TIN vanoce 2018
Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Pouť srdce – Badrinath Dham

Vesnice Badrinath

Vesnice Badrinath

Čardham yatra – pouť po čtyřech hlavních místech garhwalské Himaláje končí v Badrináthu, v místě zasvěceném Božskému Páru – Pánu Višnuovi a jeho věčné manželce Bohyni štěstí Lakšmí Déví.

Jošimath, Ádi Šankara a Maháriši

Z Kedarnáthu – z domova Pána Šivy sjedeme dolů do ůdolí a po několikahodinové jízdě autem se přes Rudraprayag a Chamoli dostaneme do významného městečka Jošimath. Toto město v regionu Chamoli je správou přírodního parku Badrinath a proslulo jako duchovní a turistické centrum vysoko v horách.

Je to výborná základna v nadmořské výšce 1900 metrů nad mořem odkud poutníci, dobrodruzi a milovníci přírody vyráží na všechny světové strany do překrásných okolních destinací. Zároveň je toto městečko zimním domovem pro ty domorodce, kteří přes sezónu (jaro až podzim) pobývají ve výše položených vesnicích. Na nejchladnější zimní měsíce se všichni stáhnou do Jošimathu, aby přečkali kruté mrazy a sněhové přívaly, aby znovu na jaře vyrazili za svou obživou (zemědělství, tradiční řemesla, turismus) vysoko do hor.

Nejvýznamější charakteristika Jošimathu je fakt, že se tu nachází jedno ze čtyřech hlavních center Šankaračarja mathu – takzvaný Jyotirmath. Chrám, Ášram a škola, které tu před dvanáctisty lety založil osobně sám velký zářivý mistr Ádi Šankaračárya jsou duchovní centrem a největší slávou tohoto horského městečka. Od dob svého vzniku (8. stol. n. l.) vychoval pro svět tento Himalájský Ášram mnoho významných mistrů a učenců, kteří zasvětili své životy službě Bohu a Vesmíru, kračejíc tak ve stopách svého paramgurua Šrí Šankaračárji.

Západnímu světu přinesl světlo z této linie Mahariši Maheš Jogi, který od 70.let šířil poselství svých mistrů po celém světě. Jeho organizace „Transcendentální meditace“ má nyní zastoupení na všech kontinentech v téměř ve všech zemích a státech. Nejsilnější komunita jeho následovníků je v USA, kde mistr působil nejvíce a nejdéle. Maháriši rovněž otevřel Jogový Ašram v Rišikéši, kde seznámil s jógou, meditací a východní moudrostí velmi mnoho lidí. Mezi nimi i takové kultovní osobnosti své doby jako byli John Lennon, George Harrison, Donovan, Mia Ferrow, David Lynch a další.

Za poslední desetiletí se stal Jošimath rovněž vyhlášeným rekreačním letoviskem a to zejména pro zimní turistiku a sporty. V okolí vyrostlo mnoho lyžařských center a sjezdovek, které lákají milovníky tohoto sportu z celého světa. I samotní Indové začínají více a více jezdit na lyžích a snowboardu což bylo donedávna velmi výjimečným jevem.

Nicméně našeho poutníka zajímá především energetická a spirituální  podstata tohoto místa, protože je to právě silné pole duchovní energie Šankarova spojení s Bohem v tomto místě, které předurčilo rozvoj a popularitu města zaznamenanou v posledních padesáti letech. Pokusme si tedy představit osmé století našeho letopočtu, kdy mistr Šankaračarja s hrstkou svých žáků vystoupal drsnou horskou krajinou do těchto divokých a tehdy téměř neobydlených míst, aby tu založil jeden z nejvýznamnějších Ášramů v celé duchovní historii Matky Indie.

Z Jošimathu pak stoupá silnička dále do hor takovou úzkou průrvou mezi dvěma horami, jenž jsou známé jako Jay a Vijay. Jay a Vijay jsou strážci celé svaté oblasti Badrináthu a věrně střeží u „brány“ nad Jošimathem. Tato „brána“ je nepříliš široká průrva, která otevírá údolí vedoucí asi 35 km postupným stoupáním až do městečka Badrináth. Ve svatých písmech je předpovězeno, že až lidstvo sejde natolik z cesty zbožného a duchovního života, obě hory Jay a Vijay se zřítí a navždy tak uzavřou cestu vedoucí do Badrináthu.

