Blog: Láska je stav vědomí

Lásku vnímám jako stav, který vyvěrá z hloubi duše. Není to ani zvířecí pud, ani emoce vznikající z náhlého uspokojení. Je to stav našeho vědomí.

Vše je energie

Ve svých úvahách, stejně jako ve své astrologické praxi, vycházím z přesvědčení, že vše kolem nás, včetně nás, je pouhá energie. Záleží jen na způsobu vibrací, jak se daná energie projevuje – zda ve hmotě (zemská energie), v myšlení a pohybu (vzdušná energie), v citech a jeho hloubkách i výškách (voda), nebo ve fyzické síle, vitalitě a schopnosti prožitku (oheň).

Vše, co v životě zažíváme, je důsledkem, či příčinou harmonického, či disharmonického vzájemného působení této rozvibrované energie.

Všichni pocházíme z jednotného zdroje této energie a všichni jsme její součástí. Prožitek tohoto zdroje, nebo-li Jednoty se často označuje jako Univerzální láska, nebo Boží láska. Tento stav bývá popisován jako stav nejvyšší blaženosti, naplnění, vnitřního míru, hojnosti, plnosti, nebo jako stav, který nelze popsat slovy.

Každý z nás přichází sem na zem z vědomí této jednotné energie, do nevědomí duality, která je zde na zemi. Přesto v každém z nás ve větší nebo menší míře zůstává zasunuta vzpomínka na stav jednoty. Čím více jsme napojeni na toto své nevědomí, tím více jsme v průběhu života s podmínkami materiálního světa nespokojeni a hledáme svůj vysněný ideál stavu Jednoty.

V pozitivním vyjádření je pro nás tento ideál světýlkem na konci tunelu, které nám ukazuje směr a my, cestou pokusu a omylu, k němu zpět klopýtáme skrze zkušenosti v materiálním světě.

Odpojení se od zdroje lásky

Každý člověk okamžikem narození pozbyl vědomí Jednoty a vstoupil do nevědomosti. Každý z nás tím zažil pocit oddělení od tohoto stavu blaženosti, od zdroje lásky. Pokud bychom totiž vstoupili do duality s vědomím Jednoty, nebyly by naše duše schopny plně prožívat poznání jednoty skrze dualitu. Chyběl by nám hnací motor a jakákoliv motivace získat to, po čem podvědomě toužíme, po opětovném stavu Jednoty, nebo-li po lásce v té nejvyšší podobě.

Tento pocit „oddělení se“ od zdroje lásky je základním předpokladem a možností, jak vstoupit do duality. Přirovnám-li to velmi volně k biblickému vyjádření v křesťanství, že jsme ochutnali jablko poznání (vstup do duality, která nám umožňuje skrze existenci protipólů prožít a rozpoznat stav jednoty) a z tohoto důvodu jsme byli vyhnáni z Ráje (odpojení od zdroje Lásky – Jednoty).

Jde o tzv. „prvotní hřích“, který si ve svém podvědomí všichni neseme. S tím je spojen nejhlubší pocit viny, jenž nás vede k přesvědčení, že nejsme hodni lásky. Cítíme-li v tomto životě velkou zodpovědnost za druhé lidi, zaměřujeme-li se spíše na pomoc druhým, často na úkor vlastního štěstí a lásky, lásku spojujeme s obětováním se a povinností, s největší pravděpodobností si v tomto životě tento prvotní hřích odžíváme. Může jít zároveň o poslední oddělenost, která nás od vstupu do blaženosti Jednoty, drží zde na zemi.

Hledání lásky

Cesta od pocitu oddělení k pocitu opětovného shledání se zdrojem lásky, je naší duchovní cestou, někdo ji nazývá cestou k Bohu. Každý z nás má zařazenu jinou rychlost svého hnacího motoru. Někteří z nás jsou v tomto životě na neutrálu, někteří zařadili zpátečku.

Předpokládám, že „neutralisté“ a „zpátečkáři“ tento článek nečtou. Pokud přece jen, tak jste vítáni, možná je zrovna teď čas rozhodnout se zařadit rychlost :-).
Jsme-li nespokojeni se současným stavem svého pocitu láskyhodnosti, odkrývají se nám dvě cesty.

Hledání ve vnějším světě

Lidé, kteří jdou první cestou, hledají svého Boha mimo sebe. Hledají jej ve vnějším světě. Čekají, že zažijí pocit blaženosti, naplnění, míru, hojnosti a plnosti skrze vztahy s druhými lidmi nebo skrze vnější podmínky a to jim dodá ten hluboko zasunutý pocit lásky. Snaží se svou lásku jakýmkoliv způsobem „zasloužit“. Myslím, že každý z nás takovouto cestu vyzkoušel. Někteří už zjistili, že tato cesta k trvalému pocitu láskyhodnosti, který dává Univerzální zdroj lásky, nevede.

Cesta do svého nitra

Tito lidé často volí druhou možnou cestu, cestu hledání zdroje lásky uvnitř sebe. Hledáním pak docházíme k nejvyššímu poznání, že vše je pouze v naší hlavě, našich myšlenkách a našich očekáváních. Každý z nás jsme tvůrcem své reality, neboť to, co si o sobě, o druhých a o světě vůbec myslíme (vědomě, či podvědomě), to je to, co žijeme. Pokud si tedy myslíme, že jsme odpojeni od zdroje lásky, pak žijeme realitu odpojení od zdroje lásky, které jsou provázeny pocitem nedostatku lásky. A nikdo z venku, ani jakékoliv vnější podmínky na tom nic nezmění.

Jedině uvědomění, že jsme součástí této lásky, této jednotné energie, že jsme ve skutečnosti nikdy od zdroje lásky odpojeni nebyli, nám umožní, abychom tuto lásku pustili do svého vědomí a tím pádem ji prožívali. V ten moment dojde k opětovnému napojení se na zdroj Univerzální lásky.

Komentáře (0)