Lucie Benešová: Nejsem stoprocentní jogínka

Herečka a aktivní patronka občanského sdružení „Dejme dětem šanci“ Lucie Benešová prý cvičí jógu pouze ze zdravotních důvodů. Ale už po pár minutách v její přítomnosti bylo nad slunce jasné, že to má zmáknuté mnohem víc, než přiznává. To skromnost jí nedovoluje nazývat věci pravými jmény… S manželem Tomášem Matonohou vychovávají 3 děti (Lucián 14 let, Sára 12 let, Štěpán 6 let), psa Potámii, nalezence z Řecka, a kocoura Trubíka, nalezence tuzemského. V době mé návštěvy jejich bytu zařízeném ve vkusném venkovském stylu byli přítomni oba synové, malý kamarád, velká kamarádka a zvířena. Je to domácnost útulná, veselá a hlučná. Prostě ideál.

„Hlavně nepište, že jsem v pohodě a šťastná. Toho je všude plno a připadá mi to jako nehorázné rouhání.“

Jaký charakter rolí vás baví hrát nejvíc? Vzorné…?

Ty jsou za trest pro každého. V seriálu Horákovi jsem hrála maminku Horákovou. Seriál jsem točila moc ráda, ale u hodné maminy pěti dětí se nelze moc realizovat. Jste hodná a dál není o čem divácky zajímavě hrát. Alespoň v reálném životě se snažím nebýt pro svého manžela „paní Horákovou“. To by ani jeho nebavilo. Víc mě baví zajímavé a pestřejší role. Výzvy typu pravý opak mě. Například v Ulici jsem hrála kariéristku, která nikdy nechtěla mít děti. Ne že nemohla, ale nechtěla. Bavilo mě to říkat, že nikdy nechci mít děti, když mám doma 3 a dalšímu bych se nebránila.

Hrála jste někdy samu sebe? Že byste se v roli alespoň částečně viděla…

Mívám buď role „protřelých“ anebo „paní Horákové“. Člověk by se neměl v roli moc hledat a odkopávat se. Odehrát to, nazdar bazar a jít domů… Teď se mi to nicméně stalo doslova. Točili jsme s manželem „Polský film“, kde hraji opravdu sama sebe – Lucii Benešovou. Točilo se to v našem bytě, v naší ložnici. Nebyl to moc příjemný pocit, když mi pan režisér Marek Najbrt řekl, abychom tam s manželem dělali, co děláme normálně. Připadala jsem si trochu jako úchyl. Premiéra bude příští rok na karlovarském filmovém festivalu.

Jak se vám s Markem Najbrtem spolupracovalo?

Nádherná spolupráce. Škoda, že jsem natáčela jenom 6 dní. Člověk se mu naprosto otevře a důvěřuje mu. Fandí hercům a nenutí vás nikam. Vy tam nakonec dojdete, jde na to hodně psychologicky. Nikdy jsem netočila v takové pohodě. Navíc má kolem sebe stejně staré lidi, které to baví. Nikdo se nedívá na hodinky, nikdo nikam nespěchá. Nádhera.

…teď z trochu jiného soudku. Kdo a kdy vás přivedl k józe?

Když se narodil Lucián, což je skoro 15 let, tak jsem byla jako každá maminka trochu rozlámaná a všechno mě bolelo. Dostala jsem od svého tatínka asi 40 let starou knihu o józe, začala denně cvičit včetně stání na hlavě a zjistila, jak je to skvělé. Od té doby cvičím jako samouk. Občas zajdu někam do studia, ale žádné vyloženě oblíbené nemám.

Který styl vám nejvíce vyhovuje?

Mně dělá moc dobře protahování. Pak mám pocit, že jsem se znovu narodila. Od malička mám problémy s krční páteří. Špatně se vyspím a už mě bolí za krkem.

Co pro vás jóga znamená?

Myslím, že jóga je všeobecně jedna z nejlepších věcí, které existují. Za tím si stojím. Když se mě zeptáte, jak často cvičím, tak to je už horší… Jsem velký zastánce jógy, všechny okolo sebe do ní nutím. Hlavně mojí maminku, protože vím, jaké má jóga blahodárné účinky. Ale vzhledem k časovým možnostem jsem hodně ráda, když ji sama stíhám jednou týdně. Od Nového roku plánuji zvládat 2x týdně. Nejsem stoprocentní jogínka. Před časem jsem potkala devadesátiletou paní, která praktikuje asi 60 let a vypadá o třicet let mladší. Stopla si mě při své zpáteční cestě ze sanatoria u Mníšku pod Brdy, kde předcvičuje pacientům. A ta mi řekla, že se jóga neslučuje s alkoholem. Jelikož si ale s manželem dáme rádi občas doma skleničku dobrého vína, tak jsem tuto kapitolu uzavřela s tím, že ze mě asi nikdy stoprocentní jogínka nebude. Chce to změnu životního rytmu a stylu, což já nedokážu. Mám to potvrzené z více zdrojů. V létě jsme byli na dovolené s kamarádem Honzou Lekešem (dramaturg a scénárista), který se věnuje intenzivně meditacím a duchovnu. A on mi říkal, že já při svém stylu života a počtu dětí nemohu jít stejnou cestou. Možná, až jednou děti odrostou, a já se začnu zase věnovat jen sama sobě, dostanu se na jinou kolej, ponořím se do jógy naplno. Jak ale vidíte sama, v současné době to nejde…

Komentáře (0)