Hemkund Sahib a Údolí květin

Zhruba uprostřed mezi Jošimathem a Badrinathem se nachází Govindaghat (1800 n. m.), který je výchozím bodem k treku k svatému horskému jezeru Hemkundsahib. Sikhové známí pro svůj zlatý chrám (Golden Temple), ležící blízko Pakistánské hranice ve městě Amritsar, dennodenně podstupují náročný trek k tomuto jezeru, aby tu vzdali úctu svému Guruovi Govind Singhovi, který tu v 17. století dosáhl osvícení. Jezero se nachází v nadmořské výšce 4632 metrů a to ho činí nejvýše položeným svatým místem, kterého lze dosáhnout bez jakéhokoliv horolezeckého vybavení. Tento 21 km dlouhý trek s převýšením 2832 metrů není přitažlivý pouze pro Sikhy, ale rovněž pro milovníky přírody a vysokohorského turismu, kteří si tu definitivně přijdou na své.

Údolí květin

Údolí květin

Je to právě mystické Údolí květin, opředené mnoha mýty a tajemnými příběhy, které přitahuje srdce dobrodruhů, romantiků a milovníky panenské horské přírody. Toto výjimečné horské údolí se nachází v průměrné nadmořské výšce 3500 metrů a je 8 km dlouhé a 2 km široké. Toto místo bylo velmi dlouho skryto pro širokou světovou komunitu a to zejména z důvodu jeho nedostupnosti. Až v roce 1931 britský horolezec a dobrodruh Frank Smythe se svou skupinou náhodně objevil toto překrásné údolí, když se vraceli z úspěšné expedice zdolání horského vrcholu Kamet. Na své cestě dolů se ztratili a zabloudili do tohoto údolí, které v té době bylo plné rozkvetlých květin. Hluboce okouzleni tímto místem, nazvali jej údolí květin a pan Smythe později napsal a vydal knihu stejného jména.

Říká se, že místní obyvatelé věděli o tomto údolí již dávno před tím, než bylo objeveno pro svět a jeho encyklopedie a výzkumy. Netroufali si však do těchto míst vstupovat, protože podle legendy věří, že se tu setkávají božské bytosti za účelem milostných zábav a her. Žádný lidský smrtelník nechce přece riskovat, že vyruší intimní atmosféru bohů a nebešťanů a tím na sebe přivolá jejich nevoli, hněv nebo dokonce kletbu.

Z botanického pohledu je údolí velmi ceněné a vzácné, protože díky jeho vysoké nadmořské výšce se tu objevují květiny a byliny, které nenajdete nikde jinde na světě. Je to originální místo se svojí specifickou atmosférou klidu a mystiky a v období dešťů červenec, srpen je celé údolí pokryto nespočetně mnoha květinami… Odtud název Valley of Flowers, údolí květin. Je řečeno, že v žádném jiném údolí na světě nenajdete více druhů květin rozkvétajíc současně v jednom místě najednou.

Takže vřele doporučujeme čtyřdenní až pětidenní zastávku v této překrásné destinaci přírodního parku Badrinath. Poté co jsme se do sytosti občerstvili a odpočinuli v rajských oblastech údolí květin, můžeme takto dokonale fyzicky, mentálně a duševně připraveni vyrazit do spirituálního srdce a hlavního poutního místa tohoto regionu – Badrinath Dhámu – domova Lakšmí Nárajána.

Badrinath

Vesnička Badrinath se nachází v nadmořské výšce 3300 metrů a je obklopena himalájskými velikány, kterým vévodí překrásná hora Nilakanth. Přirozeným centrem vesnice je místní chrám s Božstvem Badri Narajana. Badri Narajana je samo projevená podoba Boha Višnua z černého kamene. Bůh Višnu sedí v jógové ásaně a je obklopen dalšími Božstvy a Dévaty, jako jsou Lakšmí déví, Varuna, Nara Narajana riši, Garuda, Nárada, Arjuna a další.

