Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Tykev patison – z cyklu zapomenuté a méně známé potraviny

patison

V posledních letech pozorujeme u lidí, kteří se zajímají o své zdraví, poměrně výrazný posun směrem k vědomějšímu a přirozenějšímu přístupu k životu. Už se tak často neskloňuje zdravá výživa, hovoří se spíše o udržitelném životním stylu, péči o planetu a životní prostředí a ohleduplném využívání zdrojů. Tyto snahy s sebou jako vedlejší efekt přinášejí zájem o domácí tradice a životní zkušenosti předků, což ve stravě znamená především návrat k lokálním a sezónním surovinám, ale také znovuobjevení některých v minulosti často používaných a v poslední době takřka zapomenutých plodin.

Přestože jsme například některé druhy zelenin dříve považovali za zastaralé a pro pěstování v dnešních podmínkách či jídelníček moderního člověka nevhodné, jejich výživové vlastnosti, přínos pro lidské zdraví a možnosti využití v běžné kuchyni nás občas překvapí. Vezměte si třeba typický plod pozdního léta a začátku podzimu, obyčejnou tykev nebo lidově dýni. Tu jsme v minulých letech znali hlavně jako dekoraci, v některých oblastech se pěstovala kvůli olejnatým semenům, bez jakéhokoli dalšího využití, snad s výjimkou krmení pro domácí zvířata, a nadšení zahrádkáři se občas pochlubili velikostí svého Goliáše.

Tykví nicméně existuje mnoho druhů, z nich většina je vzhledově velmi příjemná a zajímavá, takže nám pěkně ozdobí zahrádku či dům, představují ovšem také cenné zpestření našeho jídelníčku. Původně pocházejí z tropické a subtropické Ameriky a do Evropy se dostaly s výpravami prvních mořeplavců. Dochovala se semena až 5000 let stará, jedná se tedy o jednu z nejstarších kulturních plodin. Snadno se pěstují a lehce se kříží, pyšní se proto velkou škálou tvarů a barev.

U nás se nejčastěji pěstuje tykev obecná, velkoplodá a muškátová, některé zdroje uvádějí ještě dýni fíkolistou a pomíchanou. Do první skupiny patří dobře známá a velmi oblíbená cuketa, méně lidí už asi ví, že mezi tykve obecné řadíme i plod podivného diskovitého tvaru se zvlněnými okraji a obvykle bílé, někdy žluté nebo zeleně žíhané barvy, patison (používá se i „patizon“).

První patisonky se sbírají nezralé už v červenci, lze je jíst syrové v salátech nebo vařené i se semeny a slupkou, dekorativně působí ve směsích nakládané zeleniny. Na podzim sbírané zralé plody mají velmi tuhou slupku a je třeba s nimi zacházet opatrně, protože jsou náchylné k potlučení. Skladují se v suché místnosti při teplotě 10 – 15◦C, vadí jim vysoká vlhkost vzduchu a nesmí namrznout, ihned se začínají kazit. Uskladněnou úrodu je třeba pravidelně kontrolovat.

Stejně jako ostatní druhy tykví napomáhají patisony odstraňování škodlivin a dokonce i parazitů ze střev, podporují trávení a působí jako jemné projímadlo. Jsou močopudné, ulevují od otoků, pomáhají ledvinám, zlepšují obranyschopnost, celkově zklidňují a podporují regeneraci organismu. Z minerálů najdeme v patisonech v menším množství železo, fosfor i některé další prvky a díky tomu, že obsahují poměrně hodně draslíku a málo sodíku, jsou vhodné i pro osoby se srdečními potížemi.

Jako zelenina s vysokým obsahem vody a nepatrným množstvím cukru se patisony doporučují diabetikům a lidem, které trápí slinivka, a protože mají málo kalorií zato velké množství rozpustné vlákniny, dobře zahání hlad a hodí se do dietní stravy. Navíc mají schopnost snižovat hladinu tuku v krvi a doporučují se pacientům s revmatismem, aterosklerózou a dnou.

