Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Rozhovor s Bhikkhuní Visuddhi – českou buddhistickou mniškou

Sedíme proti sobě, obě se usmíváme. Jsme přibližně stejně staré. Já jsem oblečená dle poslední módy, ona v tradiční mnišské róbě, která je beze změn 2500 let stará. Já blonďaté obarvené vlasy, ona oholená jako poslední odevzdání lpění na vlastní osobnosti. Mě si v davu nikdo nevšimne, ona je nepřehlédnutelná ve všech společnostech. V západní pro svou „extravaganci“ a ve východní z úcty a znalosti k tradicím, které představují vstup do řádu. Poprvé jsme se setkaly na meditačním retreatu vipassána, kde nás ctihodná Visudhhi seznámila s výukou sút – Budhovu učení. Poprvé mě oslovila krásou a čistotou svých myšlenek, jasnou interpretací Dhammy.

Je asi přirozené, že člověk, který dojde až tak daleko, se ve svém začátku zajímá o mnoho věcí, již proto, aby si opravdu ujasnil své priority. Ctihodná Visuddhí praktikovala jógu, zajímala se o léčitelství, blízká jí byla alternativní medicína, čínská medicína, ajurvéda. Jednoho dne si však každý z nás uvědomí, že pro svou skutečnou touhu a naplnění, je nutné podstoupit více, abychom mohli zrealizovat, proč jsme se narodili, jako kdybychom měli uzavřít kruh – pocítila odhodlání a nutnost odejít do bezdomoví a dovršit tak svou skutečnou praxi. V té době se již plně učila Dhammu – (Budhovo učení) a tak vnímala velkou odpovědnost a potřebu v tomto směru na sobě více pracovat.

Chtěla bych se zeptat na minulost jejího života, ale ctím pravidlo, neptat se mnichů a mnišek na to, co již bylo. Z principu ochrany, aby nedocházelo k posuzování, co člověk dělal v minulosti. Jakmile oblečete roucho, není důležité vaše kastovní zařazení. Není již důležitá žádná spojitost s dobou, kterou již nelze změnit.

Co Vás přivedlo k buddhismu a následně ke vstupu do řádu?

V začátcích jsem prošla přes různé jógové směry, křesťanství – kde mne velmi inspiroval František z Assisi, na chvilku jsem byla také součástí Hare Krišna. Ovšem zájem o Dhammu byl stěžejní a prohlubovala jsem jej více jak 20 let. První učitelem se mi v roce 1991 stal barmský mnich Rewatadhamma Sayado. Má cesta k Bohu nebyla jednoznačná. Ke spoustě hlubších otázek jsem nedostávala dostačující odpovědi. A najednou setkání s buddhismem – poznání čtyř ušlechtilých pravd – prožitek mé cesty domů. Cítím respekt ke všem cestám, mým cílem ovšem není lidi převracet, ale ukázat lidem Budhovu cestu a díky tomu pochopení vlastní osobní cesty.

Odešla jsem do Švýcarska do západního kláštera Dhammapala, který je thajské lesní tradice Ajahna Cha, kde jsem praktikovala ve společnosti mnichů (Sanghze) – což znamená starat se o mnichy, vařit, uklízet. Dělat vše potřebné – jako laik.“ Ne si užívat jen tak v meditacích“, ale zajišťovat chod kláštera. A tak se skrze povinnost ujistit, zda se skutečně jedná o mou pravou cestu.

Zde jsem pochopila, že má budoucnost je žít v komunitě mnišek a učit se od nich. Nechat se ordinovat mniškou a získat vyšší zasvěcení – vstoupit do řádu bhikkhuních, mnišek s plnou ordinací.

A tak mne vše dál a dál táhlo do Asie, kde budhismus má své kořeny. Kde je velké množství mnichů i mnišek a výuka budhismu je zde již od prvopočátku a má hluboké kořeny.

Proč bylo důležité vstoupit do řádu mnišek?

Přínos ženské energie je zcela jiný než v klášteře, kde jsou i muži. Interpretaci Dhammy ženskou linií je stejné bez ohledu zda výklad provádí muž či žena. Rozdíl je v řádových pravidlech a sociálních pracích, které jsou vyvíjeny vůči laikům. Žena je od přírody též matkou a opatrovnicí, proto se od ní více očekává sociální podpora a pomoc než od mnichů. Kláštery jsou rozděleny na mužské a ženské (až na vyjímky v některých meditačních centrech).