Hora Nilakanth

Hora Nilakanth

Dole před chrámem se nachází horké koupele a lázně, přírodní horké minerální prameny, jenž jsou volně dostupné všem poutníkům. Stejně jako Kedarnath i Badrinath je prehistorické místo, ale základ stavby místního chrámu je připisován právě Šankaračárjovi a jeho skupině, kteří sem přišli na počátku devátého století. Mistr Šankaračárya tu započal tradiční uctívání Božstev tím, že tu zanechal dva ze svých žáků s instrukcí, aby se spojili ve svazku manželském s dcerami domorodých bráhmanů, aby tak jejich potomci mohli pokračovat v této důležité službě bez přerušení.

Chrám

Chrám

Tímto způsobem vznikla rodinná tradice a rodová posloupnost místních kněžích, tzv. Nambudiris, kteří se starají o chrám a Božstvo dodnes. Kamenný chrám má atraktivní barevné čelo, což je taková vnější vstupní brána, která neodolatelně přitahuje zrak všech návštěvníků, ať už se nachází kdekoliv ve vesnici. Chrámový areál se totiž nachází na vyvýšeném místě nad vesnicí pod horou Nilakanth.

Uvnitř najdeme samotný menší kamenný templ obklopený chrámovým nádvořím s dalšími venkovními oltáři a místnostmi pro meditaci a odpočinek, vše ohraničeno a chráněno vysokými kammenými zdmi. Kolem chrámu je silné energetické pole a přes den tu medituje, mantruje a rozjímá mnoho poutníků, sádhuů, místních kněží a domorodců.

Uvnitř chrámu pak od časného rána až do pozdního večera probíhají rozmanité chrámové obřady a rituály (Abhišek, Arati, Puja, Arcana) s pravidelnými periodami možností osobních daršanů. Daršan je spíše krátké předstoupení před Božstvo za účelem modlitby, poděkování, obětiny, jakéhokoliv vnitřního vyjádření. Daršan doslova znamená „být viděn Bohem“ – setkání s Božstvem – vidět Boha a být viděn Bohem – možnost sdílení.

Ve vesnici vezmeme jednu z mnoha možností ubytování a poté se vydáme prozkoumávat překrásné okolí. Nejkrásnější procházka vede do vesničky Mana, ca 3 km od Badrinathu a pak dále proti proudu Alakanandy (Gangy). V Maně místní vesničané nabízejí své produkty, k těm hlavním patří tlusté bílé vlněné deky, tzv. čadary a další místní zimní oblečení jako svetry, čepice, šály, kalhoty, bundy. Všechno ruční práce místních obyvatel z materiálů lokálních surovin. V Maně se nachází tzv Vjása Gufa, neboli jeskyně, kde sídlí Šríla Vjásadéva, literární inkarnace Boha, světec – avatár zplnomocněn k sepsání védské literatury.

Vyasadevvova jeskyně

Vjásadévova jeskyně

Je řečeno, že tato božská osoba věčně sídlí v Himalájích po celou dobu stvoření a udržování našeho vesmíru. Je zaznamenáno, že v 13. století jiný velký mistr duchovní Indie Swami Madhvačarja měl mystické spojení – osobní daršan – se Šrílou Vjásadevou právě v této jeskyni. Nesmrtelný Vjása tady přijal Madhvu jako svého žáka a předal mu duchovní moudrost a mystické síly. Za vesnicí Manou najdeme úžasné vyústění silného proudu řeky, která mocně a tajemně vychází z horských stěn a jen o několik stovek metrů dále se vlévá do Alakanandy.

Místní lidé tvrdí, že to je projev Saraswatí, slavné Indické svaté řeky, která ale v průběhu minulých století záhadně zanikla. Někteří říkají, že vyschla, jiní že vstoupila do podzemí a další že prostě zmizela. V čem se však shodují všichni je příčina zmizení Sarawatí a to, že tato vznešená Bohyně moudrosti, učení a umění již déle nemohla tolerovat nesprávné a hříšné jednání pozemšťanů vůči jejich vlastní planetě Zemi, vůči Bohu a mezi sebou navzájem. Dále za vesnicí vede údolím asi 6 km dlouhý trek výše do hor končící u vodopádů Vasudhara. Odtud dále do vyšších a neobydlených oblastí hor pokračují pouze trekové a horolezecké expedice s patřičným vybavením.

