Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Proč běháš, když cvičíš jógu?

beh_protahovani

Tak takovouto otázku mi, popravdě, nikdo zatím nepoložil. Ale pokaždé, když se s někým bavím o věcech, které mám ráda, cítím, že jim tyhle dvě pohybové aktivity tak nějak nejdou dohromady. Běhu se věnujou blázni, kteří mají rádi výbušnost, soutěživost a pocení. Jógu praktikují úplně jiné typy bláznů, kteří jsou vždycky tak nějak mimo realitu, žijou asketickým způsobem života a myslí jsou stále mimo pochopitelné dimenze.

Létají na pomyslných obláčcích, stále hlavou v oblacích. Přesto existuje spousta lidí, kteří mají tyto dvě, na první pohled tak rozdílné věci, rádi. Já se mezi ně řadím. Nezdá se to, ale běh a jóga mají spoustu společného. Ale co je pro mě nejdůležitější, také se skvěle doplňují. Zapadají do sebe jako klíč a zámek. Nevím proč, ale vybavuji si v této souvislosti obrázek ze sešitu biologie ze 3.ročníku gymnázia, kde byl zakreslen enzymsubstrát, enzym vklíněný do substrátu. Prostě chci říci, že se jóga a běh dokonale komplementárně doplňují.

MOJE SRDCOVKY

Snad to nebude znít nikterak přemrštěně, když jógu i běh nazvu srdcovkami. Obě tyto aktivity miluju a nedokážu si život bez nich představit. Díky běhu mám lepší fyzičku než před 10 lety. Kopce vyjdu bez zadýchání, leccos vydržím. Díky józe jsem zase pružná, docela dost ohebná. Udělám cviky, se kterými mají mnohem mladší ročníky potíže. Obojí má příznivý vliv na moje zdraví fyzické i duševní. Většinu času trávím mezi lidmi, mezi velkým množstvím lidí. Při běhu i józe jsem sama se sebou a také sama sebou. To mi velice vyhovuje. Je to čas, který mám jen pro sebe. A to je potřeba. Jinak by se člověk opravdu musel někdy zbláznit.

LÁSKY NA X-tý POHLED

V mém životě to nebylo tak, že bych si při pohledu na běhající lidi nebo na lidi stojící na hlavě řekla: „WOW, to je super. To se mi líbí a budu to taky dělat. “ Vůbec ne. Jako dítě jsem toužila hrát na klavír. Snad i trochu hudební sluch mám. Maminka ovšem řekla, že se klavír kupovat nebude, že v našem dvoupatrovém domě na něj není místo. A že budu dělat atletiku. Je to taková rodinná tradice. Oba rodiče byli vcelku slušní atleti. Dále se tomuto sportu věnovali všichni strýčkové a tety, a tak bylo jasné, že i my s bratrem půjdeme v jejich šlépějích. Běhání mě nikdy moc nebavilo. Spíš mě okouzlil skok daleký, ale na obojí jsem byla vcelku dobrá. Ovšem někdy kolem 15.roku, kdy jsem přešla k novému trenérovi a ten mi s úsměvem na rtu oznámil, že s mojí postavou mohu leda tak házet diskem, jsem se na celou slavnou atletiku vykašlala.

S jógou to bylo takové pozvolné seznamování. Poprvé na gymnáziu. Nic moc jsme necvičili. Četly se nějaké duchovní knihy. Celou cestu jsem popsala ve svém článku Jogíni versus jogíni aneb Moje cesta k józe, takže vás mým příběhem nebudu znovu obtěžovat. Každopádně jsem byla přesvědčena o tom, že jóga není pro mě, že se u ní nezpotím, že není energická, že mě uspává… Při některých polohách se mi dokonce zvedal žaludek, chtělo se mi zvracet. Při vědomém dýchání jsem myslela na všechno možné jen ne na dech a pořád jsem těkala z jedné myšlenky na druhou. Pak ovšem přišel zlom. Nevím, jak přesně a kdy k tomu došlo. Prostě se mi líbilo, že po odcvičení jsem nejen naprosto protáhlá, ale mám i báječný pocit na duši, dobrou náladu.

NEZBLÁZNILA SE NÁM TA LADĚNA?

