S blížící se zimou na sebe každý den navlékám více a více vrstev oblečení a snažím se nepředstavovat si, jak velká zima mi asi bude třeba uprostřed prosince. Jako člověk s naprosto nulovou tolerancí chladu jsem z konce léta poněkud rozmrzelá, přesto se však nemohu dočkat překrásných podzimních a později sněhových scenérií.
Abych si tedy blížící se období dokázala v rámci možností užít a nezmrznout přitom, je pro mě důležité soustředit se na konzumaci potravin, které organismus zahřejí, a ne naopak.
- Koření – Pocit tepla přináší skořice, bazalka, fenykl, tymián, rozmarýn, hřebíček nebo kmín. Velmi účinným kořením je v tomto směru zázvor, který pomůže i s podzimním nachlazením. Pozor však na ostrá koření jako je chilli- ta v konečném důsledku tělo spíše ochladí.
- „Zahřívací“ zelenina – Syrová zelenina organismus ochlazuje, v zimním období bychom tedy měli zeleninu vždy tepelně upravit. Mezi zeleninu se zahřívacím efektem patří pórek, cibule, pažitka, česnek, chřest nebo křen. Nejlepší je zeleninu konzumovat vařenou v polévce, dušenou či grilovanou.
- Maso – Vhodné je hovězí, vepřové i drůbeží maso. Můžeme si ho dopřát i tučnější, vždy však s mírou a ohledem na tělesný stav. Velmi přínosnými jsou i silné vývary. Ryby se řadí spíše mezi neutrální potraviny, zahřát však umí úhoř nebo losos.
- Luštěniny – Luštěninové pomazánky jsou vhodnou náhražkou mléčných výrobků, které organismus ochlazují. Cizrna, čočka nebo hrách nám v zimě prospějí.
- Semena, ořechy a sušené ovoce – Zatímco čerstvé ovoce má ochlazující funkci, sušením se tento efekt vytrácí. Zahřejí nás mák, vlašské ořechy, datle, třešně či slunečnicová semínka.
Co se týče nápojů, zelený čaj můžeme vyměnit za černý, bílé víno za červené. Tepleji nám bude i díky kakau či kávě.
Důležité je samozřejmě vyhnout se extrémům a nekonzumovat výhradně potraviny sloužící pro zahřátí. Do svého jídelníčku bychom měli zahrnout i menší množství chladivých potravin (čerstvé ovoce, ledový salát, syrová zelenina, mléčné výrobky) a těch neutrálních (rýže, brambory, obiloviny).
Jako od přírody líný a věčně unavený jedinec mám bohatou zkušenost s chvílemi, ve kterých si člověk přeje jediné – spát přibližně tisíc let. Naprostá většina mých dní potom vypadá tak, že s úlevou dorazím večer domů, sním něco nenáročného na přípravu, sednu si k počítači, a vstanu od něj, až když jsem naprosto vyčerpaná zíráním do obrazovky.
Protože se ale s tímto svým přístupem snažím ze všech sil bojovat a jsem si vědoma toho, kolik mnohem užitečnějších a pro sebe přínosnějších činností bych mohla dělat místo nicnedělání, rozhodla jsem se sepsat seznam věcí, které mi alespoň zčásti pomáhají na cestě ke zdravému životnímu stylu.
1. svěřit se někomu s tím, že si přeju něco dělat
pravděpodobně nic jiného mě totiž nepostrčí kupředu tolik jako sarkastické poznámky mých nejbližších. Když se se svými plány svěřím někomu dalšímu, nemusím přehlížet jen výčitky svého svědomí, ale i výčitky dalších lidí, a to je mnohem těžší.
2. prostě začít
zní to zvláštně, ale mnohdy je to ta nejjednodušší ze všech možností. Pokud mám pocit, že bych měla jít cvičit, nejlepší je o tom moc nepřemýšlet a prostě si lehnout na podložku. Ostatní se většinou dostaví samo.
3. prohlížet si inspirativní fotografie na internetu
někdy jsou fotky lidí, na kterých jsou vidět patřičné výsledky, tím jediným, co potřebuji, abych se zvedla z gauče. Mám pár oblíbených instagramových účtů, na které se neustále vracím (buď kvůli potřebné motivaci, nebo si poplakat).
4. donutit se vypnout veškerou elektroniku
když vypnu počítač a mobil a odložím je na místo, kde nejsou vidět, obvykle se cvičení či jakákoli forma pohybu ukáže jako jediná další možnost, jak trávit volný čas.
Existují však i momenty, kdy je nicnedělání prostě to nejlepší, co si můžu dopřát. Nepřemýšlet nad tím, že něco musím nebo že bych něco měla. Nepřemýšlet nad tím, s čím vším jsem na sobě nespokojená a jak moc bych to chtěla změnit. Netrestat se v myšlenkách za to, že to všechno měním hrozně pomalu. Prostě jen být a užívat si to.