Řeka Saraswati vyvěrající ze skal

Řeka Saraswati vyvěrající ze skal

Mezi Badrinathem a Manou se nachází vojenská základna indické armády, to protože hranice s Čínou je pouhých 5 km za vesnicí Mana. Stejně tak jak je tomu v Kedarnathu i v přírodním parku Badrinath najdeme pět míst, kde se tradičně uctívá Pán Višnu – Badrináth. Kromě hlavního chrámu ve vesnici Badrináth, jsou to následující menší chrámy a místa, umístněné v překrásné přírodě v okolí Jošimathu – Ádi Badri, Vridha Badri, Bhavishya Badri a Yogadhyan Badri.

Kromě Bhavishya Badri, které se nachází v nadmořské výšce 2800, jsou ostatní místa snadno dostupné díky nadmořským výškám mezi 1200 až 1800 nad mořem. Vedou k ním překrásné stezky obklopené bohatou a divokou flórou lesa a vegetace, které se v těchto výškách přirozeně daří mnohem více. Zajímavost je Bhavishya Badri, což doslova znamená budoucí Badrinath a místo je spojeno s již zmíněnou předpovědí v písmech, že současný hlavní Badrináth zanikne a uctívání Božstva pak bude přesunuto na toto místo…Bhavishya….budoucí.

Božské zábavy

Historie a legenda Badrináthu je stejně úchvatná a úžasná jako místo, příroda a hory v jeho okolí. Badri znamená divoká bobule (speciální lesní plod, který dává strom Badri vyskytující se pouze na tomto místě). Svatý les vysoko v horách je zaznamenán na několika místech ve védských písmech, nejvíce v puránách, s názvem Badrivan. Les (van), který je plný bobulí (Badri). Na tomto kouzelném místě pobýval jak Šiva a Parwatí tak Lakšmí a Náraján. Avatárové Nara Narajána Riši tu prováděli svou akezi a jógu, Pánduovci vedení králem Judišthirou tu procházeli na své poslední pouti ke Swargarohini, bráně do nebes.

Velcí vesmírní mudrci jako Kapila, Gautama a Kašjapa se tu věnovali svým meditacím, posvátným slibům a bhadžanům (zpívání manter a devocionálních písní). Oddaný mystik Nárada tu dosáhl vysokých realizací čisté lásky k Bohu – premasiddhi. Nespočetně mnoho dalších vznešených duší pak po staletí následovalo tyto velké božské osobnosti, aby podle jejich příkladu přijmuli útočiště na tomto místě a tak dosáhli svých vnitřních cílů prostřednictvím duchovní praxe, procesu odevzdání a kultivace ryzí lásky.

Původně je to však samotný Pán Višnu (ten kdo udržuje celý vesmír) – Nárajána (ten kdo dává útočiště všem lidem), který si vybral toto místo jako první pro svou jógovou praxi a odříkání, aby dal jako Nezávislá Svrchovaná Absolutní Osoba příklad a návod všem ostatním podřízeným a podmíněným  bytostem – zástupům lidí a polobohů – jak se mohou vymanit z otroctví hmotné přírody a dosáhnout absolutní svobody ducha osvícením věčnou pravdou a láskou.

Že taková svoboda a osvícení nepřichází lacino, ukazuje samotný Bůh v této zábavě, kdy i On sám podstupuje tělesné nepohodlí a věnuje se askezi a odříkání (i když to osobně jako Absoluta nemá vůbec zapotřebí), jen aby ukázal jakým způsobem je možné dosáhnout těchto vyšších stavů duchovní realizace. To je projev Jeho čisté lásky k nám, Jeho bezpříčinná milost.

Purány vypráví příběh, kdy Pán Višnu leží na svém opulentním lůžku v podobě Ananta Šéši – Božského hada a přijímá masáž svých chodidel od své božské ženy – Lakšmí Déví – Bohyně štěstí. Pán a vládce všech světů, udržovatel vesmíru a svrchovaná božská autorita si takto příjemně užívá božské pozornosti své nejjemnější a nejkrásnější ženy, když se v tu chvíli na scéně objeví chudý světec – potulný sádhu. Tento začne „kritizovat“ svého Pána, že těmito svými „činnostmi“ pouze zkazí celé lidstvo. Lidé totiž budou chtít imitovat a napodobovat Boha ve své úporné snaze užívat si a vládnout stejně jako On. Pán Višnu Nárajana přijmul pokorně toto pokárání svého oddaného jako upřímnou a dobře motivovanou výzvu a okamžitě se odebral do Himalájí, aby tam vykonával askezi, meditaci a mystickou jógu.