Je mi jasné, že na spoustu lidí v naší vesnici působím jako exot, když běhám. Sem tam potkám jiné lidi při běhu, ale ti jsou z okolních vesnic. U nás běhám asi jen já. Nepočítám děvčata, která jednou za rok vyběhnou. Plánují to půl roku dopředu, mezitím to 20x zruší, pak konečně běží a další rok plánují další výběh. Někdo se mě zeptá, proč běhám, že to nepotřebuju. Myslí tím, že jako nejsem tlustá. Ale já to potřebuju. Na vyplavení endorfinů, na vylepšení nálady a taky na udržení se v jakés takés kondici. Dospěla jsem do stadia, kdy žádnou pohybovou aktivitu už nedělám kvůli tomu, abych zhubla, ale abych se cítila dobře.

Přiznávám, že někdy se mi třeba ani moc nechce, ale po pár metrech přijde ta „extáze“ a jsem ráda, že jsem nebyla líná. Jindy se vyloženě těším. Hospodský, který kritizuje všechny a pořád, ale nemyslí to tak; mi řekl, že jsem magor: “ Ono leje a ty si běžíš a usmíváš se u toho.“ A o tom to je. Poručíme větru dešti, a ještě si vylepšíme náladu. Ale mám i jednoho fanouška. Pána v důchodu, co venčí dva vlčáky. Ten vždycky na mě mává, jako že dobrý.

beh_yoga

CO MAJÍ TY DVĚ VĚCI SPOLEČNÉHO

1) obojí si mohu dělat podle svého, a to je pro mě asi nejdůležitější fakt. Nemusím nikam docházet, nechci-li. Ano, pochopitelně k obojímu ze začátku potřebujeme pevnou ruku trenéra, cvičitele, ale když si osvojíme základní techniky, můžeme na sobě pracovat sami. Vlastně musíme. Úspěch a výsledek záleží na nás samotných.

2) Nemusím se s nikým srovnávat. Ale to je jen a jen moje cesta. Spousta lidí má ráda soutěživost a srovnání se s ostatními. Někdy také zatoužím dát nohu až za krk, jak to dělají jogínky na krásných barevných fotografiích, ale hned si uvědomím, že každý máme své limity. A jóga není o překonávání nepřirozených pozic. Určitě bychom při ní neměli cítit napětí, nemělo by nás nic bolet. V běhu také neprahnu po srovnání s ostatními. Myslím, že by mě to snad i demotivovalo.

3) Poměrně nízké finanční náklady na obě aktivity. Ale tento bod je diskutabilní. Boty na běh jsou poměrně drahé, funkční oblečení na zimu také. Když prahnu po kvalitní podložce na jógu, také to není úplně levná záležitost. Ovšem v porovnání se sporty jako je tenis či hokej, je jóga a běh opravdu za hubičku.

4) Obojí lze praktikovat v přírodě i v uzavřené místnosti. Já osobně dávám samozřejmě přednost přírodě. Ovšem, když není zbytí, počasí nám nepřeje, cvičíme v místnosti, běháme na pásu.

5) Obě aktivity čistí hlavu, vyplavují endorfiny, činí nás šťastnými.

6) Relativní časová nenáročnost – většinou cvičíme hodinu. Běhu se věnujeme podle svých schopností, kolik uběhneme. Nemusíme dojíždět na hřiště, abychom to mohli dělat…

7) Postoj, který musíme zaujmout u běhu i u jógy. Narovnáme se a představíme si sami sebe jako loutku, které z hlavy vylézá provázek a někdo nás za něj jako by tahá nahoru. Ramena je nutné naopak tlačit dolů a dozadu. Pokud zaujmeme tuto správnou polohu, nehrbíme se a vydržíme v této správné poloze celý den, zlepší se nám dech.

8) Poslední (z těch, o kterých chci psát) a nejdůležitější společnou věcí je správný dech, naznačený v bodě předešlém.  V józe používáme tzv. plný jógový dech. Ten zahrnuje tři složky: břišní, hrudní a podklíčkový dech. Začíná hlubokým nádechem do břicha, dále pokračuje do hrudníku, a nakonec do podklíčkové části plic, při čemž platí, že do břicha by mělo jít cca 60 % vzduchu, do hrudníku 30 % a do podklíčkové části 10%. V podstatě i v běhu bychom měli nejvíce dýchat do břicha. Ovšem s tím, zejména my ženy, máme docela velký problém. Dech je třeba trénovat, stejně jako naši ohebnost. Není to věc vůbec jednoduchá, ačkoli nám připadá, že schopnost dechu máme vrozenou. Ano, máme. Ale tomu „správnému“ dechu je třeba se trpělivě učit.

