Stavme dům od základů

Tělo (forma) je odrazem našeho vnitřního stavu (obsah). Co máme na fyzické úrovni zatuhlé a nepohyblivé, to je na energetické úrovni hůře průchozí. Kde energie nefrčí, tam se nachází na duševní úrovni nezpracované téma. Obsah se zrcadlí ve formě.

Na cvičení jógových ásan je možné se dívat i jako na snahu objevovat náš skrytý obsah pomocí práce s formou, případně obsah skrze formu měnit. Uvolňováním fyzického napětí se zbavovat napětí duševního. Pracovat s formou – tělem – a cvičit, to představuje určité úsilí a samozřejmě ne každému se do toho chce.

Ano, je možné prohlásit tělo za pomíjivou či dokonce nečistou věc, vůbec se jím nezabývat a pomocí jógových technik přistoupit k rychlému odkrývání našeho skrytého obsahu (podvědomí). Můžeme třeba místo cvičení ásan začít prodýchávat první čakru anebo se snad intenzivně koncentrovat mezi obočí. V lepším případě se nic nestane, v horším případě můžeme otevřít pandořinu skříňku, kterou už také nemusíme nikdy zavřít, pakliže se buď sami anebo s něčí pomocí dostatečně nezorientujeme v nastalé situaci. Kdo sám neprošel psychospirituální krizí, nepochopí a možná ani neuvěří.

Ne nadarmo se dnes tak populární hrátky s energií (… protože to je zajímavé, protože to je tak trochu tajuplné, protože to vypadá duchovně …), vždy prováděli pod dohledem „vidoucího“ mistra, po důkladnějším uvolnění fyzického těla a celkovém morálním zušlechtění. V opačném případě je to jako nasednout do auta, odbrzdit, šlápnout na plyn a zběsile kroutit volantem, přitom všem mít ale oči zakryté šátkem a nevidět na metr před sebe. Jaká je pravděpodobnost, že dojedeme do cíle v pořádku?

Totéž platí o dnes tak popularizovaných meditacích. Mysl máme neklidnou nikoliv proto, že bychom snad málo meditovali, ale především proto, že pro sebe pořád něco chceme, případně něco odmítáme. Výsledkem je permanentní konflikt se sebou samým a tím pádem i se světem kolem nás, neboť ten jenom zrcadlí náš vnitřní stav.

Nejde vůbec o to se jógových technik bát, spíš se předem trochu v dané problematice zorientovat, nesnažit se nic přeskočit a nenaložit si na bedra víc, než uneseme. Pravda, někdy se to špatně odhadne, zvlášť když ten vidoucí mistr po ruce zrovna není a touha pohnout se svým životem je veliká. A právě proto je dobré vyřešit maximum na fyzické úrovni, byť to tělesné cvičení sice někdy bolí a zdánlivě se nic zajímavého neděje. Ale kdo vydrží a praktikuje, ten se plodů jistojistě dočká, byť přijdou třeba nenápadně a pozvolna. O to déle vydrží. Mimochodem – ásany cvičil, byť ze zdravotních důvodů, i Jiddu Krishnamurthy, ze stejného důvodu věnoval pozornost tělu i Ramana Maharishi. Oni nebyli nadlidé prostí těla, byli ze stejného těsta jako my ostatní. To jen jako připomínka, že i když jsme už „tam“, pořád musíme být i „tady“.

Jóga je věda, tudíž systematická a logická. A tak jako nestavíme dům od střechy, je moudré i v józe začít od základů. Znamená to zpracovávat symbolicky okruh první čakry, tzn. ukotvení ve fyzické realitě, věnovat pozornost fyzickému tělu, tématu vlastního sebepřijetí a samozřejmě i vztahu k okolí. A kromě toho usilovat o jakousi emoční stabilitu, rovnováhu citu, rozumu a vůle. Kromě ducha věnovat pozornost rovnou měrou duši i tělu.

Můžeme se na to všechno samozřejmě vykašlat, chopit se jakýchsi jógových technik a začít hned tělo dopovat energií, ať už pránajámou nebo koncentracemi. Nicméně žijeme-li v chaosu a jako na houpačce, více energie tu houpačku rozhoupe akorát o něco víc.

Přijmout sebe sama se vším všudy, i s naší plnou zodpovědností za to kde se nacházíme, přestat ukazovat prstem kolem sebe – to je asi jeden z těch nejdůležitějších a nejtěžších kroků, který dříve či později musíme udělat. Zároveň si individualitu nejdřív vybudovat, než se ji budeme snažit nějak překročit. Mnohdy deklarovaný cíl jógy, pregnantně formulovaný třeba jako „usmrcení ega a vlastní individuality“, sice může znít pro někoho lákavě, jenom je otázkou, k jaké józe-Jednotě se dá dojít, když na začátku zapomeneme přijmout sebe sama.

Zkrátka, ono to naše strkání nohou za hlavu a jiné jógové kratochvíle mohou být náramná věc, jen není špatné se někdy sebe sama přeptat na motivaci. Dělají-li dva stejnou věc, výsledek nemusí být totožný. Nejsme-li si úplně jistí vlastními motivy proč k józe, byť třeba jen k ásanám, přistupujeme, způsob našeho cvičení nám leccos napoví. Ty pravé důvody bývají většinou dobře ukryté, nicméně dříve nebo později vyplavou na povrch.

Komentáře (0)