Místní babička

Místní babička

Vybral si kouzelné údolí Badrivan vysoko v Himaláji pod horou Nílakantha a od té doby je Pán Višnu známý rovněž jako Badrináth nebo také Badri Višál. A podle Pána Višnua a této Jeho zábavy je nyní pojmenováno i toto místo a celý přírodní park. Nath znamená Pán či vládce a Badri je typický strom nebo jeho plod (divoká bobule), ale také Lakšmí déví – Bohyně štěstí. Příběh totiž pokračuje, že Lakšmí deví nemohla snést odloučení od svého milovaného muže a Pána a také nemohla snést pohled na Něj, jak vykonává svou askezi v chladném a surovém prostředí Himaláje.

Tak se rovněž zjevila svou mystickou silou v Badrinathu jako kouzelný strom Badri, který začal dávat Pánu svoji společnost a ochranu před sluncem, větrem, deštěm a sněhem. To aby byla svému Pánu neustále nablízku a mohla mu asistovat v Jeho záměru, což je spontánní služebnický projev čisté lásky k Bohu. Pán opětoval tuto lásku Lakšmí tím, že pro ni projevil dva horké minerální prameny dnes známé jako Tapta kund a Nárada kund, které od té doby slouží rovněž všem světcům a poutníkům jako velká úleva od chladného klimatu a hlavně jako velké Boží požehnání od Božské dvojice Badri Nárajan.

Poslední mystický proces odevzdání: „Zemři, abys mohl žít!“

V Badrinath dhámu – kouzelném údolí Pána Višnua končí cesta srdce našeho poutníka. Absolvoval poutní cestu Char Dham – počínaje vstupní bránou k Bohu Haridwarem a od tam přes městečko mudrců Rišikeš na úpatí Himaláje vystoupal ke čtyřem silným energetickým místům, kde Bůh a Bohyně vložili své síly a požehnání. Místa navštívil jedno po druhém z leva doprava, od západu k východu tak jak radí tradice a tak jak se srdce přirozeně očišťuje postupným procesem. Tento proces je Boží dílo, které je rukopisem Pána vepsaným do vysokohorského masívu garhwalské Himaláje. Tento proces je absolutní a nebere v úvahu naši barvu pleti, pohlaví, věk, národnost, vyznání, sexuální orientaci, vzdělání, krásu či stupeň inteligence.

Žádná taková tělesná materiální označení nemůžou nikterak bránit a ovlivňovat působení Božských sil, které jsou od nepaměti absolutní nezávislou Božskou Vůlí projeveny v Garhwal Himaláji jako trvalá možnost, naděje a příležitost pro žíznivého a vyprahlého poutníka, který hledá pramen čisté vody v touze uhasit svoji žízeň. Hledá pramen živé vody, která by zahnala únavu a zklamání z boje o existenci v tomto hmotném světě a uspokojila jeho niterné touhy po pravé lásce a štěstí.

Jamuna, Ganga, Šiva a Višnu – tyto čtyři Božské světelné bytosti vládnou čtyřem dhámům – poutním místům Jamunotri, Gangotri, Kedarnath a Badrinath. Jamuna a Ganga jako Bohyně (čisté duchovní energie) náleží do kategorie spirituální pravdy Šakti tattva, zatímco Šiva a Višnu, každý ve své vlastní pravdě (tattvě) představují nezávislého vládce a silový zdroj nazývány Puruša. Puruša je Božský Supersubjekt – Zdroj všech energií a jediný absolutní poživatel a vládce těchto sil. Všechny ostatní živé bytosti ve vesmíru jakožto Jeho energie jsou Prakrti, objekt Jeho požitku.

Puruša je poživatel, všichni ostatní (včetně nás všech lidí na Zemi) jsou prakrti – neboli požívaní. Bůh je celek, my jsme Jeho částmi. Bůh je stvořitel, my jsme stvoření. Bůh je ten kdo vidí, my jsme ti, kdo jsou viděni. Bůh je subjekt, my jsme objekt. Energie, která je určena k potěšení – požitku Boha. Proto my lidé jsme tu pro Boha, určení pro Jeho radost a potěšení, nikdy ne naopak. Na začátku je Bůh a Jeho zákon, jímž je čistá láska.