CO SE MI NA JÓZE TOLIK LÍBÍ

Jóga, narozdíl od běhu, je „disciplínou“, ve které neměříme své síly s ostatními. Předpokládám, že každý člověk věnující se józe je do značné míry člověkem osvíceným v tom smyslu, že má jisté duchovní hodnoty a tolik se nezaobírá hmotnou stránkou věcí. Je faktem, že ale jóga v posledních letech zaznamenala jakýsi „boom“ a začíná se dokonce cvičit i ve firmách, kde by to nikdo neočekával. Záleží na nás samotných, zda budeme své nadšení pro jógu předstírat, nebo ho skutečně budeme prožívat a cítit. Předpokládám, že i mezi návštěvníky lekcí jógy je spousta lidí, kteří hodnotí ostatní podle oblečení, nebo značky auta. Ovšem ti se tu ocitli asi jen tak mimochodem.

Ale třeba taky na sobě chtějí zapracovat a zbavit se předsudků vůči ostatním lidem. Většina lidí, kteří jógu cvičí, praktikují se zavřenýma očima (já se k nim počítám). Umožňuje jim to ásanu více a kvalitněji prožít, prodýchat, procítit. Se zavřenýma očima nemáme moc příležitostí pozorovat druhé. Jestli nohu dají taky vysoko jako my, jestli se v rovnovážných polohách moc nekymácejí, jestli v pozici vrány vydrží aspoň chvíli, popř. jestli se do této polohy vůbec dostanou. Samozřejmě přiznávám, že když na sociálních sítích vidím jogínky v krásných barevných legínách se skvělými postavami  v polohách, o nichž se mi může jen snít, trochu jim závidím… Ale tohle vlastně už není jóga. Jde o dívky a ženy, které mají jistě nějaké gymnastické a akrobatické průpravy. Jóga je úplně něco jiného, není to fyzické cvičení obrácené na výkon. Je to komplexní filozofie a způsob života.

OPROTI TOMU BĚH JE ZAMĚŘEN NA VÝKON

Ať už chceme, nebo ne, v běhu je to jinak. Každý se žene za lepším výkonem, za větším počtem kilometrů. Běžci jsou zvláštní bytosti. Spousta lidí, které znám podlehla běhu třeba až ve 40 letech. Do té doby znali jen večírky, alkohol a kouření. Najednou jim došlo, že už nejsou nejmladší a měli by začít se sebou něco dělat. Většinou jdou z extrému do extrému. Naučený běžec je něco jako odnaučený kuřák. Prostě je nejchytřejší, má patent na rozum, a tudíž může dávat rady. Pak tu máme další kategorii běžců, kterým já osobně říkám Selfie girls. To jsou krásné slečny, které se navlíknou do značkového oblečení a jdou oslňovat.

Tato kategorie se začíná objevovat už i na závodech. Nejsou schopny uběhnout ani 5 km, ale za to se u toho „běhu“ milionkrát vyfotí a potěší pak Instagram, FB etc. Sportovec duchem i tělem – to je člověk, který se od malička vždycky věnoval nějakému sportu a běh k jeho aktivitám vždy patřil, nebo k němu prostě po čase přišel. To jest člověk, který to vždycky myslel dobře, stojí si za svým. Zasloužilý umělec v běhu – to je kategorie, kterou já nejvíc obdivuji. Jsou to lidé důchodcovského věku, pro které běh a atletika byly vždycky nejdůležitější. Věnují se tomu po celý život a budou klidně běhat až do smrti. Existuje pochopitelně spousta dalších druhů běžců, ale výše zmíněné beru jako ty základní typy.

SOUTĚŽIVOST

To je vlastnost, která nám lidem byla dána do vínku. Někdo má míru soutěživosti vyšší, někdo nižší. Ovšem mnohem více než o soutěžení samotné nám jde o vítězství. Jsme ochotni tomu věnovat hodně. Svou sílu, energii, čas, peníze i zdraví. A běda, jestli neuspějeme. I já jsem byla soutěživá, chtěla jsem vyhrávat a když se mi to dařilo, byla jsem i zdánlivě šťastná. Člověk, i když zestárne, určitě rád slyší chválu a slova uznání od ostatních. Když nám něco nejde, trochu nás to ve snažení odrazuje. Cože, napsala jsem trochu? On nás neúspěch odrazuje hodně. Běžci mají v mobilech nejrůznější aplikace, nebo jsou vlastníky chytrých hodinek, které jim změří délku tréninku, spálené kalorie, vymodelují profil cesty. To je všechno fajn. Taky jednu takovou aplikaci mám. Když ji spustím, začne mi hrát i moje oblíbená hudba a já můžu uhánět s větrem o závod.

