Je půlnoc. Poslední říjnový den se právě zdraví s prvním listopadovým. Choulím se do deky na balkoně, oči se mi mhouří, ale ještě nechci jít spát. Užívám si to tady. I když je zvenčí trošku zima, hřeje mě radost zevnitř. Mám čistou radost z toho, co jsem si teď už včera uvědomila. Pořád si člověk něco uvědomuje a pak to zase zapomíná a pak na to zase přichází. Třeba na to, že je to všechno tak jednoduché… Protože někdy si člověčí mysl věci zbytečně komplikuje, staví do cesty obavy, představy, „kdyby“ a „co když“, strachy a zkušenosti… A při tom…
Jako kdyby jste mohli odhrnout všechny mraky na těžce zatažené obloze a uviděli, že za nimi je stále ta samá modrá obloha. Že tam je, vždycky byla a vždycky bude. Nikam neodejde, nikam nezmizí. Ona tam prostě je. Nečeká, že jí někdo uvidí, ona se o to nesnaží, ona tam jen je. Je to samozřejmost. A zrovna tak mi včera zase znovu došlo, že radost mám pořád u sebe. Pořád. Dokonce i když mám na mysli mraky. I když je jich tam hodně a třeba ještě z nich začne pršet nebo začnou padat kroupy. Ta radost je tam pořád. Sedí si tam spokojeně a usmívá se jako Buddha. Přívětivým láskyplným úsměvem. Jen v poklidu čeká, až se zastavím a zahlédnu její úsměv. Dnes se mi to podařilo a setkání s tou radostí mě úplně prohřálo zevnitř. Když o tom teď píšu, znovu se na mě usmívá a kývá na souhlas. Že tomu opravdu tak je. Že není nic, co jí zničí, zahubí, rozpustí… To nejde. Ona je věčná.
Stalo se to včera, když jsem pozorovala západ slunce do moře. Seděla jsem na vyhřátém kameni a nechala na sebe působit ty barvy i krásnou scénu. Po tom, co zapadl i poslední kousíček, jsem zavřela oči a v duchu mi něco řeklo, že můžu vyslovit nějaké přání, že se mi splní… Mám tolik různých přání a snů, od cestování, přes to, aby se dařilo v tom, co dělám, po krásný domek u moře… Ale v tom okamžiku mě napadlo jediné: RADOST. Chci se probouzet a usínat s radostí. Chci každý okamžik prožít s radostí. Jen radost. Čistá radost. Nic jiného, než radost, protože z té se rodí všechno ostatní. To ostatní může přijít až po radosti, s radostí.
Oddychla jsem si. Takový pocit úlevy. Všechny obavy, pochybnosti, strachy… všechny ty mraky a mráčky, které v ten moment zastiňovaly modrou oblohu v mé mysli, se rázem rozplynuly. Netrvalo to ani vteřinu. Najednou jsem věděla, že všechno je tou radostí.
Takže tak znělo mé přání a můžu říct, že se plní. Že opravdu funguje. Hřeje a dělá zázraky s ohromnou rychlostí.
Mám z toho velkou radost, a tu přeji i všem ostatním…
Krásný týden,
Katy
.gif)