Říká se, že člověk míní a Bůh mění. Toto rčení poukazuje na to, kdo je tady skutečný vládce a poživatel – Puruša. Bohužel človíček nechal dopustit, aby láska a služba Bohu opustila jeho srdce a na místo toho je naplnil sobeckým zájmem o vlastní nezávislé uspokojení a požitek. Jinými slovy sám začal usilovat o pozici Boha a tím nezvratně přivolal své neštěstí a prázdnotu. V té chvíli začíná výše zmíněné rčení platit i obráceně. Bůh míní a člověk mění. A toto je velmi smutná pravda, která způsobila, že současná planeta je z převážné části zaplněna sobectvím, závistí, konfliktem, násilím a z toho přirozeně vycházejícím strachem a úzkostí, jenž se staly všudypřítomným aspektem a charakteristikou dnešní moderní civilizace.

Pokud tento strach a úzkost ještě více zesílí a přejde snesitelnou hranici lidského psyché, objevuje se v našich životech beznaděj, deprese a šílenství. Tento svět však byl stvořen pro lásku a službu, s kterou by lidstvo mělo zalévat kořen stromu života (Božský zdroj) tak, aby všechny jeho částečky (kmen, větve, větvičky, lístky, plody) byly vyživeny skutečnou hodnotou a tak mohly prosperovat ve štěstí a míru. Všichni chceme být šťastni, to je cíl a smysl našich životů. Bůh nám dal dokonalý návod jak žít společně v harmonii a štěstí na této planetě Zemi a zvětšovat Jeho potěšení výměnou upřímných citů pravé lásky mezi sebou navzájem a vůči Němu.

Chrám v noci

Chrám v noci

Tento návod nemusíte hledat ve svatých knihách světových náboženství nebo odkazu mudrců a myslitelů minulosti pokud tak necítíte. Nemusíte ani studovat dějiny a historii této planety, abyste přišli na to, kde se stala chyba. Nemusíte hledat viníka, kterého váš vztyčený prst označí jako příčinu svého neštěstí a vnitřního neklidu. Bůh zná své děti, zná všechny jejich světlé i temné stránky. On věděl, že veškeré původně čisté záznamy světla a lásky budou zmanipulovány a pozměněny temnotou lidského ega.

Tvrdošíjnou a ješitnou touhou člověka zaujmout Jeho Absolutní pozici vládce a zahájit tak nekonečné válčení a soupeření mezi sebou navzájem. Proto Pán vložil svoje poselství a poznání do srdce člověka, kde „věčně“ dřímá skryté a ochráněné Jeho božskou energií. A tento poklad Božské lásky uložen v našich srdcích a pečlivě hlídán samotným Bohem (jako Pán v srdci – Paramátmán) trpělivě čeká na své objevení a otevření. Probuzení této žádoucí síly v našem vlastním srdci je plně v našich vlastních rukách.

Ani Bůh ze své čisté lásky k nám nikdy nevstupuje do této naší svobodné vůle a to přestože je Absolutní, vševědoucí a všemohoucí. Touto úžasnou grácií a geniálním skutkem milosti otevírá Bůh nekonečný prostor pro výměnu duchovní lásky mezi Ním a živými bytostmi, jakož i mezi osvobozenými dušemi navzájem. Je to naše vlastní svobodné rozhodnutí, svobodná vůle a živá síla naší upřímné touhy, které mohou naplnit náš život světlem, pravdou a láskou nebo také temnotou, lží a nenávistí. Volba je vždy na naší straně, stejně jako přízeň Pána a Vesmíru.

Podnětem k správnému rozhodnutí člověka, příčinou částečné nebo úplné aktivace vnitřních sil je milost a přízeň Pána. Jak bylo řečeno, Pán je zdroj a stvořitel. Vše ve vesmíru má smysl a řád. On vložil vše, co potřebujeme ke štěstí do našich srdcí, dále sám osobně vstoupil do našich srdcí, aby chránil tento poklad božské lásky před veškerou nepřízní a nakonec prostoupil celým vesmírem, aby sladké spiknutí Božské vůle ve vesmíru bylo dokonalé a úplné.

Om purnam adah purnam idam purnat purnam udacyte.