Ano, závody, to je další kategorie a nejběžnější, kde se můžou změřit síly. Obdivuji všechny, kteří se závodů účastní. Většinou tomu obětují své jediné chvíle volna, zejména o víkendu. Místo toho, aby si odpočinuli, jdou se svojí kůží na trh a běhají na závodech. Potí se, běhají ve vichru, ve vedru, posunují své hranice možností dál a dál. Jejich motivace je různá: překonat sám sebe, vylepšit si výkon, potkat přátele, seznámit se s novým lidmi….

Jako dítě zabývající se atletikou jsem závody z duše nenáviděla. Vždycky mě bolelo břicho, styděla jsem se a trpěla komplexem méněcennosti. Teď, v dospělosti zatím závody k životu nepotřebuji. Možná to bude další level, možná k tomu nedospěju nikdy. Jediné, co si představuji, že by se mi mohlo líbit, je atmosféra závodů. Ta musí být skvělá a bezmezně motivační. Člověka vybičuje k lepším výkonům.

STIMULUJTE MOZEK

Je potřeba neustále trochu měnit aktivity. Nikoho by určitě nebavilo cvičit stále stejnou sestavu donekonečna. Jediná pozice, která mě baví stále, je pozice holubího krále 🙂 V té bych mohla setrvávat celý den. Naprosto mi vyhovují videa od Adriene, která má cvičení snad na všechno a pro všechny. Vždy je originální. Naposledy jsem cvičila Jógu pro hudebníky. Úžasné! Často mě baví jen tak bezmyšlenkovitě, někdy myšlenkovitě, zadávat hesla do vyhledávače a probírat se jejími cvičeními. Pokaždé je to sestava jiná, originální. Ve většině ani nepoužívá hudbu. Dříve jsem si nedokázala představit, že bych cvičila bez hudby. Jenomže Adriene má tak příjemný hlas, že cvičení skvěle plyne i bez muziky.

I v běhu je třeba změna. Nemyslím tak ani změnu rychlosti. Nemám ráda stereotyp. Ráda běhám po nových trasách, v krásné přírodě, různě dlouhé tratě, v rozličném terénu. Když několikrát po sobě zvolím stejnou trasu, mohu leda tak posoudit, kdy se mi po ní běželo lépe, volněji, kdy jsem běžela rychleji. Ale stejně mi to nedělá radost. Potřebuji změnu. Někdy ráda při běhu poslouchám hudbu, někdy mě ruší. Jindy mě ruší i běžecká aplikace. Když mi třeba ohlásí, že 1 km jsem uběhla za 7 minut, jsem trochu naštvaná ze špatného výsledku. Takže čas od času uvítám běh bez mobilu, bez hudby, bez měření. O to víc si vychutnávám okolí, přírodu, atmosféru. Je s podivem, že lépe se mi běhá v horším počasí než v hezkém. A hezkým nemyslím ani úplné vedro. Někdy běhám v dešti, jednou dokonce v nečekané sněhové bouři. To byl opravdu silný zážitek…

BLAHODÁRNÉ LÉČEBNÉ ÚČINKY

Obojí má pozitivní efekt na naše zdraví. Běh zvyšuje naši fyzickou sílu, vytrvalost. Důležitým aspektem je posilování srdečního svalu. K nezaplacení. Je prý prokázáno, že běh prodlužuje život, snižuje riziko vysokého tlaku a arteriosklerózy. Riziko infarktu myokardu redukuje až o 20 %. Pochopitelně pomáhá v boji s nadváhou. Dále je skvělým pomocníkem v boji s cukrovkou a osteoporózou, jelikož díky němu se nám zpevní kosti v nohou. Obecně by se dalo říci, že běh je nejpřirozenější pohyb, zapojujeme při něm všechny svaly těla. Kromě kladného vlivu na naši fyzickou stránku, má pochopitelně i příznivý vliv na psychickou stránku – čistíme si hlavu a někdo může běh přirovnávat i k meditaci. Kdysi jsem byla na přednášce psychologa MUDr. Oldřicha Vinaře, CSc. a ten zmínil, že běh je jediná aktivita, která obnovuje nervové buňky.

Jóga má na nás naprosto stejné kladné efekty. Napomáhá nám také ke správnému držení těla. Díky cvičení posílíme celé tělo, a navíc se stáváme pružnějšími, vylepšujeme rovnováhu. Obrácené pozice vylepšují žilní návrat, prokrvení tkání. Správným dechem zvyšujeme vitální kapacitu plic. K nezaplacení je také celkově lepší koncentrace, soustředěnost a příznivé psychické „vyladění“.

