zarážející, ale najít Ashtanga jógu učenou v její pravé a tradiční formě je dnes unikát. Dovolím si tak tvrdit, protože moje učitelka, Nancy Gilgoff, byla „TA“ první západní žena, první dáma, která byla tento systém jógové praxe naučena od Gurujiho v jeho pravé a ničím neposkvrněné formě.

Jelikož Guruji tehdy nevěděl ani slovo anglicky, nebyly knihy na toto téma, YouTube ani internet, celou tuto techniku ji naučil doslova vlastníma rukama. Tím jí umožnil pochopit tento systém takový, jaký má být – nekonečná technika brousící vědomí a poznání do nejvyššího lesku, systém dokonalé meditace, systém práce s toky energie (praní) v těle a také fyzická praxi s neuvěřitelnými benefity pro tělo. Systém, který přináší opravdovou rovnováhu mysli, duše a těla v „jednom balení“.

Před tím, než Guruji odešel na onen svět, se ho Nancy zeptala, jak má jógu učit ona. Odpověděl jí, že má učit přesně tak, jak to učil on ji. A tak to i učí. A tak to učím i já. A samozřejmě se ji stále od ní učím. Proto mi dovolte popsat Vám Ashtanga jógu takovou, jaká je v hloubi své tradice a poukázat na směr, jak by měla být chápána.

Než začnu popisovat cokoliv jiného, chci připomenout pouze jeden fakt, který se týká čistě jména tohoto systému. Jmenuje se Ashtanga yoga, můžete ho najít napsaný ve formách Aštanga yoga, Ashtnaga yoga, Asthanga yoga, ale podle tradice neexistuje nic, co se jmenuje „Ashtanga Vinyasa Yoga“. Je to čistě Ashtanga yoga. I když Vinyasa je naprosto klíčová pro tento systém jógy, není součástí jejího názvu. Neexistuje ani žádná odnož Aštanga jógy, která by tento prvek v názvu používala. Tato metoda jógy je jedna – je to soubor praxe, pravidel, sekvencí a disciplíny. Není nic mezi.

Pokud se někdo rozhodne jakkoli pravidla tohoto systému pozměnit nebo něco z něj vynechat, ať už na fyzické nebo duchovní (mentální) úrovni, nesmí ho více označovat jako Ashtanga jóga. To je jedno z pravidel tradice. Kombinaci „Ashtanga Vinyasa Yoga“ Guruji nikdy nepoužil a celý život lidí opravoval, že nic takového neexistuje. Stejně to dělá jeho vnuk Sharath, syn Manju, i všichni „oldschool-ový“ učitelé. Je to výplod moderní doby a pravděpodobně marketingu, kdy slovo „Vinyasa“ (známé z Vinyasa yoga, Vini-yoga, …) bylo známější jako „Ashtanga Yoga“ a proto si to někdo přidal do názvu, aby to působilo aktraktivněji. Mimochodem, ani na oficiálních stránkách například www.kpjayi.org nenajdete název ve spojení „Ashtanga Vinyasa Yoga“.

Vzpomínal jsem dva, z pohledu Ashtanga jógy historicky významné písemné zdroje – Yoga Korunta a Yoga Sūtra. Yoga Korunta bylo dílo, které napsal Rsi Vāmana, které je odhadováno na stáří cca 5000 let a po tato dlouhá staletí mělo být předáváno z generace na generaci. Tento spis popisoval systém sérií – sekvencí ásany a principů jejich praktikování. Měl ho zdědit Sri T. Krishnamacharya při odchodu z Tibetu. Po letech studia ve výrazně jiném klimatickém podnebí a díky dalším vlivům se toto původní dílo mělo znehodnotit a proto je dnes považováno spíše za legendu. Jeho obsah však dále žije v učení Ashtanga jógy. Jestli opravdu existovalo nebo ne, není podstatné, efekt této jógové praxe je tak silný a zjevný, že je vlastně jedno, jestli je starý nebo ne. Je však tak komplexní a promyšlený, že asi těžko by ho byl někdo schopen vymyslet za jednu nebo dvě generace.

Yoga sutra

Druhé dílo je Yoga Sūtra (rovněž Patanjala Yoga Darśana) od Rsi Patanjaliho (400 až 200 př.nl), který sice obsah svého díla nevymyslel, ale jako první ho napsal ve slovech. Do té doby se Sutry předávaly pouze slovně. Popsal celý proces působení jógy a jejích složek na člověka, jeho tělo, ale hlavně mysl a následnou transformaci. Popsal osm (aṡṭau [aštó]) bodů / krků / končetin / stupňů (āṅga [anga]) jógy. Podle nich dostala své jméno i Ashtanga jóga, protože ve své praxi, metodě všechny tyto složky rovnoměrně vždy využívá.

Existují různé názory že Ashtanga jóga byla vymyšlena pro vojáky, mladé chlapce, atlety, gymnasty,… Toto mohl říct jen někdo, kdo Ashtanga jógu nikdy neprovozoval, někdo, kdo jen viděl pozice z tohoto systému jógy a nikdy nehledal, co se skrývá za nimi, nebo ji praktikoval nesprávné a tedy mu její pointa prostě unikla a nikdy ji nepochopil – což se může docela snadno stát. Také je možné, že je považována za nový systém jógy, protože ne každý si uvědomuje, že se tisíciletí ukrývala v Tibetu a do Indie se dostala pouze v minulém století. Existují i domněnky, že Surya Namaskar neboli pozdravy slunci, vymyslel někdo v minulém století. Pozdravy slunci používané v metodě Ashtanga jógy (9 a 17 vinyás) mají však kořeny v nejstarších védické textech Rgvédy [Rgvéda 8000 p.nl] a Yajurveda [Jajurvéda], které popisují jejich metodu a benefity. Surya Namaskar byly stejně vždy součástí Indické kultury.

Rgvéda

Po vymezení si historie a pár základních faktů přejděme na popis samotné metody Ashtanga jógy. Už jsem zmiňoval, že slovo Ashtanga je spojeno ze dvou slov – Astau – osm a Anga – končetin. V překladu se častěji používá místo slova „končetin či údů“ slovo „stupňů“. Svým způsobem je tam i jistá posloupnost, kde jeden krok vede k dalšímu, ale je nezbytné je praktikovat všechny spolu. Nedá se jeden z nich vynechat nebo obejít. Končetina je myslím výstižnější název. Je to jako končetiny člověka. Nelze posilovat pouze jedna ruka nebo jen jedna noha a čekat, že výsledkem bude rovnováha. Třeba posilovat všechny a to stejně. Je jasné, že jsou věci, praktiky, cvičení, které předcházejí jiné, pokročilejší, ale stále je třeba pracovat na všech bodech, aby byl celek v rovnováze. A tak je to i končetinami jógy. Jóga má přinést rovnováhu na všech úrovních.

Yama, Niyama (doporučení chování), āsana (fyzické pozice), prāṇāyāma (dýchací techniky), pratyāhāra (kontrola smyslů), dhāraṇā (koncentrace), dhyāna (meditace), samādhi. Toto jsou končetiny Ashtanga jógy tak, jak je popisuje Yoga Sūtra tak, jak jsou dodnes praktikované jako komplexní metoda této jógové tradice.

A každá z končetin se postupně vyvíjí a roste. Představíme si je v dalších článcích.