Dužnina patisonu nemá nijak výraznou chuť, je-li však dobře vyzrálá, nabízí značně bohatou škálu využití. U nás se asi nejčastěji připravují smažené na způsob řízků nebo plněné kořeněným mletým masem, případně jeho náhražkou, a zapečené v troubě. Můžeme jimi ovšem dobře nahradit třeba brambory: vynikající jsou patisonové placky na způsob bramboráků, výborně se hodí do polévek. Rychle se rozvaří a připravované jídlo příjemně zahustí, vyžadují ovšem výraznější přísady. Nejchutnější jsou ale jako součást různých dušených směsí s luštěninami a dalšími druhy zeleniny, od nichž snadno přijímají jejich chuť, a jimž naopak dodávají správnou konzistenci.

Tip na recept – PLACIČKY Z PATIZONU SE SALÁTEM Z ČERVENÉ ŘEPY

Suroviny na 4 porce: 

  • 1            patizon
  • 1 – 2       červené řepy
  • 2cm        křene
  • 3 PL       ovesných vloček
  • 3 PL       hrašky pikant
  • 1 PL       umeocta
  • 1 PL       lahůdkového droždí
  • 1 PL       oleje (olivový)
  • špetka saturejky, majoránky
  • 2 str.       česneku
  • ovesná (nebo jiná) mouka dle potřeby

Postup přípravy – placičky:

  1. Patizon nastrouháme, osolíme a necháme asi 10 minut odstát. Vodu vymačkáme a ponecháme si ji stranou.
  2. Vločky zalijme v misce malým množstvím vroucí vody – jen tak, aby neplavaly a nasákly vodu.
  3. Pak do nich přidáme nastrouhaný vymačkaný patizon.
  4. Přidáme hrašku pikant, lahůdkové droždí, česnek a koření, promícháme a necháme asi 15 minut odstát, aby se vše spojilo.
  5. Dle potřeby buď zahustíme ovesnou moukou nebo naředíme slitou vodou z patizonu tak, abychom mohly tvarovat vyšší placičky.
  6. Ty klademe na plech vyložený pečícím papírem, povrch potřeme olivovým olejem a pečeme asi 20 minut při 200 °C.
  7. V polovině času obrátíme a povrch opět potřeme olejem.

Postup přípravy – salát z červené řepy: 

  1. Červenou řepu umyjeme a neloupanou asi hodinu povaříme do změknutí, poté oloupeme a vychladlou nastrouháme.
  2. Nastrouháme křen.
  3. Obojí promícháme a dochutíme dle potřeby umeoctem.

 

Komentáře (0)
Eva Leňová
Eva Leňová

Tlumočnice, překladatelka a pisatelka článků.
Vystudovala jsem Střední hotelovou školu, a přestože jsem v oboru nikdy nepracovala, stalo se vaření mým celoživotním koníčkem. Profese překladatelky mi krom jiného přináší možnost seznámit se s kuchyněmi jiných národů.
Díky zdravotním problémům v rodině jsem se naučila využívat zdraví prospěšné techniky i léčivé vlastnosti jídla a brzy jsem se setkala s makrobiotikou, které jsem se věnovala dlouhodobě a s výraznými úspěchy. Podobně jsem se v 90. letech seznámila i s alternativními metodami přístupu ke zdraví od tradičních léčitelů, přes akupunkturu, homeopatii až po meditační praxi, šamanské techniky, cvičení tai či, jógu, feng shui a geomantii. To vše se snažím začleňovat do svého každodenního života a přistupovat ke světu lidí i energií opravdu celostně.
Díky spolupráci s Rogerem Greenem jsem se v roce 2008 seznámila se základními myšlenkami teorie stravování podle zásad dlouhověkosti, které mi na jedné straně potvrdily mé vlastní názory získané z praxe a navíc mi poskytly ideový rámec i odpovědi k mnoha doposud otevřeným tématům. Od roku 2010 příležitostně pořádám kurzy vaření a setkání v kuchyni určené především pro ženy, které spojuji s diskuzemi, výměnou zkušeností a praktickou pomocí při změně životního stylu a přístupu ke světu i lidem. Věřím, že vaření je zábava a jídlo dokáže léčit tělo i duši.

06.10.2015 - 05:59

,

Načíst další
Načíst další

Komentáře

Napište komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám

To nejlepší ze světa jógy
1x měsíčně
do Vašeho emailu