Muži preferují žít sami v lese. Pro mnišky jsou tyto praxe ohrožující. Naopak mají radost žít v komunitě a pracovat v ní. Mniška má svůj řád, který nemůže překročit byť v obraně či v sebeobraně. Mnišky se tedy kromě spirituálního života věnují především sociální činnosti – pomoci slabým, nemocným, dětem atd.

Jak se stane laik mnichem – mniškou?

Mnichem se stanete na základě rozhodnutí učitele, nikoliv vlastního rozhodnutí. Nejdříve jste přijati do kláštera, kde žijete jako laik nejméně rok. Zde se přesvědčujete a učíte, jaké to je žít v této komunitě, co vše to obnáší a sama na sobě máte možnost poznat, zda je pro vás mnišský život možný. Zda jste opravdu schopna světský život opustit, vzdát se všech jeho radostí a potěšení. A tak začnete žít život v mnišském řádu a závislosti na učiteli.

A co vlastní praxe v klášteře?

Prvotně je důležitý vztah k učiteli – důvěra, respekt, poslušnost, pokora. Pokud se chcete učit, je nutné mít otevřenou mysl se učit, důvěru v učitele a hlavně pokoru. Jako novic máte povinnost se o učitele starat a tím, že vstupujete do řádu, přijímáte pravidla a to znamená, že nezačnete diskutovat o tom, co přijímáte, ale že přijímáte pravidla absolutně.

Pak je to vzájemná úcta k ostatním sestrám, kdy přijetí komunitního života, není kolikrát lehké. Dělíte se o pokoj i s někým, kdo vám nemusí být vždy příjemný. Posloucháte příkazy, kterým v začátku nerozumíte, ale postupně se zařazujete do řádu a jeho povinností spojených s životem celého kláštera. Zkázňujte své chování a tím i svou mysl.

Pravidla kláštera vám najednou začínají dávat smysl. Vytváří prostor jak se chovat, zbavovat se svých negativních tendencí např. – lenosti, potřeby se prosadit, upřednostňovat vlastní názory ale také agrese, posuzování druhých a věčnou nespokojenost. Nejste pod slepou vírou, je to svobodné rozhodnutí přijmout všechna pravidla. Je prostě nutné určitou dobu praktikovat a pak vidět jaký efekt to má a zároveň okamžitá zpětná vazba, která vám dává pravé poznání a moudrost, že je dobré následovat svého učitele a Dhammu. Výuka může probíhat i na neverbální úrovni – vzory, soucit, láska k lidem, péče o lidi, jak zvládat krizové situace a v neposledku autorita a moudrost učitele.

Jaké jsou podmínky vstupu do řádu?

V první řadě mnišství není únik. Přijetí do řádu má striktní pravidla a jednou z podmínek je, že nemáte žádné závazky vůči žádné bytosti, nežijete v partnerství. Neopouštíte děti a dokonce je zde potřeba souhlasu od rodičů bez ohledu na váš či jejich věk.

Je to nutností aby člověk neubližoval svým odchodem okolí, vůči kterému má závazky. A zpětně, není možné praktikovat v klidu, když v srdci a mysli stále ještě závazky máme. Mnišství není dovolená, je to nastoupení určité životní cesty a pokud se člověk na tu cestu vydá, tak by si měl prověřit vlastní vztahy.

Jak jste obdržela jméno?

Jméno jsem obdržela od své učitelky. Tou je Bhikkhuní Vijitha, která je jednou z nejstarších mnišek na Srí Lance – je již více jak 50 let v robě, sama ordinuje mnišky, vždy stojí v čele a zároveň je učitelkou Dhammy, pálí jazyku a sanskrtu. Zpět k mému jménu: Visudhi znamená – Purity (čistota, čirost, průzračnost). Jméno jsem nechtěla přijmout pro svou honosnost, ale má učitelka mi řekla že se ke mně hodí pro moji ryzost povahy a zároveň schopnost, která podmiňuje, že kamkoliv přijdu, začínají se věci čistit a rozhýbávat. Přijetí jména s jeho významem je zcela beze zbytku zavazující proces.