/

A JAK TYTO DVĚ AKTIVITY PROPOJIT?

Nevím, jak vy, ale já jsem absolutní břídil na protahování před a po běhu. Jsem vždycky taková neposedná a musím už běžet, abych o něco nějakým strečinkem nepřišla:-) Je to absolutní nonsens. Ale opravdu mě protahování zdržuje, nebo jak to říct…. Po doběhnutí, kdy jsem zpocená, se zase vždycky moc těším do sprchy… Během se mi zkracují svaly, to vím a mám to vyzkoušené. Jógou se naopak svaly protahují a zeštíhlují – to mám také ověřené. Takže jak z toho?  Já si dávám závazek, že na sobě budu pracovat a protahovat budu. A pro vás, kteří tak činíte, asi ani nemusím dávat následující rady.

Domnívám se, že absolutně nejlepší by bylo si před během zacvičit 2-4 kola Pozdravu Slunci, jelikož tam se zapojí zcela proporcionálně všechny svaly. Nebo navrhuji před (nebo/i) po následující cviky:

1/ protažení ramen

2/ protažení harmstringů

3/ motýlek – zlepšuje pružnost kyčlí

4/ kleště – protahuje celou zadní část

5/ předklon v sedu roznožmo – protahuje vnitřní strany stehen

6/ předklon stranou vsedě – protahuje celou zadní část

7 / pozice holubího krále – regeneruje bederní páteř, protažení třísel  

8/ twist – protažení zad      

Výše uvedené cviky, jsou jen tipy na protažení. Obecně lze říci, že před během, nebo po běhu bychom měli protáhnout všechny svaly a svalové skupiny. Nechte zapracovat vaši fantazii a kreativitu a určitě si přidáte své oblíbené cviky.

NAJÍT HARMONII

Nevím, zda budu ve stáří schopna věnovat se běhu. I když je spousta zářných důkazů toho, že je to možné. Přeci jen některé zdravotní komplikace nám možnost běhu mohou zhoršit, nebo úplně zablokovat. I já sama cítím, že běh po tvrdém povrchu není ideální a mohou kvůli němu bolet kyčle, klouby, záda. Proto je třeba investovat do dobrých bot a snažit se běhat na měkčím povrchu. V rodině mám spoustu členů, kteří se běhu a atletice obecně věnovali aktivně. Bohužel v jistém věku všichni skončili a v pokročilém věku jim zdraví neumožňuje v něm pokračovat. Nic se totiž nemá přehánět a člověk musí myslet aspoň trochu dopředu.

Správně odpočívat, regenerovat, nechat tělo „vydechnout“ od zátěže. Proto je tak skvělé propojit běh právě s jógou, která má naprosto blahodárný účinek na tělo, jeho pružnost a zdraví. Takže si tak nějak romanticky představuji, že i v důchodu vytáhnu podložku na zahradu a budu cvičit. Sousedé si možná budou ťukat na čelo, ale na druhou stranu mě tak trochu budou obdivovat. A i kdyby ne, mně to bude úplně jedno, jelikož v té době už budu v úplně jiné úrovni. Budu umět meditovat a nesoudit, nehodnotit. A to mi zatím, bohužel, moc nejde. O tom ale až zase příště….

Teď bude nejlepší se jít proběhnout a poté se krásně protáhnout, abychom běh a jógu propojili v praxi.

 

Komentáře (0)
Ladislava Frantová
Ladislava Frantová

Intenzivněji se zabývám jógou teprve tři roky. Nevnímám jógu jako soubor pozic, cvičení nebo dokonce sport, nýbrž jako komplexní filozofický koncept, který ovlivňuje vztah člověka k sobě samému, ke svému tělu, zdraví, k jiným lidem, zvířatům a celkově okolnímu světu.
Jóga je stejně jako umění mnohotvárná, nekonečná a povznáší lidského ducha.
Přestože má práce je pro mne koníčkem, její náročnost zvládám právě díky praktikování jógy. Volný čas nejraději trávím se svojí rodinou, běhám, věnuji se četbě, návštěvám divadla, koncertů.
Miluji cestování a poznávání jiných kultur.

27.11.2017 - 13:30

,

Načíst další
Načíst další
Načíst další

Komentáře

Napište komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám

To nejlepší ze světa jógy
1x měsíčně
do Vašeho emailu