Bůh v podobě Badri Nárajana dal člověku příklad askeze, odříkání a oběti. Neměli bychom si však myslet, že jde pouze o strohé fyzické odříkání bez kultivace lásky, citu a vědomí. Vše bude záležet na našem postoji, pochopení a motivaci. Askeze, odříkání a oběť bez správného postoje, pochopení a motivace je jen ztrátou času a energie. Pravdou však zůstává, že nikdo nemůže být úspěšný v tomto hmotném světě bez oběti a úsilí a v duchovním směřování to platí dvojnásob.

Pokud se zdá, že někomu kolem nás spadl úspěch a hmotné štěstí do klína bez práce či úsilí, věřme tomu, že takový názor je mylný. Jeho hmotné štěstí přišlo jako výsledek jeho práce v minulosti, v předešlém životě. Nic v tomto životě a v tomto světě nepřichází náhodou nebo bez práce. Žijeme ve světě příčiny a následku, akce a odpovídající reakce, všechno tady má svou cenu, nic není zadarmo a bez následku. Kdokoliv touží zastavit tento zdá se nekonečný řetězec karmy, musí se plně odevzdat Bohu a Jeho Absolutní Vůli v čisté, ryzí, nepodmíněné lásce, jenž je zcela prosta jakékoliv kalkulace a sobectví. Toto je proces odevzdání, jiné cesty ven – cesty domů není.

Extra Božskou milostí a výjimečnou přízní pro nás pro všechny jsou Božské zábavy, které Bůh a Bohyně projevují svojí sladkou absolutní vůlí na naší planetě Zemi. Jamuna a Ganga jsou přímé projevy Jeho milosti, Bohyně, Božské energie. Šiva a Višnu jsou přímé projevy Jeho osoby, energetického Zdroje, Boha. Pán je k nám všem tak milostivý, že znovu a znovu sestupuje (avatár) z duchovní dimenze, aby nás inspiroval a podpořil v našem správném rozhodnutí a odhodlání – žít a zemřít pro lásku.

Ano, žít a zemřít tímto způsobem znamená začít skutečně žít. Jak řekl německý filosof Hegel: „sterben um zu leben“ – „zemři, abys žil“. Proto poutníkova cesta končí v Badrinathu pouze zdánlivě, stejně jako fyzická smrt je pouze zdánlivý konec našeho života. Úspěšný poutník aktivoval svoji srdeční čakru natolik, že se v Badrinathu rozhodl zemřít, aby mohl začít skutečně žít. Nechat „zemřít“ vše falešné a sobecké v našem srdci. Nechat zemřít rodové a kolektivní programy, které nás poutají řetězy iluze.

Nechat zemřít naše ego, nevědomí a závist, které nás vězní a trýzní v temnotách hmotného vězení.  To je stav probuzení a osvícení, to je život v pravdě a lásce. Probudit proud čisté lásky k Bohu ve svém srdci a zcela se odevzdat tomuto proudu je jediným přáním našeho poutníka. Nechat se unášet tímto Božským proudem čisté lásky výše a výše, dále a dále k našemu skutečnému domovu, k našemu konečnému útočišti, k našemu nejvyššímu cíli. To je to jediné co prostupuje celým srdcem, myslí a tělem našeho poutníka. Zemři, abys žil.

Om asatoh ma sat gamaya, tamaso ma jyotir gamaya, mrtyou ma amrtam gamaya.

 

Komentáře (0)
Pavel Kovář

Rodák z Boskovic, se intenzivně zabývá duchovním životem od roku 1997. Když v roce 2000 vstoupil do mnišského řádu východní tradice bhakti, bylo zřejmé, že duchovní praxe a cvičení se stává jeho hlavní životní náplní. Během následujících devíti let, kdy se řídil striktními principy mnišského duchovního života, hojně cestoval jak po Evropě tak Indii.
Na svých poutních cestách se setkal s mnoha svatými lidmi a duchovními mistry, od kterých pozorně naslouchal jejich hlubokým moudrostem a realizacím. Často zůstával v ášramech, aby mohl meditovat a hluboko absorbovat takto přijmuté duchovní poznání a pokyny.
Sám však přiznává, že "být na cestě", pozorovat a sdílet, je tou největší školou života, která se mu dostala.

02.09.2016 - 22:57

Načíst další
Načíst další
Načíst další

Komentáře

Napište komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám

To nejlepší ze světa jógy
1x měsíčně
do Vašeho emailu