Co má za účel celibát ?

Při dodržování celibátu dochází k zvýšení duchovního rozvoje – otevírá se mysl. Když se utiší potřeby těla – tzv. hlad se utiší, vše graduje jinak. Přicházející klid a vyrovnanost je vyšší. Žít v zajetí smyslů je často velké strádání.

Může se to vyjevovat jako odříkání, kdy větší problém to znamená pro muže než pro ženy. Je dobré celibát vyzkoušet a tak zjistit, jak funguje mysl a tělo bez sexuálních potřeb.

Jak vidíte v ČR vztah systému a hnutí New age k buddhismu?

Pohled na new age, pokud volíme nové prostředky jak přivést lidi k tomu, co je důležité a nosné, je dobrý. Např. projektor, nauka, film – podání – vysvětlení.

Zkáza NA je, že lidé mají potřebu ukazovat jen své myšlenky, propagovat sami sebe, a ne původní učení v jeho čisté podobě a výkladu původních světců a mudrců. Dnes je velké množství knih o budhismu, ale málo lidí dnes skutečně zná pravé učení Budhy.

Jak se díváte na kompromisy ve vztazích?

Čištění vztahů vede k respektu a svobodě, ušlechtilosti v přátelství. Vztah má zrcadlit etické principy. Lidé si mohou být oporou, ale je nutné, aby partner šel současně svou cestou a nebyl odrazován od vlastních aktivit. Nutná je tolerance v mládí, pak jsou lidé zvyklí na velké množství kompromisů, které jsou v životě nutné.

Štěstí pravého pochopení?

Mír, soucit a svoboda srdce.

Co je příčinou utrpení?

Lpění – závislost, nepřijetí. Nenávist – agrese, sebedestrukce. Zaslepenost – neschopnost vidět věci tak, jak jsou.

A příčinou nesprávného názoru?

Falešný názor a lpění na něm. Nejasnost v principech a základech etiky. Nosný přínos pro naši existenci.

Vidět věci tak jak jsou?

Přijetí reality jaká je, bez očekávání. Zbavit se posuzování. Umění přijmout i nepříjemné.

Proč meditovat?

Důležité je moudrost nezískávat jen na základě vědomostí, ať již slyšených či viděných, nebo přečtených. Je důležité mít moudrost prožitou, tu lze získat skrze meditace.

Jak meditovat?

Najít si místo kde je mi dobře, uvolnit se, mít záměr, že se chci zabývat vlastní myslí. Ne na doporučení, důležitá je vlastní volba, jinak se meditace stane překážkou.

Jsou různé cesty meditací?

V Budhově učení je nejdůležitější cesta vipassany – mysl se trénuje v soustředění a vhledu do pravé skutečnosti, reality takové jaká je, ne jakou bychom ji chtěli mít.

Ať už děláme cokoliv, je potřeba se zaměřit na kultivování vznešených kvalit, což je dobrotivost, soucit, spolusdílení.

Jak rozvíjet svou mysl?

Udělat si jasno co je správné a co skutečně vede ke štěstí a co je nesprávné jednání a vede k mojí zkáze. Etika, získávání moudrosti a meditace.

A osobní pohled do budoucna – vize?

Budoucnost je odvislá na každém jedinci a je dobré vědět, že na tomto světě jsou věci dvojího charakteru, že nemá smysl vidět a upřednostňovat věci špatné, ale všímat si více věcí pozitivních, jít po nich, dělat dobré věci, ale také třeba uskutečňovat své sny a přání. Každý jedinec zde má své místo a vše je jen na něm jaký vede život. Každý má tu moc ho změnit. Co nám všem může pomoci, je dívat se na svět více optimisticky a s nadějí.

Co pro Vás znamená osobní štěstí?

Osvobození mysli, štěstí všech bytostí. Mám velkou radost, když mohu pomáhát ostatním bytostem k jejich osobnímu růstu a štěstí.

Komentáře (0)
Andrea Smekalova

04.11.2009 - 14:49

Načíst další
Načíst další

Komentáře

Napište komentář


Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám

To nejlepší ze světa jógy
1x měsíčně
do Vašeho emailu